Myslím, že je na čase vás seznámit s novým členem naší smečky. Za mustr jsem si vzala vzor, který kdysi vymyslela Dede pro Zvířetník NP. Takže pozor, na scénu vstupuje ...

Jmenuji se: Blacky Ernest

Jsem: pes jak má být – velikosti tak akorát – když stojím na čtyřech, tak hodně pod kolena, když stojím na dvou, tak dost nad pas (:o)), barvy černé, uší souměrných, očí čtveráckých, srsti dlouhé vlčáčí, tlapek velkých basetích, ocásku praporového – krasavec radost pohledět.

Ernest vystavuje

Přesněji: Slovenský korač – seničan. Velmi ušlechtilé plemeno, hledejte v atlase psích plemen (:o)))

Narodil jsem se: 5. října 2015 – aspoň tak to mám v očkovacím průkaze (heč, mám mezinárodní, neb jsem cizinec, co je našinec)

Doma na mě volají: Erní, Erníku, Ernouši – černouši, Erno, Ernesto Čeko (ale to nevím proč), ER-NE-S-TÉÉ (to už jde do tuhého)

Ke žrádlu dostávám: kvalitní granule pro dorostence ...

Ale já mám mnohem raději: když se mi do těch granulí dá kapku oliváče nebo polívečky nebo zbytek ze Zikmundovy misky (kterým on pohrdl) nebo sušená játra či plíce a vůbec různé mňamky. Taky bych měl rád syrové maso (jako má Brůča), ale to mi nedávají, neb po něm bliju jak amina.

Oblíbená činnost: já jsem hračička – rád chodím pro aportky (ale předávání mi zatím moc nejde), přetahuju se, visím na házedle, zlobím Zikmunda (a on mne), honím Brooke a snažím se jí odkousnout ten směšně zatočený koneček ocásku (ale ona mne buď seřve, uteče nebo si nevšímá), chodím moc moc rád ven a moc moc moc rád brouzdám vodou. Taky dělám s neutuchající chutí skartovačku všeho papírového (z toho mají velkou radost – hlavně toaleťák umím čmajznout přímo předpisově).

Ernest běží - letí

Já a moji lidičkové žijeme: na jihu Jižní Moravy v lázeňském městečku (no městečku – spíš vesničce, ale to tak nezní).

A nejzajímavější na mně je: ani nevím – asi to, že jsem maximálně roztomilý (;o) a šikovný a veselý a jedinečný ...

Jak jsme se našli: a tady to převezmu za Ernesta na chvilku já.

Když se chýlila Toyina životní pouť ke konci, věděla jsem, že bez pejska nemůžu být. Jenže jsem byla tak nějak přesvědčená, že na výběr a úvahy mám ještě moře času – s Terkou jsme sice vedly debaty, já se koukala na internetové stránky, ale pořád jsem možnost dalšího psa nebrala vážně (poznámka – já si nemohla dovolit dovést nového psa za Toyina života, neb Toya nebyla smečkové zvíře a každý nový čtyřnohý člen byl pro ni velký stresor).

Ovšem po jejím, pro mne de facto nečekaném odchodu, jsem byla postavena před následující situaci – pokud si chci pořídit dalšího věrňáka, musím okamžitě, musí to být štěně a pokud možno pes (ano, to vše kvůli Brooke – já sama jsem měla jiné priority). Navíc jsem opravdu netoužila po nějakém určitém plemenu. Sice mi Terka podstrkovala pod nos různé psí rasy (ovšem spíš s ohledem na sebe než na mne – různé ohaře atd. atp.) a já jsem i uvažovala o nějakém dalším knírači (moc se mi líbí Alexina Ajvíí), ale nakonec rozhodl nepsí Jeník: „Víš co, jestli nového psa, tak z útulku!“

Ernest u kaluže

A tak jsme začaly hledat – a tumáš čerte kropáč – jak na potforu v okolních útulcích žádné štěndo nebylo (ale jinak moc hezkých a šikovných psů jo). Tak Terka zamířila na Slovensko – a ejhle, v Senici našla Fífu – bílého drobného pejska se stojatýma ouškama a růžovým ňufáčkem – jenže pozdě, během jednoho večera byl fuč. „Ale máme tady eště štence, ktoré nie sú na netu – len sa pridite pozreť!“ lákala děva od psů. A tam, hned naproti brány, v drátěné kleci seděl černý střapatý pejsek ... a Ernest vám zase řekne, jak jsem si ho vybrala proto, že ...

Čím se mohu pochlubit? (Zvláštní znamení, povahové rysy, dovednosti i lumpárny...)

... protože mám zvláštní povahový rys a dovednost – jsem veliký hérec. Už když jsem zmerčil za branou přešlapovat ty nešťastné děvuchy, zařekl jsem se, že k nim se vecpu, i kdyby čert na koze jezdil!

Sice prve zamířily do karantény za těma dvěma barevnýma otrapama, jenže ti se předvedli v pěkném světle – lítali jak poděsi, hryzali ty baby do rukou, tahali je za vlasy, orvali všecky půjčené rukavice, no ženským až oči švidraly... Tak jsem si řekl: „Bleký (tak jsem se tenkrát jmenoval), tadialto dialnica nevedie (no hej, to som eště hovoril po slovensku)!“

Ernest kouká

A hodil jsem se do klidu – jen jsem seděl v pelíšku, ani jsem nepípal, a když mne útulkový strejda zavolal, tak jsem přišel pomaloučku, neloudil jsem a pak jsem se ťapity ťapity zas usadil v pelíšku...

„A co tady ten černý? Co je zač?“ už se chytila na udičku ta starší. „Ten se vrátil z dočasky – bylo jich celkem osm, a tento zbyl. Ale dát vám ho hned teď taky nemůžeme, nemá dokončené očkování – až v sobotu!“ (jsem vám to přeložil, abyste rozuměli – chichi). „Tak si v pátek zavoláme a dáme vědět, pro kterého z nich jsme se rozhodly.“ Zatvářil jsem se okamžitě jako svatý za dědinů, myslím, že i to kolečko jsem měl kolem hlavy.

No co to budu dál rozvádět, v pátek tam byly jak na koni, já zase s nablýskanou svatozáří a nadýchanýma křidýlkama, tož vyplázly 30 éček za mne a 10 éček jako dýško pro ty zbylé, nasadily andílkovi obojek a vodítko, udělaly dva kroky od brány... a staly se svědkyněmi zázraku.

To kolečko nad hlavou se nějak rozlomilo a z té půlky se staly růžky, bělostná křidýlka zčernala a na konci provazu se zmítal čert – teda zatím čertík – takovou proměnu by ani Ovidius Naso nevymyslel (:o)). Je fakt, že chvilku čučely jak puci, pak mne ta starší vymotala z rezavého pletiva a vylovila z kaluže, popadla pod pažu a radši mne ten kus k autu odnesla, jinak se tam motáme ještě dnes.

Ernest vodní

No uznejte, že jsem to na ně zahrál jak Di Caprio v Titaniku... jo ženské, jak je to doják, tak si myslí, že je to doopravdy (:o))!

Chcete vědět ještě víc?

Jestli chcete vědět, jak tato story pokračovala v novém domově, jak mne přijala madame Brooke a džentlasové Jeník a Zikmund, tak třebas se panička pochlapí – nebo poženští – a zase něco spolu škrábneme. A možná vám i řeknu, jaká jsem hvězda (dobře, hvězdička – ach ta moje vrozená skromnost) místního cvičáku.

Můj člověk je:

YGA

Foto: autorka. Další fotografie si můžete prohlédnout přímo na Rajčeti tady a taky tady.