Ediční plán E-knihovny Městské knihovny v Praze podzim / zima 2023

ediční plán

PODZIM – ZIMA 2023

Vítejte u e-knih, milí čtenáři!

Kdo v našem katalogu a našimi „stránkami“ listuje pravidelně, bude možná tentokrát překvapen bohatým přílivem čerstvé krve, který rozčeří hladinu naší mnohdy tzv. klasické četby. Což nic nemění na přesvědčení, že řada starších titulů od již zesnulých a třeba i pozapomenutých autorů působí stále moderně, objevně a klade zcela aktuální otázky.

Při sestavování edičního plánu vždy usilujeme o pestrost ve všech možných směrech, ale různé technické, právní, organizační a jiné podobné okolnosti někdy nepřejí původním záměrům. Naši nabídku je tedy třeba sledovat soustavně a dlouhodobě, vždyť každý týden přibude hned několik nových titulů a souhrnný počet e-knih z naší produkce atakuje – zní to trochu horolezecky – třítisícovku.

Tentokrát bychom v naznačeném kontextu rádi upozornili na jména současných českých literátů, jejichž díla tímto s potěšením zpřístupňujeme nejširší čtenářské obci. A nejsou to jména lecjaká, jde o autory oblíbené, oceňované, vydávané, překládané.

Od Pavla Brycze nabídneme hned několik próz pro dospělé v čele s románem Patriarchátu dávno zašlá sláva, za nějž získal Státní cenu za literaturu. Petra Hůlová už dávno není objev roku, ale stala se jím díky knize Paměť mojí babičce a vy budete mít šanci sledovat prostřednictvím dalších titulů její literární vývoj. Věříme, že i na Hanu Lundiakovou a jednu z jejích předkládaných prací se čtenáři vrhnou s nadšením. No a že „vyčmuchají“ Moníkovy Psy bez rodokmenu, už nepochybujeme vůbec. Různorodé čtenářské chutě jistě uspokojí v řeči volné i vázané Jiří Kamen a leckoho jeho Výtah do nebe vyveze do výšin dokonalého potěšení.

Podobně Přemysl Krejčík a nejen jeho Asfaltovej plameňák, doufáme, provokativně osloví duše přemýšlivé, poetické, fantazií oplývající.

A až dolistujete předkládaným souborem tipů z edičního plánu pro zbytek roku 2023 a seznámíte se i s ostatními jmény kromě již zmíněných, můžete se ještě těšit na (abecedně)

Cámaru, Ibsena, Johna, Kličku, Kříže, Merhauta, Novákovou, Olbrachta, Svobodu, Štecha, Topola…

… nebo prostě jen na nový školní rok, Vánoce a letopočet 2024.

Redakce MKP

Na obálce: Matej Krén, Idiom, 1993–1998, courtesy Galerie Jiří Švestka Praha

Pavel Brycz (* 1968)

„Úžasná kniha! Vzhledem k tomu, že ve mně pořád zůstává a doporučuji ji vřele známým, hodnotím vysoko.“ – „Pekné, magické, nápadité. Možno autor sedával s pábitelom a spolu s pivom nasával aj rozumy.“ – „Cítila jsem, že autor má radost z vyprávění, které mi předkládá, a tak jsem vlastně měla radost taky.“

O spisovateli nejvíc vypovídá čtenářský ohlas, teprve poté literární ocenění. P. Brycz nasbíral obého vrchovatě. K uvedeným výrokům doplňme získané ceny: Cena Jiřího Ortena (1999), Státní cena za literaturu (2003), Zlatá stuha IBBY v kategorii nejlepší beletrie pro děti a mládež (2011), Prix de Bohemia za původní scénář (2005), nominace na Magnesii Literu (2007). Že Bryczovy oceněné knihy pro dospělé postupně vydáme i my, je příslib jistě potěšující.

Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003)

Tento román jistě nechtěl nic předvídat, naopak zamyslet se zcela obecně nad osudem národa, nad každodenním životaběhem na pozadí historických událostí 20. století, nad postavením muže v soudobé společnosti a proměnami jeho rolí v rodině. Jakousi podivuhodnou náhodou a ironií dějin se stalo, že to vše si vzalo za literární hrdiny právě členy ukrajinské rodiny Berezinků. Prostřednictvím líčení jejich bizarních příhod a putování Evropou pak autor zlidšťuje nadčasové otázky smyslu dějin a života, což se v dnešní době čte dvojnásob dychtivě. Románová sága ve formě povídek byla oceněna Státní cenou za literaturu.

Doporučujeme:

„… Ej, a vstal jsem živý mrtvý láska je jak vodopád ať do hloubky voda padá stejně stříká do oblak stříká zpátky do oblak…“

Dále vydáme: Miloval jsem Teklu a jiné povídky; Sloni mlčí; Malá domů; Svatý démon; Hlava Upanišády; Láska na konci světa; Jsem město

Petra Hůlová (* 1979)

Jak život současné české autorky šel a byl uchopován jejím nesporným literárním talentem, bylo možno prostřednictvím vydávaných próz a inscenovaných dramatizací sdílet její nevšední životní zkušenosti, zajímavé poznatky a vyvíjející se názorové postoje. P. Hůlová vystudovala kulturologii a mongolistiku, podnikla studijní cesty do Mongolska a USA. To, jak se postupem času konfrontovala s různými kulturami i s přirozenými výzvami životních etap, se promítá do jejího psaní, ať už románového či novelistického rozsahu, nebo žurnalistických příspěvků, okrajově i dramatické tvorby.

Paměť mojí babičce (2002)

Se svou prvotinou Hůlová zazářila a jako Objev roku vyhlášený v rámci Magnesie Litery a jako vítězka literární ankety Lidových novin opanovala českou knižní scénu roku 2002. Oprávněnost tohoto přijetí stvrdila v roce 2007 získáním Ceny Jiřího Ortena za knihu (též zdramatizovanou) Umělohmotný třípokoj a v roce 2008 obdržela Cenu Josefa Škvoreckého za svůj román Stanice Tajga. Reálie pro nás exotického Mongolska a na jejich pozadí obecně platné otázky ženského údělu převyprávěné čtivým a jazykově originálním způsobem mají schopnost upoutat rozhodně nejen feministky či etnografy.

Doporučujeme další Objevy roku, Knihy roku…:

„Když ženská někoho má, nemusí to bejt k poznání. Dělá si svý a ve svým srdci nosí štěstí. Když má někoho mužskej, halasí na všechny strany, tahá vodku na přípitky a je nadmutej jako hřebec, kterej se stal prvnim ve stádě.“

Dále vydáme:

Stanice Tajga; Stručné dějiny Hnutí; Zlodějka mýho táty

Hana Lundiaková (* 1978)

Alespoň nominací již třetí autorčiny prózy na cenu Magnesia Litera bylo upozorněno na nový talent, který vstoupil, či snad dokonce se vrhl na literární scénu povídkovým souborem Vrhnout. Neotřelé vyprávěcí postupy a provokativní jazyk charakterizují H. Lundiakovou jako netuctovou spisovatelku i ženu – není mnoho takových, které dokážou přiznat: „Chaos je pro mě životní nutností…“, své postoje jsou schopné ztvárnit literárně, hudebně i fotograficky a umělecké tvorbě se s potěšením věnují na kuchyňském stole. Vstupovat či vrhat se tam, kde není přeplněno, je pro H. Lundiakovou nutkáním, jemuž lze rozumět, nebo nad ním vrtět hlavou, vždy však inspiruje k zamyšlení.

Vrhnout (2010)

Autorčina prvotina se může stát i vaším prvotním seznámením s originální prozaičkou. Soubor povídek nastoluje tematické i vyjadřovací ladění, s nímž možná není tak snadné se ztotožnit. Tím cennější je potom takové rozšíření obzorů. V jednom z rozhovorů se Lundiaková zmínila o dopise od čtenářky, která prý přiznala, že teprve některé z těchto povídek a román Černý Klarus jí dokázaly vrátit schopnost potěšení ze života, z lásky a partnerství, díky čemuž se jí podařilo po mnoha letech a problémech otěhotnět. Už kdyby hodnota literární smyslnosti spočívala jenom v tomto velkém vítězství nad přírodou, stálo by za to se jí oddat.

Doporučujeme:

„Stála jsem před několikerými veřejemi, otevřeny stály však pouze ty, do nichž jsem nechtěla vstoupit.“ (Oko zůstává ve stínu, Vrhnout)

Dále vydáme: Černý Klarus; Imago

Josef Moník (* 1952)

Autorova profesionální cesta vedla zvláštní trasou: vždyť od nakladatelského právníka je i není jen krok k samostatné literární tvorbě. Co J. Moníka přimělo ten úkrok udělat? Dlouhodobý zájem o literaturu, možná vítězství v literární soutěži Summer School of Harvard University, jejíhož programu se v roce 1989 zúčastnil, možná štafetový kolík předaný na sklonku života sestrou Libuší. Každopádně se vydal na dráhu překladatelskou a spisovatelskou, byť – o krůček zpět – působí i jako soudní tlumočník. Ne náhodou je zastoupen v mnoha povídkových souborech oblíbené edice Česká povídka, jako povídkář, příběhář, vypravěč se projevuje i v samostatných rozsáhlejších dílech.

Psi bez rodokmenu (2008)

Ať už vědomě, podvědomě, či nevědomě, souzní

Moníkovo psaní s šabachovským proudem historek a zážitků a je stejně tak čtivé a čtenářsky zábavné. Oba autory spojuje i svázanost s pražským územím

Bubenče, Dejvic, Holešovic, které bylo i je rozvrstveno sociálně a nejlépe tím pádem prostupné leda pro psy, schopné tak nějak zapadnout všude. Že „zapadnout“ není vůbec snadné pro lidi, vysvětluje příběh knihy na pozadí první republiky, v rámování dvěma světovými válkami a ve schématu milostného dramatu.

Doporučujeme:

„Opravdové psaní musí být obtížné, i čtenář se musí namáhat. Triviální literatura o tom, jestli má podnikatelka milence nebo celulitidu, je zbytečná.“ (Z rozhovoru pro iLiteratura.cz)

Dále vydáme:

Neser bohy; Schweik It Easy; Povodeň

Denis Diderot (1713–1784)

Máme Diderota představovat jen jako redaktora a spoluautora velkého osvícenského sumáře lidského vědění?

Tento bytostný osvícenec je z podstaty svého založení, svých schopností, znalostí a životních zkušeností ještě víc. Obsáhl množství vědních oborů (filozofii, estetiku, teologii, matematiku, fyziku) a k tomu překládal a psal beletrii. Připomeňme dosud živoucího Jakuba fatalistu a jeho pána, román, v němž se humor dal do služeb obhajoby svobodomyslnosti a kritiky společenských nectností, či román Jeptiška, ostře tepající principy klášterního života. Přitom je obdivuhodné, jak Diderot dokázal za svůj život projít převratným názorovým vývojem a vždy hrdě své přesvědčení obhajovat, jak to symbolizuje i jeho vztah k ousseauovi. Velká francouzská osobnost, kterou přivádíme prostřednictvím malého dílka.

Herecký paradox (1770)

Nechceme ovšem rozhodně porovnávat velikost jednotlivých Diderotových děl, ani změřitelné, ani nezměřitelné parametry. Na první pohled je jistě patrné, že 28svazkový opus Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel (1751–1772) a jeho podíl práce na něm předčí jakékoliv myslitelné literární výtvory. Hodnota byť drobného spisu Herecký paradox však také není zanedbatelná a rozhodně stojí za promyšlení a poměření i po téměř 300 letech. Esejisticky vedený dialog dvou osob-herců umožňuje tázat se, odpovídat, váhat a být přesvědčen, předvést něco jako brainstorming kolektivního ducha čítajícího jednoho člena, to vše na téma divadelnictví, hereckého poslání a vztahu dramatika, dramatu a dramatického umělce. Zajímavé čtení nejen pro odborné zájemce, ale i pro všechny milovníky divadla z jakékoliv strany opony.

„Nedůvěřujte trvalé prostřednosti, nechť je to v kterémkoliv oboru.“

Z dramat vydáme:

Jiří Kamen (* 1951)

Rozhlasový publicista, prozaik, básník… Tvorba J. Kamena je jednoznačně pestrá. Od roku 1975 působí v Československém (dnes Českém) rozhlase, spisovatelskému řemeslu se věnuje od 80. let. Na kontě má kromě dvou sbírek poezie také řadu románů, povídek a non-fiction; množství rozhlasových pořadů za ta léta ani nevyčíslíme. V E-knihovně si brzy zalistujeme jeho verši (ochutnávka níže), těšit se ale můžete i na jeho prozaická díla. Je libo nahlédnout do prostředí české divadelní avantgardy 20. let? Vyzkoušejte román Toulavý kůň, ve kterém Kamen po svém zachytil životní osudy divadelníka E. A. Longena. Životopisný žánr prolínající realitu s fikcí uplatnil Kamen také v románu Hugo. Autorův rodný Kolín a jeho figurky potkáte v Dědečkovi na střeše nebo v románu o dospívání Zlatý Petr. A máte-li chuť pobavit se na účet deformovaných poměrů v českém kulturním prostředí za doby komunismu, zkuste zjistit, za co všechno může kocour…

