Hlavní obsah

Vzpoura matek ve Sněmovně. Odmítáme workoholismus, říkají poslankyně

Foto: mariejilkova.cz

Poslankyně KDU-ČSL Marie Jílková se chce postavit „kultuře workoholismu“.

Reklama

Poslanecká sněmovna se všemi svými zákoutími je tak trochu „macho“ svět. Početní převaha mužů mezi zákonodárci se propisuje i do nastavení psaných i nepsaných pravidel jednání. Mohlo by se to ale změnit.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lidovecká poslankyně Marie Jílková pracuje z velké části na pražské Malé Straně, ale své dvě děti má v Brně. Když jede do práce, často neumí říct, kdy se vrátí. Řeč se nevede o tom, jestli to bude v šest, nebo v sedm večer, jako u většiny pracujících rodičů. „Zaokrouhlit“ to leckdy neumí ani na celé dny.

„Pro jednání Poslanecké sněmovny je typická nepředvídatelnost jednání a neustále se měnící program, trvající leckdy do pozdních večerních hodin. Asi nejlépe to vykresluje dotaz mých dětí: ‚Kdy se vrátíš z Prahy, mami?‘ A já jim odpovídám: ‚Snad ve středu, možná ve čtvrtek, nebo taky i v pátek,‘“ popisuje pro Seznam Zprávy pětačtyřicetiletá expertka na sociální záležitosti.

Ve Sněmovně je rok a půl. Se svou zkušeností se snaží rozproudit i ve starobylých parlamentních palácích, které si uvnitř tu a tam zachovávají „devadesátkové“ kulisy, velmi současnou debatu – jak sladit poslancování s rodičovstvím a zdravými soukromými vztahy.

A nejen to. V zemi, kde se politici – jako třeba expremiér Andrej Babiš ( ANO) – chlubí tím, jak kvůli práci pro voliče pomalu ani nespí, se chce postavit „kultuře workoholismu“ v politice.

Aréna starých mužů

Jílková spolu s více než třicítkou kolegů – půlka ze signatářů jsou poslanci-muži – sepsala výzvu „za přívětivější podmínky jednání Poslanecké sněmovny“. Zákonodárci z vládních stran kromě ODS v ní popisují, že se Poslanecká sněmovna po posledních volbách výrazně proměnila.

„Není již arénou převážně mužů středního a staršího věku s odrostlými dětmi. Podíl poslankyň a poslanců rodičů malých či školou povinných dětí je více než čtvrtinový, řada dalších pečuje o další závislé členy rodiny,“ stojí ve výzvě adresované předsedkyni Sněmovny Markétě Pekarové Adamové (TOP 09) a šéfům koaličních stran.

Jak změní obstrukce Sněmovnu?

Poslaneckou sněmovnu už půl druhého roku paralyzují obstrukce ze strany opozice. Vedení dolní komory proto připravuje změnu jednacího řádu.

Autorkami jsou vedle Jílkové také poslankyně Martina Ochodnická (TOP 09) a Lucie Potůčková (STAN). A přicházejí s konkrétními návrhy, jak situaci z pohledu rodičů zlepšit.

Požadují třeba větší předvídatelnost mimořádných schůzí, sudý počet týdnů v jednacím harmonogramu, což by usnadňovalo život zákonodárcům s dětmi ve střídavé péči, či povinnou, alespoň osmihodinovou pauzu na spánek při sněmovních maratonech nejčastěji vyvolaných obstrukcemi.

„V zahraničí jdou ještě dál – existuje možnost hlasování na dálku, „proxy“ hlasování, kdy je jiný poslanec pověřen hlasováním za svého kolegu, nebo jsou stanoveny pevné hlasovací časy. Posledně jmenovaný bod považuju za velmi užitečný a snad i prosaditelný. Parlament a jeho pravidla jednání jsou živý organismus a průběžně se vyvíjejí, třeba dojdeme i k těmto posunům,“ dodává poslankyně Jílková.

Změny by chtěla prosadit i kvůli nepolitickým zaměstnancům Sněmovny, kteří musí v složitých podmínkách působit také.

Dětská skupina a „kojírna“

Koaliční většina připravuje ve Sněmovně změnu jednacího řádu – a to zejména právě kvůli přiostřeným obstrukcím, kterými v uplynulých měsících ANO dolní komoru několikrát zablokovalo. Nová pravidla by měla začít platit v příštím roce.

Podle Jílkové na zlepšení podmínek pro slaďování rodinného života a práce poslance stačí vůle změny udělat. „Jsou to kosmetické úpravy, nevyžadují změnu jednacího řádu, což je častý argument odpůrců změn,“ upozorňuje.

Česká politika se mění, ve Sněmovně je nejvíc žen v historii

Ke genderově vyrovnanému politickému systému má sice Česko ještě daleko, ale časy se zřetelně mění. Byť podle některých ne dost rychle.

O svých návrzích jednala i s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou. Ta říká, že téma slaďování rodinného a pracovního života je pro ni zásadní.

