„Nemotivovalo by mě nic.“ Odmítači očkování jsou pevně rozhodnutí

Během parného poledne prochází dvojice mužů v pošťáckých uniformách centrem Žďáru nad Sázavou, před ostrým sluncem se schovávají na stinném chodníku osázeném listnatými stromy.

Na jednoduchou otázku ohledně očkování dávají kolegové zcela protichůdnou odpověď a je patrné, že jeden druhého trochu zaskočili. Zastaví se na přímém slunci a začnou své důvody rozebírat.

Starší šedovlasý muž s delším sestřihem a knírem, který se představuje jako Vlastík, je jednoznačně proti očkování. Mladší Pavel s brýlemi je naopak pro očkování a má k tomu hned několik důvodů.

„Nechci to dostat znovu. Měl jsem lehký průběh mezi nachlazením a chřipkou, ale i tak byla cesta na záchod stejně namáhavá jako jít do schodů,“ vysvětluje Pavel a přidává další argument. Ještě loni dělal řidiče v cestovním ruchu, jezdil do zahraničí a rád by se ke své původní profesi vrátil.

V odmítání vakcíny ale svého kolegu nezlomí. „Nebojím se, ale nevěřím tomu. Stále se řeší ty sraženiny. Mě prostě nepřesvědčili. Do hospody nechodím a nemoc jsem asi prodělal,“ skládá jeden argument za druhým zase Vlastík. V tom ho Pavel přeruší s tím, ať si teda nechá změřit protilátky.

„K čemu mi to bude?“ zavrhuje to hned Vlastík.

A zarytě očkování odmítá i v reakci na dotaz, zda by ho k očkování přesvědčila nějaká odměna garantovaná státem či zaměstnavatelem, jak je tomu v některých cizích zemích.

Ani kdybyste dostal 3000 korun?

„Nic by mě nemotivovalo. Ani kdyby mi za to zaplatili,“ jednoznačně odmítá vlasatý muž změnit názor.

Epidemiolog Rastislav Maďar vnímá přesvědčování lidí, kteří se zatím sami od sebe nepřihlásili na očkování, jako výzvu. Mluvil o tom ve středečním rozhovoru pro Seznam Zprávy v souvislosti s tím, že i kvůli novým mutacím je pro zajištění kolektivní imunity třeba vyšší podíl naočkovaných – kolem 80 procent populace.

„Je skutečně potřeba se zamyslet nad tím, jak konkrétními praktickými pobídkami zvýšit proočkovanost i u té části populace, která sama od sebe neočekává, že si očkováním zachrání život nebo někoho blízkého v okolí,“ říká epidemiolog Maďar.

Mluví o tom, že bude potřeba očkování ještě více zpřístupnit lidem, kteří o něj aktivně nejeví zájem. Například tak, že bude možné na vakcínu proti covidu-19 zajít bez rezervace.

„Bavíme se o populaci, která se sama neobjedná do systému Reservatic. Ale je potřeba je oslovit. Třeba když ta vakcína dorazí k nim do zaměstnání, tak se s kolegy nechají zaočkovat,“ navrhuje další možné řešení Rastislav Maďar.

Právě odpověď na otázku, zda by neočkované něco motivovalo k přijetí vakcíny, hledaly Seznam Zprávy v ulicích Žďáru a okolí. Z ankety ale vyplývá, že ti, kdo už se neočkovat rozhodli, názor jen tak nezmění.

V nezájmu o vakcínu má jasno i další muž, který se o pár desítek metrů dál stará o zeleň. Nejprve hovořit nechce s tím, že má spoustu práce, ale po chvíli začne o očkování téměř vášnivě diskutovat.

„Viděl jsem fotky, jsou tam na plážích hlava na hlavě,“ zlobí se muž s tím, že určitě lidé z ciziny přivezou nějaké nebezpečné mutace. Očkovat se ale stejně nenechá.

„Nesledujete zprávy? Na covid zemřel senior v domově pro seniory, který byl naočkovaný, tak k čemu mi to je?“ zpochybňuje účinnost vakcíny.

I on tvrdí, že by ho nedonutilo, ani kdyby mu vakcínu nabízeli v práci. „Můj zaměstnavatel je rád, že je,“ kroutí hlavou s poukazem na ekonomické potíže po pandemii.

Nedaleko oblíbené žďárské jídelny Vesna debatuje mladík Petr s dalšími dvěma dívkami. Nad otázkou ohledně očkování se viditelně zarazí a musí chvíli přemýšlet. „Nevidím v tom přínos,“ vysvětlí, proč se nechce nechat naočkovat. A na rozdíl od výše popsaných mužů trochu váhá s tím, jestli by ho ještě něco motivovalo ke změně názoru. „Asi spíš ne,“ konstatuje Petr, obě dívky s ním souhlasí.

To Ondřej Vrtiček, kterého reportér potkal u žďárského obchodního centra Convent, hlásí, že je dva dny čerstvě zaregistrovaný. „Beru to tak, že pak budu moc v klidu chodit třeba do hospody,“ vysvětluje svoji motivaci.

Zaregistrovaný je i mladý fotbalista v kšiltovce Pavel Lhoták, který byl zrovna uprostřed debaty s kamarádem Kamilem Šenkýřem na lavičce v nedalekém Novém Městě na Moravě. Má za to, že pandemie ještě není u konce.

„Zaregistroval jsem se. Kvůli fotbalu. Když bude další vlna a budeme všichni v týmu naočkovaní, tak nás nechají jako tým trénovat,“ vysvětluje své důvody k očkování Pavel.

„Kvůli cestování o tom přemýšlím,“ říká jeho kamarád Kamil.

O kus dál od nich u kašny na Vratislavově náměstí se zase chladí muž v košili s havajskými motivy, který se představuje jako Vláďa. První dávku vakcíny dostal, na druhou už ale jít odmítá. Jako důvod uvádí těžkou reakci na vakcínu.

„Tři dny po té první dávce mi bylo hrozně. Ruka mi jen visela,“ říká padesátník a lituje, že se nechal k očkování vůbec přesvědčit. A to prý jen proto, že pracuje v lese a obědy mu nosí starší lidé, které nechtěl ohrozit. Teď s nadsázkou říká, že jestli má na něco umřít, tak to bude rum.

Černovláska, s kterou u kašny postává a která se představila jako Alena Jakubcová, naopak tvrdí, že na očkování půjde, zatím má ale protilátky po prodělané nemoci. „Snažila jsem se všechno dodržovat, ale stejně jsem to dostala a znovu už to teda nechci zažít,“ říká Alena.

Podobně se rozhodla nechat naočkovat i Olga Follprechtová, mladá blonďatá maminka v červených šatech, která v Novém Městě vyšla se synem na zmrzlinu.

„Původně jsem nechtěla, pak jsem se přihlásila a tři dny před očkováním jsem to chytila. Tak teď mám těch 180 dnů. Ale na podzim půjdu, už jen kvůli tomu cestování,“ popisuje své peripetie paní Olga.

Nad otázkou, co způsobilo, že své původní odhodlání neočkovat se přehodnotila, se chvilku zamýšlí. „Jednodušší život… To mě přesvědčilo,“ říká. Tedy že po očkování nebude muset řešit například testování před využíváním služeb nebo návštěvou restaurací.

Podobný zlom nastal i u seniorky Violy R. ze Žďáru nad Sázavou, která nejdříve neměla problém říct i příjmení, ale následně se bála, že by si ji kamarádky dobíraly, že je „mediální hvězda“.

„Pořád jsem říkala, že nepůjdu. Já jsem tomu moc nevěřila. A pak mě rozčílilo, když jsem si chtěla udělat hlavu,“ vysvětluje Viola, že raději než stále podstupovat to papírování, rozhodla se zajít ke své lékařce, která jí nakonec kvůli alergii doporučila, aby se nechala očkovat pouze jednou konkrétní očkovací látkou. Svoji roli ve změně Violina názoru hrála i její dcera zdravotnice a také zdravotní sestra u praktičky, které jí obě očkování doporučily.