Mach otevřeně: Mám rád týmové hráče. Rozpustí teď Ústí led?

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Před sezonou hrozil Slovanu prodej licence. Pak se ale situace zachránila a po dvou a půl letech se navíc vrátil staronový trenér Miroslav Mach. „Já v Ústí strávil asi patnáct let a je to pro mě srdcová záležitost,“ prozradil. V rozhovoru povídá upřímně o cíli play off, jeho filozofii nebo o případném snižování platů.

Počítal jste vůbec při příchodu, že budete čelit takovým nehokejovým výzvám?
Ne. Ani nevím, co na to říct. Je to těžké, nemůžeme ani na led a trénujeme na suchu jak někdy v květnu nebo červnu. Hodně hráčů si tím onemocněním už prošlo… Tak proč nemůžou trénovat? Chápu, že se může hrát i bez diváků, i když to není určitě hokejové, protože hokej se hraje hlavně pro diváky. Bez diváků, člověk slyší každé slovo a je úplně jedno, zda hrajete doma, venku nebo někde na poli. (směje se) Rádi bychom už zase hráli i za těchto podmínek.

Jak je těžké udržet hráče, aby je to bavilo v takové době?
Když už jsme byli v karanténě, tak nám volal Michal Trávníček, že už se kluci ptali, kdy se začne trénovat, protože je to doma nebaví. Jak jsme se vrátili na suchou přípravu, byl na nich vidět velký elán. Byla to bomba. Strašně moc chtěli makat a pracují poctivě i teď. Aspoň jsou v kolektivu, kde dělají i různé srandičky a tak dále. Člověk to ale asi nemůže vydržet třeba dva měsíce. Pak bude i špatné počasí, a to bychom pak místo covidu mohli řešit chřipky nebo angíny.

Nedávno se mluvilo o tom, že extraliga by se brzo mohla rozběhnout. Ale Chance ligy se to netýkalo…
No právě… Extraliga třeba bude, protože tam budou chodit na testy. Ale to něco stojí. My když se budeme nechávat testovat každý týden, může nás jen tohle stát třeba padesát až šedesát tisíc. V našem současném rozpočtu to není reálné. Navíc nám teď v Ústí nad Labem rozpouští led. Bohužel, ani provozovatel zimního stadionu neví, co bude v budoucnu.

„Nám teď v Ústí třeba rozpouští led."

Opravdu?
Ano, já se nedivím. Provoz stojí nemalé peníze. Pokud by se v nejbližší době rozhodlo, že bude soutěž pokračovat, tak by se led připravil v co nejkratší době.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Jak vedení ještě reagovalo na aktuální situaci? V mnoha klubech se snižovaly platy.
Nedávno jsme měli schůzku s vedením klubu a dohodli jsme se, že zatím na platy hráčů nebudeme sahat. Počkáme jak se vyvine situace. Pokud by měla trvat déle, a náš klub tím přišel o největší partnery a sponzory, pak bychom celou situaci začali řešit.

Teď se ukazuje vaše výhoda, že nemáte žádné přeplacené hráče.
Právě, je to tak. Naše finanční možnosti jsou už několik let přibližně stejné. Snažíme se dávat prostor mladým hráčům, kteří nejsou pro náš klub finančně nároční, ve spojení se zkušenými hráči: jako jsou například Michal Trávníček a Jiří Drtina. Dělám sportovního manažera a vím, jaký mám rozpočet na hráče, který nemohu překročit. Nechceme, abychom nasmlouvaným hráčům v říjnu sdělili, že nemáme na jejich mzdy finanční prostředky. Já si všech kluků vážím, že ve Slovanu podepsali za skromných podmínek a doufám, že nám to vrátí.

„Na platy hráčů zatím nebudeme sahat."

Aspoň nemusíte řešit nepříjemné situace jak v jiných klubech.
Když někdy vidím, jací hráči někam jdou… To si pak říkám, že za tři koruny tam asi nešli. (směje se) My to máme ve skromných podmínkách a co máme, to dáme. Za mého působení jsem já osobně v Ústí nezažil, aby se hráčům dlužili peníze. Právě v tom máme velkou výhodu.

