Malá Miss Sunshine

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

Road movie o rodince "pošuků", jejímuž kouzlu snadno podlehnete. V podstatě je to film bez nějaké zásadnější zápletky o tom, že vaše rodina k vám prostě patří a vy s tím nic nenaděláte, ale všechno je to tak skvěle podané, s vyváženými scénami, trefnými dialogy, bez okatého moralizovaní, že to z Little Miss Sunshine dělá výjimečný zážitek. (07.02.2007)

Film ma sklamal hlavne v tom že som čakal viac komédiu ako drámu no to je už môj problém. Tiež si myslím že film to je skôr priemerný no na druhej strane hodne vychcaný nikoho neurazí ba naopak môže potešiť i tých hodne starších... Na zábavu je zadeláno už v náčrtoch postáv Steve Carell ako homo... po neúspešnej samovražde, malá (bez)nádejná misska, dedko ulietajúci na kokse hádže solídne hefty, Greg Kinnear a jeho debilná práca 10bodov k úspechu, jeho syn ktorý všetkých nenávidí a preto prestal hovoriť a medzi tým matka ktorá to s láskou všetko znáša ... (05.05.2007)

Nezávislá, malá a hlavně více než příjemná komedie (či spíše road movie) o jedné ne zrovna fungující rodince. A výsledek mi udělal hodně velkou radost. Režie je tak trochu nenápadná, ale přitom vynikající. Scénář funguje dokonale,ať už po stránce komediální či té vážnější. Všechno to na mě prostě fungovalo a konec mě, jak se říká, zahřál u srdíčka. Vím, že je to trapná fráze, ale mě to prostě dostalo. Herecké obsazení je taky bezchybné a ani nevím koho bych vyzdvyhnul nejvíc, jestli sprostého dědu Alana Arkina, roztomilou Abigail Breslin, čím dál lepšího Stevea Carella, solidního Kinneara nebo ten zbytek, kterej to taky zahrál výborně. Prostě tenhle filmeček se mi trefil přesně do mého vkusu. Takovéhle "malé velké" filmy mám nejradši. (12.10.2008)

Další z podob Americké krásy, tentokráte nezávislá a až nezvykle rozverná, úžasně očisťující sebereflexe současné Ameriky a západního světa vyprávějící mnohé o životech, jaké ve skutečnosti žijeme - pod maskou úspěchu a zhmotňujícího se amerického snu jsou jen obyčejní smrtelníci, uvědomující si, že pocit štěstí je v jejich případě jen pouhá fikce a přetvářka... Velmi silný typizovaný příběh rodiny ztroskotanců, kde se dá jen těžko určit, kdo z nich by si odnesl cenu pro největšího losera (homosexuální vysokoškolský profesor coby intelektuál v depresích a sebevrah; otec, jehož rodina i podnikání je silně nefunkční; děda narkoman, jehož syn se nepovedl a nedává příliš důvodů k hrdosti; manželka, která s hrůzou zjistí, že žije s kreténem, pubertální synek se sklony k nihilismu řešící stěží sotva své krizové období, natož tlak disharmonické rodiny a ,,osobitého" otce) a jejímž jediným pojítkem a zprvu latentní nadějí je malá dcerka toužící stát se velkou miss. Celá tahle cesta (jde vlastně svého druhu o road-movie) až k ohromujícímu a sémanticky nosnému finále je tak svěží a uhrančivá, že ve svém existenciálním tápání a reflexi deziluze nese silné pozitivní motto - Buď sám sebou a ve své přirozenosti hledej svůj pocit štěstí! Vynikající film... (01.03.2008)