MLÝNY MĚSTU

ÚVODEM

Architektura jako paměť staletí je jednou z hlavních devíz, na které evropská města staví svoji image a atraktivitu pro svoje obyvatele i pro cestovní ruch.  V současné době se i v České republice prosazují trendy, se kterými  evropská města při plánování svého rozvoje pracují již více než 20 let. Jedná se o dynamicky vzrůstající zájem veřejnosti a turistů o industriální architektonické dědictví. Tedy paměť ekonomického rozvoje měst v 19. a 20. století, na kterém vyrostla prosperita Euroamerického světa.

Na území Pardubic nalezneme jen málo staveb meziválečné moderní architektury – architektura tzv. modernistická a industriální. Paměť této doby k nám promlouvá o to silněji prostřednictvím několika jedinečných staveb, jejichž význam přesahuje nejen hranice Pardubic, ale i hranice České republiky. Pardubice mají dvě ikony meziválečné architektury, krematorium (1921–1923) od arch. Pavla Janáka a o pár let starší budovu bývalých Winternitzových mlýnů (kolaudováno 1911) od architekta Josefa Gočára. Obě budovy jsou vysoce ceněny odbornou veřejností a jak se ukazuje, tak zejména budova automatických mlýnů se těší velkému zájmu pardubické i celorepublikové veřejnosti.

Budova krematoria je již na seznamu národních kulturních památek a o zapsání budovy automatickým mlýnů na seznam Národních kulturních památek se aktuálně jedná.

Zatímco krematorium je budovou, která byla spojena „s životem“ města poněkud více, budova mlýnů, ač v centru, stála díky svému uzavřenému provozu v pozadí. Její otevření veřejnosti po ukončení provozu, díky laskavosti stávajícího majitele, vzbudilo velký zájem u pardubické i celorepublikové veřejnosti. V rámci Mezinárodního dne architektury v roce 2012 prohlídku areálu chtělo absolvovat více než 400 obyvatel Pardubic a okolí.  Festivalu Automatické kulturní mlýny na jaře v roce 2013, který byl realizován Divadlem 29 s podporou iniciativy www.mlynymestu.cz a podporou města, se výstav, hudebních a divadelních vystoupení, diskusí a prohlídek areálu včetně vlastního objektu zúčastnilo 2 000 lidí  během 14 dnů.  Akci pomáhalo připravit vice než 70 dobrovolníků z Pardubic a okolí.

Po ukončení mlýnského provozu společnosti Goodmills Česko v roce 2012, se o budoucnosti areálu mlýnů, na různých stranách, jedná více než rok. Kromě masivního záj-mu odborné i laické veřejnosti o budoucnost mlýnů a zájmu o využití na straně veřejných institucí i podnikatelského sektoru, byly na straně společnosti Goodmills a města Pardubice podniknuty kroky, které vedly k základnímu průzkumu potenciálu mlýnů pro město Pardubice.

Společnost GoodMills Česko zpracovala plošnou a objemovou rozvahu využití areálu mlýnů včetně rozvahy o potenciálu památkově chráněné budovy,  která je k dispozici. Město Pardubice v koordinaci s procesem přípravy Strategie rozvoje kultury v Pardubicích ustanovilo koordinátora, jehož úkolem bylo koordinovat všechny strany – zájem odborné i laické veřejnosti, města a majitele a na základě realizované studie, diskuse s odborníky z oblasti městského rozvoje, architektury, kultury i podnikání formulovat základní teze ke stavu a možnému vývoji areálu tak, aby sloužily jako základní orientační podklad voleným orgánům města pro zodpovědné rozhodování o této lokalitě.

A to s vědomím toho, že:

• budova Gočárových mlýnů je ikonou města, se kterou se významně identifikují jeho obyvatelé a má velký potenciál při budování identity města pro 21. století na mapě České republiky i Evropy
• areál Gočárových mlýnů má jednoznačný potenciál pro rozvoj území v centru města v propojení s nábřežím Chrudimky v napojení na plánované revitalizace veřejného prostoru v těchto místech
• kvalitním a zodpovědným rozvojem areálu a památky tohoto významu se město zařazuje na úroveň vyspělých evropských měst, která jsou schopna reflektovat význam průmyslového dědictví pro svou histotrii i současnost
• promýšlení projektu tohoto významu vyžaduje koordinovaný, dlouhodobý a koncepční přístup
• budova mlýnů je v současnosti ve velmi dobrém stavu, její potenciál pro dočasné ekonomické využití po dobu než bude promyšlena revitalizace území a vhodná forma spolupráce na investici mezi veřejným a soukromým sektorem, je velký a nevyžaduje velké náklady
• nabídka k odkupu budovy stran současného majitele je velkorysá
• pokud město nebude aktivním hráčem – majitelem areálu, významně ztrácí vliv na osud budovy i území v centru města s velkým rozvojovým potenciálem

Zpráva o současném stavu a možnostech dalšího postupu ohledně využití areálu a budovy Gočárových automatických mlýnů pro rozvoj města Pardubice.

URBANISMUS

Automatické mlýny se nacházejí 500 m od historického centra města – Pernštýnského náměstí. Již v době svého vzniku si majitelé byli velmi dobře vědomi této blízkosti a oslovili právě architekta Gočára, aby se podílel na návrhu mlýnů a vytvořil fasádu objektu. Neměl to být pouze strohý industriální objekt, ale objekt spojený s městem a zejména objekt vytvářející nábřeží města. Tím vznikl dům tvořící hlavní dominantu nábřeží, který je zároveň moderním protipólem blízkého pardubického zámku.

Růst areálu automatických mlýnů byl od Chrudimky směrem k ulici Na Ležánkách a dále směrem severním, kde navazoval na areál pekáren. Ulice Na Ležánkách změnila svůj charakter z bytové na průmyslový. Tato změna byla v 50. letech 20. století potvrzována urbanistickými studiemi a ulice s kompaktní zástavbou byla nahrazena průmyslovými (potravinářskými) areály s volnou zástavbou.

Budova mlýnů je nejen pro blízkou lokalitu s nábřežím zásadní, ale rovněž vytváří charakter historického centra města, je jednou z jeho dominant a je architektonickým těžištěm na pravém břehu Chrudimky. Areál je uzlovým bodem, jehož potenciál je v možnostech volného prostoru, který se může stát důležitým městským prostorem. Otevřením areálu můžeme prodloužit historické centrum města a propojit ho se zeleným pásem podél řek Chrudimky, ale i Labe.

HISTORIE

Witernitzovy mlýny jsou jedinečným a prvním dílem arch. Gočára takto velikého měřítka. Tato stavba je zároveň spojením průmyslové historie města s firmou Prokop, která ve své době byla špičkou ve svém oboru a jejíž areál dnes již, bohužel, neexistuje.

O záměru stavby mlýna se jistě uvažovalo daleko dříve, nicméně až v dubnu roku 1910 se o něm píše v novinách, aby se mohl mlýn již v srpnu 1911 kolaudovat. V červnu v roce 1919 mlýn vyhořel, to však bylo dalším impulsem k rozšíření kapacity a přístavby skladiště mlýna a mouky. Mlýn se tedy zvýšil o patro a byla přistavena věž skladiště mouky. I na tomto rozšíření se podílel návrhem architekt Josef Gočár, kterým navázal na předcházející řešení, a existuje dokumentace ukazující s jakou precizností navazoval na stávající mlýn a jak hledal formu dostavby a nástavby. Tyto dostavby se etapovitě realizovaly až do roku 1925. Není nezajímavé, že se architekt Gočár podílel návrhem na stavbě domku i pro vrátného, jehož pozůstatky jsou překryty současnou administrativní budovou. Dalo by se říci, že stavební činnost v areálu probíhala v průběhu celé jeho historie téměř až do současnosti.

SOUČASNOST

Dnes jsou automatické mlýny mimo provoz a stávající vlastník GoodMills Česko a. s. nabízí areál k odprodeji. Vlastní areál je nyní sporadicky využíván spíše pro parkování automobilů, výroba mouky byla zastavena. V budově mlýnů probíhá odstraňování technologií. Areál je střežen bezpečnostní agenturou, ale zabezpečení není, dle mého názoru, dostatečné, aby nedocházelo k nepovoleným návštěvám.

Jelikož si je majitel vědom významu objektu mlýnů a velmi zajímavé lokace, nabízí městu Pardubice k odprodeji mlýny s celým areálem. Pokud město do koupi tohoto areálu s mlýny investuje, můžeme to považovat za jedinečnou příležitost města mít možnost ovlivnit budoucnost celé lokality a další vývoj areálu.

Stávající majitel nehodlá s areálem nijak disponovat a vzhledem ke struktuře a chodu společnosti bude areál chtít co nejdříve prodat. Proto je možné, že prodej mlýnů po projevení nezájmu města může mít velmi rychlý spád, ale o to nepředvídatelnější.

Od zveřejnění informace o prodeji mlýnů vznikla iniciativa „Mlýny městu“, do které se zapojili mnozí kulturně činní obyvatelé a asi nejviditelnějším výsledkem byl červnový festival, který navštívilo během 14 dní přes 2 000 lidí. Dalším pozitivním ohlasem před festivalem byly Dny architektury v září loňského roku, kdy byla zajištěna prohlídka ještě fungujícího areálu pro 50 lidí,  zájem byl tak obrovský, že na akci tohoto ražení přišlo přes 400 lidí, a to nejen z Pardubic.  Na těchto příkladech je zřejmé, že tato stavba je v centru pozornosti a jaký bude její osud, bude i nadále zajímat nejen obyvatele Pardubic, ale celou kulturní veřejnost v Čechách.

O atraktivnosti areálu a mlýnů hovoří fakt, že se objevili někteří zájemci, kteří by měli zájem o jejich využití. Asi nejsilnější podnět přišel z ředitelství Východočeského muzea v Pardubicích od paní ředitelky Mgr. Jitky Rychlíkové , které má prostorové nedostatky pro své expozice a budova mlýnů by se jevila jako jedna ze zajímavých možností rozšíření muzea. Současně byla zpracována, v rámci pasportizace pardubické kultury 2012, analýza kulturních prostor a veřejných prostor z hlediska využití pro kulturu a umění (viz. Pardubické podhoubí, zpracoval Kvas o.s.) z nichž vyplynula absence prostorů pro různé organizace (Komorní filharmonie Pardubice, Kulturní centrum Pardubice, …) a zároveň budova mlýnů byla zmíněna jako objekt s potenciálem pro využití.

