Foto Chmee2 (CC BY 3.0)
Podolský plavecký stadion byl vybudován architektem meziválečné avantgardy Richardem F. Podzemným na místě bývalého vápencového lomu. Venkovní bazén s ikonickou tribunou je citlivě zasazen do místního terénu, vnitřní bazén pak areál uzavírá a odděluje od hlavní silnice. Bazén byl uveden do provozu spartakiádními závody v roce 1965, od té doby hostil několik evropských i republikových mistrovství v plavání a skocích do vody. V roce 1980 se dokonce uvažovalo o možnosti pořádat zde letní olympijské hry.
Plavecký stadion se vyhne osudu, který stihl jiné unikátní stavby šedesátých a sedmdesátých let – například budovu Transgasu nebo Hotel Praha.
Vstup do areálu zdobí reliéf Plavce od Miloslava Chlupáče, uvnitř areálu se nachází plastika Slunce od Vladimíra Janouška, vnitřní bazén zdobí zase mozaika Aloise Fišárka. Brouzdaliště doplňovala v minulosti skluzavka koncipovaná jako sochařské dílo, která se však nedochovala.
„Areál představuje ojedinělý doklad významné sportovní architektury raných šedesátých let. Svým pojetím se plně hlásí k modernímu proudu mezinárodní architektonické scény. Jde o mimořádně kvalitní a nadčasovou architekturu využívající organických motivů,“ stálo v návrhu Národního památkového ústavu na prohlášení stadionu za památku. Návrh na prohlášení podolského bazénu za kulturní památku byl vznesen už v roce 2015. Přijat byl na sklonku minulého roku. Plavecký stadion se tak vyhne osudu, který stihl jiné unikátní stavby šedesátých a sedmdesátých let – například budovu Transgasu nebo Hotel Praha – a který nejspíš čeká Ústřední telekomunikační budovu na Žižkově nebo brněnský Bílý dům.