Informace ze Sociálně-právní poradny 6/2023

Zrovna dnes, 11. května, kdy odesílám tento díl, vyhlašuje vláda svůj konsolidační balíček. Předesílám ale, že o všech důležitých změnách napíšeme, až bude jisté, že začnou opravdu platit. Tedy nejen že je schválí celá vláda, ale že ty, kde to zákon vyžaduje, projdou v obou komorách parlamentu, podepíše je prezident a v opačném případě bude přehlasováno jeho veto. Samozřejmě také nesmí být úspěšně napadeny u Ústavního soudu, což je aktuálně otázkou u omezení červnové mimořádné valorizace důchodů. Zatím si alespoň můžeme říci, co především je a co není „příjem rozhodný pro přiznání dávky“. Potom si můžete přečíst poslední čtvrtý díl historického seriálu a z nabytých znalostí si udělat kvíz. 

Co se považuje za příjem žadatele o dávku a společně posuzované osoby?

Započítávají se zejména tyto příjmy:

• z pracovního poměru a z dohod konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ) s výjimkou příjmů nezaopatřeného dítěte
• ze samostatné výdělečné činnosti s výjimkou příjmů nezaopatřeného dítěte za červenec a srpen
• z nájmu
• dávky nemocenského, důchodového a úrazového pojištění
• podpora v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci
• rodičovský příspěvek
• přídavek na dítě
• výživné přijaté od plátce, který není společně posuzovanou sobou
• náhradní výživné pro nezaopatřené dítě podle zákona o náhradním výživném
• příspěvek na živobytí
• mzdové nároky vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
• dávky pěstounské péče
• další opakující se nebo pravidelné příjmy a příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku

Nezapočítávají se zejména tyto příjmy:

• příspěvek na péči
• příspěvek na mobilitu
• příspěvek na zvláštní pomůcku
• příjem z prodeje nemovité věci

Jde-li o výdělečnou činnost, jsou rozhodné čisté příjmy, tedy příjmy po zdanění a odvodech na zdravotní a sociální pojištění a u OSVČ navíc i po odečtení režijních výdajů. Má-li však OSVČ, konající činnost v rozhodném období jako hlavní, nízký příjem nebo je-li dokonce ve ztrátě, považuje se za její minimální měsíční započitatelný příjem částka rovnající se 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství.

V pochybnostech je třeba vždy nahlédnout do § 7 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a pokud jde o dávky státní sociální podpory, do § 5 zákona č.117/1995 Sb. v úplném znění. 

Při soudním výkonu rozhodnutí respektive v exekučním řízení jsou podle § 317 občanského soudního řádu nepostižitelné zejména:

• příspěvek na péči
• příspěvek na zvláštní pomůcku
• příspěvek na mobilitu
• příspěvek na bydlení
• výživné pro nezaopatřené dítě
• náhradní výživné pro nezaopatřené dítě
• dávky pomoci v hmotné nouzi (mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí)
• zaopatřovací příspěvek (dávka pěstounské péče)
• daňový bonus

V řízení o výživném není vyloučeno, aby soud zhodnotil příspěvek na péči jako příjem povinného, který je pečující osobou. Záleží na úvaze soudce a na konkrétních okolnostech věci. Naopak u osoby pobírající příspěvek na péči se příspěvek na péči za příjem zásadně nepovažuje. 

Z výše uvedeného plyne závěr, že rozhodné jsou hlavně příjmy z výdělečné činnosti a příjmy, které výdělek nahrazují.

Historie českého sociálního zabezpečení část IV. - pokračování z čísla 5/2023

Nedlouho po změně režimu, v dubnu 1948, byl přijat a v říjnu téhož roku nabyl účinnosti zákon č. 99/1948 Sb. o národním pojištění. Do jednoho předpisu bylo spojeno veškeré dosud roztříštěné nemocenské a důchodové pojištění i sociální péče pro horníky, veřejné zaměstnance, úředníky, ostatní zaměstnance, osoby samostatně hospodařící a spolupracující členy jejich rodin.

Důchodové zabezpečení sestávalo z těchto dávek: důchod starobní, invalidní, vdovský, důchod manželky, důchod družky, důchod sociální a odškodnění za pracovní úraz. K důchodu bylo možné získat ještě zvýšení za bezmocnost a výchovné. 

Termín „národní“ znamenal, že se odstraňují dosavadní rozdíly a že pojištění teď bude pro všechny stejné.  Přijetím zákona a z logiky politické změny vůbec zanikl systém kapitálových rezerv s dominujícími prvky pojištění či spoření a garantem výplaty dávek se stal stát.

První změny přišly v 50. letech. Zákon o národním pojištění v roce 1956 nahradil zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců a zákon č.55/1956 Sb. o důchodovém zabezpečení. Nároky samostatně hospodařících osob a členů výrobních a zemědělských družstev byly upraveny zvlášť nařízeními vlády.

V nemocenském pojištění byl posílen zásluhový princip tím, že do výše nemocenského se procentně promítla čistá denní mzda. Začala platit třídenní karenční doba s nemocenským v nižší výměře s výjimkou pracovního úrazu, nemoci z povolání a karantény. Výše nemocenského byla odstupňována podle doby nepřerušeného zaměstnání u jednoho zaměstnavatele, čímž se mělo zamezit tehdy nežádoucí fluktuaci. Novou dávkou byla podpora při ošetřování člena rodiny vedle již existujících - pohřebného, podpory při narození dítěte, rodinného přídavku a peněžité pomoci v mateřství.

V důchodech byla v zájmu zásluhovosti hlavní změna v tom, že zaměstnanci byli rozděleni do tří pracovních kategorií podle pracovních podmínek. Nově byl zaveden důchod vdovecký, osobní a za výsluhu let. Invalidní důchod byl rozdělen na částečný a plný. Byla definována invalidita způsobená pracovním úrazem a nemocí z povolání. Právní úpravy se poprvé dostalo osobám se změněnou pracovní schopností (dnes osoby se zdravotním postižením).  

