CÍL: OBRATNÍK RAKA
Hra světel a stínů na líně se přesýpajících písečných dunách, kvílení pouštního větru, atlantický, tyrkysově modrý a naprosto liduprázdný oceánový lem. Země nikoho. Země, která neexistuje. Jedno velké internetové informační vakuum. Prostě ZÁPADNÍ SAHARA.
“Západní Sahara až k obratníku Raka? To nejde projet! Ne teď, ne nenaočkovaná, ne sama. Ne 1500 km z Marakéše a totéž zpět!”
Tohle byla první reakce jediného člověka, kterej se alespoň na hranici Západní Sahary přiblížil a kterého jsem znala. Současně to byla věta, díky které jsem věděla, že tenhle konkrétní obratník Raka prostě dám!
"Jestli ji fakt plánuješ projet, na každém checkpointu, na každém místě, kde tě někdo zastaví, tvař se, že jsi v Maroku.”
Tohle byla druhá informace, kterou jsem před svou cestou měla.
Ta třetí informace pod čarou zněla, že pokud se mi podaří projet 1500 km podél pobřeží Západní Sahary a opravdu se dostanu až do Dachla (poslední civilizace), dostat se k cíli, tedy k obratníku Raka je takřka vyloučené.
“Tam se dá dostat pouze cestou od jihu, tedy z Mauretánie, a to pouze na speciální povolení v zástupu vojenských konvojů.”
Jenže já už vím, že internetové zaručené zdroje jsou jedna věc a realita druhá.
Západní Sahara není o návštěvě měst ani památek. Města jsou zde v podstatě tři a jsou to nezajímavé díry. Západní Sahara je jen a jen příroda, která tady na vás čeká. Neskutečné pobřeží Atlantiku s průzračně čistou tyrkysově modrou vodou a kontrastující vápencové útesy všech odstínů žluté, hnědé a červené. Stejně tak žlutý saharský písek, který oceán lemuje, bere dech a nepřestanete nad tou krásou žasnout ani po 20 hodinách jízdy autem a pohledem na totéž. Vysoké útesy jsou tvořeny milionem vápencových lastur a když stojíte přímo u nich, vidíte historii stejně jako u pařezu díky letokruhům. No a pak už jsou to jen nekonečné panenské pláže s lagunami, naprosto unikátní rozsáhlé sebchy, což jsou vyschlá slaná pouštní jezera s typickými sukulentními rostlinami, nekonečná silnice lemovaná prasklými pneumatikami a velbloudi na každém kroku.
TERMÍN:
12. - 23.10.2021 (resp. 13. - 22.10.)
PROČ ZÁPADNÍ SAHARA?
Proč právě sem? Protože pro NEOČKOVANÉHO dostupnější a cenově fajn exotika na omezený počet dnů (max 12 sakumprásk), kam se dá v tuto chvíli alespoň částečně dostat, jsem prostě nenašla. Jo, Dominikána by šla, ale to jsem cenově úplně jinde..
Aby bylo jasno - cena zpátečních letenek do Marakéše byla 1100 Kč.
V Maroku jsem byla dva roky zpátky, a to jak v Marakéši, tak i v Agadiru. Obě dvě cesty byly vždy na 3 noci/4 dny.
Agadir byla levná teplá zimní flákačka, místo, kde na svět přišla moje knížka, a už proto na něj nikdy nezapomenu! Mnohem krásnější (i bez urputného porodu knihy) je pro mě ale vzpomínka na kouzelnou Marakéš. Pamatuji si přesně na tu chvíli, kdy jsem se ocitla s batohem na zádech uprostřed zdejšího nejznámějšího náměstí. Oživlá pohádka! A hlavně neuvěřitelný pocit, že jsem v ten stejný den stála se stejným batohem v 6:00 ráno na vlakovém nádraží v Rájci-Jestřebí, tímto vlakem se přesunula do Brna, z Brna dalším vlakem do Prahy a z Prahy přelet do Marakéše. Čtyři a půl hodiny letu a jako bych byla na jiném světě. Minimálně v jiném letopočtu.. Jak otočením prstenu Arabely je člověk místo ranního ponurého sychravého vlakového nádraží kdesi v České republice uprostřed odpolední rozžhavené marocké metropole!
Na Maroko mám ale i milion dalších nádherných vzpomínek. Na originální a autentické ubytování v místním riádu, kde vlezete na terasu a vidíte orientální mumraj celého města pod sebou, na skvělou parťačku, se kterou jsme tehdy za ty čtyři dny zvládly to, co běžný cestovatel s autem za týden a víc - všechno s pomocí veřejné dopravy. Také si vzpomínám na chuť a vůni místních dobrůtek a hlavně na jedinečnou berberskou whiskey, tedy čaj, který nedostanete nikde jinde než v Maroku. Jeho ingredience jsou totiž čaj, cukr a pořádná porce máty a Maroka.
Maroko bylo jedno z těch míst, na které jsem v době největšího covidového temna nejvíc vzpomínala. Právě pro ten kontrast absolutní snadnosti a cestovatelské dostupnosti, exotiky na dosah ruky a současně uvědomění si, že Maroko je vůči okolnímu světu neprodyšně uzavřené a já vůbec nevím, jestli se tam ještě někdy podívám. Tohle vše ve mně potencovalo myšlenku, že jakmile to bude jen trochu možné, do Marakéše se určitě vrátím. Čtyři dny v minulosti byly na Marakéš sakra málo!
No a hlavní důvod? Na dveře mi klepaly další narozeniny, a to je čas, kde jsem si sama sobě něco slíbila. Pokaždé si dát nějakou zdánlivě nereálnou cestovatelskou výzvu, a tu splnit. Posunout své hranice a komfortní zónu, ať už jakýmkoliv směrem. Loni jsem pokořila svoje osobní fyzické mantinely a vyškrábala se na Teide, nejvyšší horu Španělska. Bez výbavy, bez znalosti výškové nemoci, bez zásob vody, bez propočtu času potřebného na výstup, ale i slezení dolů za světla… Nepodcenila jsem ale slavnostní přípitek na vrcholu a celou cestu v batohu místo vody táhla na vrchol láhev Prosecca. A to by naštvalo nést ji zbytečně! Opravdu jsem ji načala na vrcholu, nad mraky a tam si nejen na vrcholu hory, ale vrcholně šťastná slíbila, že ať to bude za rok touto dobou v jakékoliv výšce, narozeninovou skleničkou opět oslavím nějaký pokořený mantinel.
Takže o rok později přemýšlím, kde si tu narozeninovou skleničku vychutnám. Současně brouzdám světem nízkonákladovek a už po několikáté se mé oči zastaví na levných letech do Marakeše. Vždyť tam je pro nás Čechy zákaz! Nebo ne? Otevřu stránky MZV a zjistím, že ČR spadá na seznam, kde i jako nenaočkovaná (samozřejmě negativně testovaná) mohu do země vstoupit. Hurá! Ihned mě napadl Toubkal, nejvyšší hora Maroka. Začala jsem googlit info a postupně mé nadšení opadalo. První věcí byl článek z měsíce září, kdy už někoho v kopci zastihl sníh a sibérie. To jako fakt ne. Postupně jsem si uvědomila i realitu svých kolen, což je stupňující se bolest nejen při zátěži, ale občas i v klidu. Rozhodující ale bylo zjištění, že na vrchol nemůžu jít sama. Povinností je totiž průvodce, který vás za "symbolických" 100 € na vrcholek doprovodí. Nejde ani tak o ty peníze, ale o pocit, který pak člověk z výstupu má. Pokud někomu zaplatím 100 € a ten někdo se se mnou ještě bude vláčet po mém boku vzhůru, hodně mi to kazí celkový vjem. Najednou to není zdolání hory, co si člověk odžije intimně sám se sebou a na vrcholu se odmění jedinečným pocitem, který zná každý, kdo se někam vydrápal. Najednou máte pocit, že překonat sám sebe a vydat tolik sil je obdoba návštěvy lunaparku. Že jste si prostě zaplatili nějakou atrakci. I když chápu, že průvodce je tam hlavně z důvodu bezpečnosti (asi je všeobecně známo, co se tam v minulosti odehrálo), přesto mi to myšlenku zdolat tuto horu dost kazí.
Jenže to Maroko mě láká. Čím si udělat Maroko zajímavé, jiné? No a pak to přijde. Jeden článek, jedna věta: Země, která neexistuje, země nikoho. Západní Sahara. Je to jasný. Tu skleničku Prosecca si dám přesně tam!
Kupuju letenky a v tu chvíli mě nenapadá, že větší adrenalin bude Covid než samotná cesta Saharou.
LETENKY SMĚR ZÁPADNÍ SAHARA
Jak již padlo, letenky byly fakt za KAČKU. Už dávno se nedívám na odlety z Prahy a Vídně, ale chci-li něco jiného, tak na větší okolní letiště. Třeba na Bergamo. A právě zde jsem našla u Ryanair Marakéš za 12,9 EUR v jednom směru. K tomu jsem přikoupila u stejné společnosti letenky Praha - Bergamo, Bergamo Praha - každou za necelých 250 Kč a letecký itinerář byl danej.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
Vstup na území Marockého království - v době mého nákupu letenek platilo:
Nouzový stav v Marockém království je prodloužen do 31.10.2021. Pozemní marocké hranice zůstávají uzavřeny. Od 15.6.2021 jsou v provozu speciální mezinárodní lety. Podmínky vstupu do Maroka se liší v závislosti na tom, z jaké země cestující přijíždí (seznam zemí A, seznam zemí B).
Podmínky vstupu ze zemí na seznamu A (kam spadá ČR):
Předložit negativní PCR test ne starší než 48 hod. od momentu odběru vzorku (nemusí ho předkládat děti mladší 11 let), nebo potvrzení o kompletním očkování (minimálně 2 týdny od druhé dávky).
Před vstupem na území Maroka je nutné vyplnit registrační formulář (Fiche sanitaire).
Letecké společnosti mohou požadovat předložení PCR testu bez ohledu na provedené očkování či věk.
Super, jsem na správné straně barikády! Asi z toho nadšení mi uteče jedna drobnost, a to platnost PCR testu, která je pro Maroko jen 48 hodin. Toho si všimnu až když mám nakombinovaný let přes Bergamo s jednodenním stopem. No - bude to asi časová bojovka, možná se nevyhnu platbě za rapid testování - ale co už. Nic, co bych nevyřešila.
Testy jsem si nakonec před odletem z Prahy udělala oba - jak antigenní, tak PCR (doporučila bych všem, kdyby se mezitím situace v ČR nezvrhla do placených testů od 1/11), a to v 18 hodin večer před odletem (v 6.05 druhý den ráno). Antigenní negativitu jsem měla v telefonu prakticky obratem a na průlet do Bergama stačila. Do cesty směr Marakéš přistál v mailu i PCR test.
Dva dny po nákupu letenky dojde na stránkách MZV k aktualizaci a je doplněno:
Opatření platná v Marockém království:
Platí zákaz volného pohybu osob v nočních hodinách (21:00-05:00).
Cestování do/z měst Casablanca, Marakéš a Agadir je umožněno pouze osobám s dokončeným očkováním proti onemocnění COVID-19 (nejdříve 14 dnů po poslední dávce).
Nošení roušek je povinné i venku nebo v automobilu.
Roušky a večerku přežiju, ovšem skutečnost, že jako nenaočkovaná v podstatě nesmím opustit Marakéš, do které přiletím, to je docela jobovka. Zejména tehdy, když plánujete půjčit auto a zdolat 3 tisíce kilometrů Marokem a Západní Saharou s nespočtem vojenských checkpointů. Čtyři dny jsou na Marakéš málo, ale deset dní je přece jen dost… Kdyby toto viselo na MZV v den nákupu letenek, určitě hledám jinou exotiku a místo pro narozeninový přípitek! Nicméně letenky jsou koupeny, a to (jak obvykle sama říkám) znamená jediné - KOSTKY JSOU VRŽENY.
No a pak googlím další informace…
Zdroj 2: “Jestli ZS fakt plánuješ projet, na každém checkpointu, na každém místě, kde tě policie nebo vojáci zastaví, tvař se - v dokonalém francouzském jazyce - že jsi v Maroku. Při cestě územím ZS je zásada v žádném případě nemluvit o Západní Sahaře, Sahrawi a už vůbec ne o Fronte Polisario. Pokud to uděláš, můžeš být podezřelá z politického aktivismu ve prospěch nezávislosti Západní Sahary."
umím skvěle česky, francouzsky jen 'vin blanc s'il vous plait'
obvykle rychleji mluvím, než přemýšlím
Zdroj 3️: "Pokud se ti podaří projet 1500 km podél pobřeží Západní Sahary a opravdu se dostaneš až do Dachla (poslední civilizace), dostat se k obratníku Raka ( = cíl) je takřka vyloučené. Tam se dá dostat jedině cestou od jihu, tedy z Mauretánie, a to pouze na speciální povolení v zástupu vojenských konvojů.”
povolení nemám, protože žádat o ně, když nemůžu vycestovat z Marakéše, je trochu divný, že
Co z toho plyne? Prostě to zkusím a kam dojedu bez otočení (nebo zastřelení), tam dojedu.
