Proč jsou státy zadlužené aneb jak je naše mysl manipulována

Rozeberme si jednu situaci z nedávné doby. Ekonomka Ilona Švihlíková se na serveru Britské listy rozepsala  o dluhu coby podstatě kapitalismu (http://www.blisty.cz/art/65382.html).  Článek je k současnému stavu kritický, vysvětluje, kdy je dluh příznivý a proč jsou dnes státy v problémech a že dluh není příčinou, ale následkem strukturálních problémů ekonomik. Kdo by něčemu takovému nechtěl věřit. Paní Švihlíková je přece k současné politice a politikům kritická, na ekonomiku je renomovaným expertem, který nám vždy řekne pravdu, je srozumitelná i díky používanému výrazivu a má takový ten mamkovský tón, když nám objasňuje složitou ekonomickou vědu.

Paní ekonomka nám přesto předvádí jednu z nejnebezpečnějších forem manipulace mysli, jaká existuje. Netvrdím, že vědomě, protože to, co říká je vyučováno na ekonomických školách. A ekonomické školy mají určitě důvěryhodné teoretické zdůvodnění toho, co vyučují. Takže ve svých přednáškách může paní Švihlíková v dobré víře aplikovat teoretické závěry na aktuální praktickou situaci. Ale taky nemusí. Do hlavy jí nevidím, takže ji ze zlých úmyslů či kolaborace s mezinárodní finanční oligarchií obviňovat nebudu.

V čem je tedy tato forma manipulace nebezpečná? V tom, že tvrzení jsou téměř úplně pravdivá. Téměř.  Momentů, kdy závěry skřípou je jen několik a člověk si jich ani nevšimne. Předně ve zmiňovaném článku je směšován dluh státní a dluh soukromého sektoru (a ano v privátním sektoru je smysluplná  investice půjčeného kapitálu pozitivní a žádoucí věc, tento typ dluhu vedl k ekonomickému rozmachu) . Dále je zde jaksi automaticky, implicitně,  považováno za správné a jedině možné, že si stát půjčuje peníze na úrok u bank. A zde bych velice zbystřil. Je to jediná alternativa? Ovšem, že ne. Když pominu historický exkurs do feudalismu, kdy si panovníci razili své peníze, najdeme v novodobé historii jiné uspořádání? Ovšem. I na základních školách se učí, že jeden z nejmasovějších vrahů 20.století, Adolf Hitler (myslím, že Mao a Stalin jej ve vraždění překonali), ukončil svými investicemi do zbrojení a infrastruktury ekonomickou krizi v Německu. Fajn. Ale kde na ty státní investice do armády a stavby dálnic vzal, aniž by zemi beznadějně zadlužil a kvůli narůstajícím úrokům se octl v bankrotu jako Řecko či před pár lety Island? No jeho vláda začala vydávat vlastní peníze. Říšská banka byla podřízena vládě a stát si peníze vytvářel nikoli půjčoval. Nenarůstaly jim tedy splátky úvěrů ani úroků. Naopak, za tohoto uspořádání německý stát vydělával na úrocích z úvěrů, které Říšská banka poskytla ostatním komerčním bankám. Jak to, že nedošlo k hyperinflaci? Stát vynakládal většinu prostředků na pořízení hmotného majetku(zbraně, infrastruktura). Emise peněz byly podloženy výkonem ekonomiky a  růstem národního bohatství. Nebyly vynakládany na spotřebu jednotlivců. V žádné do češtiny přeložené soudobé publikaci nenajdeme popsáno, jak přesně se Hitlerovi podařilo z ekonomicky vyčerpané země mučené hyperinflací a vysokou nezaměstnaností takřka přes noc vytvořit prosperující velmoc.  Existuje dezinformační dokument BBC o financování Hitlera nazvaný Banking with Hitler, který se snaží vytvořit dojem, že celá obrovská militaristická mašinerie, která si porobila půl Evropy, byla ufinancována z uloupených zlatých pokladů okupovaných zemí (které ovšem byly uloupeny až po jejím vybudování) a z prvotních kapitálových injekcí mezinárodní bankovní elity přes BIS (Bank for Interantional Settlements) ve Švýcarsku, což jsou opět pravdivé, jen poněkud neúplné informace, aby byla odvedena pozornost a myšlení od podstaty a příčin problému. Hitler samozřejmě zlato a valuty potřeboval na nákup surovin, které Německo nemělo (například americkou firmou DuPont dodávané přísady do leteckých paliv, bez nichž by jediné nacistické letadlo nevzlétlo), ale pro vnitřní financování měl v rukou řízení německé měny.  Tedy to, co nemají v rukou současné vlády západního civilizačního okruhu. A jiné možnosti jsou před veřejností zatemněny tím, jak je formulovaná ekonomická věda a účetní standardy.

