Konec nudy v Brně: Miliony se nosily v černých igelitkách

Kauza brněnského ANO, v níž policie vyšetřuje tamní členy Babišova hnutí pro podezření z korupce a ovlivňování veřejných zakázek, znovu ožívá. Objevují se odposlechy, které nasvědčují tomu, že brněnské zakázky byly skutečně “cinklé”. Na obvinění skutečných brněnských šéfů to ještě zdaleka stačit nemusí. Je ale jisté, že centrála hnutí ANO problém Brno podcenila. Odemykáme unikátní rozhovor z loňského dubnového časopisu Neovlivní.cz. Se ženou jednoho z klíčových brněnských hráčů, která v Brně byla u toho, když se miliony nosily v igelitkách.

Duben 2019: Roky žila s jedním z nejvlivnějších lidí v Brně. Nahlédla do zákulisí tamní politiky, byznysu i podnikatelského polosvěta. Dnes říká, že ji loňská policejní razie, po níž skončil ve vazbě například místní boss ANO Jiří Švachula a ohrožen je i blízký spolupracovník premiéra Jaroslav Faltýnek, nepřekvapila. Jak se žije v Brně manželkám mužů, kteří vědí, že i jim jednou v šest ráno může na dveře zazvonit policie?

Na paní M. jsme narazili, když jsme připravovali reportáže o tom, jak to chodí v Brně. Věděla toho dost. Mimo jiné i díky svému bývalému manželovi, který patří k místní podnikatelsko-politické „honoraci“. Se svým mužem už nežije. Během komplikovaného rozvodu ale nasbírala další informace, které skládají plastický obrázek o tom, jaké to je, když v Brně skončí nuda.

Neo: Brněnské prostředí politiky a byznysu znáte do detailů. Jak přesně zapůsobila v brněnském prostředí březnová policejní razie?

Vyvolalo to obrovskou paniku. Ten strach byl na některých místech všudypřítomný a skoro hmatatelný. Jen si vezměte, že prakticky vzápětí po razii rezignoval na funkci brněnský předseda ANO Pavel Dvořák. A to ještě vůbec nebyl z ničeho obviněný. Jenže kdyžmpak vidíte dalšího komunálního politika jezdit po Brně v Lamborghini v hodnotě sedmi milionů, začnou se vám ty věci skládat dohromady.

A co vím, začali se bát i lidi na úřadech, kteří mají černé svědomí. Jeden z úřadů vyhodil například člověka z odboru životního prostředí a ten samý člověk pak začal spolupracovat s policií. Jako by se něco zlomilo, někteří lidé prostě začali mluvit a to pro spoustu mocných v Brně není dobré.

Neo: Pro lidi neznalé brněnských reálií je bývalý radní za ANO Jiří Švachula jen šíbrem okresního formátu. Je to ale právě on, kdo díky svým vazbám a konexím může přinést hodně potíží i těm nejmocnějším z regionu. Kdo všechno byl na něj navázaný? A kdo se má začít bát?

Ten okruh lidí bude hodně široký. Mým bývalým manželem počínaje až po lidi, co jsou stále ve vedení hnutí ANO. Zkrátka všichni, kteří se podíleli na všem, co pan Švachula věděl. Obecně řečeno lidé, kteří v letech 2014–2018 ovládali Brno.

Neo: Pan Švachula vlastnil uměleckou galerii, máme informace, že se i o ni zajímá policie. Sloužila ta galerie jen k umění?

Osobně jsem tam párkrát byla, skutečně se tam nějaká díla prodávala. Probíhaly tam ale také smlouvy na reklamní činnosti mezi galerií a firmami, které umožňovaly přelévat peníze. Udělala se smlouva o reklamě a už se přesouvalo. Vím to proto, že můj manžel takovou smlouvu s panem Švachulou taky měl. Viděla jsem ji.

Neo: Byla pro vás ta policejní razie překvapení? Pamatuji si, že jste mluvila už před rokem o tom, že kdyby si pro některé z těch aktérů došla policie, hned budou vědět za co.

Pro mě to určitě překvapení nebylo. Čekala jsem, že klec spadne. A nebyla jsem sama. Doneslo se ke mně už před časem, že třeba pan Švachula začal dělat opatření ohledně své osoby. Zkrátka plánoval, že tu bydlet nebude a přesune se do zahraničí. Myslím, že i on sám tušil, že se blíží konec, připravoval se na to, ale nevěděl, kdy to přijde. Tak si vysvětluju i to, že měl v době razie u sebe sedmiletého syna. Kdyby to věděl předem, že si pro něj zítra přijdou, asi by ho u sebe nenechával, aby ho toho ušetřil. Co vím, byl z toho úplně vyřízený, když si pro něj přišli. Sesypal se strachy.

Neo: Jak to vlastně v Brně poslední roky fungovalo?

Z toho, co jsem já viděla a zažila, vím, že to celé byl systém. Nešlo o náhodná selhání či jednu dvě cinklé zakázky. Tak třeba můj bývalý manžel měl před vstupem do politiky stavební firmu a velký okruh vlivných známých. Tam natrénovali, jak to chodí, jak ohnout zakázky, a když pak přišli do brněnské politiky, rozjeli to ve velkém. Využili toho, že z Prahy do Brna není tolik vidět, a vytvořili tu svůj stát ve státě. Asi to v jiných městech nebude jiné, tady už to ale začalo přerůstat meze v tom, že se tím už nijak netajili. Byli si jistí svojí pozicí. Proto ta drahá auta, nákladné dovolené nebo luxusní hodinky, které dávali na odiv.

Byl to stále stejný okruh lidí. Díky své minulosti v podnikání měl bývalý manžel kontakty na spoustu jiných firem, věděl, s kým se lze na zakázkách dohodnout. Jeho pozice se změnila v tom, že dříve o zakázky žádal a musel je nějakým způsobem získat, poslední roky pak o nich rozhodoval. Součástí toho systému bylo třináct procent z každé zakázky, které si ti lidé rozdělovali.

Neo: Myslíte na úplatcích třináct procent z každé zakázky? To bylo v hotovosti?

Ano, nosilo se to v hotovosti. Byly to černé tašky a nosilo se to na konkrétní místo. Pak si to rozdělili, a co s tím pak dělali, to už nevím. Jen vím, že někteří to měnili na valuty v místních směnárnách. Byli tam oblíbení.

Neo: Jakou roli v brněnském příběhu hraje dlouholetý blízký spolupracovník premiéra Jaroslav Faltýnek?

Byl to člověk, který do ANO ty lidi, co jsou dnes v potížích, přivedl. Přivedl i pana Švachulu a i mého muže. Pamatuji si, jak jsem ty vztahy zprvu vůbec nechápala. Místo abychom byli s manželem někdy spolu jen my dva, musela jsem absolvovat schůzky, večeře, na nichž byl pan Faltýnek. Zval se třeba do rakouské vinařské oblasti Wachau, tam se vozil na pobyty. Bral se na ochutnávky. Jeho někdejší partnerku museli všichni tihle spolukamarádi zaměstnat, aby brala měsíčně 80 tisíc, měla auto a notebook. Byla takhle jeden čas i ve firmě mého muže, proto to vím.

Neo: Policie odposlouchávala hovory brněnského polosvěta na několika místech, mimo jiné i v International business centrum. To je oblíbené místo schůzek?

Že poslouchali Ibécéčko, mě to ani nepřekvapilo. Ještě když jsem žila s manželem, už tehdy to byla oblíbená pasáž na schůzky. Nejste úplně na ráně, dobře se tam parkuje, a i když nejste autem, nemáte to daleko do města pěšky. Do nějaké doby to bylo strategické místo.

Neo: Jakou roli v těch příbězích mají manželky těch, o kterých se bavíme? A tedy i vy?

Jak to říct… Do té doby, než jsme se seznámili s panem Švachulou, měli jsme, myslím, normální manželství. Jezdili jsme na výlety, do lesa na houby, dělali jsme prostě normální věci. Pan Švachula ale mému tehdejšímu manželovi otevřel třináctou komnatu, otevřel mu jiný svět, jiné obzory a manželovi se to zalíbilo. Tahle manželství jsou nastavená jasně: Chlap nosí peníze a manželka musí dělat servis, být poslušná, nemít svůj názor, nesmí odporovat, nesmí si bez dovolení manžela něco koupit. Její jediná povinnost je starat se o dítě a poskytovat ten servis. Musí být kdykoli připravená reprezentovat, musí být učesaná, navoněná, mít kabelku Vuittona, prostě musí hrát roli. A když neposlouchá nebo se okouká, je vyměněná za nový model.

Neo: Ale jde do toho dobrovolně. Navíc je to vyvážené penězi.

Samozřejmě, to tak je. Ale platí se za to vysoká cena. A pak už to je každého volba, co snese.

Neo: Co všechno manželky vědí? Dělala jsem v minulosti rozhovory s manželkami mafiánů a ty se vesměs tvářily, že detaily neznají. Že se jejich muži pohybují za hranou, to ale věděly moc dobře.

Jsou dva případy: buď to manželka ví a každý týden je u psychiatra, aby to zvládala. Toleruje to výměnou za tu zlatou klec. Nebo na to přijde až časem a ukončí to. Osobně bych nenechala vyrůstat dítě v takovém prostředí. Po materiální stránce jim nic neschází, ale to je zpravidla tak všechno.

Neo: Ty ženy si nepřipouštějí, že to jednou může skončit? Nevadí jim, že se jednoho dne vzbudí a za dveřmi bude stát policie?

Myslím, že ne. Fungují na nějaký záložní program a je strašně těžké z toho života vystoupit.

Neo: Protože se bojí, že přijdou o ten komfort, na který jsou zvyklé?

Ano. I já jsem na něj byla zvyklá a vystoupit bylo fakt těžké. Žila jsem v iluzi nějakého vztahu, a když jsem odhalila nevěru, z minuty na minutu se manžel začal chovat jinak a to mě úplně zlomilo.

Neo: Vy jste se se svým mužem rozešli, vedete bitvy o peníze i syna. Věříte, že vyhrajete?

Netroufám si říct. Třeba k tomu i ta razie přispěje. Manžel funguje tak, že mu vždycky všechno procházelo a dokázal věci podávat tak věrohodně, že všechno uhrál. Příklad: kdysi jsme jeli z oběda a měli jsme nehodu. Narazili jsme do stromu, vyletěly airbagy, auto na boku. Řídil manžel. Když přijela policie, tvrdil, že auto přestalo zatáčet. Měli jsme tehdy Volvo XC 70, ve skvělém stavu, nebyl důvod, aby přestalo zatáčet. Ale policie mu to uvěřila, nikdy se to dál nevyšetřovalo.

Neo: Byla jste už v rámci té razie na výslechu?

Zatím ne. Ale jestli přijdou, jsem připravená vypovídat.

Neo: Vztah s vaším manželem byl komplikovaný, ale na druhou stranu vás jistou dobu slušně zajistil. Litujete někdy, že jste se vůbec dali dohromady?

Nelituju. Díky tomu, že jsme se potkali, mám krásné dítě. Ale přiznám se, že když se na to ptáte, zpětně si uvědomuju, jak bylo hrozně těžké se dívat na to, jak se ten člověk žene do záhuby. Když jsme se poznali, bylo mi devatenáct, jemu pětadvacet. Vlastně jsme vedle sebe vyrostli. A najednou jste nucena dívat se na to, že si vybral hodně špatnou cestu, a musíte to nechat být. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že si to vybral sám. Zkoušela jsem o tom s ním po dobrým a po zlým, ale k ničemu to nevedlo. A já jen chtěla pořád pro syna tátu.