Souběžně se objevily i komerční subjekty, mající zájem o využití mlýmů pro volnočasové a zážitkové aktivity (viz příloha od  pana Karla Rückera nebo podnikatelský záměr pana Víta Hoigra). Toto jistě nejsou jediní možní zájemci o prostory v Pardubicích.

STAV OBJEKTŮ V AREÁLU

Stavebně technický stav objektů v areálu koresponduje s jejich využitím a stářím. Jelikož donedávna probíhala výroba a areál byl využíván, je technický stav dobrý. Žádný z objektů nevykazuje známky zásadního statického narušení, zejména hlavní budova mlýnů, která díky provozu byla velmi staticky namáhána, je v naprostém pořádku. Dřevěné konstrukce mlýna nejsou poškozené ani napadené. V objektech areálu však probíhají změny díky odstraňování technologií a ztrátou využití. To má za následek zatím pouze vizuální (pohledovou) „devastaci“. Ostatní objekty jsou uzamčené.

BUDOUCNOST?

Budoucnost pardubických mlýnů je nyní velmi nejistá. Víme jen, že jsou dva základní scénáře vývoje odvíjející  se od prodeje areálu s mlýny z pohledu města:

1. Areál mlýnů v soukromých rukou

Tento scénář je pro město nejméně vhodný, neboť areál nemá pod kontrolou a v centru města může vzniknout cokoli od administrativního komplexu, v lepším případě, přes obchodní centrum, dočasnou tržnici, po rozparcelování pozemků, až ke spekulacím vedoucích k devastaci areálu a vzniku brownfields.

Jestliže areál přejde do soukromých rukou, má město v ruce pouze územní plán a stavební zákon, kterým může mírně regulovat, co se bude dít s areálem, ale spíše ztratí kontrolu nad ději s tím spojené. Alarmující bude, že se tak bude dít v samé blízkosti centra! Je zde požadavek územní studie, která již existuje, ale tato studie se dá pomocí nové přeregistrovat.

Je rovněž možné, že se objeví rozumný investor, který vstoupí s městem do jednání a bude respektovat možné požadavky ze strany města, ale jaké? Tyto požadavky či nároky na budoucnost areálu by měly být již nyní jasné a reálné.

Závěr

V případě nezájmu města o koupi areálů mlýnů by město mělo co nejdříve zpracovat  architektonicko urbanistickou rozvahu na území s regulačním plánem, který by byl závazným podkladem pro rozhodování v dané lokalitě. Měl by jasně definovat zapojení areálu do urbanistické struktury města, vytvoření veřejných prostor, propojení s nábřežím atd.

2. Areál mlýnů v rukou města

To znamená, že město areál koupí a začne areál spravovat. Má nad ním plnou kontrolu a tudíž rozhoduje o jeho využití. V této chvíli není jasné, jaké by mělo být budoucí využití mlýnů a měla by následovat cesta hledání.

Vzhledem k velikosti areálu je jeho budoucí naplnění otázkou nalezení konceptu jeho postupného naplňování, což by mohlo garantovat životaschopnost záměrů. Je důležité udržet v areálu život, neboť ten zaručí, že areál nebude pomalu chátrat.

Je mnoho způsobů využívání průmyslových areálů, jak tomu dokládají mnohé areály v Evropě, ale i u nás (viz www.mlynymestu.cz/inspirace). Využití takových areálů je velmi atraktivní a rozmanité. Nemusí se jednat vždy o neziskové činnosti, ale mnohdy jde o pestrou strukturu funkcí a činností, které se mohou v areálu nacházet a vzájemně se doplňovat.

Areál by neměl být monofunkční a měly by se hledat cesty k jeho ekonomické prosperitě a nezávislosti, což je reálné. Síla automatických mlýnů spočívá v celistvosti areálu, kdy jednotlivé části mohou ekonomicky podpořit ty méně výdělečné.

V mnoha případech ve světě to byli právě umělci, kteří dokázali využít areál a tím nastartovat život v celé lokalitě. Toho dokázali využít někteří developeři, kteří si takto zhodnotili nemalá území.  Zároveň je třeba dodat, že areál mlýnů není až tak velkým územím s mnoha objekty a tudíž lze předpokládat, že hledání jeho využití může být v kratším časovým horizontu řádu let než desítek let.

Hledání využití však představuje překročení vžitého rámce nakládání s nemovitostmi ve správě města a městských organizací.

