V jedenasedmdesáti letech se Josef Jelínek, člen stříbrné československé party z MS 1962 v Chile, dočkal velkého uznání: dostal brazilský reprezentační dres se svým jménem a číslem jedenáct, s nímž hrál na mistrovství světa 1962. „Hrkly mi slzy do očí,“ přiznal dojetí.
50. výročí jednoho z největších úspěchů československého fotbalu, stříbrné medaile na MS 1962 v Chile, uctil v Rio de Janeiru, kde byl hostem festivalu krátkých filmů Cinefoot s fotbalovou tématikou. „Bylo to nádherné,“ neskrýval dojetí.
Mezi největší zážitky patřil setkání s brazilskou legendou Jorgem Mariem Zagallem ´Lobem´, jenž získal titul mistra světa 1958 a 1962 jako hráč, 1970 jako trenér a 1994 jako asistent.
„Konečně jsme se víc poznali. Dvě levá křídla se na hřišti moc nepotkávají. Já navíc při zápasech s Brazílií v základní skupině i ve finále na něj čas neměl, musel jsem Láďovi Novákovi pomáhat s bráněním Garrinchy. A stejně to nebylo nic platné,“ prozradil, jaké měl tehdy rovněž úkoly.
Jejich setkání zdržoval poněkud kostrbatější překlad. „Naše krásná průvodkyně Beatrice překládala z portugalštiny do angličtiny a můj kolega z angličtiny do češtiny,“ vysvětlil Jelínek, jak vše probíhalo.
„Měli si se Zagallem co říci. Ptal se mě, jestli jsme nebyli naštvaní, když jsme prohráli. Ubezpečil jsem ho, že ne, pro nás to byla čest postavit se obhájci. A pět minut po Masopustově vedoucí brance jsme byli dokonce mistři světa,“ připomenul, jak československý výběr vzdoroval.
Přestože za svou aktivní kariéru zcestoval Jelínek celý svět, v Riu de Janeiro byl poprvé. „Úchvatné město,“ zamiloval se do něj. „Když jsem viděl, jak se po proslulé pláži Copacabana pobíhají desítky talentů, pochopil jsem, kde se bere ta obrovská brazilská základna,“ neskrýval obdiv.
Na stadion proslulý Maracaná, dějiště finále MS 1950 a příštího finále mistrovství světa 2014, se ovšem nedostal. „Je v rekonstrukci, připravují na ten velký svátek,“ povzdechl si, že mu unikla jedinečná příležitost.
Se sochou Krista-Spasitele na hoře Corcovado se ovšem vyfotit nechal. „To bych si neodpustil,“ přiznal, že největší atrakci Rio de Janeira nemohl opominout.
I v daleké Jižní Americe objevil rodnou Prahu. „Při přestání na letišti jsme uviděli velkou fotografii Karlova mostu a panorama Hradčan. Tak jsem si připadal jako doma,“ měl hned lepší pocit. U portrétu Amarilda, hvězdy Botafoga, se naopak rozhorlil. „To je on, který nám sebral zlato,“ ukázal na Pelého náhradníka, který ve finále vyrovnal.
Jako bonus přišel nádherný dárek – odlet do Sao Paula, kde festival pokračoval. Tam se setkal s bývalými hráči Santosu. Dorval, Mengálvio, Coutinho, Pelé, Pepe – to byla slavná úderná síla klubu 50. a 60. let.
„Se všemi jsem se setkal, chyběl jen král Pelé. Vzpomínali na zápasy s Duklou na poháru v Mexiku v roce 1959, tam já ovšem ještě nebyl. Pozdravovali hlavně Pepíka Masopusta,“ odhalil Jelínek předmět hovoru.
Jako pozornost dostal míč s podpisy slavných Brazilců. „Kopl jsem ho do hlediště, čímž jsem si pořadatele získal,“ nezatajil, jak s míčem naložil. „Já už mám kariéru za sebou, jsem teď spíš na ukazování,“ přijal s úsměvem pozici ambasadora českého fotbalu.
