Více než 90 procent dezinformačních webů v Česku jedná ve prospěch Ruska, říká analytik Vrabel
Datový analytik František Vrabel je mužem, který má pomoci ministerstvu zdravotnictví odhalovat dezinformace o koronaviru. „Jsou to naprosté blbosti, napsané šíleným jazykem. Nejčastější je antivakcinační kampaň,“ tvrdí. „Dezinformátoři na sobě pracují a zapojují do své práce i technologie. Většina lidí se s nimi ale nikdy skutečně nesetká,“ popisuje pro Radiožurnál.
Kdykoliv se bavíme buď o Číně, o Rusku, nebo o oboru, který může souviset s patřičnými dezinformacemi, v tu chvíli mi ve veřejné schránce začnou nabývat dotazy příčetné a potom dotazy, které evidentně pocházejí z nějakých „trollích farem“ nebo z iniciativních dezinformátorských rukou. Tak za jak dlouho to během našeho rozhovoru můžeme očekávat?
Myslím si, že velmi brzy, protože lidé, a hlavně užiteční idioti, kteří jsou napadeni dezinformačním virem, to vnímají jako poslání.
Sociální sítě a pohyb lidstva do virtuálního světa nemůže skončit dobře, myslí si datový analytik František Vrábel
Existují i propagandistické weby a celkem záměrná „trollí továrna“, která dezinformace šíří. Kolik jich je u nás? Dokážete to nějak změřit?
My nehledáme ty, kteří za tím stojí. To je práce někoho jiného. Děláme tzv. obsahovou analýzu, kdy jsme schopni v automatickém režimu algoritmy v reálném čase poznat a detekovat, jestli se jedná o dezinformaci, nebo ne. Ale myslím si, že jich je skutečně poměrně hodně. A dokonce bych řekl, že většina klasických dezinformačních webů je z podstatné části tvořena právě užitečnými idioty.
Kdy vás vlastně dezinformace začaly zajímat a proč?
Přibližně kolem roku 2005, kdy jsem uvažoval, co se vlastně stalo na Ukrajině, kdy Rusové jako agresor rozdmýchali válku na východní Ukrajině. A narazil jsem na jednu zajímavou věc, která ukazovala, že Rusové připravovali v informačním prostoru anexi Krymu a agresi na východní Ukrajině už tak s dvouapůlletým předstihem.
Vyhledávání témat
Když se budeme bavit o vaší firmě a o tom, že máte nástroje, jakým způsobem monitorovat zpravodajské weby téměř po celém světě, pořád platí, že většina vašich klientů je ze zahraničí?
Je to tak. Prakticky všichni. Respektive naše příjmy jsou de facto jenom z ciziny.
Musíte tedy sledovat většinu velkých jazyků.
Ano, pracujeme v jedenácti největších světových jazycích, včetně těch asijských, jako je čínština, japonština nebo korejština. A tím dvanáctým jazykem je čeština.
Jak byste zjednodušeně představil sémantické vyhledávání?
Nejsme jenom vyhledávač, dokážeme i něco daleko složitějšího a přínosnějšího. Umíme i detekovat neznámé události, což je o řád nebo možná o dva složitější.
Nejdeme pouze po takzvaných klíčových slovech, můžeme vyhledávat i prostřednictvím myšlenek, témat a představ, které člověk o daných tématech má. Například pokud byste chtěla vyhledat, co se děje v oblasti ochrany či lidských práv v Číně, nadefinovat vyhledávání v čínském internetu je dost velký oříšek. My to ale dokážeme, protože máme ve velkých jazycích předdefinováno desetitisíce témat.
Fake news o koronaviru sílí, matoucí zprávy od vlády narušují důvěru lidí, říká Vrabel. Nově radí Prymulovi
Číst článek
Máte algoritmy, které se umí samy vylepšovat?
Sémantická analýza je postavena na jazyku a síle a schopnosti jazyka. My jako lidstvo jsme si jazyk vytvořili, abychom si vůbec dokázali předávat informace. Takže naše technologie pracuje s morfologií jazyka, s významy slov, s kontextem. Není schopná pouze popsat například židli, ale i abstraktní témata, jako je právě ochrana lidských práv anebo zda firmy něco aktivně dělají proti dětským sňatkům.
To znamená, že jste schopni v kybernetickém prostoru najít něco, o čem se ještě nemluvilo a teprve to vzniká. A když vlastně nevím, co hledám?
Máme na to víceméně dva způsoby. Ten první, se kterým jsem přišel, byla naše originální myšlenka před více než deseti lety. Dělali jsme nástroj pro CNN, který byl postaven na principu, že každý jednotlivý článek, který si náš systém stáhne pro řád, proběhne sémantickou analýzou a detekují se všechna témata a různé informační elementy. Systém pak přikročí ke klastrování a shlukne informace podle podobnosti. A ne pouze v jednom jazyce, ale napříč všemi, což je daleko složitější.
Omlouvám se, pro moji představu, třídím prádlo. Mám bílé, mám černé, mám barevné a pak mám něco, co nevím, kam zařadit. To je to detekování neznámé události, když to úplně zjednoduším?
Ne, co my myslíme pod událostí, není identifikovat nový objekt, ale že jsme schopni detekovat, že někomu, když pral prádlo v Hongkongu, vybuchla pračka a začal hořet dům a byl porušen optický kabel, který zásobuje informacemi přilehlou banku. To je to, co míníme pod neznámou událostí.
Zapojení technologie
Určitě se vaše práce a vaše algoritmy vylepšují. Jak se vylepšuje druhá strana? Co dezinformátoři?
Ti na sobě intenzivně pracují a zapojují do práce čím dál tím více technologie, včetně umělé inteligence. Technologie jim pomáhá například v tom, aby našli sdělení, která budou mít co největší dopad, a aby měli na otázky správnou a efektivní odpověď. Neustále zbrojí.
Jinými slovy, když si myslím, že „trollí továrna“ vypadá tak, že v nějaké místnosti sedí 30 lidí a trollí do různých států na různá témata pod různými jmény, tak tam vlastně nemusí sedět vůbec nikdo.
Skoro nikdo, ano. To je ta temná vize budoucnosti. Ona je ještě daleko temnější, protože teď se víceméně bavíme o dezinformacích na bázi textů, kde spousta lidí o tom přemýšlí, jestli to pravda je, nebo ne. Ale budoucnost bohužel leží v takzvaných deepfakes, tedy ve fotkách a ve videích, které nerozpozná ani odborník.
Vedení YouTube dočasně omezilo Trumpův oblíbený kanál OANN. Důvodem jsou dezinformace o covidu
Číst článek
Když přemýšlím o kyberprostoru jako takovém, tak si říkám, jestli virtuální svět, ve kterém se teď také pohybujeme, je přechod lidstva jako živočišného druhu do Matrixu, anebo jestli je to jenom slepá vývojová ulička, která ničí lidské vztahy a křiví kulturní zvyklosti.
Pořád doufám, že je to slepá ulička, ze které se dokážeme nějakým způsobem dostat. Já jsem pamětliv takové životní moudrosti, kterou mi řekl pan profesor Zahálka, který byl můj první právník a byl to mimo jiné možná jediný člověk, který v Československu měl dva doktoráty věd, což bylo daleko víc než nyní titul PhD. ve dvou různých oblastech. On říkal, že usilovně lze kráčet i slepou ulicí. Doufám, že se to změní, protože sdílím ten názor, že sociální sítě a to, jak se pohybuje lidstvo do virtuálního světa, nemůže skončit dobře, protože jsme k tomu nebyli vytvořeni.
Sociální sítě používají hlubokou znalost lidské psychologie. Dalo by se říci, vy sám myslím jste to konkrétně někde řekl, že ji zneužívají. Dělají to i jiné subjekty na virtuální scéně? A které nejvíc?
Takovým dalším hříšníkem je YouTube. Jeho zlo nebo to špatné, co z něj plyne, je daleko menší než v oblasti sociálních sítí, především tedy Facebooku – to je ta zdaleka nejhorší sociální síť.
A teď si někdo řekne, co je špatného na tom, když mi někdo nabízí hudbu, kterou mám rád.
Tak to je argument, který je mylný, protože velká většina videí, například na YouTube, je zhlédnuta na základě doporučovacího algoritmu, takzvaného rekomendéru. A když si lidé například zadají, jak to bylo s Apollem 11, které přistálo na Měsíci, tak velmi brzy na ně začnou proudit konspirativní videa, která tvrdí, že lidstvo na Měsíci nikdy nebylo. Když se chcete dozvědět něco o východní Ukrajině, tak za chvilku tam dostanete propagandistická videa, která zcela přetočí realitu.
Dezinformace o koronaviru
Ministerstvo zdravotnictví s vámi chce spolupracovat v boji s dezinformacemi o koronaviru. Těch zpráv je celosvětově mnoho. Liší se nějak ty české od těch celosvětových? Máme nějakou specifiku, nebo je to všude stejné?
Tak v případě dezinformací ohledně covidu je to víceméně stejné.
Takže nic zvláštního tady nemáme.
Ne.
Dezinformace i zastrašování politiků. Čína a Rusko se podle Koudelky nejvíc snaží ovlivnit správu v Česku
Číst článek
Kdo za falešnými zprávami, konkrétně o koronaviru, stojí? Dá se to nějak určit?
Není náhoda, že více než 90 procent všech tvrdých dezinformací kolem covidu pochází z dvaceti až třiceti webů, které dlouhodobě jednají ve prospěch Ruska a snaží se narušit naši demokracii.
Když hovoříte o dezinformacích jakéhokoliv druhu, tak zejména směřujete ke zdrojům z východu, tedy z Ruska a Číny. Zdroje ze západu nejsou vůbec žádné?
Bohužel jsou. Když jsem mluvil o dezinformacích o koronaviru, narážel jsem na české zdroje na internetu, nikoliv na ruské nebo čínské zdroje. U nás máme pouze jeden zdroj, který je jednoznačně ruský, což je česká verze Sputniku jako oficiálního ruského vládního kanálu. A myslím si, že většina ostatních je tvořena lidmi, kteří hrají roli užitečných idiotů a nejsou na výplatní pásce Kremlu. Podobná situace je i jinde na světě, jako třeba ve Spojených státech, Velké Británii nebo v Německu.
Velká část dezinformačního obsahu ke covidu a argumenty proti vakcinaci je přebírána z německých webů. Ty jsou ale pod vlivem ruských dezinformací. Ten hlavní proud dezinformací kolem koronaviru je nyní protivakcinační kampaň. Vakcíny, které vznikají na západě, jsou démonizovány, kdežto paradoxně ve stejných článcích je glorifikovaná ruská vakcína Sputnik 5.
Kdybych vás teď požádala, abyste mi to dokázal, a vy byste mi chtěl podat nějaký důkaz, co bych uviděla? Viděla bych analýzu? Viděla bych stohy papírů?
Viděla byste grafy a za těmi grafy byste se dostala nakonec ke zdrojovým článkům. Nevím, nakolik nás poslouchají lidé, kteří jsou pod vlivem dezinformací nebo bludů. Myslím, že to bude menšina. Většina lidí se s nimi nikdy pořádně nesetká. Píšou se tam skutečně neuvěřitelné věci.
Jaké například?
Blbosti šíleným jazykem, když jsme u jazykové analýzy. Pro vzdělaného člověka jsou to na první pohled naprosté nesmysly. A některé z těch informací, a kolem covidu je toho čím dál tím víc, jsou krajně nebezpečné záležitosti. My tady sedíme s rouškami na tváři – a jedna z dezinformací uvádí, že nošení roušek dvacetkrát zvyšuje pravděpodobnost, že člověk na covid umře.
Dezinformační slovník
Má dezinformační slovník nějaké své typické znaky? Když budu číst třeba bulvár, poznám, v jakém jsem žánru, když si budu číst nějaký dezinformační web, poznám to taky?
Do značné míry ano. Je to něco, co naše algoritmy berou v úvahu. Hodně se tam používají obraty, jako například „podle mnohých západních expertů“ a „je všeobecně známo“, aniž by se uváděli konkrétní lidé. Anebo se naopak uvádí lidé, kteří jsou dlouhodobě známi jako šiřitelé konspiračních teorií nebo dezinformací. To je první oblast. Ta druhá oblast je, že se používá maximálně expresivní jazyk.
Žalobkyně zrušila obvinění za šíření zprávy o zákazu pohybu, autorkám hrozilo až osmileté vězení
Číst článek
To znamená čím emocionálnější...
Tím lepší ve všem. Dalším takovým znakem je kombinace s vizuálem, který je také mimořádně agresivní. A také to, že emoce, které se vyvolávají, nejsou pozitivní, ale negativní, například strach a nenávist.
S tím jsou spojené i urážlivé komentáře pod článkem, pod vystoupením nebo pod rozhovorem. Projevily se u vás někdy konkrétně, směřuji nyní k osobě Františka Vrabela, v jiné podobě než psané? Jinými slovy, sáhlo si to na vás jinak než v diskusi na internetu?
V rámci zachování duševního klidu a psychohygieny komentáře nečtu. Takže mě to nerozhodí. A pokud jste měla na mysli fyzickou bezpečnost, tak řekněme, že tomu nevěnuji pozornost.
Ale to neznamená, že k tomu někdy nedošlo.
Nejsme úplně v situaci, kdybychom nebyli ohroženi.
Šíření v Česku
Existuje školicí produkt, například hra, jak naučit populaci, že se jedná pravděpodobně o fake news?
O žádné hře nevím, ale je to skvělý nápad.
Která skupina populace je nejvíce ovlivněna dezinformacemi?
Dezinformace ovlivňují lidi napříč skupinami, a to jak věkovými, tak i profesními a vzdělanostními.
Jak poznat, kdy je názor založený na relevantních datech?
Jsou názory a potom je zpravodajství o věcech, které se dějí. Myslím si, že klíčové dezinformace běží hodně právě ve zpravodajské části. Tomu se říká fake news. Ale co se týká názorů, tak ty nemusí být postaveny na faktech. Velmi často je to tak, že se odvolávají na zdroje, ale zdroje už potom nikdo nečte a ty velmi často tu věc vůbec neříkají.
Když jsme u šíření dezinformací, určitě víte, kteří čeští politici, ať už vědomě, nebo nevědomě, šíří dezinformace.
Ano, víme to.
A kdo to je?
Tak samozřejmě tím politikem, který má největší dopad a je v tom nejaktivnější, je bohužel hlava státu. Zmínit můžeme například novičok nebo podporu ruské pozice k válce na východní Ukrajině a anexi Krymu. A potom jsou ve druhém sledu, daleko za ním, představitelé stran na okrajích politického spektra. Když budu mluvit o členech Parlamentu, tak je to SPD a komunistická strana.
Náměstek Havránek: Vytvoření strategie pro boj s hybridními hrozbami je teď hlavní prioritou
Číst článek
Pokud označím nějaký server za dezinformační, splním vlastně jeho poslání v hybridní válce, tedy vyvolat emoce a rozdělit společnost. Jak správně tuhle věc komunikovat směrem k veřejnosti?
Lepší je o tom zlu nemluvit, tedy nedělat reklamu jednotlivým zdrojům. A proto taky z mých úst nepadl ani jeden z těch zdrojů.
A Sputnik?
Dobře, máte pravdu. Jeden padl. Ale ten je jasný.
Kolik je na české scéně dezinformačních kanálů?
Takových těch tvrdých je asi dvacet až třicet. A z toho, řekněme, první pětka tvoří téměř polovinu z nich, takže to exponenciálně klesá. Je to extrémně koncentrované. Na českém internetu sledujeme přes 5000 webů, které se podílí na produkci dezinformací kolem covidu asi jenom sedmi osmi procenty, a přes 90 procent je tvořeno právě touto malou skupinou webů.
Vůbec jsme nemluvili o tom, jak moc se dezinformace šíří po sociálních sítích. Váš názor na Facebook je poměrně známý. Co další velcí hráči na trhu? Co Google? Co Seznam?
Seznam se k tomu staví daleko odpovědněji než Google a myslím, že za to si zaslouží velké uznání. Úroveň společenské odpovědnosti je nesrovnatelně vyšší než u Googlu. Google se snažíme přesvědčit, aby polarizační urážlivý obsah vzal v úvahu do svých algoritmů, které takový obsah dávají do popředí. Zatím se nám to nedaří. Lidé, kteří o tom rozhodují, nejsou v České republice ani v Evropě. Jsou to lidé z Googlu v Kalifornii, kteří odpoledne tráví surfováním v oceánu a vůbec nechápou míru hrozby, která existuje.
Na tomhle však velké peníze nevyděláte, přesto to vypadá, že vám na tom enormně záleží. Z jakého důvodu?
Protože mám obavy. Snažím se, aby se svět stal místem, ve kterém bych nejen já, ale moje děti a vnuci chtěli žít.
