MUDr. Zlatko Marinov je dětský obezitolog, autor mnoha odborných i popularizačních publikací a zejména specialista s dlouholetou zkušeností z klinických dětských lůžkových a ambulantních zařízení v České republice a v zahraničí. Je odborným garantem mnoha projektů – například Žij zdravě, S dětmi proti obezitě, Zdravotní gramotnost nebo Zdravá abeceda v mateřských centrech. O významu chůze nejen v boji proti nadměrným kilogramům si s ním povídala Jana Renner.
Pane doktore, jak hodnotíte dopad plošných protikaranténních omezení na zdraví společnosti?
Předpokládám postižení celé generace. Jednak vzrůstem nadváhy a s ní spojených zdravotních komplikací, jednak ztrátou mrštnosti a z toho plynoucí zvýšené množství úrazů. Dalším neblahým aspektem, který bude mít vliv na celkové zdraví, je snížení zdatnosti a výkonnosti.
Opakovaně upozorňujete na rizika distanční výuky a na omezení pohybových aktivit dětí a dospívajících. Jaká rizika z této situace plynou?
Bezprecedentní lockdown je na úrovni sociálního experimentu. Ani se neodvažuji domyslet všechny souvislosti, které z něj budou vyplývat. Následkem toho do budoucna ani nemůžeme předejít mnoha dalším potížím a okolnostem, jejichž dopad na zdraví společnosti se projeví teprve časem.
Poradíte rodičům, jak mohou udržet nebo dokonce zvýšit zdatnost svých dětí?
Nastavení změn je výhradně v rukou rodičů. Jedině rodiče pomohou dětem zlepšit jejich situaci. Když nepůjde ven rodič, nepůjde ven ani dítě. Doporučuji rodičům, aby vyhledávali aktivní pohyb vždy a všude, kdy a kde je to možné.
Chůze je dostupná pro každého, je to první volba i pro rodiny s dětmi. Společná procházka je navíc vítaný volný čas, který rodiče stráví společně s dětmi. Při chůzi totiž přirozeně ztrácíme ostražitost a vrací se schopnost otevřeně sdílet s druhými své pocity a prožitky.
Když nepůjde ven rodič, nepůjde ven ani dítě.
A jinak: proč nesmíme zdatnost podcenit?
Zdatnost je základní podmínkou k fyzické i psychické aktivitě. Pokud člověk nemá základní předpoklad zdatnosti, nemůže se pořádně pohybovat nebo se hýbat aktivně ani dosáhnout výkonu.
Pohyb je základní nutností živých organismů. Bez pohybu není život. Pohyb určuje naše základní fyzické, a především psychické nastavení. Lidé jsou v důsledku stávající situace víc doma a méně chodí i sportují. Mohlo by se zdát, že toto vše má dopad pouze na fyzickou kondici. Ale právě fyzická kondice a pohyb mají přímou souvislost s psychickou pohodou a tím pádem i s duševním zdravím.
Jakou roli – podle vašeho názoru – hraje v dnešní době obyčejná chůze?
Chůze je pro člověka ZLATÝ GRÁL POHYBU. V dnešní době už člověk není ve své podstatě biologickou jednotkou, jsme jednotky společenské. Základním pohybem společnosti a společenských vztahů je proto chůze. Musíte dojít k druhému člověku, druhý člověk musí dojít k vám, a proto je chůze základním a nutným atributem komunitního života. Chůze má – jako jediná – ve výčtu pohybových aktivit toto jedinečné specifikum.
Chůze je pro člověka nenahraditelná právě pro svůj společenský význam. Při chůzi můžeme komunikovat a přemýšlet, leccos domluvit a vyjednat, jde o společenskou příležitost. Během chůze můžeme také aktivně odpočívat nebo dělat jakoukoliv myšlenkovou činnost. Při běhu se tělo věnuje pouze vyplavování endorfinů. To je sice také příjemné a mnoho lidí sytí chybějící endorfiny právě běháním. Při běhu ale rozhodně nikdo nic nevymyslí ani nenajde postoj k životu nebo odpovědi na mnohé otázky. Ty přijdou právě během chůze.
Chůze je pro člověka nenahraditelná právě pro svůj společenský význam.
Lze tedy říci, že chůze je neobyčejná?
Ano, jednoznačně. Chůze JE neobyčejná. Je specifická především pro člověka, protože nám umožňuje vydělit horní končetiny k práci.
Královnou pohybu je CHŮZE, králem je BĚH. Chůze má v pohybové aktivitě jedno výjimečné specifikum: ostatní pohyb a svalová aktivita je založena na přeměně sacharidů na energii. Význam chůze v obezitologii je nezastupitelný, protože chůze jako jediná bere energii ze 60 % z tuků a jen z 40 % ze sacharidů.
Porovnáme-li chůzi a běh v procesu redukce hmotnosti, 4 km chůze ve výdeji energie představují spotřebu tuků na 12 km běhu. Běh jde z 80 % ze sacharidů a jen z 20 % z tuku. Většinou ihned po běhu lidé běžně dosytí při běhu spotřebované sacharidy syceným nápojem nebo jídlem (zejména pečivem), v lepším případě bílkovinami. Z toho plyne, že rychlá a svižná chůze vede k redukci hmotnosti výrazně více a rychleji než běh.
Je v éře distančního vzdělávání a práce v režimu home office možné vyhnout se do budoucna zvýšenému výskytu obezity?
Určitě. I v režimu home office lze nastavit životní styl zdravě. Jeho základní podmínkou je 10 tisíc kroků denně. To je pro představu trasa dlouhá asi 4 – 6 km. Tento rutinní návyk nastavuje celý systém energetického výdeje na ideální úroveň, posiluje celkové psychické zdraví, podporuje metabolismus a posiluje imunitu člověka.
Dokážete (z pohledu lékaře) najít na současné situaci nějaká pozitiva nebo dokonce výhody?
Nevidím bohužel žádná pozitiva v lockdownu ani v práci na home office, natož v distančním způsobu vzdělávání, kdy děti permanentně sedí před obrazovkami počítačů a nehýbou se. Z pohledu, kdy se jedinec vyhne infekci a nákaze, je lockdown určitě přínosem. Situace, kterou procházíme, nelze hodnotit kladně ze společenského pohledu a bohužel ani z epidemiologického hlediska, neboť se snižuje kolektivní imunita.
Jaká jsou vaše doporučení pro rodiče dětí 1. a 2. stupně základních škol?
Nejenom pro děti z 1. a 2. stupně základních škol, ale pro všechny věkové kategorie platí doporučení: CHODIT, CHODIT, CHODIT!
I gerontologie má v této věci jasno: člověk, který přestane chodit, do dvou let zemře.
Chci připomenout, že lidé se dříve učívali při pohybu. Proto pokud část procházky věnujete zběžnému opakování učiva, ať už je to násobilka, vyjmenovaná slova anebo druhy vět vedlejších, děti to vlastně ani neberou jako učení. A přitom si látku upevní lépe než při výkladu učitele a rozhodně trvaleji než během distanční výuky před počítačem.
Co může každý z nás dělat lépe nebo udělat jinak?
Každý z nás dokáže chodit. Chůze je dostupná vždy a všem – bez rozdílu věku. Klíčové je uvědomění, že pravidelná chůze je to nejlepší, co pro své zdraví můžeme udělat. Chůze je pro člověka a jeho zdraví základní podmínkou, jak už jsem zmínil. Chci zdůraznit, že bez chůze není zdraví. Pohyb a zdraví jdou spolu ruku v ruce.
Jakou roli hraje chůze ve vašem oboru?
V obezitologii je chůze první volbou a její zavedení do života základním doporučením. Chůze je zkrátka pohybem číslo jedna – a nejen v mém oboru. Doporučuji proto chůzi všem svým pacientům.
Doporučujete tedy svým pacientům právě „obyčejnou“ chůzi?
Chůze je jedním z pěti bodů, které každý pacient musí nastavit a začlenit do svého života, a jehož plnění pravidelně kontroluji. Bez chůze nelze dosáhnout úspěchu ani se dobrat dílčích změn.
Chůze je pro mě osobně první a jasná volba.
Vzpomenete si na své oblíbené pohybové aktivity z dětství?
To je velmi zákeřná otázka. (smích) Jsem člověk, který zažil dobu reálného socialismu. Byl jsem dítě, které žádnou pravidelnou pohybovou aktivitu prakticky nevykonávalo a nebylo k ní ani systematicky vedeno.
Pro mě osobně byl významný a zábavný jen pohyb v komunitě. To znamenalo hry s míčem, švihadlo nebo skákání gumy. Byly to ty základní hry ve školce a o přestávkách ve škole, vždy ale jedině s dalšími dětmi. Vyhledával jsem společnost, protože samostatné hry a vůbec pohyb o samotě mě v dětství nikdy nebavily.
Dnes už vím, že upínat se výhradně na pohyb v komunitě je krátkozraké, a proto nyní preferuji spíše individuální sporty a způsoby pohybu. Chůze je pro mě osobně první a jasná volba.
Jakým sportovním aktivitám dáváte přednost ve svém volném čase?
Je to jednoznačně procházka. Ta je na prvním místě. Na druhém místě je kolo a cyklistika. A pak přicházejí na řadu všechny sezónní pohybové aktivity. Mezi oblíbené aktivity patří ty spojené s turistikou, která je mi blízká pro svoji rozmanitost. V zimě velmi rád vyrazím na lyže, upřednostňuji běžky.
A bonusová otázka na závěr:
Kolik kilometrů denně doporučujete ujít, pane doktore?
2 kilometry a méně denně je málo. Pokud na pohyb rezignujete dlouhodobě, dostaví se nemilé důsledky: nárůst hmotnost a špatná nálada.
3,5 – 4 kilometry denně jsou zlatý střed a nezbytné minimum, které vede k normalizaci hmotnosti a k normální náladě.
6 kilometrů je ideál, pokud chcete zhubnout. Toto penzum už vede k redukci hmotnosti a taky k lepší náladě. Ta je ovšem na váze nezávislá. 😊
8 kilometrů denně navodí skvělou náladu. Ale pozor: toto penzum také způsobí nabírání hmotnosti v podobě tuků. Tělo totiž cítí, že už vydalo mnoho energie, a tak vyžaduje její zvýšený příjem.