zavřít
1 / 28
náhledy
Aerovkáři z širé Evropy měli dostaveníčko v severovýchodních Čechách. Podívejte se na stroje, které se významně zapsaly do historie československého motorismu.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
34. evropský sraz přátel vozů Aero se konal ve dnech 28. až 31. srpna 2015. Základna srazu byla v Harrachově v Krkonoších, v sobotu účastníci zavítali do Jilemnice.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Historie evropských srazů Aero se začala psát v době studené války na druhé straně železné opony. Majitelé aerovek ze západních zemí tak chtěli vzdát poctu svým veteránům a vyměnit si zkušenosti s jejich provozem a renovací.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
U nás se zatím evropský sraz Aero konal třikrát, v minulosti to byly ještě roky 1995 a 2001. Toho letošního se zúčastnilo kolem osmi desítek posádek, kromě domácích přijeli také účastníci ze Slovenska, Německa, Švýcarska a Nizozemska.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Aero Car Club byl v Praze založen roku 1930. Svou činnost byl nucen ukončit s nástupem německé okupace. Kvůli politicky vachrlatému prostředí v letech poválečných a tuhému režimu v letech následujících se podařilo jeho činnost obnovit až na konci roku 1960.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Jako zajímavost můžeme uvést, že na první sraz aerovkářů, který proběhl v květnu 1933 v Lázních Bohdaneč, přijelo 359 vozů.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
V roce 1928 bylo v letecké továrně Aero vytvořeno automobilové oddělení. Zanedlouho přišlo na svět Aero 10 HP (Aero 500). Pro svůj nenáročný provoz a nízkou cenu se toto vozítko stalo velmi oblíbeným. Všimněte si, že vůz neměl na straně řidiče žádné dveře.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Cena vozu se dala srovnat s cenou motocyklu se sidecarem, byl to nejlevnější automobil na našem trhu. Základní otevřená karoserie, kterých byla většina, měla 2 + 1 místa. To třetí místo bylo tzv. nouzové po odklopení deklu s rezervou v zádi vozu.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Aero 500 poháněl vodou chlazený dvoudobý jednoválec o objemu 500 ccm a výkonu 10 koní. Podle charakteristického zacinkání startéru se vozu říkalo cililink nebo cinkáč.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Výkonnější model Aero 18 HP (Aero 662) se vyráběl v letech 1931 až 1934. Pod kapotou byl dvouválcový motor o objemu 662 ccm a výkonu 18 koní.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Aero 662 se podobá předchozímu jako vejce vejci. Často už má dvoje dveře a brzdy i na předních kolech, ale není to pravidlem. Jediným použitelným rozlišovacím znakem tak zůstává motor.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Uzavřené karoserie na malých aerovkách (zde Aero 662) nebyly moc časté. Zvyšovaly hmotnost a posouvaly těžiště vzhůru, čímž se zhoršovaly jízdní vlastnosti. V záplavě těch otevřených jsou však vítaným zpestřením. Dělaly se i valníčky a dodávky, ale ty jsou ještě větší vzácností.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Silniční štika, tak se nazývalo Aero 1000 se zdvojeným motorem z pětistovky. Udával se výkon 20 koní, ale to byla kamufláž kvůli šetření peněženek zákazníkům, aby se povinné ručení vešlo do nižší sazby. Ve skutečnosti tam těch koní bylo kolem šestadvaceti.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Toto Aero 1000 upoutá na první pohled neobvyklou kapotou a předními blatníky. Měla by to být práce pražského karosáře Oldřicha Uhlíka, vůz je nedávno zrenovovaný a oproti dobovému stavu mu chybí stupačky.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Po éře malých aerovek přišlo v roce 1934 Aero 30 (30 koní, 1000 ccm). Inovativní vůz měl náhon na přední kola a v očekávání věcí příštích dostal volant na levou stranu. Již dávno se totiž vědělo, že jednou převedeme jízdu z levé strany na pravou, k čemuž jsme se na mezinárodní úrovni zavázali. Ale protože zde vše trvá sto let a jednu zimu, tak to nakonec přišlo až v roce 1939 a to to ještě urychlili okupanti. Aeru 30 se přezdívalo český jaguar.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Již s malými aerovkami bylo realizováno několik dálkových jízd. S větší třicítkou se pak například vydali do Sovětského svazu na 10 tisíc kilometrů dlouhou pouť pánové Bohumil Turek a Václav König. Jeden z mužů v modré aerovce je shodou okolností přímý příbuzný legendárního závodníka Turka.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Na Kavkaze dostali Turek s Königem darem živého medvěda, takže se do Prahy vrátili ve třech. Fotka je pouze ilustrační, cesta se konala v roce 1935 a na obrázku na první pohled poznáme příď modelového roku 1939.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
"Velké" aerovky se už vyráběly ve více karosářských verzí bez nějakých omezení. Zde vidíte polokabriolet, nejvíce se vyrobilo uzavřených čtyřmístných vozů výrobcem značených jako limusina. Třicítky se vyráběly v letech 1934 až 1939 a 1946 až 1947.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Padesátka byla nejsilnější z aerovek. Dostala zdvojený motor z třicítky a kupovali si ji už opravdoví silniční šviháci.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Německý tachometr Isgus v Aeru 662. Maximální rychlosti aerovek byly následující, Aero 500: 75 km/h, Aero 662: 90 km/h, Aero 1000: 100 km/h, Aero 30: 105 km/h a Aero 50: 125 km/h. Když už jsme u těch čísel tak, počty vyrobených vozů ve stejné typové posloupnosti jsou takovéto: 1360, 2580, 236, 7425 a 1200.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Z přibližně osmi desítek posádek letošního srazu byla jediná tvořená 100% ženami. Dana Petrů a Blanka Veverková přijely s Aerem 662.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
To byla jízda!
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Horké počasí donutilo ty nejodvážnější odhazovat svršky.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Mnohé z posádek svůj koníček pěstují komplexně, čili včetně ošacení.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Dva z aerovky a pes
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Malá aerovka se skryje i v trávě.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
A točí-li se vám z těch aerovek už hlava, tak zde máme fotku oficiálního hosta srazu z Francie, Peugeot Quadrilette.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
34. evropský sraz přátel vozů Aero
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