Základní plošné výkazy areálu a základní finanční rozvaha ke stávajícímu stavu areálu:

A. Základní plošná data areálu

celý areál – 10 818 m²
zastavěná plocha areálu – 4 402 m²
volná plocha areálu – 6 416 m²
památkově chráněné objekty – 1 361 m²

(další plošné výkazy jsou přílohou této zprávy)

B. Finanční rozvaha

(tyto rozvahy jsou pouze ilustrativní, neboť zpracovatel není realitní makléřem,
ale vycházejí z dat dostupných a inzerovaných u realitních kanceláří)

celý areál = stavební parcela 10 818 m² » cena za pozemek 3 500 Kč/m² – 37 863 000 Kč

celý areál – (budova mlýnů + veřejný prostor) = stavební parcela 6 658 m² » cena za pozemek 3 500 Kč/m² – 23 303 000 Kč

celý areál mlýnů (10 818 m2) = 1,7 × Pernštýnské nám. / 0,8 × budova AFI Paláce / 1 × ČEZ aréna (budova velké a malé sportovní haly)

C. Náklady na provoz mlýnů

stávající stav bez výroby = ostraha + energie – cca 200 000 Kč/měsíc

D. Stávající potenciál areálu bez zásahu

1. administrativa – objekt A + A1 cca 500 m² » nájem 150 Kč/m² měsíčně – 75 000 Kč/měsíc

2. Sklady – objekty D + E + I + K cca 1.600 m² » nájem 50 Kč/m² měsíčně – 80 000 Kč/měsíc

3. Parkování – plocha na parkování cca 3 100 m² = 248 vozů » nájem 20 Kč/m² měsíčně – 62 000 Kč/měsíc

Toto jsou základní potenciály areálu, které nevyžadují zásadních investic. Zároveň tyto data nevyužívají památkově chráněné objekty a některé další objekty areálu. Tudíž lze předpokládat, že využití by mohlo být větší.

SWOT ANALÝZA AREÁLU

+ silné stránky

• areál v dobrém technickém stavu
• lokalita areálu (blízkost centra)
• dobré dopravní napojení
• hodnotná architektura
• plošná rozloha
• otevřené prostranství
• napojení na zelený pás řeky
• pozitivně vnímáno veřejností
• architektura s přesahem regionu
• jedna z ikon města
• možnost postupného využívání

 – slabé stránky

•  omezení využití památkově chráněného objektu
• problematické využití specifických částí objektu – sil
• náklady na rekonstrukci památkově chráněného objektu

 ? příležitosti

•  rozšíření centra města na pravý břeh Chrudimky
• otevření areálu=nový veřejný prostor města např. pro kulturní a jiné akce
• pozitivní obraz města chápajícího evropské industriální dědictví
• možnost komerčního využití
• využití pro prostorový handicap některých organizací města
• využité PPP projektu
• ovlivnění vývoje lokality
• možnost získání dotací (kulturní památka, Norské fondy, …)

 ! hrozby

• devastace areálu, vznik brownfields v centru města
• uzavření areálu
• špatná „image“ města
• ztráta kontroly nad vývojem lokality
• zánik kulturní památky
• rozprodání areálu po částech
• užití areálu bez kontroly
• vznik monofunkčního uzavřeného areálu

Z analýzy je zřejmé, že  silné stránky a příležitosti jsou opravdovou výzvou k využití areálu a zároveň hrozba devastace v případě nevyužití je reálnou.

KONFERENCE

Dne 14. 6. 2013 proběhla otevřená konference „think tank – Automatické mlýny“ v rámci festivalu Automatické kulturní mlýny jako jeden z hlavních výstupů činnosti koordinátora. Byli sezváni odborníci zabývající se historií architektury, architekti, lidé s ekonomickým přesahem, ale i zástupci města a stávajícího majitele. Konference jasně ukázala, že město má jedinečnou příležitost za rozumných podmínek odkoupit areál mlýnů, čímž může aktivně ovlivnit budoucí vývoj ne jen areálu, ale i důležité části centra Pardubic. Tímto krokem by se Pardubice mohly stát městem, které se přihlásí ke svému industriálnímu dědictví a zařadí se tak mezi vyspělá evropská města, která ctí tento odkaz.

Zástupci města, kteří se konference zúčastnili, dle mého názoru, pochopili tuto jedinečnou příležitost jakou město má, k čemuž přispěla i fyzická návštěva vlastního areálu a zájem širší veřejnosti.

Jako zásadní příspěvek jsem hodnotil vystoupení Tomáše Ctibora, FRICS, který spolupracoval s nizozemskou investiční společností MEI  a pracuje pro Útvaru rozvoje hlavního města Prahy, kde se podílí na zpracování strategického plánu, který jasně vyhodnotil investici do areálu jako jedinečnou neopakující se příležitost (autorizovaný přepis viz příloha).

Závěry z workshopu studentů ČVUT:

V rámci letního semestru 2013 proběhl workshop na téma Automatické mlýny pod vedením Benjamina Frágnera z Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze. Zadání umožnilo studentům hledat budoucí využití mlýnů bez omezení a výsledné návrhy prezentovali v rámci festivalu v interiérech Gočárových mlýnů. Z návrhů jasně vyplynula snaha otevřít areál a využít potenciál nábřeží jako základní požadavek pro budoucí využití.Některé projekty k nahlédnutí na www.mlynymestu.cz/inspirace.

Závěr:

Měli bychom si uvědomit, že Automatické mlýny s areálem nejsou „jednou z mnoha“ kulturních památek ve městě, ale jedná se o jedinečnou dominantu města a průmyslové architektury v celých Čechách.

Festival Automatické kulturní mlýny ukázal, jak lze využít areál včetně objektů s minimálními úpravami a investicemi. Areál mlýnů je posledním místem v centru, které je nyní „dostupné“  s obrovským potenciálem pro budoucí využití.

