Uplynulo 100 let od narození generálmajora Alexandera Kordy

Ve středu 18. dubna 2007 se v kasárnách divizního generála Otakara Zahálky v Hranicích uskutečnilo vzpomínkové setkání, které připravili členové Vojenského sdružení rehabilitovaných.

Slavnostního pietního ceremoniálu u příležitosti 100. výročí narození generálmajora Alexandera Kordy se zúčastnila delegace Armády České republiky, kterou vedl  velitel 7. mechanizované brigády – velitel posádky Hranice plukovník Štefan Kaleta, dále starosta města Hranice Miroslav Wildner, a představitelé Vojenského sdružení rehabilitovaných, Svazu bojovníků za svobodu, Moravskoslezského svazu Pomocných technických praporů – táborů nucených prací a Klubu vojenských důchodců.

Po úvodní projevu, ve kterém plukovník Václav Bednář (VSR Hranice) shrnul životní a vojenskou pouť generála Kordy, následovalo za zvuků Pax Vobis položení kytic.

Vzdát poctu svému spoluvězni a blízkému příteli přišel také štábní rotmistr Josef Čoček, člen Svazu bojovníků za svobodu, který byl s generálem Kordou vězněn v Leopoldově, kde byl generál Korda podroben nelidskému mučení, z něhož se již nikdy plně nezotavil a na jehož následky později také zemřel.

Slavnostní vzpomínkové setkání bylo zakončeno minutou ticha, odtroubením „večerky“, na počest generála Kordy a státní hymnou České republiky.

 

Generálmajor in memoriam Alexander KORDA

( 18. 4. 1907, Martin - Vrútky – 13. 9. 1958, Brno )

Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. 10. 1927 v Ružomberku, v letech 1929 – 1931 absolvoval Vojenskou Akademii v Hranicích, a v hodnosti poručíka byl zařazen k dělostřeleckému pluku v Praze – Ruzyni. V letech 1932 – 1939 sloužil u jednotek v Olomouci, Bílině, Pardubicích, Místku, Josefově, Dunajské Stredě, Hlohovci, Trnavě a Bratislavě. Po vzniku Slovenského státu 15. 3. 1939 sloužil v Trnavě, Kežmaroku, Banské Bystrici a Bratislavě. Po vstupu Slovenska do války odešel  6. 7. 1941 na východní frontu jako velitel oddílu dělostřeleckého pluku. Po návratu byl dne 20. 9. 1941 ustanoven velitelem dělostřelecké skupiny Vojenské Akademie v Bratislavě, poté od 1. 1. 1944 byl ustanoven velitelem VVT Lešť – Oremov Laz.         

Od roku 1941 byl členem ilegální vojenské odbojové skupiny VIKTORIE, podílel se na rozmnožování a distribuci ilegálních tiskovin, dodal partyzánům zbraně a minuci. Od 10. 9. 1944 byl velitelem pěšího praporu HRON III. TS 1. čs. armády na Slovensku. Po ukončení organizovaného odporu ustoupil s jednotkou do prostoru Starých Hor, kde 19. 11. 1944 padl do zajetí. Byl odvlečen do Bratislavy a německého zajateckého tábora Stammlager XVII/A Kaisersteinbruch – Altenburg.

Po návratu do vlasti byl dne 6. 6. 1945 ustanoven velitelem minometné brigády ve Zvolenu, poté od poloviny října 1945 zastával funkci dočasného zástupce velitele Vojenské Akademie v Hranicích a od poloviny března 1948 vykonával službu v Mladé Boleslavi a Praze.

V květnu 1949 byl zatčen a státním soudem v Praze dne 12. 9. 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu a vyzvědačství na doživotí. Byl vězněn v Plzni – Borech, Opavě, Praze a Leopoldově, odkud byl v srpnu 1958 převezen do vězeňské nemocnice v Brně, kde zemřel. Pochován je v rodných Vrátkách.

V říjnu 1991 byl rehabilitován a povýšen in memoriam do hodnosti generálmajora.

 

Vyznamenání :

1945 - Řád Slovenského národního povstání 1. třídy Československý válečný kříž 1939

1946 - Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá vojenská medaile Za zásluhy 1. a 2. stupně