Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sedm motivací, proč se neočkovat. Psycholog popisuje, koho lze přesvědčit a s kým nic nehne

„Společnost se posouvá do zvláštně přecitlivělého naladění, kdy někdo někomu sahá na jeho svobodu, a na druhou stranu do velké necitlivosti k umírání a ostatním,“ říká psycholog Jan Kulhánek. Ilustrační foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Společnost se posouvá do zvláštně přecitlivělého naladění, kdy někdo někomu sahá na jeho svobodu, a na druhou stranu do velké necitlivosti k umírání a ostatním,“ říká psycholog Jan Kulhánek. Ilustrační foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Naštvání vypadá jako hlavní nálada ve společnosti, ale spíše nás spojuje únava a rozmrzelost,“ říká v rozhovoru klinický psycholog Jan Kulhánek. S kolegy se podílel na mapování hlavních argumentů proti očkování. Co by podle něj přispělo k tomu, aby se napětí utlumilo?

Psychologové spolupracující s Centrem pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP) motivace proti očkování rozdělili do sedmi skupin, které se mohou i překrývat.

„Někteří lidé odmítající očkování mohou být i nezařaditelní, ale myslíme si, že u většiny je dominantní jeden hlavní argument,“ říká Kulhánek.

„Je potřeba s lidmi komunikovat různým způsobem. Já jako psycholog taky nemůžu každému, kdo přijde a řekne, že nemůže spát, poradit to samé. Tak to prostě nefunguje,“ upozorňuje.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Které odmítače očkováni jde nejobtížněji přesvědčit ke změně názoru.
  • Kdo by naopak mohl být očkování proti covidu přístupnější.
  • Jak s poznatky psychologů naložit.

Jací lidé jsou ve svém rozhodnutí neočkovat se proti covidu nejpevnější a je tak pravděpodobné, že pro vakcínu zkrátka nepůjdou?

Lidé, kteří se dlouhodoběji opírají o konspirační teorie různého typu. U nich to bude těžké, protože jde někdy až o osobnostní nastavení – nedůvěru v instituce, autority. Mají dlouhodobě pocit, že svět to s nimi nemyslí dobře, že je nějak podvádí. Že jsou věci jinak, než si ostatní myslí. A když narazí na článek nebo video o tom, že „je to všechno jinak“, akorát si potvrdí, co si mysleli.

Někdy je to až na úrovni toho, čemu kliničtí psychologové nebo psychiatři říkají paranoidní blud. Jde o poruchu myšlení definovanou jako patologické nevyvratitelné přesvědčení. Když se do konspiračních teorií lidé ponoří, jsou si jimi tak jistí, že jim to nevymluvíte. A když se o to začnete pokoušet, zařadí si vás mezi nepřátele.

Ukazuje se, že lidé, kteří se nechtějí očkovat, protože se necítí ohrožení – například mladí –, poměrně dost reagují na restrikce. Protože jsou spíš pohodlní, strach u nich nehraje moc velkou roli. Takže pokud je očkování pro jejich život pohodlnější, jsou ochotnější k němu přistoupit.

Zatímco na lidi, kteří nevěří autoritám a vidí za očkováním finanční záležitost farmaceutických firem, funguje tlak hůř, protože jdou spíš do protitlaku. Vnímají tyto snahy jako důkaz, že s nimi někdo manipuluje a nemyslí to s nimi dobře.

Ale i lidé nevěřící konspiračním teoriím zmiňují, že jim vadí tlak od státu na očkování. Informace o tom, co vakcína působí, se různí, oni se v tom nemohou vyznat a stát je prý tlačí do kouta.

Ano, většině lidí obecně vadí tlak. Při povinném očkování však přebírá stát zodpovědnost za rozhodnutí, takže člověk nemá vlastní zodpovědnost za to, jestli se rozhodne dobře nebo špatně. A stát musí finančně kompenzovat případné potíže (to lze podle platných zákonů už nyní, pozn. red.). Dost lidí říká: Až to bude povinné, nechám si to píchnout, nebudu to řešit.

Také bych poukázal na jeden optický klam. Dnes může s velkým dosahem publikovat skoro každý, takže nejvíc naštvaní a nespokojení lidé jsou nejaktivnější, a tak to vypadá jako hlavní nálada ve společnosti. Ale myslím, že pokud má společnost něco společného, je to spíš únava a rozmrzelost. Ale že by většina lidí chtěla jít doktorovi Flegrovi rozbíjet okna, neplatí.

Jakou roli ve váhání se očkovat může hrát komunikace státu?

Od začátku kritizujeme stát za špatnou komunikaci s veřejností. Buď se říkaly věci odborně špatně, nebo se názory rychle za sebou střídaly. Extrémní nedůvěru budí, když vedení není ve shodě a nevysvětluje. Spoustu věcí představitelé státu podávali jako fakt, dlouhodobě tam bylo málo srozumitelného vysvětlování.

Nevím, jak mohla vzniknout třeba kampaň Tečka za koronavirem. Všichni přece dlouhodobě věděli, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Očkování

Rozhovory

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější