Ovdovělí po obětech covidu zahltili neziskovky

Do stejné situace se za poslední měsíce epidemie dostalo mnoho lidí. O pomoc pečovatelek či alespoň radu žádaly neziskové organizace v posledních měsících stovky lidí.

„Za únor, březen a duben to byl v naší organizaci nárůst o 600 procent. Řešili jsme čtyři případy denně, normálně máme jeden až dva za týden,“ popsala Právu kritické měsíce Petra Glosr Cvrkalová, ředitelka Nadačního fondu Vrba. V květnu s ustupující epidemií a nižšími počty zemřelých poptávka klesla. „Ten přetlak ale stále dobíhá,“ dodala.

„Růst je obrovský. Většina lidí, která nás kontaktuje, chce terapii nebo alespoň stabilizační kontakty, přinejmenším žádá poradenství,“ potvrzuje ředitelka poradny Vigvam a terapeutka Sylvie Stretti. Počet vdov i vdovců meziročně výrazně narostl. Česká správa sociálního zabezpečení začala za letošní první čtvrtletí vyplácet o zhruba 1800 vdovských důchodů.

Je to víc než loni. Počet zahrnuje i obnovené výplaty, i tak jde ale o mimořádně velký přírůstek. Údaje za duben a květen zatím k dispozici nejsou.

Objevují se proto sbírky, které mají finanční problémy rodin zmírnit. Jednou z nich je projekt Spojila nás smrt na Donio.cz, který zastřešují čtyři neziskové organizace.

Původně lehký průběh covidu se v řadě případů zhoršil tak rychle, že už nepomohla ani hospitalizace. Takto nečekaná ztráta má na psychiku o to větší dopad. „Pro organismus je to naprostý šok a velká bolest. Z ničeho nic se jim otočí život vzhůru nohama, nejsou na to připravení,“ přiblížila Renáta Klímová ze spolku Klára Pomáhá, který podporuje pozůstalé.

Najednou nemá kdo vyzvednout děti ze školy nebo se s nimi učit. I s takovými situacemi se snaží organizace pomáhat. Velký zájem je v poslední době o pečovatelky. „Když rodič přijde domů, tak aby mu nezačínala druhá směna,“ poznamenala Petra Cvrkalová.

Rodiny přicházejí také o významnou část přijmu, ale hypotéky a každodenní výdaje zůstávají. Do finanční tísně se dostávají zejména ženy na mateřské, které jiný příjem nemají. Vyřídit musí pozůstalí také mnoho nezbytných formalit. Bez pomoci neziskovek se o nich často dozvídají až v upomínce od úřadu.

„Není to tak, že lidem jen řeknete: tady máte nárok na pohřebné. Vznikají tam i otázky o pozastavení a výběru z účtu, životních pojistkách a dalších záležitostech,“ řekla Cvrkalová.

V posledních měsících se meziročně zvýšil o zhruba 200 případů i počet vyplácených sirotčích důchodů. Skutečný počet dětí, které se musí vyrovnat s životem bez rodičů, však může být mnohem vyšší. Některé nežily s biologickými rodiči, jiné na státní podporu nemají nárok, protože si rodič či osvojitel neplatil pojištění nebo nepobíral starobní či invalidní důchod.

„Děti se často samy stávají svědky úmrtí, což je bez odborné pomoci velmi těžké zvládnout. Statistiky uvádějí, že ročně ztratí až 6600 dětí rodiče či sourozence,“ řekla ředitelka Vigvamu a terapeutka Sylvie Stretti.

Údaje spojené s covidem zatím k dispozici nejsou. Významně podle ní sirotkům pomáhají dětské skupiny, kde se necítí tak odlišně jako třeba ve školní třídě. Nutná izolace a komunikace hlavně na dálku to v posledních měsících podle Stretti ale výrazně ztížily.