„Kde je,“ vytáčel bývalý slovenský brankář Alexander Vencel mladší číslo Jana Suchopárka, vicemistra Evropy 1996. s nímž se zná dobře z federální ligy, bývalé československé reprezentace a hlavně z angažmá ve francouzském Štrasburku. „Trénují s Duklou na Strahově,“ zněla odpověď. Nakonec se Vencel kamaráda dočkal a mohli si padnout kolem krku.
„Kde máš vlasy,“ rýpnul si Suchopárek, asistent trenér Luboše Kozla v pražské Dukle. „Vypadáš už jako tvůj táta,“ vzpomenul na Alexandra Vencela staršího, mistra Evropy 1976. „Ty už taky nemáš tu hřívu,“ odvětil pohotově slovenský internacionál.
Ten přijel jako vyslanec FIFA, kde pracuje v technické komisi a má na starosti metodiku pro trenéry brankářů, na finále Poháru Josefa Masopusta, v němž se utkávají studenti středních škol. V saku s nápisem FIFA instructor vypadal hodně důstojně, při setkání s letitým kamarádem se však proměnil v hravého kluka.
A bylo na co vzpomínat. „Šaňo, víš, jak mám s tebou spojenou Juliskou?“ zeptal se Suchopárek slovenského přítele. „To nevím,“ zahalil se do nevědomosti jeho protějšek. „Tady jsem proti Slovanu vstřelil právě tobě svůj první ligový gól,“ pochlubil se český obránce.
„Támhle do té branky,“ ukázal. „Já jich moc nedal a poprvé jsem po něm udělal kotrmelec vzad. Jinak to totiž neumím,“ přiblížil, jaký to byl prožitek.
Mistr československé ligy se Slovanem Bratislava z roku 1992 se jen usmál. „Já si obdržené góly nepamatuju. Ze zásady.“ Zasmáli se tomu oba.