COVIDOVÁ REALITA?
Ve skutečnosti v celém Maroku i na Západní Sahaře NIKOHO COVID NEZAJÍMÁ. Ani jedno zastavení s dotazem na bezinfekčnosti. Roušky policie má tak z 50 %, na Západní Sahaře ještě méně. PCR test po přistání do země nikoho nezajímal ani jednou.
Nemožnost opustit okres je fejk, prošla jsem tolika policejními kontrolami, že nemůže jít jen o štěstí a náhodu. Jestli něco podobného platí, tak rozhodně ne pro majitele zahraničních pasů.
Večerka není ve 21, ale ve 23 hodin a nikde jinde než v Marakeši jsem ji neviděla dodržovat (Západní Sahara je normálně funkční).
Roušky nosí tak 20 % lidí, ale asi jim nebylo vysvětleno, že zakrýt jen pusu stejně nepomůže. Každopádně se v Maroku nosí (na ZS minimálně), ale nikdo ji po vás nikde nevyžaduje - ani v hotelech, obchodech atd. Prostě kdo chce má, kdo nechce, nemá.
BEZPEČNOST A ZÁPADNÍ SAHARA - DOBRÉ VĚDĚT
Než začala kolonizace tohoto území Španělskem, rozebrali si tuto oblast sousední Maroko s Mauritánií. Mauritánie se krátce na to vzdala svých nároků, a od konce osmdesátých let je výlučným okupantem Západní Sahary Maroko. To bylo štědře finančně i vojensky podporováno USA a Francií. Politické a vojenské zastoupení Sahrawi (Saharská arabská demokratická republika) se stáhlo spolu se statisíci přívrženci do pouště (v oblasti hranice mezi Západní Saharou a Alžírskem). Maroko v této oblasti vybudovalo 2 500 km dlouhou obrannou zeď, která je po Čínské zdi nejdelší stavbou na světě.
Od roku 1991 působí v Západní Sahaře mise OSN pod názvem MINURSO. Původně měla tato mise zajistit konání referenda o sebeurčení Západní Sahary, ke kterému ale díky diplomatickému kličkování Maroka nikdy nedošlo. A tak pokračuje úspěšná okupace Marockým královstvím, které postupně osidluje tuto zemi svými osadníky a bohatne z rybolovu a hlavně z těžby fosfátu, jehož je největším světovým dodavatelem, zatímco statisíce Sahrawi žijí už 40 let v nuzných podmínkách utečeneckých táborů na poušti na hranici s Alžírskem. Osvobozenecká armáda, takzvaná Fronta Polisario, která je složená z původních obyvatel, si vyhradila právo obnovit ozbrojený boj. Ten je však všeobecně považován za nepravděpodobný, pokud jej nepodpoří Alžírsko. V roce 2010 propukly nepokoje v uprchlických táborech.
Dnes je pod kontrolou Maroka až 80 % území Západní Sahary, zbytek ovládá Polisario. Řešení letitého problému tak zatím zůstává v nedohlednu. OSN prosazuje právo původních obyvatel na sebeurčení, ale nemá možnosti toto právo prosadit. Konflikt nemá řešení. Svou zásluhu na něm totiž nemá jen Maroko a Západní Sahara, důležitou roli hrají také světové velmoci. Západní Sahara je v boji za nezávislost podporována Alžírskem, Maroko zase dostává technickou pomoc od USA.
Při cestě územím ZS je zásada v žádném případě nemluvit na veřejnosti o Západní Sahaře, Sahrawi a už vůbec ne o Fronte Polisario. Pokud to uděláte, můžete být podezřelí z politického aktivismu ve prospěch nezávislosti Západní Sahary. Pro Maročany, policejní kontroly, ale i běžné lidi Západní Sahara neexistuje. Pro ně je to jižní provincie Maroka, a tak je třeba o tom s nimi i mluvit.
Další tabu v komunikaci jsou slova král a náboženství - ani jedno není možné jakkoliv zpochybňovat.
Vzhledem k tomu, že je Západní Sahara okupovaným územím, je tam velmi vysoký výskyt vojáků a policie, a to i tajné, která se zajímá zvláště o cizince, kterých tudy neprojíždí mnoho. Osobně jsem tam nikoho nepotkala, jen v Dachle kite komunita, která tam ale létá na mezinárodní letiště.
Západní Sahara je muslimskou zemí, čemuž je podle zdrojů nutné přizpůsobit oblečení. Toto nemohu potvrdit. Měla jsem celou dobu klasický krátký kraťáky, tílko a žabky a ani nejmenší problém nebo blbý pohled.
Pozor při focení lidí - bez dovolení to ani nezkoušejte, a stejně tak místních objektů. Řada z nich jsou vojenské prostory, které je fotit zakázané. Muži se fotit nechají v pohodě, ale ženy jsou na to zde vyloženě háklivé. Stejně tak na snahu vyfotit jejich děti. Nechtějí vás pumpnout o peníze, prostě jen věří, že focení krade duši. Něco na tom je….
Při průjezdu územím ZS je řada checkpointů. Kontroly bývají dvě - vojenská a policejní, a to při vjezdu do měst i na výjezdu (občas i na různých úsecích po cestě). Na těchto kontrolách je třeba zastavit a čekat na výzvu strážníka, ne jako v Maroku, kde stačí pomalu projet. Při komunikaci se strážníky je nejlepší působit klidně a sympaticky a na případné prosby o “dárečky” reagovat nechápavým úsměvem.
Tankovat palivo doporučuji zejména v oblasti ZS, protože je zde palivo osvobozeno od daní a tudíž podstatně levnější než v “normálním” Maroku. Podle internetových zdrojů je základ všude tankovat tolik PHM, kolik jenom jde. Toto nemůžu potvrdit - benzínky jsou opravdu četné, takže žádný stres.
Pokud se někde objeví lokální zátopy, policie může dál pustit jenom auta s 4×4. To se mě naštěstí netýkalo.
Dachla je posledním osídleným místem v Maroku. Na jih odtud se rozkládá jenom poušť a také nášlapné miny z doby války. Proto sem přijíždí pouze ti, kteří míří do čtyři sta kilometrů vzdálené Mauretánie. Z bezpečnostních důvodů není možné cestovat individuálně. Dvakrát do týdne vyjíždějí konvoje vedené vojskem. Zařadit se do nich je možné teprve po vyřízení dlouhé řady formalit… Jenže právě zde leží OBRATNÍK RAKA a když je to váš cíl, tak tu cestu prostě zkusíte. A výsledek? Ani jediný checkpoint a cesta naprosto pohodová. Jen pozor na zvýšený výskyt velbloudů na silnici.
...tady začíná Afrika a končí všechna prdel...
ZÁPADNÍ SAHARA OBECNÉ INFO:
Oblast leží mezi Marokem, Alžírskem a Mauritánií, omývá ji po celé délce Atlantický oceán.
Ryby a fosfát jsou hlavním ekonomickým zdrojem zdejšího podnikání.
Turismus zde neexistuje, jedinou výjimku tvoří město Dakhla, vyhlášená kite surfingová lokalita, kam však nejčastější klientela - Australané - přilétají na místní mezinárodní letiště a zůstávají pouze zde.
Obratník Raka je obratník na severní polokouli Země, který se nachází na 23° 26' 14.675″ severní šířky. Jedná se o nejsevernější rovnoběžku, kde může být Slunce v zenitu. Této šířky Slunce dosahuje pouze jednou za rok a to v době letního slunovratu. V okolí obratníku Raka se, obdobně jako je tomu na jižní polokouli u obratníku Kozoroha, nachází mnoho pouští.
Západní Sahara - pokud se sem chystáte, čeká vás minimální kontakt s civilizací, písek, nevybuchlé miny a policejní kontroly.
Časový posun: - 1h
Peníze se dají vybírat z ATM bankomatů a směnit ve směnárnách (platí pro Maroko). Osobně doporučuji vzít si na bezhotovostní platby kartu Revolut, protože na ní máte naprosto bezkonkurenční kurz. Měnit na letišti není výhodné, zde směňte pár kaček pro začátek a s lepším kurzem směňte ve městě (Marakéš, Agadir). Mějte u sebe drobné, Maročané jsou zvyklí nevracet na zpátky. Na ZS už mějte jen cash. Na ubytko, na jídlo, na benzín...na všechno! Kartou zde zaplatíte maximálně nějaké předražené ubytování.
V Maroku se používá stejný typ elektrických zásuvek, adaptér není třeba.
Vodu v Maroku doporučuji kupovat balenou, i když není zrovna nejlevnější. Dobré je nakoupit si 5l barely, ty vyjdou na pár kaček.
DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ MARRAKECH
Při příletu je třeba vyplnit imigrační kartu, která se předkládá spolu s pasem při vstupní pasové kontrole. Na internetu se dočtete radu, že máte tuto kartu pečlivě uschovat, protože je vyžadována pasovými úředníky i při cestě zpět. To je sice hezké, ale těžko proveditelné, protože tento formulář musíte odevzdat celníkovi. Proto doporučuji vytisknout si doma rovnou dvakrát a jednu si nechat pro případ nutnosti i na cestu zpátky. Tuto kartu si tisknout nemusíte, je k dispozici i na letišti, pak si při vyplňování vemte ještě jednu sebou. Každopádně pokud si ji stáhnete dopředu na internetu, vyplníte a vytiskněte, ušetříte si hodně času a budete mezi prvními, kteří opustí marakéšské letiště.
Při návratu nikdo tento papír nechtěl, takže tisk jen jednou.
Přihlašovací povinnost v Maroku plní hotely a ostatní ubytovací zařízení. Pohyb cizinců v části Maroka sousedící se Západní Saharou (od města Tantan na jih) sledují úřady se zvýšenou ostražitostí a nedůvěrou.Neexistuje se zde ubytovat “na černo” - všude fotí pasy, všude vás zadávají do systému.
Letiště se nachází cca 6 km od centra města (Medíny). Nejsnadněji se dá do města – ke známému náměstí Djemaa el Fna - dostat busem číslo 19, který jezdí každých 30 min a cena v jednom směru je 30 dirhamů. Koupíte-li si rovnou zpáteční jízdenku, platíte 50 dirhamů celkem. Průvodci často doporučují i kolektivní taxík (petit taxi) - je-li vás víc. Cenu vždy můžete usmlouvat. Poslední alternativou cesty z letiště do města je jít pěšky, a to rovnou za nosem - směr minaret Koutoubia, který vládne celé Medíně a je vidět i z letiště. Tohle tedy tvrdily všechny mnou přečtené cestopisy… Osobně rozhodně nedoporučuji! Je to pěkná štreka pod africkým sluncem.
Poslední možností dopravy z letiště je půjčení auta.
DOPRAVA V MAROKU - PŮJČENÍ AUTA
1/ PŮJČENÍ VOZU:
Během tohoto tripu jsem využívala půjčeného auta. Auto jsem půjčila na 8 dní na letišti v Marakeši, půjčovna jménem United, místo návratu stejné. Všechny půjčovny jsou před letištěm venku. Některé mají i budky, jiné jsou “mobilní”. To jest otevřený kufr auta coby office a před tím kobereček na sezení. Přesně tak to měla moje půjčovna
Cena vozu je dle toho, jak dopředu zamluvíte. Moje cena byla: 3400 Kč + 2100 Kč pojištění, ale když jsem se dívala 3 dny před cestou, skočila cena skoro o 100 % hore. Bacha na rezervaci kartou!! Uznávají jen kreditní! Ne debetní, ani kartu comercial. O té jsem teda neslyšela do chvíle, než se zákazníci přede mnou dohadovali s obsluhou, že je to forma kreditní karty. Neuznáno, tak bacha. Pouze kreditní karta!
Pokud si chcete v Maroku půjčit auto, potřebujete:
doklad totožnosti
řidičský průkaz
mezinárodní řidičský průkaz
kreditní kartu
trpělivost!
věk nad 25 let
Půjčovny aut jsou na letištích, ve všech větších městech a turistických střediscích. Rozhodně doporučuji zvolit půjčovnu větší s dobrou recenzí.
Před odjezdem z půjčovny zkontrolujte, že máte náhradní pneu, ideálně plnohodnotnou rezervu (nikoliv dojezdové kolo!!).
2/ PALIVO:
Jak jsem již zmínila, benzínek je po cestě mrak, ale na území ZS (od Tarfaja níže) už obvykle nezaplatíte jinak než hotově (MAD, EURO), takže mějte dostatek hotovosti.
Tankuje obvykle obsluha, takže pro nás holky pohoda jazz. Jen nezapomeňte nahlásit, jaké palivo chcete…(benzín a nafta, to je pro motor rozdíl, víme!)
Pokud plánujete obdobný nájezd jako já - rozhodně si půjčte diesel!! Ušetříte klidně i třetinu nákladů. Já měla spotřebu 5l, a to i se svojí NElehkou nohou. Při ceně PHM je to sakra rozdíl.
