Wära a Wörgl: Místní měny, které nakoply místní ekonomiku - 4. díl seriálu "Příběhy z okraje aneb naše budoucnost je lokální"

V dnešním blogu si přečtěte 4. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (předplatné zde, minulá čísla zde). Dnes se seznamte se dvěma historickými příklady místních měn - fascinujícího fenoménu, který dovede neuvěřitelně nastartovat a znovu-obnovit místní ekonomiku a bohatnutí lidí. Článek si přečtěte buď nezeditovaný v blogu nebo v PDF ve formě článku z PDČ. 
12.5. pořádáme unikátní setkání, kam zveme několik průkopníků místních měn z dnešního Česko-Slovenska s prosbou, aby se s námi podělili o svoje know-how. Informace a registrace ZDE

Ještě donedávna by málokoho napadlo, že by mohly existovat jiné peníze než ty, co máme v peněženkách a na bankovních účtech. Pak přišel bitcoin, další krypto-měny a běžný člověk se začíná dozvídat, že k běžným penězům existují alter-nativy. Málokdo dnes ale ví, že do konce třináctého století existovaly vedle sebe dva druhy měn - jedna na použití na cestách, mimo domov a pak ty místní, které se používaly doma. Ty první byly vydávané centrální autoritou, vyráběly se nejčastěji z drahého kovu a kromě směny plnily i funkci uložení hodnoty. Místní měny měly různou formu, často to byly stvrzenky o uložení výpěstků či tržní “žetony”, které měly časově omezenou hodnotu. Nemělo tak smysl je mít pod matrací. Největší užitek měly, když se pustily do oběhu, čímž podněcovaly směnu, tím hospodářskou činnost a bohatnutí zúčastněných lidí. Příběhy místních měn jsou fascinující, neboť opakovaně dokázaly stavu totálního zmaru proměnit na prosperitu a bohatství. 

Valná většina směny dnešního zboží probíhá prostřednictvím těch centrálně vydávaných měn, za jejichž používání platíme, neboť je centrální banky do oběhu půjčují na úrok. Kromě toho - jak jsem psal v druhém díle tohoto seriálu - napomáhají k odvádění hodnoty z našich domovů. Tohoto fenoménu si můžete všimnout vždy, když nakoupíte u nějaké velké firmy se sídlem mimo váš domov v porovnání s nákupem u místních. Zatímco v prvním případě odcházejí vaše peníze neznámo kam, tak v druhém případě jich velká část zůstává doma, kde přispívá ke zvyšování kvality života v obci. Místní měny byly stvořeny právě s cílem podpory místní ekonomiky.

Lidé si této unikátní úlohy místních měn všímají především právě v dobách ekonomických krizí. Narazíte na ně pod různými přívlastky – alternativní, místní, svobodné, sociální, zelené nebo doplňkové. Od konce 13. století, kdy byly napříč Evropou zakázány a k jejich novodobé renesanci začalo docházet až ve 30. letech 19. století. Druhá vlna obrození pak přišla za velké hospodářské krize o zhruba sto let později, další potom v 70. letech 20. století a zatím poslední po hospodářské krizi v roce 2008. V roce 1973 vznikla v Japonsku první časová banka, která definovala jako měnu čas. Fungovalo to tak, že účastníci získávali za každou odpracovanou hodinu „hodinový kredit“, který si mohli v systému kdykoliv v budoucnu vybrat. Dalším milníkem byl vznik systému LETS (Local Exchange Trading System) v roce 1983 v Kanadě. 

V dnešních příbězích z okraje vám chci převyprávět dva příběhy z ne tak dávné historie, kdy místní měny zvrátily vývoj, firmám zajistily prosperitu, lidem práci, řadu z nich vyzvedly z chudoby a nezřídka zabránily ekonomickému kolapsu. Oba příklady jsou od našich sousedů - první z Bavorska, druhý z Tyrolska. 