Co je dovoleno Pavlovi není dovoleno Havlovi. Hitlerův úkol, který mu byl dán mezinárodní finanční oligarchií, bylo vybudovat silné Německo a rozpoutat další světovou válku, která by srazila finančně na kolena Britské impérium a ukončila jeho koloniální panství. Proto si bankéři utrhli od úst a vzdali se emise německé marky a úroku z peněz zapůjčených německému státu, aby si následně vše bohatě vynahradili ve válečných úvěrech státům spojenecké koalice.  Když se o podobný krok pokusil v roce 1963 John Fitgerald Kennedy, který výnosem 11110 uzákonil možnost emitovat peníze ministerstvem financí USA, nechal natisknout nové dolary a chystal se zrušit FED, byl v Dallasu odstřelen v křížové palbě jako vzteklý pes. Vicepresident Johnson, který Kennedyho ve funkci vystřídal daný výnos ihned zrušil a vytištěné bankovky šly do šmelcu. Za nitky tahající manipulátoři pak vytvořili kromě oficiálních závěrů i konspiraci podpořenou vyšetřováním státního zástupce z New Orleans Jima Garrisona (a filmem Olivera Stonea), že JFK byl zavražděn, protože nepodporoval válku ve Vietnamu, aby odvedli  pozornost pochybovačů na falešnou stopu. Takže: státy mohou prosperovat, pokud v rukou drží tvorbu peněz. To má samozřejmě svá omezení. Zvyšování objemu peněz v ekonomice je provázeno rychle rostoucí inflací, pokud růst množství peněz (měnová zásoba) není podložen růstem výkonu ekonomiky. Pokud jsou tyto dva parametry v rovnováze, stát se zadlužuje jen v případě, když dojde k vnější nerovnováze. Tedy k deficitu v zahraniční platební bilanci. Jinými slovy finanční toky do zahraničí jsou vyšší než finanční toky ze zahraničí.

Takže článek paní Švihlíkové manipuluje pomocí tří základních faktorů. Využívá omezenou historickou paměť, nedostatečné (ba dokonce záměrně omezované) odborné znalosti populace a je téměř dokonale pravdivý (právě tak jako Stoneův film JFK). Omezenost historické paměti je velmi silný fenomén. To co se událo mohou dosvědčit očití svědkové svým subjektivním pohledem na věc. Následně je o události napsáno mnoho aktuálních článků v tisku, obzvláště významné události se dostanou do historických knih, jsou o nich natáčeny dokumenty a filmy.  Ale jaká je podoba toho, co se dostane do záznamů. V roce 1989 mi bylo 25 let. Události si pamatuji. Ale právě proto mohu posoudit, jak jsou například Havlovy projevy nyní po cca 20ti letech upravovány. Jak se z nich v oficiálních zdrojích ztrácejí pasáže, které dnes nezapadají do vytvářeného kultu osobnosti. Tvůrci kultu přece nemohou dopustit, aby si lidé mysleli, že se zbožštělý (či dokonce febiozně zletištnělý) ve svých myšlenkách mýlil neřkuli nám lhal. Až moje generace zemře, lidé již budou považovat to, co je  v oněch oficiálních zdrojích napsáno za historickou pravdu. Já osobně mohu ovlivnit malý okruh své rodiny, svých přátel a známých, ti mohou tuto informaci šířit dál nebo taky ne, historická paměť se vytrácí. Zůstávají oficiální archivy. V našem příkladu archivy vyprázdněné o informaci, jak přesně Hitler zvedl německou ekonomiku, aby mohl do šesti let rozpoutat světovou válku, obsadit půlku Evropy a druhou půlku politicky svázat s tisíciletou říší.