Cena PHM se liší v Maroku a na území ZS (zde je osvobozena od daní):
Cena benzínu/nafty v Maroku: 11 MAD / 9,2 MAD
Cena benzínu/ nafty v Západní Sahaře: 8,62 MAD / 7,75 MAD
3/ DOPRAVA V MAROKU:
Je obrovský rozdíl řídit v Maroku a ...v Maroku. Myslím tím města typu Marakéš nebo vesnice a pobřeží. Další rozdíl jje Západní Sahara, kterou by zvládlo odřídit i desetileté děcko (malý provoz, jedna jediná silnice..).
V Maroku platí pravidla silničního provozu obdobná evropským a silniční ukazatele jsou v arabštině a francouzštině (alespoň po oblast ZS, tam už se občas objeví i nějaký čistě arabský text, ale obvykle je doprovázen i nějakým piktogramem - třeba obrázek velblouda překlad ani nepotřebujete, kor když stojí celé stádo na každém pátém kilometru ve vozovce).
Jízda mezi městy a směr ZS je naprostá pohoda, jízda Marakeší je Asie. Kdo zažil, nepotřebuje vysvětlení, kdo nezažil a chce jet Maroko autem - nechce slyšet detaily.
Přednost zprava platí všude, není-li místně přikázáno jinak, včetně kruhového objezdu. Městské kruháče mají ale před vjezdem semafor, což je masakr - pustí vás to najet na kruháč, ale pak dáváte v kruháči přednost najíždějícím, co mají zelenou…
Semafory jsou obvykle vybaveny i časovačem, takže víte kolik vteřin (minut) ještě postojíte).
Maximální povolená rychlost auta v zastavěných oblastech je 40 km/h, mimo města 100 km/h. Na dálnici se platí mýtné a nejvyšší rychlost je zde 120 km/h.
Pokud ve městě porušíte zákaz parkování (červené a bílé pruhy na vozovce), dostanete „botičku”. Řada míst, co vypadají jako free parking někde u silnice, jsou zpoplatněny. V praxi to znamená, že při snaze odjet dojde nějaký chlapík, co tvrdí, že vybírá parkovné. Nejde o žádné horentní sumy - 2 - 5 jejich šupáků (5 - 12 Kč).
Používání bezpečnostních pásů je povinné a platí zákaz používání mobilních telefonů za jízdy bez hands-free. Ve výbavě nesmí chybět kromě lékárničky i náhradní pneumatika a hever.
Při řízení dbejte zvýšené opatrnosti, nehodovost v Maroku je vysoká. Maročtí řidiči předpisy většinou ignorují, mnozí jsou negramotní (negramotnost v zemi je téměř 50 %), takže nečtou příkazy a řídí pouze intuitivně..
Mezi Agadirem a Marakeší dodržujte rychlost naprosto striktně. Celý úsek je měřen a kdekoliv vás zastaví i s fotkou coby důkazem. Pokuta není nijak strašná (250 MAD), ale je-li jich na 300 km třeba deset, už se to nasčítá. U mě zabrala věta, že mohu platit jen kartou, protože nemám žádný cash - pustili mě. Můžete taky zkusit, ale za výsledek neručím.
Na silnicích se běžně pohybují neosvětlení cyklisté, zvířata i chodci. Nehody jsou časté, pokud byste se do nějaké připletli, vždy volejte policii a trvejte na policejním záznamu.
...tahle značka je á 2 km rozmístěna celou
Silnice až do Dachla je záviděníhodná! Kór z pohledu člověka, který používá D1..
4/ DEFEKT NA ZÁPADNÍ SAHAŘE:
...se klidně může stát!
Spolu s fotkami uměleckého díla hodného mistra, malý report z vlastní zkušenosti a návod pro vás holky, co už čekujete levné letenky do Maroka:
👉 Defekt je normální. To že se stane, není konec světa (mám za sebou letos třetí, pokaždé to dobře dopadlo, svět běží dál a covidová pandemie rovněž)..
👉 Dojde-li k defektu, je fajn zastavit. Bezpečně zastavit. (To je info pro holky.)
👉 Manipulovat s pneu je chlapská práce, ale před tím, než si nějakého pána stopnete (tady nikdo jiný než muži za volantem nejsou), pokliďte si v kufru: oddělejte všechny krámy, aby se k rezervě bylo možné dostat, zakrejte dekou alkohol, jste-li v zemi s absolutní prohibicí, cenné věci a doklady přikurtujte na místo, kde nebudou na očích) a na plavky hoďte aspoň tílko.
👉 Na Západní Sahaře si lidí pomáhají. První mávnutí a už se na tom maká. Prej mám dneska LUCKY den, říká pán při pohledu na kolo a nemyslí to ani trochu ironicky. Koukám na to kolo, vybavuji si zabrždění ze 120 na 0, smrad pneu a vím, že má sakra pravdu. Tohle je snad víc, než obratnik!
👉 Kolo mu nejde sundat, zastavuje další auto. Staré moudro, že na hrubý pytel funguje hrubá záplata, platí i zde, kousek od obratníku. Údery kamenem uvolní defektní kolo a pak už jen výměna rezervy. Rezerva vypadá hůř než pneu mojí dacie, a to je co říct. Informace, že na tom kole pojedu 1400 km zpět do Marakéše je už jenom baví.
👉 Parta pomocníků odjela rychleji než jsem stačila poděkovat, původní zachránce si nechal umýt ruce balenou vodou. Nabízených 100 marockých šupáků odmítl s větou, že moje peníze nepotřebuje, protože je inženýr a peněz má dost. Povykládá mi o tom, kde všude ve světě byl, pár místech máme stejných, a pak přizná, že všudypřítomné větrné elektrárny jsou jeho projekt. Ještě jsme si vyměnili tel čísla (výhoda marocké SIM), protože kdybych potřebovala tlumočit (byl za tu dobu jediný, kdo uměl anglicky...dokonce lépe než já) nebo pomoct, bude kdykoliv k dispozici.
👉 Slibuju mu, že se vrátím zpět do Dakhla, kde si nechám kolo vyměnit a nepojedu na něm dál. Mávám mu při psaní tohoto postu a čekám, až mi zmizí v dunách. Nasedám a vyrážím do 500 km vzdáleného Al Ajun..
Je na houby, že už nemám rezervu, ale mám skvělej pocit z toho, moje rezerva nebyla jen dojezdová, ale plnohodnotné druhé kolo a taky z toho, že každá jobovka má řešení a šťastný konec.