Schwanenkirchenská Wära

Jak jsem psal, místní měny se objevují nejčastěji v obdobích ekonomických krizí v místech, kdy ekonomika postavená na centrálně vydávaných měnách začne ztrácet dech. Jedním z takových období a míst bylo Německo po první světové válce. V té době zde klesaly v důsledku krize ceny zboží a ti, kteří měli peníze, nenakupovali, neboť čekali, že ceny ještě dále klesnou. To prohlubovalo depresi a nedostatek státní měny – říšské marky. Jednou z reakcí na tuto depresi bylo hnutí Freiwirtschaft (svobodná ekonomika) inspirované prací německého ekonoma Silvia Gesella, který vyzýval k tzv. přirozenému ekonomickému řádu a navrhoval i tzv. Schwunggeld, systém místních měn. Gesell doporučoval, aby se oběh peněz podpořil tzv. negativním úrokem. Cílem bylo rozhýbat ekonomiku, tedy transakce mezi lidmi, tj, aby lidé měnu nehromadili, ale dávali ji zpět do oběhu. Proto měla platit pouze po určitou dobu, pak by se její platnost musela prodloužit pomocí kolku. Na tomto principu vznikla měna s názvem wära (ze slov ware – zboží a währung – měna), jejíž hodnota se rovnala říšské marce, za kterou ji bylo možné i vyměnit. Hlavní rozdíl oproti marce byl v tom, že wäru bylo nutné na konci každého měsíce prodloužit nalepením kolku v ceně 2 % její hodnoty, jinak přestala platit. To naplňovalo její účel – lidé ji nehromadili, ale utráceli. 

Wära se rychle šířila, ale svět se o ní doslechl až potom, co se ji rozhodli začít používat v bavorské vesnici Schwanenkirchen. To bylo v roce 1931. Nedaleko vesnice s pěti sty obyvateli byl zavřený uhelný důl, který koupil jeden z fanoušků hnutí Freiwirtschaft. Tomu se následně podařilo domluvit na tom, že wäru budou přijímat místní obchodníci, a tak mohl horníkům ve znovuotevřeném dole platit též ve wäře. Místním obchodníkům se podařilo k placení ve wäře přemluvit i některé své velkoobchodní dodavatele a všichni pak mohli wärou platit i za místní uhlí. Britský ekonom Richard Douthwaite cituje americký list The New Republic, který v srpnu 1932 napsal: „Pár měsíců po znovuzahájení těžby uhlí se Schwanenkirchen změnil k nepoznání. ... Vesnice prosperovala, dělníci i obchodníci splatili dluhy, město dýchalo novým duchem života a svobody...“ 

Jenomže... úspěch přitáhl do vesnice reportéry z celého Německa, ti o něm začali psát, a tak se to doneslo německé vládě, která v listopadu 1931 wäru zakázala. Důl ukončil činnost a s ním skončil i schwanenkirchenský zázrak. 

Wörgelský zázrak

Asi 200 km na jih od Schwanenkirchenu a zhruba tak daleko od naší jižní hranice uprostřed Tyrolska leží městečko Wörgl. Dnes asi desetitisícové město mělo v době hospodářské krize okolo 4 500 obyvatel. Podobně jako většina míst v průmyslovém světě byl tehdy i Wörgl na kolenou. Zhruba třetina lidí byla bez příjmů, místní továrna na celulózu zavřená, celková ekonomická i jiná aktivita ve městě a okolí mizivá.
Starostou Wörglu byl v té době strojvůdce Michael Unterguggenberger, který věděl o schwanenkirchenském zázraku a též si všiml onoho zajímavého detailu, který vidíme dodnes i jinde: na jedné straně spousta potřebné práce a na druhé straně řada obyvatel sedí nečinně doma. Ve Wörglu to byla už zmiňovaná opuštěná továrna, rozbitý most, oprýskaná železniční stanice, zchátralá škola nebo děravé náměstí. Starostovi došlo, že to jediné, co tu v době hospodářské krize zoufale chybí, jsou peníze jako spojující prvek a rozhodl se, že to zkusí. Experiment spustili v červenci 1932 tak, že si nechali natisknout kufr plný místních „šilinků“, které nebyly zatížené úrokem a kterým se nesmělo říkat „peníze“ nebo „měna“ ze strachu před zásahem národní banky - byly to „poukázky“. V srpnu 1932 obdrželi zaměstnanci radnice, včetně starosty, polovinu platu v nové měně. Prvním krokem byla nabídka práce, za kterou radnice platila právě v těchto poukázkách. Pro většinu lidí bylo smysluplnější jít opravit se sousedy a s kamarády cestu, most nebo školu než sedět doma, i kdyby za to dostali jen bezcenné papírky. Tak se první poukázky dostaly mezi lidi. Druhým krokem bylo přesvědčit místní podnikatele, aby poukázky začali přijímat. Celá vydaná částka místní měny byla kryta půjčkou z místní záložny, a tak nebylo zase tak složité místní obchodníky přesvědčit. Nové místní peníze se ve Wörglu rychle šířily, na platbě v šilincích brzy trvaly už jen pošta a železnice. 