Koupení Gočárových mlýnů tudíž není jen investicí do objektu jako takového, ale do části města vzdálené 500 m od radnice. Koupě a následné využití je otázkou prestiže a ukázkou vize města jako kulturní metropole kraje s vědomím si svého industriálního dědictví. Hledání dalšího využití je dlouhodobým procesem, který zaručí životaschopnost areálu. Bude-li chtít město oživit areál mlýnů včetně mlýnů samotných, bude nutné najít nový přístup ke správě takového objektu včetně vstřícného přístupu úřadů. Může se vytvořit malý tým lidí jako správců a „hledačů“ náplně areálu.

Zde se nabízí oslovení iniciativ a lidí zapojených v dění kolem iniciativy Mlýny městu a podnikatelské sféry. Areál by měl usilovat o svou ekonomickou samostatnost, což je reálný požadavek, a měl by spojit ziskové a neziskové aktivity, sdružení, podnikání.

Začnou-li mlýny žít, budou přitahovat k sobě další aktivity. Otevře-li se areál, zejména jeho parter městu, jistě se objeví zájemci, kteří budou chtít podnikat ve stávajících objektech areálu. Pustíme-li život do parteru, život následně oživí i budovy včetně památkově chráněných Gočárových mlýnů.

Závěr bychom mohli shrnout do několika zásadních bodů:

1. Mlýny nejsou jednou z mnoha památek města Pardubic, ale jsou jednou z ikon moderní architektury města a industriální architektury nejen Česka, ale i Evropy.
2. Jedná se o atraktivní lokalitu napojenou na centrum města.
3. Investice do koupi areálu je prestižní záležitostí pro město.
4. Využití areálu a vlastní budovy Automatických mlýnů ve stávajícím stavu lze bez velkých nároků na investice.
5. Přístup stávajícího vlastníka je unikátní a velmi vstřícný
6. V případě soukromého investora město ztratí vliv na budoucí vývoj areálu a mělo by připravit prostorové a funkční regulativy lokality – nezbaví se odpovědnosti!
7. Investuje-li město, má vliv na budoucím využití areálu a získává cenné prostory a pozemky v centru města.
8. Bude-li vlastníkem město, mělo by usilovat o postupné oživování areálu a vytvořit z areálu ekonomicky soběstačnou jednotku.
9. Areál by měl být otevřeným městským prostorem s multifunkčním využitím, nikoli monofunkcí (bydlení, rezidenční bydlení, kanceláře, malé provozovny, kavárny, kulturní prostory, komunitní prostory).
10. Využití areálu by mohlo být v rámci PPP projektu (spojení soukromé a veřejné sféry)
11. Síla areálu je v jeho celistvosti.

 

ing. arch. Ondřej Teplý
koordinátor Automatických mlýnů
26. srpna 2013

Přílohy

1. Schéma areálu s výměry objektů – stávající stav
2. Záměr Mgr. Jitka Rychlíková
3. Záměr Karel Rücker
4. Záměr Vít Hoigr
5. Příspěvek z konference Tomáš Ctibor

1. Schéma areálu s výměry objektů – stávající stav

2. Záměr Mgr. Jitka Rychlíková

Návrh na využití prostor Winternitzových automatických  mlýnů pro účely nových expozic Východočeského muzea v Pardubicích.

Východočeské muzeum (dále VČM) má ve správě celkem 39 sbírek (resp. podsbírek), které prezentuje veřejnosti průběžně prostřednictvím výstav a stálých expozic v areálu Zámku Pardubice. V letech 2000–2006  bylo postupně otevřeno 5 expozic, které prezentují  některé z nich. Základním východiskem pro jejich koncepci byly požadavky na to, aby byly prezentovány takové sbírky, které mají významný nadregionální charakter či mimořádné postavení v českém kontextu (české sklo, pohlednice, zbraně, numizmatika) a které vypovídají o regionu východních Čech (expozice přírody, hraček). V současné době se připravují dvě nové expozice: archeologie a dějin města Pardubic. Jejich otevřením (v roce 2014) bude zcela vyčerpán prostorový potenciál zámku, sídla muzea, což se však zdaleka netýká vlastního obsahu  velmi bohatých  muzejních sbírek.

Možnost využít areál bývalých Winternitzových mlýnů pro kulturní účely, muzeum velmi vítá a nabízí vybudování stálých expozic s následující tematikou:

1. Pardubický průmysl (Průmyslové Pardubice)
2. Dary z hlubin Země („Jak se z kamene stávají věci kolem nás“)
3. Pardubický sport

Ad 1) Tzv. technická sbírka muzea obsahuje řadu zajímavých trojrozměrných předmětů ale také písemnou a obrazovou dokumentaci, která se váže k dějinám průmyslu a podnikání v Pardubicích. Najdeme zde dokumentaci takových podniků jako je Tesla Pardubice (dříve Telegrafia), TMS Pardubice (dříve Josef Prokop) Pardubický pivovar, David Fanto, Explozia,  Matyáš a Polák, Kávoviny (dříve Francek) a řady dalších menších podniků, které kdysi významným způsobem utvářely podobu města Pardubic. Díky podnikatelskému „boomu“, který začal ve druhé polovině 19. století a trval  cca do 30. let 20. století se Pardubice staly významným centrem východních Čech. Stahovaly k sobě pozornost podnikatelů i lidí, kteří zde hledali práci. Je to doba, kdy město ožilo také společenským a kulturním životem a bez pochyby ji můžeme nazvat dobou rozkvětu.