Organizačně byla správa nemocenského a důchodového pojištění oddělena. Administrativu nemocenského pojištění začalo nově vykonávat Revoluční odborové hnutí podle teorie, že si ho mají spravovat sami zaměstnanci. Důchodovou agendu pak řešily okresní a krajské národní výbory a jako vrcholný orgán Státní úřad důchodového zabezpečení, předchůdce dnešní České správy sociálního zabezpečení. V oblasti léčebné péče byla zdravotnická zařízení, původně ve vlastnictví pojišťoven, převedena do jednotného systému státní zdravotní péče. 

V 60. letech byl přijat nový zákon č.101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení, který omezil starobní důchod při dalším zaměstnání a dále zavedl maximální hranice pro starobní a invalidní důchod a nižší věk pro odchod do starobního důchodu pro ženy podle počtu vychovaných dětí.

Přelom 60. a 70. let byl ve znamení známých propopulačních opatření (Husákovy děti). Prodloužila se mateřská dovolená a k již existující peněžité pomoci v mateřství a rodinnému přídavku přibyla nová dávka - mateřský příspěvek náležející po dobu tzv. další mateřské dovolené. Bezprostředně předtím trvala mateřská dovolená s čerpáním peněžité pomoci v mateřství 22 týdnů a poté žena mohla čerpat neplacenou další mateřskou dovolenou do jednoho roku věku dítěte. Mateřská dovolená byla prodloužena na 26 týdnů a 35 týdnů u vícerčat a tehdy i u samoživitelky. Další mateřská dovolená s čerpáním mateřského příspěvku byla prodloužena do dvou let věku dítěte. Koncem 80. let byla mateřská dovolená prodloužena na 28 týdnů respektive 37 týdnů a další mateřská dovolená až do tří let věku dítěte. Posledně uvedená čísla platí dodnes s tím, že nárok má i muž. Dávka se tak změnila z mateřského příspěvku na rodičovský příspěvek a další mateřská dovolená na rodičovskou dovolenou.

V oblasti důchodů byl přijat nový zákon č.121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení, který byl stejně jako Česká a Slovenská federativní republika zrušen k poslednímu dni roku 1992. To už je ale jiná kapitola. Změn v následujících třiceti letech bylo mnoho, tak jen namátkou:

- opuštění zásady „mzda nebo důchod“, tedy neomezená možnost výdělečné činnosti příjemců důchodů, s výjimkou předčasného starobního důchodu

- výpočet starobního důchodu z celoživotních výdělků

- postupné posouvání věkové hranice pro nárok na starobní důchod na 65 let podle data narození

- započtení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole jako náhradní doby do doby důchodového pojištění jen do konce roku 2009

- vdovecký důchod

- nahrazení částečného a plného invalidního důchodu třemi stupni invalidního důchodu

- zrušení zvýšení důchodu pro bezmocnost a jeho nahrazení příspěvkem na péči

- znovuzavedení zvýšení starobního důchodu za vychované děti.

Stále máme státní průběžný systém důchodového pojištění, zvaný první pilíř, s možností dobrovolně se připojistit se státním příspěvkem ve třetím pilíři. Krátce trvající možnost zvolit si buď první pilíř anebo vybraný soukromý penzijní fond neboli druhý pilíř zrušila tehdejší nově zvolená vláda v roce 2014.

Současná dávková soustava je složena z pojistných dávek, kde je pro vznik nároku nutné po určenou dobu do systému přispívat, a z nepojistných dávek.

Pojistnými dávkami jsou starobní, invalidní a pozůstalostní důchody, nemocenské, běžné a dlouhodobé ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství, otcovská, podpora v nezaměstnanosti.

Nepojistnými dávkami jsou dávky v hmotné nouzi (mimořádná okamžitá pomoc, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení), , dávky pro zdravotně postižené, příspěvek na péči, sociální služby a dávky státní sociální podpory: příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, porodné, pohřebné. Lze sem zařadit i dávky pěstounské péče a náhradní výživné.

Uvedené dávky upravují zákony č.155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, č.187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, č.117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, č.108/2006 Sb. o sociálních službách a č.435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Pro zdravotně postižené je zásadní zákon č.329/2011 Sb. upravující nepojistné dávky příspěvek na zvláštní pomůcku, průkaz osoby zdravotně postižené a příspěvek na mobilitu.

A budoucnost? Politická i pouliční debata pokračuje. Účelem tohoto povídání bylo jen shrnout základní historická fakta. Uvědomíme si, kolik se toho za posledních přibližně sto padesát let změnilo.   

Na závěr kvíz:

1. Samaritánské instituce zakládané v Čechách církví koncem 18. století na výzvu Josefa II. se nazývaly:
   a) boží domy
   b) špitály
   c) chudinské ústavy
2. Nevolnictví bylo v Rakousku-Uhersku zrušeno v roce:
   a) 1775
   b) 1781
   c) 1848
3. Poprvé bylo povinné a všeobecné sociální pojištění nařízeno za vlády:
   a) kancléře Bismarcka v Německu
   b) kancléře Metternicha v Rakousku-Uhersku
   c) císaře Napoleona I. ve Francii
4. První československý zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří vstoupil v účinnost:
   a) 1. července 1926
   b) 1. ledna 1920
   c) 1. ledna 1930
5. Současný systém starobního důchodového pojištění stojí na
   a) prvním pilíři
   b) prvním, druhém a třetím pilíři
   c) prvním a třetím pilíři 

Správné odpovědi: 1c, 2b, 3a, 4a, 5c           

Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová