Od personálu novorozeneckého oddělení jsem obdržel bezprostředně po porodu či v následujících dnech podstatné informace o tom, jak bude probíhat péče o moje miminko.
Své dítě jsem viděl dříve než žena, protože byla ještě po porodu na oddělení JIP.
Lékaři a sestřičky vždy zodpověděli všechny moje dotazy ohledně péče o moje miminko a jeho zdravotního stavu.
Znal jsem lékaře/lékařku svého miminka a věděl jsem, na koho se v případě otázek obrátit.
Zdravotníci na mě mluvili srozumitelnou formou bez odborných výrazů.
Pokud jsem zdravotníkům dobře nerozuměl, mohl jsem se doptat, vysvětlili mi vše, co jsem potřeboval vědět.
Mohl jsem být zapojen od prvních dnů do běžné péče o miminko (přebalování, krmení apod.)
Mohl jsem klokánkovat a využil jsem toho, kdykoli to bylo možné.
Kvůli opatřením kolem Covid-19 jsem měl omezené možnosti docházet za svým dítětem.
Uvědomoval jsem si, že musím být silný a být tu pro svou ženu a dítě.
Hledal jsem informace, zajišťoval vše potřebné pro ženu a miminko.
Staral jsem se o běžné věci, (o starší dítě/děti), o domácnost.
V té době nám hodně pomáhali prarodiče dítěte.
Na oddělení jsem dostal nabídku odborné psychologické podpory. (psycholog, terapeut)
Využil bych možnost psychologické podpory, kdyby mi byla nabídnuta.
Snažil jsem se udělat maximum pro svou ženu a dítě.