Expozice by měla ukázat nejen historii průmyslu a podnikání ve městě, ale zároveň by byla zajímavým pohledem do světa techniky a jejího vlivu na lidský život. Za využití interaktivních prvků by se podobná expozice stala místem, kde se propojuje minulost s přítomností na základě společné linky technického pokroku, který utváří náš svět v dobrém i zlém. Charakter automatických mlýnů svou industriální povahou k podobné expozici přímo vybízí.

Ad 2) Muzeum má v tuto chvíli zpracovánu koncepci stálé expozice s pracovním názvem  „Dary z hlubin Země“ („Jak se z kamene stávají věci kolem nás“), kterou připojuji. Její realizace by se stala jedinečným projektem v rámci ČR.   Prostor Automatických mlýnů je pro něj vysloveně předurčen.

Ad 3) Linkou, která současné Pardubice nepřetržitě spojuje s vlastní minulostí je sport. Sportovní tradice je tu stále živá a sbírky muzea tento fakt významně reflektují.

Samostatná expozice, která bude prezentovat slavnou sportovní minulost i současnost v Pardubicích chybí. Cyklistika (V. Chomrák), aviatika, motoristický sport (Zlatá přilba), Velká Pardubická, hokej a další. Sport v Pardubicích je téměř nevyčerpatelným tématem, které hledá své místo pro prezentaci.

Všechna tři témata jsou v pravém smyslu moderní, zajímavá a způsoby prezentace ji učiní atraktivní pro nejširší veřejnost.

Technická realizace expozic nevybočuje z běžných realizačních požadavků. Nosnost stropů, klima, zabezpečení proti vniknutí cizích osob jsou standardními požadavky, jejichž řešení bylo např. v podmínkách renesančního zámku daleko náročnější.

Zámek a Winternitzovy mlýny jsou dvě mimořádně krásné a významné historické památky, které se nacházejí ve velmi příjemné blízkosti. Zámek Pardubice navštíví za rok celkem asi 100 tisíc lidí, kteří sem směřují za nejrůznějšími programy.  Jen na pořady muzea ročně přichází cca 50–60 tis. osob; na akce jako je Muzejní noc nebo Štědrovečerní noc přichází řádově několik 1000 lidí. Potenciál historického jádra města Pardubic, které je Winternitzovými mlýny nebývale zhodnoceno, může zajímavým programem přilákat dle mého odhadu ještě mnohem více lidí. Dokládá to mimořádný zájem o technické památky, který je patrný v celém světě.

Mgr. Jitka Rychlíková
ředitelka Východočeského muzea v Pardubicích
1. srpna. 2013

3. Záměr Karel Rücker

Využití prostor Automatických mlýnů

Vážený pane architekte,
dovoluji si obrátit se na Vás jako na koordinátora výzvy „Mlýny městu“ a vyslovit svůj zájem o využití prostor v pardubických Automatických mlýnech.

Záměr má zhruba tyto obrysy: Otevřít unikátní prostory „vysloužilé“ průmyslové stavby nejširší veřejnosti vybudováním multifunkčního zařízení pro aktivní trávení volného času, rozvoj a vzdělávání, jež bude určeno různorodým cílovým skupinám: rodinám, organizovaným skupinám (školní, zájmové, firemní kolektivy) i jednotlivcům. Areál bude propojovat moderní a atraktivní prvky umělého dobrodružného prostředí (např. lezecké a lanové aktivity, dobrodružná hřiště, umělé jeskyně apod…) s variabilními didaktickými herními plochami a dalším zařízením pro odpočinek a relaxaci. Vznikne tak „leisure“ centrum respektující současné trendy trávení volného času, inspirované řadou příkladů využití podobných budov v jiných evropských zemích.

Předpoklad kvality budoucí koncepce i zajištění provozu podpořím odkazem na svoje mnohaleté zkušenosti, výsledky a na svoji odbornost: Od r. 2003 se zabývám využitím dobrodružství a autentických prožitků v rekreaci a vzdělávání dospělých i dětí, jsem mj. autorem koncepce a spoluzakladatelem Lanového centra v Pardubicích. Mám bohatou praxi s řízením investičních projektů v rámci správy vlastního portfolia nájemních nemovitostí. Jsem absolventem oborů: Řízení výkonu a změn na Open University Bussines School (Milton Keynes, UK). Management volného času a rekreologie (FTK UP Olomouc). Pedagogická fakulta v Hradci Králové. Jsem držitelem řady certifikátů v oblasti vzdělávání zážitkem.

Vzhledem k tomu, že se majetkoprávní vztahy k budovám budou v nejbližší době nejspíše měnit, je nyní předčasné diskutovat podrobnosti záměru. Prosím Vás však o laskavou zprávu, jakmile bude možné jednat o podmínkách využití prostor.

Předem děkuji za Vaše případné reakce, těším se na možnou spolupráci.
S pozdravem

Karel Rücker
18. ledna 2013

4. Záměr Vít Hoigr

ZKUŠEBNY MLÝNY!