Uběhlo pár měsíců a město začalo vzkvétat. Lidé zaplatili daně, které dlužili obci, a ta zaměstnala padesát lidí na obecně prospěšné práce. Protože se jednalo o „Schwunggeld“, bylo třeba je utratit a ekonomika se tak velmi rychle rozhýbala. Do konce roku 1932 stačila radnice opravit 6 km silnic a rozšířit kanalizaci, postavili skokanský můstek a vodní nádrž. V záložně převládly po dlouhé době vklady nad výběry. Deprese jako by najednou byla tatam a lidem se začalo dařit. Město bylo upravené. Vídeňské noviny 12 Uhr Blatt napsaly v dubnu 1933 článek s názvem Das Wunder von Wörgl (Zázrak z Wörglu) a tím se zpráva rozlétla do světa. O Wörglu se psalo v Paříži, Budapešti, Praze, Rize, Londýně, Curychu... dokonce až za oceánem, v USA. Novináři z celého světa si na radnici ve Wörglu začali podávat dveře se starosty dalších rakouských měst, kteří se systém též pokoušeli zavést. O projekt se vážně zajímal francouzský premiér Édouard Daladier, věhlasný americký ekonom Irving Fisher a další. 

Přesto, nebo spíše právě proto, Rakouská národní banka experiment v září 1933 zatrhla a starostu Unterguggenbergera odsoudila. 

Možná se teď ptáte, zda něco podobného existuje dnes i u nás. Existuje. Mezi ty nejznámější česko-slovenské příklady patří Křižánecká koruna, TNE ve Varnsdorfu, Nebuď sob v Českých Budějovicích, Košický dukát, Sokol v Široké na Slovensku, nebo Korent v Kyjově. V Praze funguje Pralets a Lets v několika dalších místech v Česku. Místní měny si vytvářejí i v některých alternativních školách jako způsob, jak dětem přiblížit fungování ekonomiky. Příkladem může být Waldorfská škola v pražských Jinonicích, kde používají tzv. Prokopy pro transakce během pravidelných školních jarmarků. 

Jak jsem psal v úvodu, téma místních měn je natolik aktuální a fascinující, že jsme se s kolegy ze Slušné firmy rozhodli ty nejpovolanější z Česko-Slovenska pozvat na 12.5. do pražského ekocentra Kotlaska k jednodenní konferenci s názvem Alternativní měny s prosbou, aby nám předali své zkušenosti. Na tuto unikátní sešlost pak zveme především zájemce, kteří by se u sebe doma chtěli do podobného projektu pustit. Detaily a přihlášky naleznete zde.

P.S.: Text vznikl za použití podkladů od Nadi Johanisové, ekologické ekonomky, která se propagaci alternativních ekonomik léta věnuje a které tímto děkuji. Příběh Wörglu můžete zhlédnout i ve výtečném filmovém zpracování natočeném v roce 2018 v rakousko-švýcarské koprodukci s názvem Das Wunder von Wörgl, který je volně ke shlédnutí na Youtube s CZ titulky. 

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Nebo, moc prosím, podpořte Slušnou firmu na misi za svobodné, zodpovědné a místní podnikání proti dnešní hegemonii green a dobrowashingu ZDE. Díky!

Tomáš HajzlerAkceLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje knihy: zde