Když jste přicházel do klubu, tak to předtím se Slovanem nevypadalo dobře. Hrozil prodej licence.
Já jsem rád, že v Ústí nad Labem zůstala první liga. Když mě mládež, jako majoritní vlastník Slovanu, oslovila prostřednictvím Vladimíra Evana, zda bych chtěl v Ústí trénovat první ligu, neváhal jsem ani vteřinu. Narovinu říkám, že druhou ligu bych do Ústí trénovat nešel. Nevidím důvod, proč by v krajském městě měla být druhá liga. Máme zde super fanoušky. Byla by to rána i pro ně. Jsem rád, že vedení řeklo jasné „ne“ pro druhou ligu.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Stavíte tým hodně na partě, že?
Ano, určitě! Osobně se hodně ptám kolegů z jiných klubů na hráče, jací jsou povahově. Při rozhodování raději vezmu týmového hráče do kabiny než hvězdu, která by nám chtěla kolektiv narušit. Jsem zastáncem, že když je dobrá kabina, šlape to také na ledě.

„Radši vezmu týmového hráče do kabiny než hvězdu, která by nám chtěla kolektiv narušit."

Před začátkem mistrovských zápasů se nevešli do kádru Josef Stříbrný a Petr Maršoun. Nezapadali do koncepce vaší filozofie?
Stavěli jsme tým podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ne vždy se věci spojí tak, jak bychom si představovali. Pokud věci do sebe ideálně nezapadají, je lepší pro obě strany se férově rozloučit. Dál bych to ale nerozebíral.

Posílil vás zmiňovaný a zkušený Michal Trávníček. Vy sám jste o něj měl takový zájem?
(usměje se) Já zrovna u vás na hokej.cz četl článek, že Michal Trávníček je bez angažmá. Hned jsem kontaktoval mého kamaráda z Děčína, protože samotný Tráva (Michal Trávníček – pozn. red) tam bydlí. Získal jsem telefonní číslo, dali jsme si pár schůzek a po čtrnácti dnech nám to podepsal. Osobně jsem o něj hodně stál, protože byl kapitánem Litvínova, je velký srdcař, který padne do rány a stmelí mužstvo. Byl to pro nás trenéry základní kámen celého týmu.

Asi je pro plno vašich mladých hráčů vzorem.
Ano. On samotný stál o to, aby mohl s mladšími zůstávat po tréninku a předávat jim zkušenosti. Pro nás jedině dobře.

Dokonce vede bodování vašeho týmu. Čekal jste to?
(pousmál se) Abych řekl pravdu, tak nečekal. Hned po prvním zápase na Slavii jsme si říkali: Hmm, tak jsme asi našli střelce (vstřelil dvě branky, pozn. red.). Máme ho zde od toho, aby stmelil tým, a když bude dávat góly, tak budeme jen rádi. Aspoň mladí mohou vidět, že i v takovém věku se dá hrát dobrý hokej.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Jako asistenta trenéra máte i dalšího zkušeného hráče, který ale kariéru loni ukončil – Jaroslava Roubíka.
Jardu kluci uznávají, hrál tady ještě loni a hodně z nich ho zná. Je to ústecká ikona a podle mě i celé první ligy, ve které byl jeden z nejlepších hráčů. On klukům pomáhá a třeba přesilovky dělá právě on. Celé naše trenérské trio včetně Jirky Merty je naladěno stejným směrem, máme tím i parádní spolupráci.

Kdo vás zatím z hráčů překvapil? Špatně se nejeví brankář Petr Hamalčík nebo bek Štěpán Havránek.
Hamalda naposled odchytal dva fantastické zápasy. O Štěpánu Havránkovi či Štěpánu Matějčkovi jsem dostal pozitivní informace z Vrchlabí. Informace jsem si i ověřoval u bývalého obránce Slovanu Martina Vágnera. Moje informace mi Martin potvrdil. Zatím nás kluci nezklamali. Na to, že hrají poprvé první ligu, včetně třeba Davida Valy, který je pro nás velkým překvapením. Celkově jsem za ně rád. My nemáme tolik peněz, abychom hráče přepláceli a tihle kluci nám to podepsali za skromných podmínek. Snad nám budou odvádět dobré výkony i nadále.

„Na to, že hrají poprvé první ligu, včetně třeba Davida Valy, tak nás nezklamali."

V kádru máte i mladíka Karla Klikorku.
Já ho viděl na dvacítkách v televizi. Jarda Roubík o něm věděl z loňské sezony a sám mi říkal, že je šikovný. A musím říct, že u nás se v zápasech jeví výborně. Trénuje ale v Mladé Boleslavi a k nám jezdí na zápasy. S Pavlem Paterou jsme vždy domluvení, že nám někoho pošlou, takže si po každém utkání voláme a Pavel se nás ptá na hráče, kteří od nich šli k nám.

