ROZHOVOR - Dlouhý sled gratulantů a jedno překvapení za druhým. Tak vypadal slavnostní večer, jímž včera začaly oslavy 80. narozenin Josefa Masopusta (oficiálně připadají na 9. února), vicemistra světa z roku 1962 a prvního českého držitele Zlatého míče. „Ještě jsem se z toho nevzpamatoval,“ vydechl, když procesí čtyř stovek fotbalových a sportovních legend v rolích gratulantů skončilo.
Když skončily desítky blahopřání a Josef Masopust, jenž slavil 80. narozeniny, převzal v sále pražského hotelu Ambassador poslední dar, nasadil si brýle a řekl: „Všem vám moc děkuji. Jsem rád, že přišlo tolik hostů.“
Slavnostní část večera trvala téměř 120 minut, tedy celý fotbalový zápas i s prodloužením. „Vydržet se musí všechno,“ přijala zatížení česká legenda s tradiční pokorou.
Jak jste si užil tento večer?
„Doteď jsem se nevzpamatoval. To, co mě potkalo, jsem v žádném případě neočekával. A myslím si, že to bylo někdy až přehnané. Jsem jeden z tisíce fotbalistů, který hrál za Československo, a taková velká pocta pro jednoho člověka je až moc.“
Říkáte to tak, jako by vás to ani netěšilo...
„To ne, jsem samozřejmě rád, že lidi, kteří našemu fotbalu fandí a mají ho rádi, mi přišli pogratulovat.“
Který dárek vás nejvíc potěšil?
„Já je všechny ještě ani neviděl. Ale mám dojem, že každý, který je dávaný upřímně, tak zahřeje. A proto jsem za každý velmi vděčný.“
Co jste prožíval při osobním pozdravu od Pelého?
„Úžasné, prostě úžasné. My jsme se několikrát setkali už po konci aktivní kariéry při jiné činnosti a vedli jsme spolu docela příjemné rozhovory. Pořád moc oceňoval situaci při zápase s Brazílií na šampionátu v Chile, kdy byl zraněný, nemohl běhal a já ho po převzetí míče nenapadl. Taková gesta se nezapomínají.“
S gratulací přiletí i Eusébio. Co to pro vás znamená?
„Moc se na něj těším, protože on byl první, který mi blahopřál k zisku Zlatého míče. Jeho přátelství si nesmírně vážím, protože jsem ho v tom roce porazil jen o několik bodů. Ocenil jsem proto, že uznal svou porážku a upřímně mi vítězství přál.“
Vadí vám, že nemohl přijet váš největší kamarád z Dukly Ladislav Novák?
„Strašně moc mě to mrzí, ale jeho zdravotní stav je takový, že by toto vypětí asi nevydržel.“
Prý jste byl proti tomu, aby vám postavili sochu. Už jste se s tímto faktem smířil?
„Nejsem o tom ještě tak přesvědčen, protože si myslím, že socha fotbalisty může působit i záporným směrem. Když se Dukle nebude dařit, hned se objeví připomínky, proč se něco takového staví. Mám obavy, aby ji pak nezlikvidovali. Pak by to byla škoda práce, která se na její realizaci vynaložila.“
Mezi gratulanty byl i trenér české reprezentace Michal Bílek. Co byste naopak přál vy jemu?
„Samozřejmě aby se národní mužstvo výrazně prosadilo na evropské scéně a navázalo na úspěchy, které měly předchozí generace. Ať to bylo v Chile, Bělehradu nebo nedávno v Portugalsku.“
Říkal jste, že to nejcennější, co vám fotbal dal, bylo přátelství. Byl tento večer toho důkazem?
„Musím se přiznat, že mě to překvapilo. Kolik se sešlo lidí, kteří jsou ochotni přiznat se k tomu, že fotbal mají rádi. A že věří, že zase někdy dojde k renesanci českého fotbalu a půjde nahoru.“
Slavnostní část trvala skoro 120 minut, tedy celý zápas plus prodloužení. Nebylo snazší hrát fotbal?
„V tomto věku je lepší galavečer. A vydržet se dá všechno.“