A pokud budete mít někdy pocit, že šťastný konec nějaké životní rány nepřišel, tak buďte v naprostém klidu. Ještě to není konec.
👉 mimochodem - přijíždím do nočního města Al Ajun, hladová a unavená, ze silnice odbočím na první možné místo před místním street foodem a když parkuji, přede mnou stojí a vykládá s nějakým místňákem On, ten,co mi pomohl s pneu. Kouká na mě jak tele na nová vrata, směje se a kroutí hlavou, já ostatně taky. Tohle prostě nevymyslíš, tohle píše život.
INTERNET V MAROKU
Jelikož Maroko nepatří do EU, telefonování a surfování vychází velmi draze. I když sem taky jedete za sociálním detoxem, zamluvit si ubytování nebo používat mapy je prostě nutnost. Proto je dobré koupit si místní SIM a data.
V Maroku existují 3 hlavní operátoři: Maroc Telecom, Orange a INWI. Podle informací a doporučení je Maroc Telecom nejrozšířenější v celém Maroku a s nejlepším signálem. Je důležité koupit si SIM a dobíjecí kupony za 100,- MAD (240 Kč). Tolik zde stojí 10 GB u všech operátoru.
Realita je taková, že po vystoupení z letadla nikdo neřeší operátora a ceny a všichni směřují k prvnímu operátorovi. Zde si můžete koupit sim kartu, která je nabitá 10, 15, 20 nebo 40 GB. Cena je za každých 10 GB 10 euro (20 GB = 20 EUR,..) a zaplatíte pouze cash. Můžete MAD nebo eury. Pozor! Budou vám nabízet jen 40 GB za 40 EURO a možná i 20, ale to je zbytečnost! I když se budou tvářit, že menší kredit nejde dobít nebo vám budou tvrdit, že je platnost jen 5 dní, nevěřte! Když řeknete, že zkusíte jinde, prodají vám i těch 10 GB za 10 Euro a mně to fungovalo skvěle celých 11 dní.Používala jsem navigaci, stahovala videa, písničky na YT...prostě internet valil na plný koule a spotřebovala jsem 5 GB.
Výpadky signálu byly, obvykle na pobřeží (třeba na pláži Legzira, mezi vysokými dunami…), ale na cestě vždy jen pár minut. Většina ubytování má super wifi.
MĚNA V MAROKU
Měnovou jednotkou je marocký dirham (MAD), který se dělí na 100 centimů. Bankovky jsou v hodnotě 10, 20, 50, 100 a 200 MAD, mince v hodnotě 1, 5 a 10 MAD a 1, 5, 10, 20 a 50 centimů. Na některých tržištích vás může překvapit původní marocká měna riál, kterou všichni doporučují nebrat. Já se s tím nesetkala.
Peníze lze směnit v libovolné bance, směnárně nebo na recepci hotelu. Kurz je v celém Maroku jednotný (nyní cca 2,4 Kč/1 MAD). Peníze je určitě lepší vyměňovat po menších částkách a nezapomeňte si schovat potvrzení o směně. Zpětná výměna marockých dirhamů je možná pouze ve směnárně na letišti po předložení dokladu o směně, ne však staršího než 30 dnů. Kreditní karty využijete především v hotelích vyšší kategorie, velkých bankách a směnárnách. Preferována je karta VISA. Samozřejmě jen v Maroku. Na území ZS si kartou ani neškrtnete.
Bankomaty jsou umístěny především před velkými bankami a nejsou příliš spolehlivé. Často bez zřejmého důvodu vaši kartu odmítnou a v horším případě ji mohou i nevydat zpátky. Kurz je šílený a poplatek za výběr tuším okolo 6 %. Osobně doporučuji z bankomatu vůbec nevybírat.
UBYTOVÁNÍ V MAROKU
Stejně jako všude jinde na světě - doporučuji www.booking.com.
Ceny se dají na místě usmlouvat. Všude vyžadují váš pas (funguje důsledná evidence turistů), takže vás všude pečlivě nahlásí. S tím souvisí nutnost platby městské daně, která na bookingu obvykle není zahrnutá v ceně (i když booking tvrdí opak, klasika).
JÍDLO V MAROKU
Jídlo v Maroku si zamilujete! Základními surovinami marocké kuchyně jsou drůbeží, skopové a velbloudí (!!) maso. Také luštěniny, obiloviny, kuskus, zelenina, ovoce a ořechy. Jídla jsou výrazně kořeněná - používá se zde boží koriandr, šafrán, římský kmín, skořice, pepř, kurkuma, kardamom, fenykl aj.
TAJINE
Tajin vlastně není název jídla, ale velkého hrnce, ve kterém se připravuje. Jedná se o směs různých druhů masa, zeleniny, někdy brambor, jindy rýže. Někdy rozinek, někdy fíků, mandlí. Prostě takové exoticke ratatouile, které není nikde stejné a všude chutné skvěle. Cena porce v odlehlejších oblastech je okolo 40 MAD (do 100 Kč), v turistických lokalitách (Marakéš, Agadir..) dvojnásobek.
ŠAVARMA (ŠAURMA)
Toto jídlo je druh blízkovýchodního rychlého pokrmu, který je připravovaný na rotačním grilu. Pokrm je oblíbený v rychlém občerstvení po celém arabském světě, ale také v Rusku, Polsku a v zemích bývalého SSSR, kde je pod tímto názvem prodáváno v podstatě totéž, co je jinak známo jako kebab či gyros. Za mě absolutní TOPka. Ten nejlepší jsem jedla v Al Ajunu, porce jak pro koně - v podstatě jen maso (míchané kuřecí a hovězí), kopa zeleniny, arabskej chleba a dresing - vše za 45 MAD (110 Kč).
MAROCKÝ SALÁT
Marocký salát je pro mě po řeckém salátě ten nejoblíbenější a hned po návratu domů jsem si ho musela udělat. prostě závislost! Tvoří ho na drobounko nakrájená rajčata, červená cibule, někdy paprika, ale hlavně pořádná porce čerstvého koriandru! Samozřejmě sůl, pepř, ocet (jako náš salát), trošku cukru a hodně olivového oleje. Naprostá pecka a nejlepší chuť tomu dává právě koriandr. Zkuste to!!
Podává se také jako předjídlo s jejich chlebem, pro nás turisty je to super příloha nebo osvěžení na cestách. Na Západní Sahaře je porce za 10 MAD (24 Kč), v Marakeši za 45 (108 Kč)...
