Coach It Easy: Snažíme se děti pro hokejbal nadchnout, říká havířovský trenér Josef Navrátil

Havířovská mládež je jedním z rozvíjejících se útvarů na hokejbalové mapě. Warriors mají v této sezoně přihlášen ve svazových soutěžích tým přípravky. Jednou z tváří havířovské organizace je Josef Navrátil, mládežnický trenér, který ale stále občas naskočí za seniorské družstvo.

Pane Navrátile, Vy jste hokejbalu v Havířově velmi oddaný, kromě trénování minipřípravky, přípravky a také A týmu občas také ještě aktivně nastupujete ve 2. lize. Je tohle konečný výčet Vašich funkcí, nebo by se ještě nějaké našly? A jak to všechno časově zvládáte?

Když to zkrátíme, tak mám na starost celkový chod klubu. Nejsem na to ovšem sám. Mám k sobě dva spolehlivé kolegy, se kterými se staráme o děti. K tomu nám pomáhají i mladší hráči z A týmu.

To, že se ještě objevím na soupisce je spíše taková poslední možnost. Když někdo chybí nebo někdo není úplně fit.

Mužům se letos v 2. lize nedaří, co je podle Vás důležité změnit do druhé poloviny sezony, aby se Vám začalo více dařit?

Bohužel, nedaří se nám. Hřiště bylo mimo provoz, tak se nemohlo trénovat. Od toho se odvíjí celková nálada v klubu. Snad to pro jarní část už bude v pořádku.

Když přejdeme na mládež, jaký máte pocit z letošní sezony? Dělají Vám děti radost jejich prací a pokroky?

Děti jsou budoucnost klubu a radost nám dělají velkou. Musím před nimi smeknout. Celou podzimní část musely trénovat v provizorních podmínkách mimo hřiště. Na velké branky si zastřílely vždy jen na turnaji. Všechno tyto překážky zvládly s úsměvem a s maximálním nasazením.

Jaké jsou aktuální počty dětí ve Vašem klubu? Jste s nimi spokojen? Pořádáte nějaké akce pro zvýšení počtu malých hokejbalistů a hokejbalistek?

Momentálně máme necelých 20 dětí. Plánované náborové akce jsme museli omezit, právě už ze zmíněných důvodů týkajících se hřiště. Čekáme až bude vše v pořádku a opět rozjedeme nábory.

Máte spolu s Vašimi kolegy vytyčeny určité cíle, jakých byste chtěli s mládeží dosáhnout?

Samozřejmě. Chceme růst a zvyšovat počet týmů. Musí se to ovšem dělat s rozumem. K tomu je potřeba i dostatek lidí a trenérů kolem každého týmu. V neposlední řadě i dostatečný počet dětí v dané kategorii. Radši doplníme nějaký tým v okolí, než se přihlásit do soutěže, a tu potom nedohrát.

Na Silvestra jste prohlásili, že na hřišti bude položen nový plastový povrch, byl to ovšem pouze vtípek. Máte ovšem i reálný zájem tuto proměnu hrací plochy uskutečnit?

Můžu prozradit, že i tímto směrem jsme zapracovali. V lednu jsme se přihlásili do městského projektu, tak uvidíme, jestli budeme úspěšní.

Pojďme přímo k Vám. Jak dlouho se věnujete trénování? Co Vás přimělo stát se trenérem?

Jsem ještě zelenáč. Trénuji prakticky poslední dva tři roky. Přiměla mě k tomu situace v klubu. Původně jsem se chtěl zaměřit pouze na A tým, okolnosti však byly proti. Samozřejmě toho ale nelituji. Dokonce u dětí čerpám energii a chuť do hokejbalu.

Hrál jste hokejbal už od malička, nebo jste byl oddaný jiným sportům?

Hokejbal jsem začal hrát v patnácti. Někdy kolem 23 let jsem se dostal k in-line hokeji a díky tomu se mi pootevřely dveře do hokejového prostředí. Díky této kombinaci jsem získával informace a sbíral zkušenosti mnohem víc, než do té doby z hokejbalu.

Jak by podle Vás měl vypadat správný trenér? Existuje podle Vás nějaký zlozvyk, který dělá víc trenérů?

Zrovna mám rozdělanou B licenci a na jednom semináři padla tato otázka. Co by měl mít správný trenér. A musím říct, že je toho dost. Já nechci hodnotit druhé trenéry, vůbec mi to nepřísluší. Dělám to chvilku a musím se dívat hlavně na sebe. Ať já sám si nevypěstuju nějaký zlozvyk.

Kdybyste měl vypíchnout nějakou dětskou vlastnost, kterou na dětech obdivujete, jaká by to byla a proč?

Už to bylo mnohokrát řečeno. Radost ze hry a nadšení. Určitě by se však našly i další věci.

Na závěr mi dovolte takovou filosofičtější otázku. Co si myslíte, že je hlavním problémem nedostatku dětí v hokejbalových klubech? Jak byste ukázal malým dětem, a také jejich rodičům, že hokejbal je ten správný sport právě pro ně?

Těžká otázka. Já osobně se snažím dívat tam, kde to jde. Sleduji, jak to dělají a snažím se získat nějaké informace, proč jim to funguje. A nemusí to být jen hokejbal. Prostě se inspirovat a snažit se to přenést do našeho prostředí v klubu. Děti musíme nadchnout a potom je to na nás, jestli je dokážeme udržet u hokejbalu. My to zatím děláme chvilku, takže je ještě čas na hodnocení, zda nám to jde nebo ne. Uvidíme až časem, zda zrovna náš recept je ten správný.