To jakým způsobem jsou omezovány vědomosti populace jaksi nezapadá do celkově proklamovaného ideálu vzdělanosti. Jenže s tímto termínem je zacházeno podobně jako s pojmy humanismus, diskriminace či dobročinnost.  Buď je pojem zcela vyprázdněn a nahrazen besobsažnými frázemi nebo se jedná o čistý protimluv jako je například spojení „altruista Bill Gates“ jehož nadace sterilizuje v Africe mladá děvčata, či „dobročinná Rockefeller Foundation“ patřící té samé rodině, která financovala nacistický Kaiser Wilhelm Institute zabývající se eugenickými výzkumy (výzkumy zabývající se šlechtěním lidí – výrobou nadčlověka). A nebo jsou z mozaiky tvořící celkový obraz vyjmuty jeden dva kamínky. Vše je dokonale vysvětleno, statisticky je lidem podána objektivní pravda. Jen drobounký kousek je změněn tak, aby svedl naši mysl na jinou kolej.

Sada vědomostí, které se vyučují na všech vzdělávacích stupních západního světa jsou nasměrovány na tvorbu poslušné a konzumující pracovní síly. Omezování vědomostí je vedeno v několika rovinách.

1. Klíčové znalosti jsou zatajovány a nahrazovány postuláty blokujícími lidskou mysl pokračovat v úvahách dále, protože to přece odporuje přírodním zákonům. Podstatné je to, jak jsou tyto zákony formulovány, aby v lidské mysli jejich slovní vyjádření fungovalo žádoucím způsobem. Oskar Spengler řekl, že neexistuje nic silnějšího než mýtus přírodního zákona.

2. Výchovou úzce zaměřených specialistů, kteří jsou schopni vnímat jen svou úzkou specializaci a chybí jim šíře rozhledu. I pro tyto specialisty platí první bod.

3. Pokračující zdokonalování procesů a digitalizace ekonomického života vede kromě zvýšené kontroly populace také ke schopnosti soustřeďovat špičkové znalosti ve stále užší komunitě vědců. Pro ostatní  vědecké pracovníky  platí první dva body. Bod 3 má i praktický dopad na celou populaci v podobě neustále se zhoršující úrovně obecné vzdělanosti. „Skynet“ nechce, abychom příliš přemýšleli.

4. Grantový systém financování vědy umožňuje nasměrovat finanční toky tak, aby výzkum probíhal žádoucími směry a neprolomil limity, které byly stanoveny. I vědci musí platit své složenky. I kdyby se kvůli tomu mělo manipulovat s daty, aby výsledky odpovídaly politické objednávce jako v případě dnes již slavného „Hide the decline“ (zakryj ten pokles) v aféře Climategate klimatologa Phila Jonese a jeho spřízněných kolegů, aktivních to alarmistů v ideologii globálního oteplování.

5. Kontrola patentů a vynálezů. Pod záminkou ochrany duševního vlastnictví, bdí patentové úřady nad tím, aby nějaká zvídavá duše nedejbože nerealizovala poučku o čmelákovi (podle zákonů aerodynamiky by čmelák neměl vůbec létat. On to však neví a proto létá). Jen ve Spojených státech je uvaleno pod klatbu cca 6.000 vynálezů, většinou na energetická zařízení, která pracují s vysokou účinností a mohla by proto ohrozit prosperitu firem jako je Rockefellerova Standard Oil. Důvodem utajení návrhů je v drtivé většině případů „národní bezpečnost“. A jejich autoři mají vysokou úmrtnost.