RYBÍ TALÍŘ
Úžasné smažené ryby všeho druhu, talíř tak pro 2 - 3 osoby. K tomu marockej salát a čaj - kompletní cena 100 Kč jedině na Západní Sahaře. Každopádně pokud máte ryby rádi, dejte si je všude! I tajin s rybou je super volba! Pokud se člověk potuluje na břehu oceánu, je škoda jíst kuře, krávu nebo velblouda.
PASTILLA
Sladké pečivo z listového těsta, které je plněné kuřecím nebo rybím masem a posypané cukrem a skořicí. Pro vegetariány je k mání bezmasá podoba pastilly plněné vajíčkem.
HARIRA
Marocká polévka harira je ze zeleniny a cizrny a opravdu zasytí. Během postního měsíce Ramadán se podává se sladkým pečivem šebakia a datlemi, které vytváří zajímavý kontrast k její kořeněné chuti. Za mě taková fajn skoro gulášovka.
ARABSKÝ CHLÉB
Příloha, kterou dostanete všude a ke všemu. Na trzích za pakatel, skvěle zasytí a hlavně - vůbec netvrdne! Vozila jsem ho v autě tejden a furt stejnej.
KUSKUS
I u nás známá krupice dušená v páře podávaná se zeleninou a masem (nejčastěji skopovým).
BERBERSKÝ ČAJ
Tento tradiční čaj pijí Maročané doma, na návštěvách i v tzv. "Salon de Thé". Určitě vám bude někde nabídnut, ale vězte - jeho pití je obřad! Někdy vám ho dokonce nalijí i prodavači, když vstoupíte do jejich obchodu. Pití marockého čaje je v Maroku tradice.
Jedná se o mega sladký mátový čaj, který se servíruje v ozdobných skleničkách. Jde konkrétně o zelený čínský čaj s lístky čerstvé máty a velkým množstvím cukru. Nalévání je obřad. S obrovské výšky tenký proud do sklenice...až je plná, tak sklenici zase nalijí do konvičky a celý proces znova. Zážitek no! Cena je od 5 MAD (Západní Sahara) po 15 MAD - náměstí Jemaa El Fna.
KÁVA
Tak ta zde, vlastně i v nejzapadlejší díře Západní Sahary, chutná skvěle! Cena 5 - 10 MAD. Mléko do kávy neznají, takže na vás koukají, ja kdybyste si u nás k řízku dali rýži a kečup. Ale mlíko vám na požádání nabídnou rádi a zdarma. Jste pro ně exoti, rádi na tu prasárnu kouknou. Cena od 3 do 7 MAD.
POMERANČOVÝ DŽUS
Pomerančový džus je něco, co nesmíte (denně) vynechat. Nikde není tak dobrý jako zde. Marocké pomeranče jsou sladší a proto má džus vynikající chuť. Alternativou je i citronový a grepový džus, skvěle mi chutnal i fresh z čerstvě lisovaných granátových jablek. Pomerančový je vždy nejlevnější a i v nejhorším hostelu jej dostanete na snídani (a ne jak u nás v pěti hvězdách vitacit nebo Tang). Okolo 10 MAD.
AVOKÁDOVÉ SMOOTHIE
I když to není typické marocké pití, je na každém kroku a já jej mám s Marokem neodmyslitelně spjaté. Dělají ho buď s mlékem nebo s pomerančem. Doporučuji ten mléčný - to je prostě dezert, který chutná jednoduše skvěle. Cena 12 - 25 MAD.
ALKOHOL
Lze koupit v Carrefouru (obvykle ve speciálních oddělených prostorech), nejlevněji však v duty free obchodech na letišti. No a protože stran alkoholu bylo v průběhu mé cesty nejvíc dotazů, tak trochu obsáhlejší info zde:
👉 po příletu na letiště V Marakéši navštivte duty hned za pasovou kontrolou. Je zde jedno jediné, nejde minout. Nepotřebujete ani pas, ale neprodají víc jak 1l tvrdého na osobu.
....když se hezky usmějete, prodají 2 láhve a Martini k tomu. Ceny jako u nás, krásná látkové taška ke každé láhvi grátis.
👉 přesun do Agadiru je 3 h jízdy (autobusem 4), to člověk zvládne i s duty free zásobou. Každopádně každý, kdo má načteno, ví, že Agadir je poslední místo, kde si alkohol opatří. Navíc za ještě trochu rozumné peníze a legálně. Tímto místem je obchod jménem Carrefour.
Tenhle krám je i v Marakéši, zde ale alkohol neprodávají! Pokud budete chtít koupit alkohol v Marakéši, tak jediný obchod je hned vedle hlavní botanické zahrady (Jardin Majorelle)! Všichni vás budou posílat i zde do Carrefouru, ale v tom marakéšském mají pouze nealkoholické pivo. Věřte mi. Vedle zahrad je to snad největší alko krám na světě, ale nesvítí se tam. Když tam vstoupíte, máte pocit, že je zavřeno. Není. Jen se tu tou tmou dělá, že ten krám neexistuje.
Zpátky do Agadiru. Alkohol v Carrefouru najdete ve speciálním oddělení uvnitř supermarketu, které je v provozu od 10:00 do 22:00 hodin. Nejde sem projet s normálním nákupním vozíkem, ten zaparkujete před vchodem. Alkohol zaplatíte zvlášť, pak si dokoupíte v obchoďáku co potřebujete. Tvrdý alkohol je dražší než v duty free, naopak víno zde koupíte od 100 Kč úplně bez problémů. Všechno víno, tedy bílé, růžové, červené i místní levné šampaňské. To je fakt hnus, ale pokud pojedete na obratník Raka, nejde nevzít! Navíc do lahve nikdo nevidí, že.
👉 dojde-li vám alkohol cestou zpět, pak doporučuji nějaký hotel v Agadiru s režimem All Inclusive, kde je alkohol od 10 - 01 hodin zdarma. Nejen že jeden den jaksepatří a zaslouženě zrelaxujete, ale hlavně si do PET láhve přelijete klidně 3 litry místního vína na další cestu. Kdo pije tvrdé, tak i to.
Občas lze někde na pobřeží v restauracích alkohol koupit (rozlévaný alkohol), například v As-Sawira, ale ceny jsou násobně vyšší než v obchodě a nelze na to spoléhat..
Obecně je jídlo v restauracích nejdražší ve velkých městech - Agadir, Marakéš. Lepší ceny jsou pobřeží a úplně levno je ve vnitrozemí. Stejně tak celá Západní Sahara (teda s výjimkou turisticky disponované Dachly) je za kačku.