Záměrem projektu je vytvořit ve vhodné časti areálu Automatických mlýnů prostory pro umělce, kteří potřebují pro svou tvorbu zkušebny a hledají místo vhodně uzpůsobené pro kreativní činnosti. Zkušebny by měly být co nejuniverzálnější prostory s co nejširším využitím, aby sloužili např. jako hudební, taneční nebo divadelní zkušebny.

VARIABILNÍ PROSTORY!

Zkušebny mohou být variabilní, co se týká využití, velikosti a otevřenosti. Podle potřeb jednotlivých umělců je možné vytvořit zkušebny sdílené nebo nesdílené. Může se jednat o zkušebny menšího rozměru, vhodné pro individuální zkoušení, nebo větší prostory vhodné pro zkoušení skupin. Některé zkušebny mohou být vybavené – např. hudební aparaturou. Ostatní prostory mohou zůstat nevybavené s možností individuálního přizpůsobení.

SDÍLENÉ PROSTORY!

Primárně by jednotlivé zkušebny měly fungovat jako sdílené prostory, které by si jednotliví umělci nebo skupiny pronajímali na ohraničenou dobu, např. na několik hodin týdně s pravidelnou frekvencí. Samotný prostor i vybavení zkušebny by tedy bylo sdílené pro větší množství lidí, čímž by se výrazně snížily finanční náklady. Především pro začínající umělce by tato forma sdílení mohla představovat vítanou volbu, neboť obvykle není v jejich možnostech zajistit si vhodné a vybavené prostory.

NESDÍLENÉ PROSTORY!

Umělci mohou mít zájem o zkušebnu, která by sloužila jen jejich potřebám, např. z potřeby časové neomezenosti přístupu do zkušebny nebo z důvodu vlastního vybavení zkušebny, které by s nikým jiným nechtěli sdílet.

FINANCOVÁNÍ!

Hlavním finančním zdrojem pro provoz zkušeben bude nájem hrazený umělci. Cílem je náklady co nejvíce snížit, aby byl pro umělce nájem dosažitelný. Především díky sdílení prostor mohou náklady výrazně klesnout, neboť budou poměrným způsobem rozděleny. Případné náklady na přizpůsobení prostor, např. zajištění dobrých akustických podmínek nebo zvukové izolace, nemusejí být v počátku příliš vysoké. Počítá se s postupným přizpůsobováním prostor podle potřeby jednotlivých umělců. Investice mohou být prováděny formou spolupodílení více umělců.

ORGANIZACE!

Úkolem organizátorů bude především koordinace jednotlivých zájemců o pronájem zkušeben a zajištění technického provozu zkušeben. Předpokladem je vytvoření webových stránek, které by fungovaly jednak jako propagace projektu a zároveň jako webové rozhraní sloužící k rezervaci zkušeben.

5. Příspěvek z konference Tomáš Ctibor

Role města a občanské iniciativy – Tomáš Ctibor

Autor má bohatou zkušenost z developmentu, aktuálně ale pracuje pro Útvaru rozvoje hlavního města Prahy, kde se podílí na zpracování strategického plánu.

Co s areálem, který město nevlastní, přičemž majitelem je ten, kdo tu provozoval výrobní činnost? Role vlastníka je v takovém případě jasná. Majitelem je totiž někdo, pro koho přestal mít objekt význam, výrobní činnost, kterou tu provozoval, byla ukončena, a zájem vlastníka setrvat vlastníkem, je tím pádem nulový. Tato situace je tedy poměrně čitelná a jasná, podíl současného majitele na budoucím fungování mlýnů je prakticky nereálný.

Město se v takovém případě musí rozhodnout jakou chce nebo jakou je schopno v procesu dalšího vývoje areálu sehrát roli a má tím pádem v tuto chvíli prakticky dvě možnosti.

První je, že do procesu majetkově vstoupí a tento objekt zakoupí a bude hledat odpovídající využití. Město, respektive veřejný sektor sehraje významně aktivní roli a bude budoucnost objektu přímo určovat. Vloží do objektu vstupní kapitál, zaplatí nákup nemovitosti a její správu. Pokud se město rozhodne, že pro něj objekt takový význam nemá, nemělo by ale zcela vyklidit prostor a přestat se na budoucnosti projektu podílet úplně.

Druhou, časově a procesně náročnější možností je zkoumat význam objektu v pozici města a řešit, co by bylo vhodné, aby se v kontextu města v areálu odehrálo. Výsledkem je nalezení konkrétní možné formy nového využití. Tato volba nové funkce pro areál mlýnů, musí zároveň být zaměřena na možnost výnosu. Potom město nemusí nutně objekt koupit samo, může najít partnera, který bude spolu s ním záměr finančně zajišťovat. Tento postup je sice finančně příznivější nicméně problematický z časového hlediska a vyžaduje dohodu i se současným vlastníkem tak, aby před nalezením partnera a způsobu využití nenastala varianta tři.

Třetí, nešťastnou možností je, že do procesu nevstoupí vůbec. V tomto případě bude současný majitel vzhledem ke své odpovědnosti k akcionářům nucen prodat objekt na volném trhu a město prakticky ztratí možnost podílet se na budoucím vývoji areálu. Praha se v tomto směru dopustila mnoha téměř fatálních chyb, kdy se zbavila možnost ovlivnit budoucnost mnoha klíčových staveb nebo pozemků. V takovém případě dochází už pouze k uplatňování restriktivních zpětných kontrolních mechanismů, které ovšem produkují konflikty a výrazné problémy.

