Skrytá hrozba

Skutečná cena, kterou příroda, lidé i ekonomika platí za průmyslové znečištění vod

Studie “Skrytá hrozba” přináší pohromadě případové studie, zabývající se dopady znečištění na lidi, životní prostředí a ekonomiku jako takovou. Případy z Thajska, Ruska, Filipín, Číny, Švýcarska, Spojených států, Nizozemska a Slovenska najdete poprvé v jednom přehledném dokumentu, který odhaluje skutečnou cenu, kterou za průmyslové znečištění vod platíme.

Prolistujte si on-lime brožurku, kde najdete hlavní informace, fotografie a videa z nové studie Greenpeace. Dozvíte se více o nevratných a drahých chybách, vyspělých zemí a nutné akci, která zabrání tomu, aby ikonické řeky států, procházejících industriálním boomem, nečekal obdobný osud.
Pro listování v prezentaci použijte šipky vpravo nebo čísla slajdů nahoře.

Thajsko: řeka Chao Phraya

Rusko: řeka Něva

Filipíny: říční systém Marilao

Čína: řeka Jang-c'-ťiang

Případové studie z Thajska, Ruska, Filipín a Číny jasně ukazují, že máme-li zachránit cenné vodní zdroje a živobytí těch, kteří jsou na nich závislí, musíme velmi rychle omezit používání a uvolňování nebezpečných chemikálií do životního prostředí.

Vlády stojí před volbou a my sami jim můžeme (svým hlasem) dopomoci k tomu, aby učinily rozhodnutí, které bude správné pro člověka i planetu.  

Stáhnout Shrnutí studie

Část 1: Záchrana ikonických řek

Řeky představují životadárné tepny oblastí, kterými protékají, a měst, která se rozkládají na jejich březích. Jsou důležitým a nenahraditelným zdrojem pitné vody, zemědělské závlahy a potravy. Slouží též jako důležitý zdroj vody pro různé výrobní a chladící procesy v průmyslu. Právě průmyslová výroba má však častoi svou skrytou, temnější stránku..

První kapitola této studie nám představí čtyři ikonické řeky, jež jsou stále intenzivněji devastovány průmyslovou výrobou a únikem nebezpečných chemikálií. Řada z těchto látek je persistentních, může se postupně hromadit v sedimentech a potravním řetězci a mít vliv na důležité zdroje, jako je pitná voda a voda pro zemědělskou činnost. Přítomnost těchto látek ve volné přírodě způsobuje kontaminaci živých organismů a celých ekosystémů a způsobuje dlouhodobé a nevratné poškození zdraví lidí, životního prostředí, ale i ekonomiky jako takové.

Dobrá zpráva je, že není ještě pozdě na to, něco s tím udělat. Dalšímu znečištění našich řek je možné zabránit. K tomu je však zapotřebí zavést určité povinnosti a pravidla, které uvádíme v kapitole 3.

Jak je ukázáno na příkladu čtyř otrávených řek v průmyslově rozvinutých zemích v kapitole 2, nesou s sebou takovéto škody obrovské ekonomické, ekologické a sociální náklady. Bohužel se nedá říci, že by námi vybrané řeky představovaly ojedinělé případy.

Dobrá zpráva je, že není ještě pozdě na to, něco s tím udělat. Dalšímu znečištění našich řek je možné zabránit. K tomu je však zapotřebí zavést určité povinnosti a pravidla, které uvádíme v kapitole 3.

Odkaliště barvírny a bělírny textilií u kanálu Samrom, v dolní části povodí řeky Chao Phraya.

Thajsko: řeka Chao Phraya

Řeka Chao Phraya, která je uctívána jako kulturní srdce Thajska, trpí stále se zvyšujícím znečištěním a industrializací. Průmysl zde soupeří s tradičním využíváním řeky jako zdroje ryb a zemědělské závlahy, znečištění však vážně ohrožuje i dosavadní využití řeky jako bezpečné zásobárny pitné vody pro thajskou metropoli Bangkok.    

Navzdory velkému množství vyráběných nebezpečných chemických látek a jejich rozsáhlému užití se toho zatím příliš neví o jejich pronikání do životního prostředí ani o rozsahu znečištění, které tak mají průmyslové zdroje na svědomí. 

Je především zapotřebí zjistit rozsah problému, zveřejnit údaje o znečištění a přijít s takovými opatřeními, která v konečném důsledku zamezí unikání nebezpečných látek.  

Čas se však krátí. Mnoho nebezpečných látek nalezených v řece Chao Phraya a v pobřežních vodách Thajska je ve vyspělých zemích dnes již zakázáno, či bylo Stockholmskou úmluvou o persistentních organických polutantech zařazeno do kategorie prioritních, tedy těch, které mají být nejdříve staženy z trhu. Tato skutečnost by měla být pro příslušné úřady vážným varováním, že je nutné okamžitě jednat a problém řešit.

Stáhnout 1. část studie (AJ)

Výpusť odpadní vody do řeky Okhta, která je jedním z hlavních přítoků Něvy. Obsah ropných látek 140000krát přesahuje povolené koncentrace.

Rusko: řeka Něva

Ruská Něva, průměrným průtokem třetí největší evropská řeka. Zásobuje Petrohrad a jeho 5 miliónů obyvatel pitnou vodou. Přestože plní tak důležitou funkci, nejsou její vody z velké části chráněny před kontaminací rizikovými chemickými látkami pocházejícími z oficiálních i neoficiálních průmyslových aktivit v regionu.

Šetření Greenpeace v roce 2010 odhalilo přítomnost celé palety jedovatých kovů a persistentních organických látek u průmyslov��ch výpustí, v odpadních kalech některých čistíren odpadních vod, v říčních sedimentech a v půdě na místech, kde je prováděna „recyklace” elektronických zařízení.

Toto i další šetření ukazují, že znečištění nebezpečnými látkami vzniká na obou koncích výrobního řetězce – během výroby i během likvidace výrobků.

K záchraně Něvy je třeba přijmout takovou strategii nakládání s chemikáliemi, která by vycházela z politického závazku „nulového vypouštění“ všech nebezpečných chemických látek. Pokud se nemá otrava řeky vymknout kontrole, musí strategie obsahovat plány na odstranění těch nebezpečných látek, které jsou obsaženy ve výrobcích, i těch, které byly nalezeny u výpustí průmyslových závodů.

Stáhnout 1. část studie (AJ)

Dobrovolník Greenpeace hovoří s místním usedlíkem, vedle koryta řeky Marilao, ve městě Bulacan, 25km severně od Manily. Díky silnému znečištění je řeky Marilao vedena filipínským ministerstvem životního prostředí a přírodních zdrojů, jako jedna z 50 mrtvých filipínských řek.

Filipíny: říční systém Marilao

Rozsáhlému říčnímu systému Marilao v provincii Bulacan poblíž Manily se dostalo neradostného ocenění, když byl Blacksmith Institutem zařazen mezi nejšpinavější řeky na světě.  

Monitorovací program pro říční systém Marilao, který funguje od roku 2008 a je placen Asijskou rozvojovou bankou, potvrdil, že řeka je zamořena řadou těžkých kovů.

Kontaminace těžkými kovy byla rovněž prokázána v tělech korýšů a sladkovodních ryb, které jsou hojně konzumovány obyvateli této oblasti i blízké metropole Manily. V některých případech hodnoty kontaminace převyšovaly stanovené limity pro konzumaci. 

Znečištění přitom bude mít dalekosáhlé důsledky pro národní hospodářství, což je zřejmé z vyčíslených nákladů na odstranění škod. Země jako Filipíny si může jen těžko dovolit tak vysokou cenu zaplatit. Aby se zabránilo dalšímu růstu nákladů pro lidi, přírodu i ekonomiku, je v této situaci především zapotřebí realizovat plány na zavedení čisté produkce a omezení vypouštění nebezpečných látek do řeky a okolí.

Aby se zabránilo dalšímu růstu nákladů pro lidi, přírodu i ekonomiku, je v této situaci především zapotřebí realizovat plány na zavedení čisté produkce a omezení vypouštění nebezpečných látek do řeky a okolí.

Stáhnout 1. část studie (AJ)

Rodiny, které rybaří a pijí vodu z Jang-c‘-ťiang, si již dávno všimly, že voda má prapodivnou chuť.

Čína: řeka Jang-c‘-ťiang

Povodí řeky Jang-c‘ bylo po celou dobu dlouhé čínské historie kulturním i průmyslovým centrem země. I dnes představuje produkce v této oblasti přibližně 40 % národního HDP, tedy něco kolem 1,5 biliónu amerických dolarů.

Průmyslové závody jsou koncentrovány především v deltě řeky Jang-c‘. V samotném regionu je soustředěna asi pětina celého čínského hospodářství. Nalezneme zde 16 velkých měst, včetně dvacetimiliónové Šanghaje, jejíž obyvatelstvo zásobuje Jang-c‘ pitnou vodou.

Přestože se v případě Jang-c‘ jedná o veletok obrovských rozměrů, jeho schopnost absorbovat a rozředit průmyslové znečištění není samozřejmě neomezená. Rychlý růst průmyslové výroby podél řeky a obrovský počet lidí, jejichž živobytí závisí na vodě z Jang-c‘, budí velké obavy.

Navzdory mohutnosti vodního toku je již dnes znečištění řeky nebezpečnými látkami měřitelné a ohrožuje i Východočínské moře. Pokud tedy náklady na nápravu nemají narůst do enormní výše, měly by být urychleně realizovány plány vedoucí k „nulovému vypouštění“ nebezpečných látek. A to ještě dříve, než prudký hospodářský růst kolem řeky překročí její ekologické limity.  

Stáhnout 1. kapitolu studie (AJ)

Část 2: Poučení z minulých chyb

Případové studie z vyspělých průmyslových zemí přinášejí svědectví o tom, do jaké míry persistentní a bioakumulativní látky kontaminovaly celé regiony. Ukazují také, jak nesmírně obtížné – po technické, ekonomické i politické stránce – je odstranění těchto nebezpečných látek poté, co jsou již jednou vypuštěny do životního prostředí, nevyjímaje enormně vysoké náklady na programy obnovy a nemožnost úplné dekontaminace.  

Co hůř, těžko vyčíslitelné náklady související s lidským zdravím, životním prostředím a místní ekonomikou jsou jen zřídkakdy brány v potaz či nějakým způsobem kompenzovány. Následky jsou přitom často nevratné a dopady mimo daný region je takřka nemožné vyčíslit.

V případě persistentních a bioakumulativních látek jde i o dopady globálního charakteru, neboť mnoho těchto látek může putovat daleko od svého zdroje pomocí oceánských proudů a kyselých dešťů a dokonce se hromadit v polárních oblastech.

V zemích, které teprve nyní procházejí rychlou industrializací, přitom reálně hrozí, že náklady spojené s dodržováním alespoň základních ekologických opatření, neřku-li nahrazení nebezpečných látek bezpečnějšími náhradami, mohou být vnímány jako zbytečná překážka ekonomickému růstu.    

Případové studie z vyspělých zemí ukazují, že snaha „ušetřit peníze“ tím, že zvolíme krátkodobě nejlevnější způsob využití a likvidace nebezpečných látek, se v konečném výsledku může projevit jako krátkozraká a enormně nákladná. Tyto náklady pak musí samozřejmě někdo zaplatit, a tento někdo je buď dotyčná firma, nebo daňový poplatník – často oba.   

Stáhnout 2. část studie (AJ) 

Část 3: Jednejme, dokud není pozdě

Nepoučíme-li se z chyb, jsme odsouzeni je opakovat. To platí zvláště pro mnohé regiony Asie a obecně tzv. Jihu, kam se dnes přesouvá průmyslová a chemická výroba. Političtí představitelé těchto zemí mají možnost nedělat znovu závažné chyby, kterých se v minulosti dopustily vyspělé státy Severu, soustředit se od začátku v prvé řadě na prevenci a elegantně se vyhnout problémům, které s odpadem vznikají při aplikaci konvenčního přístupu „na konci potrubí.“

Preventivní přístup by jim pomohl nyní i do budoucna ochránit jejich vodní zdroje a existenci těch, kteří jsou na nich životně závislí. „Prevence přímo u zdroje“ přináší obrovské výhody a to nejen pokud jde o ochranu životního prostředí. Je velkým stimulátorem pro inovace a ekonomickou konkurenceschopnost jednotlivých podniků i celých regionů a států.  

Vzkaz vládám je proto jasný: máte na výběr. Chcete vystavit své občany a přírodu toxickému znečištění a odsoudit budoucí generace k zaplacení těžko vyčíslitelných nákladů na vyčištění kontaminovaných říčních sedimentů? Nebo chcete místo toho pracovat na budoucnosti bez toxických látek a přijmout opatření k zajištění bezpečných náhrad toxických látek a jejich nulovému využívání a uvolňování do životního prostředí?

Stáhnout 3. část studie (AJ) 

Jak dosáhnout „nulového uvolňování“ nebezpečných chemikálií

Čelit skryté toxické hrozbě pro naše řeky můžeme preventivním přístupem: spíše nežli se pokoušet omezovat škody pomocí metody „na konci potrubí“, můžeme stahovat nebezpečné látky z výroby a nahrazovat je bezpečnějšími alternativami.

Greenpeace v tomto ohledu vyzývá vlády, aby přijaly princip předběžné opatrnosti a preventivní přístup k toxickým látkám a jasně se zavázaly k „nulovému uvolňování“ nebezpečných látek do prostředí v časovém horizontu jedné generace. Na tento závazek musí navazovat jasný plán obsahující střednědobé cíle, seznam prioritních látek, na jejichž odstranění je zapotřebí pracovat nejdříve, a veřejně přístupný registr dat o vypouštění nebezpečných látek jako je Registr úniků a přenosů znečišťujících látek (Pollutant Release and Transfer Register).

Čas se krátí. Výhody z takovýchto pozitivních preventivních opatření by se nicméně projevily na straně lidí, přírody i ekonomiky takřka okamžitě, nemluvě o dalších generacích. 

Stáhnout 3. část studie (AJ)