Supermarkety jsou cenově podobné - něco dražší, něco levnější, ale za průměrný nákupní košík zde můžete utratit cca stejně jako u nás. Kosmetika je zde ještě ve větším množství než u nás, čemuž lze skoro těžko věřit. Ale je to tak. Takže sebou netahejte vaše šampony a kondicionéry přelité do 100 ml lahviček, které se v příručáku klidně rozlejou nebo vám na letišti řeknou, že toho máte moc - kupte si to až na místě. Jedinou výjimku tvoří opalovací krém, ten si přelijte a dovezte, ten zde stojí ranec.
DŮLEŽITÉ PŘED CESTOU!
stáhni si mapu Maroka (a ZS) offline
stáhni si francouzštinu offline
mimo řidičáku, pasu platného ještě 6 měsícu po návratu, kreditní karty pro půjčení auta - nezapomeň na mezinárodní řidičák
proměň část peněz, na platby kartou je nejlevnější Revolut
vedle check inu tvého letu si zabezpeč PLF formulář ( = vstupní QR kód) do všech zemí, přes které budeš tranzitovat (v mém případě PLF při cestě ČR - Itálie, zpáteční z Maroka do Itálie, vstupní formulář do Maroka - ten se jen vyplní a vytiskne, nikam neodesílá)
při plánování cesty do ZS si vytiskni formulář FICHE, který pak budeš rozdávat na checkpointech a ušetříš kopu cenného času
nejsi-li očkovaný, naplánuj si PCR testy tak, aby ses vešel do lhůty 48 hodin (pokud tranzituješ, udělej si současně antigen, který se ti do tečky propíše takřka obratem)
covidové pojištění je fajn, ale je zbytečné, pokud se chystáš porušit místní zákon, zakazující pohyb mimo příletové město
ITINERÁŘ - TRASA CESTY:
….3 307 km..
DEN 1, úterý: PRAHA - MILANO BERGAMO
DEN 2, středa: BERGAMO - MARAKÉŠ - AGADIR
BERGAMO
MARAKÉŠ - LETIŠTĚ
AGADIR
DEN 3, čtvrtek: AGADIR - LEGZIRA
AGADIR
SOUK EL HAD
AGADIR MEDINA
PLÁŽ LEGZIRA, SIDI IFNI
DEN 4, pátek: LEGZIRA - HRANICE ZÁPADNÍ SAHARY - AL AJUN - DACHLA
NO NAME PLÁŽ MEZI NP KHENIFISS A TARFAYA
NO NAME SJEZD ZE SILNICE = HRANICE ZÁPADNÍ SAHARY
PRVNÍ CHECKPOINT ZÁPADNÍ SAHARY
AL AJÚN (LAAYOUNE)
DACHLA
DEN 5, sobota: DACHLA
DEN 6, neděle: DACHLA - TROPIC OF CANCER (OBRATNÍK RAKA) - PORTORICO BEACH - BOUJDOUR - AL AJUN
OBRATNÍK RAKA - TROPIC OF CANCER
ZÁPADOSAHARSKÉ PORTORICO
BOUJDOUR
AL AJUN
DEN 7, pondělí: AL AJUN - TARFAYA - GUELMIN - AGADIR
AL AJUN
TARFAYA
VRAK TRAJEKTU ASSALAMA
GUELMIN
AGADIR
DEN 8, úterý: AGADIR
DEN 9, středa: AGADIR - TAGHAZOUT - TAMRI BEACH - IMSOUANE BECH - AS-SAWÍRA (ESSAOUIRA)
AGADIR
TAGHAZOUT
TAMRI BEACH
IMSOUANE BEACH
AS-SAWIRA (ESSAOUIRA)
DEN 10, čtvrtek: AS-SAWÍRA (ESSAOUIRA) - MARAKÉŠ
AS-SAWIRA
MARAKÉŠ
DEN 11, pátek: MARAKÉŠ - MILANO BERGAMO
DEN 12, sobota: MILANO BERGAMO - PRAHA
ROZPOČET:
letenka Praha - Bergamo - Marakéš - Bergamo - Praha: 41,6 € = 1 100 Kč
ubytování 10 nocí: 3 150 Kč
doprava: půjčení auta 5 500 Kč, nafta: 3 200 Kč, mýto: 170 Kč = 8 870 Kč
vstupy: jídlo, pití, ostatní: 5 200 Kč
Celkem 10 nocí / 12 dnů v Itálie/Maroko/Západní Sahara pro 1 osobu: 18 320 Kč.
ZÁVĚREM:
Tahle cesta byla jiná. Jiná než jakákoliv před ní. Byla to výzva, byl to osobní hec, možná trochu rozmar, říct si: "Chci stát na obratníku Raka!", protože co si budeme nalhávat - je to jen blbá cedule uprostřed pustiny.
Jenže jak jsem už tolikrát zmínila, život běží a kdo neběží s ním, toho převálcuje. Na odkládání snů, přání nebo i blbých rozmarů opravdu není čas. Poslední dva roky mě o tom přesvědčily. Otevřely mi oči a ukázali mi, že nesmrtelnost neexistuje a každej den, kterej tady jsme, je sakra dar.
Nedávno jsem slyšela pár hodně dobrejch vět, tak si je zde odložím. Mě totiž zasáhly přesně tam, kde měly a možná právě ony mohly za ten obratník!
Co kdyby vám zbejval rok života? Nechtěli byste udělat všechno, co jste kdy v životě chtěli? Šli byste zejtra dělat to, co jste dělali dnes? A co vše by bylo jinak?
Čas je to nejvíc, to nejdůležitější a nejcennější, co máme. Nikdo vám ho nedá, nikdo vám ho nepřidá, nic vám ho nenahradí. Všechno, co stojí mezi vámi a vašimi splněnými sny, jsou jen mantinely ve vaší hlavě a... ČAS. A přesně o tom tahle cesta byla. Nemarnit ten můj příděl, žít každej den tak naplno, jak to jen jde, minimalizovat seznam, který mi v hlavě prolétne, až bude můj časový budget vyčerpán a hlavně dokázat zdánlivě nemožné. Protože prostě chci. Protože do toho prostě skočím. Protože se neposeru v koutě s každou chřipkou. Protože si nenechám vzít svobodu a křídla. Protože můžu. Dneska ještě jo.
Jo a k těm otázkám - šrotovaly mi hlavou několik dní a já si s naprostým klidem už před touto cestou odpověděla ANO. Chtěla bych i zítra žít tak jak dnes. A přála bych ten pocit, tu jistotu, vám všem. A tahle myšlenka byla největším hybným motorem celých 3 300 km. Navzdory písku, horku, defektům na cestě.
Na tuhle narozeninovou oslavu nikdy nezapomenu a už teď jsem zvědavá, kde to bude za rok!