Jak vám vyhovuje spolupráce s Mladou Boleslaví? Je pro vás důležitá?
Je to pro nás podstatné. Převážná část mužstev první ligy spolupracuje s extraligovými celky. My máme hráče z Mladé Boleslavi a vyhovuje nám to. Jsem rád, že vedení Mladé Boleslavi respektuje naše rozhodnutí, kdo v daném utkání nastoupí podle jejich aktuální výkonnosti. Když tedy hráč nepodává takové výkony, nevejde se do sestavy. Zatím jsme, ale s hráči z Mladé Boleslavi velice spokojení.

Asi to je i motivace pro ostatní vaše hráče vidět, že tady je šance dostat se do vyšší soutěže.
Přesně tak. Když se hrál v létě pohár, tak asi šest našich hráčů šlo hrát za Mladou Boleslav. Aspoň viděli, že šance pro ně je. Když budou hrát dobře, Boleslav si je klidně může vytáhnout.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Zatím jste odehráli sedm zápasů a získali jste deset bodů. Jak hodnotíte vstup do sezony?
V posledním zápase v Benátkách jsme vedli ještě dvě minuty před koncem. Nakonec jsme ale prohráli v prodloužení, takže tam nás ztracené dva body mrzely. Doma jsme ale například prohrávali 0:3 s Litoměřicemi, a nakonec jsme vyhráli v prodloužení. Mohli jsme získat třeba o tři body více. Zatím to je ale dobrý.

Ukázalo vám to, že i s mladými můžete konkurovat? Plno lidí vás tipovalo letos spíš nízko.
(usměje se) Zrovna váš portál nás tipoval na nějaké šestnácté místo. Ale je teprve začátek sezony, tam ještě třeba můžeme spadnout. Ale vidíme, že kluci chtějí pracovat a chtějí se zlepšovat. Věřím, že když se začne hrát, tak bychom se mohli dostat i do play off. Byl by to pro nás obrovský úspěch s takhle mladým mužstvem.

„Máme vizi tří let, kdy chceme postavit opravdu konkurenceschopné mužstvo."

Je to tedy váš cíl?
Ano. Já nebudu říkat, že bychom byli rádi za nějaké patnácté místo. My chceme do play off. Pro nás je ale také dobré, že vidíme naše mladé hráče a budujeme si pomalu mužstvo i na příště. Máme vizi tří let, kdy chceme postavit opravdu konkurenceschopné mužstvo. Rádi bychom je připravovali do budoucna. A jak říkám, někteří kluci jsou fakt dobří.

„Říkal jsem hráčům: I kdybychom sérii s Kladnem měli prohrát, tak si to pojďte užít! Tohle už nemusíte někteří zažít.

V Ústí jste strávil skoro celou trenérskou kariéru. Na co nejradši vzpomínáte? Je to postup do extraligy v roce 2007?
Ten byl fantastický, mužstvo bylo parádní. Já k tomu přišel trochu jako slepý k houslím. (usmívá se) Byl tam Pavel Hynek s Láďou Evanem. Pavla Hynka vedení klubu v průběhu sezóny odvolalo. Láďa Evan si mě pak vzal do realizačního týmu. Přišel jsem tam asi v polovině sezony. Bylo to dobře složené mužstvo včetně skvělých hokejistů a zaslouženě postoupilo. A sezona v extralize? První čtvrtina byla výborná, pak ale došlo k několika zraněním a nešťastným porážkám o branku a mužstvo to zlomilo. Baráž o extraligu jsme bohužel nezvládli.

Přidám ještě jeden moment. Play off 2016, kdy jste vyřadili ve čtvrtfinále velkého favorita – Kladno.
(rozesměje se) Nejen pro mě, ale pro ústecký hokej to bylo… (pozastavil se) My jsme se těsně dostali do předkola, kde jsme vyřadili Kadaň. Kladno pak bylo jasným favoritem na postup do extraligy. Měli tam hráče jako Nash, Stach, Bílek, Skuhravý… Proti nim nastoupilo asi týmové Ústí s patnácti borci, ale i v tu dobu s „exkladeňáky“ Kuchlerem, Tenkrátem, Melkou… (usmívá se) V play off chodilo přes čtyři tisíce diváků a atmosféra byla úžasná. Říkal jsem hráčům: I kdybychom sérii s Kladnem měli prohrát, tak si to pojďte užít! Tohle už nemusíte někteří zažít.

