Region patří svým vnitřním fungováním k nejlepším, říká neskromně předseda Vojtěch Novotný

Část roku, které se lidově přezdívá okurková sezóna, vyplníme sérií rozhovorů se zástupci členů regionálních svazů, a to napříč nejrůznějšími komisemi či výbory. A nemůžeme začít nikým jiným než Vojtěchem Novotným, předsedou výkonného výboru RSHb Morava Sever.

Zajištění chodu regionu s sebou nese obrovské množství práce

Můžete veřejnosti osvětlit, v čem spočívá vaše funkce? Jaké jsou vaše hlavní činnosti?

Regionální svazy jsou pobočnými spolky Českomoravského svazu hokejbalu s vlastním IČ a předseda je tak především člověk se všemi úkoly a povinnostmi statutárního zástupce. Nicméně realita je taková, že nejen funkce předsedy, ale všechny ostatní s sebou nesou obrovské množství práce, kterou jsem si při nástupu do funkce nedokázal ani představit. Když neberu v potaz aktuální dobu, která má svá specifika, jde víceméně o činnosti od běžné administrativy spojené s fungováním organizace, až po úkoly v oblasti marketingu, realizací konkrétních akcí či prací na finančním zajištění regionu.

Jak je všeobecně tato činnost náročná?

Osobně si myslím, že každý, kdo pro hokejbal něco dělá, si na nedostatek práce ztěžovat nemůže. A to nemám na mysli jen regionální funkcionáře. I ti kluboví jsou prostě frajeři. Každý, kdo jen trochu ví, jaké je to organizovat a vést sportovní klub jistě chápe, jak to myslím! Hokejbal je kolektivní sport a práce v týmu je nezbytná i v hokejbalovém zákulisí. Jednotlivec nezmůže nic. Akorát se pod návalem toho všeho složí. Mít vedle sebe lidi, kteří jsou schopní a ochotní dělat něco navíc je k nezaplacení. Moc jim všem děkuji!

Jak jste se do funkce v regionálním svazu dostal, jaká k ní vedla cesta?

(smích) Já to povídání o sobě nemám moc v povaze, ale přesně si vzpomínám, čím to začalo. Větou Jardy Pikuly: „Víš co, ty píšeš v pohodě.“ Jarda mě totiž před léty oslovil, abych se podílel na tvorbě obsahu regionálního webu. Je už to ale hrozně dávno. Měl jsem s tím zkušenosti z karvinského klubu, kde jsem tehdy hrál a k tomu navíc krmil web. Tak to vlastně začalo. V regionu jsem postupně převzal i povinnosti s tehdy velmi jednoduchým marketingem, který byl úzce spjat právě s webem. No a za nějaký čas mi jednoho večera zazvonil mobil a tehdejší lídr regionu Tomáš Macko mi nabídl pozici ve výkonném výboru.

Bylo pro vás složité rozhodování, zda tuto zodpovědnou funkci přijmout?

Přiznám se, že jsem do toho zprvu jít nechtěl, ale Tomáš měl vždycky velmi efektivní přesvědčovací metody. (úsměv) Končil jsem tehdy jako aktivní hráč, a tak jsme se nakonec domluvili. Do funkce předsedy jsem se dostal ve chvíli, kdy se v rámci ČMSHb zatřásla zem, což mělo za následek také dobrovolný odchod Tomáše z hokejbalového prostředí. Já byl v té chvíli v pozici místopředsedy regionu, a tak jsem po domluvě s ostatními členy výkonného výboru převzal vedení regionu. Nejdřív dočasně a po řádných volbách i oficiálně. Mám pocit, že to bylo kolem roku 2016, ale jistý si nejsem. Musel bych to dohledat. Pokud to tedy neříkám přesně, předem se omlouvám.

Region funguje v republikovém měřítku skvěle

Funguje podle vás region Morava Sever jako celek dobře?

Funguje! Ano. Každý rok lépe. A na to, na jak malém počtu lidí to do teď stálo, si neskromně troufnu říct, že co do vnitřního fungování, patříme k nejlepším. Celek se vždycky skládá z jednotlivých dílků a díky nasazení lidí, kteří to dělají prakticky „za děkuji“, fungujeme jako živý organismus, jenž se stále rozvíjí. Smekám například před naší ligovkou a nasazením Vládi Olesze. Neskutečné množství práce za ta léta odvedl i Martin Pala st., stejně jako Péťa Zachar. Teď se do činnosti zapojila trojice Polák, Fabián, Hubáček. A to je taky pecka. Stálo hodně sil, začít přenášet zápasy na YouTube, ale díky zmíněným se to povedlo a přenosy běží na velmi, velmi slušné úrovni. Kluci mají neuvěřitelný potenciál a já věřím, že vzájemná spolupráce region opravdu posune.

Region reprezentují také další schopní jedinci.

Rozhodně. Jonáš Grufík, Petr Hanák a Zdeněk Laščák makají coby rozvojoví manažeři a klubům pracující s mládeží obrovským způsobem usnadňují činnost v oblasti náborů. O jejich přínosu jsem mluvil například s Milanem Chovančíkem z Malenovic a ten si to nemohl vynachválit. Abych byl ale objektivní, je nutné zmínit i nedostatky. Mezery máme v činnosti Komise mládeže, stejně jako v oblasti náboru rozhodčích. Ale to je asi celorepublikový problém. Rozhodčích je málo. Tyhle kluky obdivuji! Nikdy bych si ten pruhovaný hopsafráček neoblíkl. Jsou to borci! A kdo říká, že ne, ať si to jde zkusit.

Čeho si v poslední době v regionu ceníte a můžete vyzdvihnout?

Kromě toho, co jsem zmínil před chvíli, také týmy druhé ligy. Cením si všech těch hráčů za to, že do toho s námi šli. Vím, že to nebyla snadná cesta (právní subjektivita, přechod na elektronické zápisy apod.), ale jako region jsme tím v republikovém postavení výrazně posílili. Kluci, kteří tu soutěž organizují, by zasloužili za všechno své úsilí sochu. Ale to je blbost. K čemu by jim to taky bylo, že ano?! Poplácat po rameni zaslouží i členové redakce, díky jejíž práci je aktuálnost a obsah webu na velmi dobré úrovni. I tady ta funkce je o spolupráci a komunikaci s lidmi kolem.

Jasné, avšak opatrné cíle

Pokud nejsou tajné, jaké jsou vaše cíle pro nejbližší budoucnost?

Tohle je asi na delší povídání. Předpokládám, že je otázka mířena na hokejbalové cíle. V tom budu trochu opatrný. Je tady toho hodně co zlepšovat a posouvat. Vím, že kde je vůle, tam je cesta. A tak jsme například s Petrem Polákem několikrát mluvili o tom, jak ještě zvýšit kvalitu on-line přenosů, které jsou pro nás novým marketingovým prostředím. Pracujeme na plánu, jež by mohl pomoci i jednotlivým klubům, protože prezentace partnerů je to nejmenší, čím může přenos klubům pomoci.

Dlouhodobě se snažím poukázat také na fakt, že je zcela zanedbáván rozvoj lidí, kteří se sportem zabývají na manažerské a organizační úrovni. V procesu postprodukce tak máme nějaké rozhovory (dnes je moderní slovo podcast) s lidmi z této branže napříč sporty. Konečný produkt má mít vzdělávací charakter, čímž chceme lidem ze sportovního zákulisí pomoct/poradit ve věcech řízení klubu, reklamy, získávání finančních prostředků apod.

Vypadá to, že s organizací máte jasné vize.

Ale abych byl upřímný, sílí ve mně chuť vydat se jiným směrem. Hokejbal je významnou částí mého života. Už… dlouho! Vyžaduje opravdu hodně času a úsilí, které se vrací velmi, velmi, velmi pomalu. A někdy vůbec. Když se ohlédnu, je za námi od chvíle, kdy jsem nastoupil do funkce, obrovské množství práce. Navázali jsme spolupráci se spoustou významných strategických partnerů jako je VOŠMET Ostrava, SPORTNECT nebo M4G HOCKEY. Kolem roku 2017/2018 to byla třeba také silná společnost BAIL nebo AWT. Region se podařilo finančně stabilizovat a rozrostli jsme se jak personálně, tak na soutěžní úrovni.

Je známa také spolupráce s jihomoravským regionem.

Vztahy s regionem JM jsou teď na velmi dobré úrovni, přestože byly v minulosti dosti zpřetrhané. To vše ale stojí velké množství času. Už ani nespočítám, kolik jsem za tu dobu absolvoval schůzek, jednání, seminářů, školení nebo kolik jsem najezdil kilometrů. A prakticky vždy se tak dělo na úkor rodiny a osobních zájmů. Už jsem toho… jak to říct slušně… plný!

Pozor ale. Není to způsobeno mým pohledem na směřování a rozvoj hokejbalu, který se úplně neztotožňuje s řadou rozhodnutí nejvyšších činovníků. To už jsem také párkrát slyšel. Tohle bych rád vyvrátil. Přestože s nimi často nesouhlasím, jejich názory a kroky respektuji. Nebýt projektů ČMSHb, nebyli bychom jako region tam, kde jsme. Důvody jsou jiné. Pracuji téměř čtrnáct let jako výjezdový hasič a díky směnnosti jsem dny volna mohl věnovat hokejbalu. Ale časy se mění. Vše je proces. Mám skvělého kluka, který mi roste před očima a zvlášť v době této morové rány jsem si uvědomil, jak je čas s ním vzácný. Řadu věcí jsem přehodnotil. Tak uvidíme, co bude příští rok, kdy mi končí mandát.