V principu tedy město nějakým způsobem zareagovat musí. Musí si položit a zodpovědět jasnou otázku, totiž jestli je ve veřejném zájmu, aby se na budoucnosti vývoje areálu podílelo a alespoň částečně ho kontrolovalo nebo ne. Město musí být schopno si před sebou a tedy i před svými obyvateli obhájit, že investice do Mlýnů pro něj bude přidanou hodnotou, že je ve veřejném zájmu. Tedy, že vložené prostředky přinesou nikoliv pouze finanční zisk, ale něco nového jeho obyvatelům.

První cesta představuje vyšší vstupní investici, ale naproti tomu je méně konfliktní a problematická v dalších krocích. Koupí objektu nechává město budoucí vývoj naprosto otevřený a má možnost ověřit funkčnost možných nových využití objektu. Současně zůstává zachovaná možnost i budoucí kapitalizace areálu nebo jeho částí a to s jasně definovanými parametry a podmínkami. Druhá možnost představuje naproti tomu složitou přípravu a nastavení vztahů s partnerem nebo partnery a určitě větší nutnost akceptovat finanční návratnost zvoleného záměru a tedy atraktivitu pro investory. Město musí mít v tomto případě naprosto jasno, jaký budoucí vývoj objekt bude mít. Problém může nastat v době, kterou bude město hledat správnou funkci. Také je tu riziko, že mezitím bude objekt prodán novému majiteli. Vyžaduje to tedy nějakou formu dohody i se stávajícím majitelem, který k takovému řešení z mnoha racionálních důvodů nemusí přistoupit.  Krom toho bude nevyužívaný objekt poměrně rychle chátrat a tedy ztrácet významnou část své hodnoty. Tento proces bývá vždy velmi rychlý a jeho důsledky bývají fatální. Většinou definitivně znemožní jakékoliv ekonomicky proveditelné řešení a často zůstává jako jediné řešení demolice a tedy definitivní ztráta historické hodnoty.

Význam objektu je v mnoha ohledech výjimečný. Je jasné, že má různé výjimečné kvality, ať už historické, architektonické, polohou v rámci města, výjimečně zachovalý stav. Velice výjimečná je i ochota a otevřenost současného vlastníka. Jeho velmi racionální a vstřícný postup a to i z hlediska indikovaných požadavků na město. Existuje mnoho parametrů, pro které je areál unikátní. Tím pádem má i jednoznačně dobrý potenciál pro další využití a ekonomickou hodnotu.

Jak by měla jednat občanská iniciativa

Politik (reprezentace města) jednoznačně potřebuje širší veřejnou poptávku po dění ve Mlýnech, Proto aby takový projekt a investici podpořil, proto, aby hlasoval pro účast města na budoucím vývoji mlýnů. Politik se ve finále vždy rozhoduje podle toho, co vnímá jako pro něj politicky prospěšnější. Tedy vybírá a podporuje variantu, která je více podporována veřejností. Toto platí zejména pro takové případy, kdy není v době rozhodování jednoznačná představa o budoucím řešení a nemá tedy k dispozici jednoznačné parametrické argumennty.

Iniciativa, snažící se o oživení mlýnů, pro kterou je město zdá se jediným možným partnerem, by proto měla jednoznačně oslovit co nejširší spektrum lidí a plánovat akce pro pestré cílové skupiny. Akce musí cílit také na různé věkové skupiny od dětí po důchodce. Neskončit cílením programu pro mladé pod 40 let, záběr musí být připraven i pro starší obyvatele, ale také na děti a rodiny. Může se jednat o velice jednoduché aktivity, jako jsou například prohlídky. Vhodné je také pořádat exkurze pro školy, tábory a podobně. Prostor mlýnů je natolik zajímavý, že představuje kapitál sám o sobě. Iniciativa by také neměla otevírat konfliktní témata, jako například upozorňovat na předešlé chyby magistrátu. Aktivity, které v mlýně probíhají, by měly být nastaveny způsobem odpovídajícím záměru a současné konstelaci, neměly by být zbytečně bulvární nebo kontroverzní. Vhodné je zesílit aktivitu v době před rozhodováním zastupitelstva. Ideální je spolupráce různých subjektů, zapojit další pardubické kulturní a jiné instituce a nabídnout jim prostor v rámci aktivace prostoru. Rozsah a charakter objektu to nejen umožňuje, ale přímo vyžaduje.

Vzhledem k velice nestandardní (v pozitivním slova smyslu) situaci, která okolo mlýnů nastala, (tedy přízni současného majitele, zájmu veřejnosti, aktivní občanské iniciativě, zájmu odborníků a zájmu části zastupitelů a úředníků odboru hlavního architekta), ale především vzhledem k jasné kvalitě areálu, by se město mělo co nejintenzivněji podílet na budoucím vývoji. V ideálním případě by mělo objekt koupit a s užitím minimálních prostředků nutných k provozu postupně oživovat. Mezitím utvářet plán, jakým směrem by se měly mlýny ubírat a postupnými investicemi tohoto cíle dosáhnout. Budoucnost objektu je v postupných krocích a má při správně zvoleném řešení i zajímavý potenciál (i ekonomický)!