Očkování, ilustrační foto FOTO: Pixabay/fernandozhiminaicela
FOTO: Pixabay/fernandozhiminaicela
Jak lze u některých lidí, kteří váhají nechat se očkovat, překonat jejich zábrany? Je třeba pochopit psychologické kořeny takového postoje. Vedle skepse vůči institucím a odborníkům, vystavení dezinformacím a dalším často uváděným důvodům odporu k očkování je tu ještě jedno emocionální vysvětlení: mnoho lidí se bojí, že udělají špatné rozhodnutí. Jsou ovlivněni psychologií „očekávané lítosti“.
Profesor Adam Galinsky ve svém článku na The Washington Post připomíná, že když se lidé rozhodují, provádějí analýzu nákladů a přínosů. „Když se rozhodují, kterou ze dvou cest se vydat, zvažují nejen statistické pravděpodobnosti, ale také si implicitně představují své reakce na nejhorší scénáře. Při těchto analýzách mají potenciální špatné výsledky větší váhu než stejně pravděpodobné pozitivní možnosti.“
Kdy lidé předpokládají, že budou cítit největší lítost? Výzkum ukazuje, že tehdy, když budou následky vyplývat z akcí, které podniknou, na rozdíl od následků odmítnutí nějak jednat.
Autor píše: „Psychologové – zejména Daniel Kahneman, který za svou práci o rozhodování získal Nobelovu cenu za ekonomii – prokázali tyto tendence v řadě experimentů. Kahneman například zjistil, že lidé předpokládají, že budou více litovat, pokud přijdou o peníze přechodem na novou akcii, než když přijmou ztrátu na své současné akcii. A tato lítost je maximálně zesílena, pokud se pro akci rozhodneme svobodně – nikdo nám ji nenařizuje ani nás k ní nenutí – a pokud se jedná o nové nebo experimentální činnosti.“
To vysvětluje, proč lidé, kteří se bojí očkování, raději riskují, než aby se nechali očkovat. To je rozhodnutí, které samozřejmě není vzhledem k relativní pravděpodobnosti výskytu závažných účinků covidu-19 racionální, pokud je porovnáme s vážnými vedlejšími účinky vakcíny. Jenže když se člověk nakazí virem a onemocní, tak se mu to prostě stane, není to (aspoň si to lidé myslí) výsledek aktivního rozhodnutí.
„Nyní si představme někoho, kdo se rozhodne nechat se očkovat a utrpí nějaký závažný vedlejší účinek nebo reakci. Nevyhne se tomu, že to byla jeho volba nechat se očkovat. V důsledku toho si za to může jen sám, bez ohledu na to, jak vzácné vedlejší účinky jsou. Vakcíny již nejsou experimentální, ale vakcíny proti koronavirům využívají novou technologii. To pravděpodobně v myslích lidí, kteří uvažují o vedlejších účincích, zesiluje představu možné lítosti.“
„Nejsou to však jen špatné zprávy: psychologie lítosti může také pomoci vysvětlit, proč je povinné očkování proti koronavirům obecně tak účinné. Navzdory mnoha tvrzením, že to povede k hromadným výpovědím, zaměstnanci mnoha organizací nakonec na očkování přistoupili. Vezměme si největší policejní odbory v New Yorku, které proti tomu bojovaly u soudu a tvrdily, že policejní oddělení přijde o tisíce policistů. Nakonec z celkového počtu asi 35 000 policistů odmítly vakcínu méně než tři desítky. Podobně z 67 000 zaměstnanců společnosti United Airlines, kteří čelili povinné vakcíně, se odmítlo nechat očkovat pouze 320 z nich.“
Proč se odpor zhroutil tak rychle? To vysvětluje i psychologie zabývající se představami následné lítosti po jednání. Když lidé necítí tíhu vlastní volby, netrápí je tolik očekávané negativní důsledky jejich rozhodnutí. Odpovědnost je tady přesunuta na druhé, a tak je to pro ně snazší. Konfrontace s realitou ztráty zaměstnání má ovšem jistě také přesvědčivý účinek.
Samotné uvalení povinnosti by bez všeho ostatního nebylo šťastné řešení. Psychologové soudí, že je třeba, aby lidé věděli, že jejich pochybnosti jsou brány vážně. Jinak hrozí, že se uzavřou.
