Jaké jsou vaše první vzpomínky na Osadu vycházejícího slunce?
Chatu jsme tady koupili v roce 1987. V podstatě jsem tedy náplava, jak se říká. To mi bylo šest let, takže jsou to především vzpomínky na dětství. Každý víkend, volno a prázdniny se jelo na chatu. A protože to tak měli v osadě skoro všichni, měli jsme tu různé party, takže žádná nuda. Ráno jsme vyběhli z chaty a do večera o nás rodiče nevěděli. Všichni tu byli strejdové a tety, takže když měl člověk třeba hlad, prostě se naobědval, kde zrovna byl a zase hurá do lesa nebo k řece, k písáku. Bylo to prostě hlavně o partě kamarádů. A to se vlastně nezměnilo, i když už to dávno není tak divoké.
Kvůli úřadům jsme museli založit spolek a ze šerifa se stal předseda. Pamatuji, jak kdysi Láďa Straka v jedné písničce zpíval „Předsedo, předsedo osadního výboru…“ a já si říkal, jaký předseda, my přeci máme šerifa. Čtyřicet let uteklo a ejhle.