„Když jsem se stala předsedkyní Poslanecké sněmovny, dostal kancléř za úkol připravit vše potřebné pro zřízení dětské skupiny, která bude k dispozici nejen pro poslankyně a poslance, ale samozřejme pro všechny zaměstnance úřadu. Dětská skupina se tudíž připravuje,“ řekla Seznam Zprávám Pekarová Adamová. Pro poslankyně a poslance se specifickými potřebami – ať už malými dětmi, nebo zdravotními omezeními – je pak v blízkosti jednacího sálu speciální místnost. V ní mohou třeba matky nakojit dítě.

„Ideální by samozřejmě byla ještě větší předvídatelnost jednání pléna Sněmovny, nicméně to záleží i na ochotě opozice. Ve chvíli, kdy opozice tak často blokuje jednání obstrukcemi, se velmi těžko stíhá běžná agenda,“ uznává šéfka dolní komory.

Politika není „normální práce“

Mezi podpisy chybí jména z klubu poslanců ODS. U debat o této iniciativě byla podle svých slov od začátku poslankyně občanských demokratů Eva Decroix, nakonec se z ní ale „modří“ a „modré“ stáhli. „Pojďme se o tom bavit, ale ta debata má být širší. Nelíbí se mi patos, že máme nejdřív řešit, jací jsme rodiče. Politika je služba, není to normální práce zvlášť v těchto časech. Věděli jsme, že je to složité,“ říká. Nesouhlasí například s konkrétními návrhy jako třeba šestitýdenním harmonogramem, podle ní pak poslanci tráví víc času v Parlamentu třeba na úkor práce v regionu.

Debata o sladění rodinného a pracovního života patří v současnosti k těm nejživějším v západních společnostech – přichází zejména s větším profesním zapojením žen. Jednak přímo ovlivňují pracovní prostředí, kde působí, a zároveň „chybí“ doma jako ty, jež stoprocentně vytvářejí zázemí mužům. Ti se tak zároveň více podílejí na rodinném „provozu“.

V politice ale jde přece jen o specifickou debatu. Řada sociologických šetření ukázala, že politik patřil v posledních letech k nejméně váženým povoláním v české společnosti. Dobré jméno poslanců v minulosti kazily hlavně korupční kauzy a s nimi vznikal i dojem společnosti, že jde o práci s nepřiměřenými výdělky a malou výkonností. Ostatně tuto nálepku odrážel i znalec nálad ve společnosti, již zmíněný Andrej Babiš, který svůj politický nástup v minulé dekádě podepřel heslem „Nejsme jako politici, makáme“ a Sněmovnu označoval za „žvanírnu“, tedy v podtextu místo, kde se „žvaní“ a nepracuje.

Ne workoholismu!

Poslankyně, které chtějí otevřít debatu o více „family-friendly“ podmínkách jednání Poslanecké sněmovny, zdůrazňují, že si nechtějí stěžovat. A uvědomují si citlivost debaty, kdy velká část společnosti nemusí poslancům jakékoli úlevy přát.

„Slaďování rodičovství a poslaneckého mandátu je ale čistě otázka naplnění definice zastupitelské demokracie. Žijeme v zastupitelské demokracii, kde by v Parlamentu měla být maximálně zastoupena různost společnosti. Rozhoduje se o veřejných prostředcích, o rozdělení daní, o opatřeních, která dopadají na celou společnost. Politika nemá být exkluzivní, ale dostupná, a politici rozmanití. Pro občany, kteří se chtějí aspoň trochu starat o rodinu, děti, stárnoucí rodiče nebo třeba o svoje partnerské vztahy, je při současném nastavení těžko představitelná,“ míní Jílková. Hrozí podle ní, že poslanci z mladší generace nebudou chtít své mandáty obhajovat, protože nebudou chtít „obětovat“ rodinu.

Opozice se na provoz ve Sněmovně dívá vlastní optikou. Vzhledem k tomu, že je v menšině, jsou obstrukce ve Sněmovně jedním z mála nástrojů, jak dát svým voličům vědět, že vládu „hlídají“ a znepříjemňují jí život. Dělají to tak ostatně všechny opozice, byť ta současná ve složení ANO a SPD je v tom velmi důrazná.

Poslanec ANO Jaroslav Bžoch uznává, že i jeho trápí, že je často pryč z domova a své děti nevidí tak často, jak by si přál. Zároveň ale říká, že jde o jistou daň politice. „Myslím, že se to bohužel nedá tak úplně změnit, i když bychom si všichni přáli, aby bylo jednání Poslanecké sněmovny více předvídatelné. Mimořádné schůze jsou ale ze své podstaty mimořádné a dělá je jak opozice, tak i koalice,“ připomíná.

Iniciátorky výzvy chtějí také být inspirací pro společnost. „Nechceme dál podporovat kulturu ‚workoholismu‘, nechceme mladé generaci ukazovat, že toto je norma,“ píše se ve výzvě.

Reklama

Doporučované