Chtěl bych se ještě vrátit k prvnímu bodu. Jednou z takových pastí na lidské myšlení je podle mnohých názorů 2. zákon termodynamiky. Tento zákon říká (zjednodušeně), že většina procesů spojená s přeměnou energie je nevratná. Tedy, že když spálíme naftu ve válci spalovacího motoru, přeměníme ji pomocí soustrojí motoru na mechanickou práci a na teplo. Teplo se vyzáří do prostředí odkud je už NELZE vrátit zpět do podoby zužitkovatelné energie. Zároveň podle tohoto zákona nelze prostým obrácením procesu dosáhnout výchozího bodu. Velmi logické. Když spálíme naftu, jak bychom z tepla produkovaného vlastním hořením a třením soustrojí a z plynných produktů hoření dokázali získat obrácením procesu naftu? To by samozřejmě nešlo, ale co se s onou energií vyzářenou do prostoru děje? A co zákon zachování energie? Energii nelze získat z ničeho, energii nelze zničit, energii lze pouze přeměnit na jiný druh energie. Takže ta vyzářená energie zůstává vyzářená v prostoru. 2. zákon termodynamiky říká, že po její přeměně na teplo a dosažení tepelné rovnováhy je hotovo. Nafta byla spálena, stroj udělal práci, teplo se vyzářilo do okolí a tím to pro lidstvo končí a šup k nejbližší pumpě. Končí? Nebo jen nemáme technologii, která by dokázala využít tu energii, kterou vesmír, slunce, příroda, i my sami, svou činností, svým lidským teplem vyzařujeme do okolního prostředí? Nebo nám hybatelé uhlovodíkové ekonomiky ze svých sobeckých zájmů brání  tím, jak je formulován 2. termodynamický zákon, abychom ty technologie získali a udělali tak další krok na své Odysee? Navíc základním principem veličiny zvané entropie neboli míry neuspořádanosti je, že míra chaosu v přírodě se prý postupně zvyšuje. To ale neodpovídá pozorováním. Naopak pozorování například výbuchů supernov v různých fázích nám ukazují, že příroda má tendenci vytvářet organizované systémy, které se samy stále vyvíjejí a zdokonalují nikoli dosahovat rovnováhy podle nějaké rovnice. Vezměte si například pavoučí síť. Vstříkněte pavoukovi omamnou chemikálii a uvidíte, co utká. Lidstvo vedené hrstkou hamižných bankéřů se pohybuje přesně opačným směrem než jakým se pohybuje vesmír. Přesně podle falešného principu růstu entropie. Vývoj lidstva není přirozený. Je ovlivňovám touhou několika jedinců po absolutní moci.

(Více o neúnosnosti 2. termodynamického zákona a entropie na např. http://larouchepac.com/node/21826 či http://larouchepac.com/node/13756 a zadáním hesla „2nd law of thermodynamics“ do stránkového vyhledávače v záložce Search dostanete mnoho dalších odkazů)

Manipulování naší myslí nemá jen za úkol nasměrovat náš názor na např. Assadův režim v Sýrii, se kterým drtivá většina z nás nemá žádnou osobní zkušenost, ale i naprogramovat nás tak, aby byla limitována naše schopnost kreativně myslet, přicházet na nová řešení. Místo prozření je nám nabídnut nový model pračky či mobilního telefonu a nová televizní show, ještě blbější než ta předchozí.  Naštěstí se zvyšuje počet těch, kteří si nesmyslnost současného stavu světa a existence lidstva, uvědomují a zdá se, že i pro nás, lidské bytosti, platí totéž, co pro jadernou řetězovou reakci. Stačí dosáhnout kritického množství, aby došlo k explozi vědomí, k evolučnímu skoku. Evoluce a tvořivá síla vesmíru. Teze a antiteze, zdánlivé protiklady, jsou tedy ve své dialektické syntéze naší nadějí.