122/1920 Sb.
Zákon
ze dne 29. února 1920
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
Jazyk československý jest státním, oficielním jazykem
republiky (
čl. 7. smlouvy mezi čelnými mocnostmi spojenými
a přidruženými a mezi Československem, podepsané v St. Germain en
Laye dne 10. září 1919).
Jest tedy zejména jazykem,
1. v němž s výhradou toho, co ustanovuje se v
§§ 2 a
5
a s výjimkou toho, co bude podle
§ 6 ustanoveno pro Podkarpatskou
Rus, děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků
a orgánů republiky, konají se jich vyhlášky a zevní označení,
2. v němž upraven jest hlavní text státovek a bankovek,
3. jehož používá branná moc při velení a jako jazyka
služebního; ve styku s mužstvem jazyka toho neznalým užíti lze
také jeho jazyka mateřského.
Podrobnější předpisy o povinnosti úředníků a zřízenců
státních, jakož i úředníků a zřízenců státních ústavů a státních
podniků, aby uměli československy, upraveny budou nařízením.
Soudy, úřady a orgány republiky, jichž působnost vztahuje se
na okres soudní, v němž podle posledního soupisu lidu obývá
alespoň 20 procent státních občanů téhož, však jiného jazyka než
československého, jsou ve všech věcech, jichž vyřízení náleží jim
na základě toho, že působnost jich vztahuje se na tento okres,
povinny přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání
v témž jazyku a vydati vyřízení těchto podání nejen v jazyku
československém, nýbrž i v jazyku podání. Pokud v území jedné
obce je zřízeno několik okresních soudů, pokládá se celá obec za
jediný soudní okres.
Nařízením bude ustanoveno, pokud a při kterých soudech
a úřadech, jichž působnost obmezena jest na jediný okres, a sice
okres s takovou národní menšinou, jakož i soudech a úřadech jim
instančně bezprostředně nadřízených, lze obmeziti se na vydání
vyřízení pouze v jazyku strany.
Za stejných podmínek jest veřejný žalobce povinen trestní
žalobu proti obviněnému jiného jazyka i v tomto jazyku, po
případě jen v tomto jazyku vznésti.
Moc výkonná ustanoví, kterým jazykem v těchto případech bude
projednáváno.
Nepředchází-li podání strany, budiž jí, jsou-li tu ostatní
podmínky odst. 2., dodáno podle týchž zásad vyřízení i v jejím,
po případě jen v jejím jazyku, pokud jest tento znám, jinak na
její žádost.
V okresích s národní menšinou podle odst. 2. použíti jest
při vyhláškách státních soudů, úřadů a orgánů a při jich zevních
označeních také jazyka národní menšiny.
Samosprávné úřady, zastupitelské sbory a veškeré veřejné
korporace ve státě jsou povinny přijímati ústní i písemná podání
učiněná v jazyku československém a je vyřizovati.
Ve schůzích a poradách jejich jest vždy možno tohoto jazyka
užívati; návrhy a podněty v tomto jazyku učiněné musí se státi
předmětem jednání.
Jazyk veřejných vyhlášek a zevních označení úřadů
samosprávných stanoví státní moc výkonná.
Povinnost přijímati podání v jiném než v československém
jazyku a vyřizovati je, jakož i připustiti jazyk jiný ve schůzích
a poradách mají samosprávné úřady, zastupitelské sbory a veřejné
korporace za podmínek
§ 2.
Užívajíce jazyka státního, oficielního, úřady v onom území
republiky, jež před 28. říjnem 1918 náleželo ku královstvím
a zemím na říšské radě zastoupeným, nebo ku království Pruskému,
úřadují zpravidla po česku, na Slovensku zpravidla po slovensku.
Slovenské úřední vyřízení k podání českému nebo úřední
vyřízení české k podání slovenskému pokládá se za vyřízení, jež
stalo se v jazyku podání.
Vyučování ve všech školách, zřízených pro příslušníky
národních menšin, děje se jejich jazykem, rovněž kulturní
instituce pro ně zřízené spravují se tímto jazykem (
čl. 9.
smlouvy St. Germainské).
Sněmu, jenž zřízen bude pro Podkarpatskou Rus, vyhraženo
jest, aby upravil otázku jazykovou pro toto území způsobem
slučitelným s jednotností státu československého (
čl. 10. smlouvy
St. Germainské).
Pokud tato úprava nebude provedena, budiž užito tohoto
zákona, avšak s ohledem na zvláštní jazykové poměry v území.
Spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech,
podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných
a korporacích veřejných, vyřizují příslušné státní orgány
dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které
vzešly.
Zevrubnější provedení tohoto zákona stane se nařízením
státní moci výkonné, jež upraví v duchu tohoto zákona také
užívání jazyků pro úřady samosprávné, zastupitelské sbory
a veřejné korporace (
§ 3), jakož i pro ony úřady a veřejné
orgány, jichž působnost vztahuje se na menší obvody než jest
soudní okres, anebo jež nemají svého zvláštního obvodu.
V nařízení buďtež obsaženy také předpisy o tom, co opatřiti
jest k usnadnění úředního styku se stranami neznalými jazyka,
v němž při tom kterém soudu, úřadu nebo orgánu po rozumu tohoto
zákona se úřaduje, jakož i k ochraně stran před škodami právními,
jež by jim z neznalosti jazyka vzejíti mohly.
Nařízením mohou také pro dobu prvních pěti let ode dne, kdy
zákon tento nabude účinnosti, připuštěny býti výjimky z jeho
ustanovení potřebné v zájmu nerušené správy.
Konečně obsahuj nařízení také předpisy potřebné k tomu
konci, aby se zabezpečilo úspěšné jeho provádění.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jím zrušují se
všechny předpisy jazykové, jež byly v platnosti před 28. říjnem
1918.
Výkonem tohoto zákona pověřují se všichni ministři.
Staněk v. r.,
jako ministr pošt a telegrafů a v zastoupení nepřítomného
ministra vnitra.
Houdek v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení nepřítomného
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a nepřítomného
ministra pro sjednocení zákonodárství a organisace správy
v republice Československé.