Rytíře jste porazili nakonec 4:2 na zápasy.
Kladno nás v prvním zápase sestřelilo snad 5:1. Pak jsme ale vyhráli třikrát po sobě a otáčelo se to. Oni byli pod tlakem a my naopak hráli naprosto uvolněně.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Potýkali jste se navíc se zraněními.
Kadaň nás docela pomlátila a měli jsme velkou marodku. Bylo nás maximálně šestnáct nebo sedmnáct. Kladno sestřelil hlavně Jarda Roubík a jeho pětka s Davidem Tůmou a Honzou Klozem. Oni dali snad deset branek z přesilovek. Byla tady hlavně úžasná parta. Tahali jsme za jeden provaz a neměli jsme, co ztratit.

Jihlava vás potom vyřadila 4:1 na utkání. Ovšem přesto ta sezona byla pro ústecký hokej úspěšná, že?
Byl to velký úspěch. V semifinále s Jihlavou nás bylo snad jen patnáct. Přesto jsme první duel v Jihlavě prohráli až na nájezdy a druhý v prodloužení. Navíc v každém prodloužení jsme dali tyčku… Klidně jsme mohli vést 2:0 na zápasy my. Doma jsme je sice porazili, ale pak to na nás už padlo. V Jihlavě jsme dostali snad desítku… Ale na jednu stranu – Jaroslav Roubík získal stý bod v jedné sezoně, což byla taky radost.

Mrzelo vás hodně, že vaše překvapivá cesta nepokračovala?
Po posledním zápase měli hráči skleněné oči, už jeli fakt nadoraz a nemohli. Klukům jsem poděkoval. Jihlavu jsme trápili slušně a řekl jsem jim: Kluci, smekám před vámi za to, co jste dokázali. Klobouk dolů.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Dokázal byste si představit, že byste vyřadili i Jihlavu?
Já jsem říkal, že kdybychom je fakt vyřadili, tak co bychom dělali v baráži? Možná ostudu. My bychom už skoro neměli s kým hrát. (směje se) Myslím, že to dopadlo, jak to dopadnout mělo. Byla to ale krásná pohádka.

„Co bychom dělali v baráži? Možná ostudu. My bychom už skoro neměli s kým hrát. (směje se)

Myslíte, že by Ústí v budoucnu mohlo zase zabojovat o nejvyšší příčky?
Vše se odvíjí od peněz. Ale… Nikdy neříkej nikdy. Vizi na tři roky máme. Kluky mladé taky, a když nám je nikdo nepřeplatí, tak by se mužstvo mohlo tvořit. Pak bychom to doplnili. Už teď mám informace od Ústečáků, kteří v současné době hrají jinde, že by se rádi vrátili domů. Uvidíme…

Vraťme se do minulosti. V lednu roku 2018 jste z Ústí skončil jako trenér. Proč?
Já byl v Ústí předtím už dlouho a měl jsem pocit, že mužstvu už nemůžu nic navíc dát. V té době se nám moc nedařilo a chtělo to impulz. Dostal jsem nabídku a šel jsem si to zkusit na Slovensko.

Ano, odešel jste do Nových Zámků. Co vám takové angažmá dalo?
Byl jsem jako hlavní trenér ve slovenské extralize. I když se říká, že ta soutěž není kvalitní, tak první čtyři mančafty jsou hodně dobré. Mně to dalo hodně zkušeností. Šel jsem tam s tím, abychom se dostali do play off. To se nám povedlo, skončili jsme osmí. Já jsem na to zvyklý, že kam přijdu, hrajeme do posledního zápasu, abychom se dostali do pla -off. Stojí to nervy, psychika je pak v háji. Ale takové výzvy mám rád.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Asi to jsou vaše speciality, že tým dostanete do play off na poslední chvílí, že?
Naplňují mě výzvy. Stojí to ale hodně sil a někdy bych se chtěl dožít toho, že postoupíme někam v klidu. (usmívá se) Kam přijdu, tam si na sebe všude hodím otěže a chci dokázat něco s týmem.

„Slovensko? Tam to je džungle. A co vedení často předvede s hráči, to je hrozný."

Proč jste vlastně odešel po třech měsících ze Slovenska?
No, to je prostě Slovensko. (směje se) Tam to je džungle. A co vedení často předvede s hráči, to je hrozný. Kluci v Česku i první lize mohou být rádi, že mají takové smlouvy. Na Slovensku je klidně za hodinu vyhodí. Se smlouvami tam je problém. Některých hráčů na Slovensku je mi líto.

Zkušenosti vám to ukázalo asi i v tomto aspektu…
I teď po tom všem říkám klukům: Hele, jestli chcete, tak vám dám takové peníze, ale pak vás třeba vyhodí. Nebo vám dám takovou sumu, a když budete hrát dobře, můžete mít další rok lepší smlouvu. Já se bavím se všemi narovinu. Nemám rád, když se hráčům maže „med“ kolem pusy. Kluci jsou ale rozumní. A když jsou v pohodě, tak se vždy domluvíme.

Jste podle vás impulzivní trenér?
Hmm… Říká se to. Takže asi ano, jsem! Já jsem třeba jako hráč neměl rád trenéry, kteří jen stáli za mnou a mlčeli. Já hráče povzbuzuji, vynadám jim. Chci být prostě vtažený do utkání, aby hráči viděli, že za nimi stojíme! Někteří trenéři třeba mlčí, ale jsou úspěšní. Já jsem ale holt jiný.

„Já hráče povzbuzuji, vynadám jim… Chci být prostě v tom mužstvu!"

Vy jste chtěl být trenérem odjakživa?
Nevěděl jsem to, ale pak jsem měl bouračku a táta mi řekl, ať si udělám licenci. Musím mu moc poděkovat, že mě k tomu dokopal. Jsem za to vděčný. Nic jiného bych asi dělat nechtěl. Jsem vyučený zámečník, ale ani nevím, zda bych to ještě zvládl. Hokej mě baví a dělám to, co mě baví. Sice to je často na nervy…

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Všiml jsem, že jste poměrně aktivní na sociálních sítích.
Protože mě tam někteří pisatelé s prominutím... (směje se) Nejsem třeba nejaktivnější, ale nemám rád, když někde někdo psal na adresu Tomáše Plekance. Můj táta ho v podstatě vychoval od třetí třídy a někdo na něj držkoval… Já znám i jeho maminku, která je nemocná, a nesnáším takové škaredé komentáře. Co je komu do toho? Jak to jsou sociální sítě, tak si každý může napsat, co chce. Za nás to nebylo a byl klid.

Každopádně komunikaci na profilu Slovanu fanoušci asi ocení. Často vysvětlujete různé okolnosti.
Ano. Já v tom nemám problém a s každým se bavím upřímně. Takže i jim odpovím. Takhle jsem byl vychovávaný, abych mluvil pravdu, takže to tak je. Nebudu kolem dělat žádnou omáčku.

Mám jednu otázku: Netrénoval jste i hokejbal?
Je to tak. (usmívá se) Trénoval jsem reprezentaci českých veteránů. Měl jsem to přes Míru Zadáka, který nám v klubu hodně pomáhá a jeho firma je jeden z největších sponzorů. Byl jsem na dvou mistrovských světa veteránů. V Kanadě jsme sice vyhořeli, ale v Lovosicích jsme skončili druzí. Já pak odešel, a kluci to dokonce vyhráli tady v Ústí.

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

Vy sám jste ho hrál dřív i závodně?
Ano, i během hokejové kariéry. Byli jsme v první lize, potom kluci postoupili také do nejvyšší soutěže. My ještě hráli s tenisákem, který byl naplněný vodou. Byl to spíš asfalt, prvně letěl kamínek a až pak míček. (pousmál se) Ale bylo to super.

„Rybaření? Někdy si tam vezmu papírky a přemýšlím o taktice."

Zajímalo by mě, jak trávíte čas, když není hokej.
Chodím na houby nebo na ryby. Baví mě, když se sám projdu v lese nebo sednu k vodě. Já toho moc nechytím, ale aspoň si odpočinu. Je tam klid a člověk vypne. Někdy si ale vezmu nějaké papírky a něco si kreslím. Nikdo mě tam neotravuje. Často jezdím i se synem, se kterým si pěkně popovídáme.

Takže někdy tam plánujete i taktiky na zápasy?
Jojo, někdy o tom klidně přemýšlím. Třeba po zápase uvažuji, co bychom měli změnit a často si zavolám právě s Jardou Roubíkem. Člověk tam na to má více prostoru.

A jaký máte největší úlovek?
Syn zasekl jednou kapra, já ho pak vytáhl a ten měl deset kilo. Bylo to na svazové vodě a potěšilo to. Často ale jen přijdu k vodě, nakrmím ryby a jdu domů. (usmívá se)

Partneři HC Slovan Ústí nad Labem

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz