Věda a spolehlivý odhad pohlaví podle lidské pánve v bioarcheologii a forenzních vědách

Odhadem pohlaví z kostry se na Katedře antropologie a genetiky člověka zabývá řada prací. Díky moderním metodám lze analyzovat pohlavní dimorfismus nejen velikosti, ale i tvaru téměř jakékoli části kostry. Stále však platí, že v praxi jsou preferovány spíše technicky nenáročné a uživatelsky rychlé metody a že nejlepší informaci o pohlaví jedince nám poskytuje jeho pánev. Ta v evoluci člověka prošla silným selekčním tlakem v souvislosti se zvětšováním mozku a porodem – ženská pánev je obecně širší a pánevní otvor kulatější. Existence pohlavního dimorfismu je předpokladem úspěšné metody odhadu pohlaví. Nelze si však představit, že pohlavní rozdíly lidské pánve, jak je popisují učebnice anatomie, jsou návodem k odhadu pohlaví. Mezi pohlavními znaky pánve existuje značná individuální a populační variabilita a v praxi jsou nalézány často i kosti velmi poškozené.

Ženská pánev adaptovaná na porod.

Z těchto východisek vznikla již v r. 2005 metoda na odhad pohlaví podle rozměrů pánevní kosti (DSP neboli z francouzského Diagnose sexuelle probabiliste). Tato metoda je založena na 10 základních rozměrech naměřených na 2040 pánevních kostech pocházejících z 12 kosterních sbírek jedinců známého pohlaví z celého světa. Mezi studovanými soubory jsou nejen evropské populace (např. Francie, Litva), ale i populace z Jižní Afriky, Spojených států či Thajska. Lze říci, že vzorek užitý k návrhu metody DSP postihuje celou šíři variability současných lidí.

V r. 2017 byla tato metoda aktualizována a prezentována v odborném časopise spolu s otestováním její platnosti na dalších 564 jedincích známé identity ze dvou populací z Nového Mexika a Švýcarska. Velkým přínosem je také vytvoření volně dostupné aplikace s těmito daty, která usnadňuje odhad pohlaví v praxi. Výhodou je, že není třeba použít všech deset rozměrů dané kosti, ale minimálně 4, čímž je zohledněna často nekompletní zachovalost kosterních nálezů. Jádrem metody je lineární diskriminační analýza, která hledá osu v mnohadimenzionálním prostoru pánevních rozměrů, jež nejlépe odděluje obě pohlaví. Kombinace prvních osmi proměnných umožnila určit pohlaví u 91 % jedinců z testovacího souboru, přičemž 99,7 % těchto jedinců bylo určeno správně. Pokud byly použity pouze jakékoli čtyři rozměry, bylo klasifikováno 42–87 % jedinců, přičemž chyba klasifikace byla nižší než 1 %. Možností neurčit výsledek se přitom DSP od ostatních metod odlišuje, čímž výrazně snižuje riziko chybné klasifikace.

Odhad pohlaví vyžaduje důsledné zdůvodnění. Při tvorbě nové metody na souboru o známém pohlaví získáme procentuální úspěšnost metody na daném trénovacím souboru. Tato informace nám jinými slovy říká, jaká je pravděpodobnost, že žena byla klasifikována jako žena a muž jako muž. Ovšem v praxi neznáme skutečné pohlaví jedince, a tak je důležité posuzovat opačnou (neboli posteriorní) pravděpodobnost, jinými slovy, zda jedinec klasifikovaný jako žena ženou opravdu byl. V uvedené metodě je práh posteriorní pravděpodobnosti nastaven na 95 %, tzn. výsledky s vyšší pravděpodobností jsou považovány za spolehlivé. Pokud nezohledňujeme tento práh a užijeme dělicí hodnotu 50 %, získáme sice odhad pohlaví u více jedinců v souboru či pohřebišti, ovšem s větším rizikem chyby a nižší spolehlivostí. Jak již naznačuje plný název metody DSP, pravděpodobnostní přístup k odhadu pohlaví je v ní silně zakotven. I když určitý podíl jedinců z testovacího souboru nebylo možné klasifikovat, všichni ostatní byli určeni správně s extrémně nízkou chybou.

Metoda DSP může být používána jak ve forenzní antropologii, tak v bioarcheologii, a pomoci nám odkrýt příběhy našich předků. Dávný evoluční původ pohlavního dimorfismu lidské pánve zajišťuje použití metody u současných i minulých populací nehledě na geografický původ jedince. I když se lidské populace liší tělesnou stavbou v závislosti na klimatických podmínkách, pánevní pohlavní dimorfismus zůstává stejný na rozdíl například od lebky, která se mezi populacemi značně liší.

Brůžek J, Santos F, Dutailly B, Murail P, Cunha E. 2017. Validation and reliability of the sex estimation of the human os coxae using freely available DSP2 software for bioarchaeology and forensic anthropology. American Journal of Physical Anthropology 164:440–449.

Rebeka Rmoutilová