Výtah do nebe (1983)

Studna

Udělám na nebi studnu tenkou jako injekční jehla a začnu pumpovat krev nebe je totiž velké modré zvíře Krev odnesu na transfúzku ať zjistí krevní skupinu nebe Moje krevní skupina je nula plus jsem absolutní dárce

Vydali jsme: Štěstí pod míru

Dále vydáme:

Za všechno může kocour; Toulavý kůň; Ten druhý jsem já; Hugo; Kinžál

Doporučujeme:

Přemysl Krejčík (* 1991)

Nejmladšího z naší plejády současných českých autorů jsme sice zařadili do tohoto přehledu jako posledního, pozadu za svými kolegy ale rozhodně nezůstává. Literatuře a kultuře se věnuje velmi aktivně – vystudoval historicko-literární studia na univerzitě v Pardubicích a v současné době působí jako vysokoškolský pedagog, zároveň se ale věnuje také redaktorské činnosti (kromě knih redigoval několik let také literární revue Partonyma), zabývá se audioknihami a v neposlední řadě sám píše. Dříve publikoval převážně časopisecky, knižně debutoval sbírkou veršů Křehké nepřenášet (2015). Odborně se věnuje české fantastice, obzvlášť dystopii a utopii (Zatmění po utopickém večírku, 2019); žánr dystopie se promítl i do jeho souboru sci-fi povídek Kybersex (2016). A s oblibou experimentuje i s dalšími prozaickými žánry…

Asfaltovej plameňák (2017)

Nejlepší nápady byly ty co jsi hodil do koše nebo nedokázal zaznamenat

pravý lásky jsi o minutu minul ve dveřích nebo tě někdo předběhnul o pár dní

jako když vstoupíš těsně před pointou vtipu kterýmu se nikdo nezasmál

Dále vydáme: Křehké nepřenášet; Kybersex; Univerzální katalog zoufalců; Zatmění po utopickém večírku

Doporučujeme:

Hugo von Hofmannsthal (1874–1929)

Pozapomenutá, a přesto pozoruhodná rakouská kulturní osobnost by měla u českého čtenáře vzbuzovat zvědavost už jen svými různorodými vazbami na české země: dědeček pocházel z jižních Čech, Hofmannstahl se zajímal o českou literaturu, udržoval kontakt s P. Eisnerem, O. Březinou, F. X. Šaldou… Rozporuplné přijetí autora u nás však dodnes poznamenává jeho zakotvení v realitě rakousko-uherské monarchie. V rámci rakouské literatury je vyzdvihován jako přední básník-symbolista, novoromantik a v širším pohledu jako dramatik a autor operních libret (Straussův Růžový kavalír), spolu s tím jako zakladatel Salcburských hudebních slavností (s M. Reinhardtem).

Lucidor

Nikoliv okrajově věnoval se Hofmannstahl také próze, byť v ní nedodržoval vymezené hranice a projev esejistický, lyrizující, dramatizující touto oblastí jeho tvorby volně prostupoval: „… Všemi myšlenkami upjal se na krásu oblohy, zářivými kousínky vlhkého tyrkysu prosakující hustým síťovím větví a úponků…“ (Pohádka 672. noci). Předkládaný soubor próz, které tvoří průřez autorovou tvorbou, čtenáře za podzimních večerů opřede atmosférou snění, tajemna a přelomu století, provede ho kouzelnými zápletkami jednotlivých příběhů a v závěru pak chystá dokonalou past břitkými, nadčasovými postřehy a úvahami.

Doporučujeme:

„Lidé naší zmatené epochy prožívají to nejvlastnější v meziprožitcích, nevysvětlených nedorozuměních, produktivních rozptýleních.“

Ignát Herrmann (1854–1935)

V hodinách literatury studenti obvykle rádi slyší o studijních neúspěších klasiků – a ano, slovníky nás opravdu informují, že I. Herrmann se o střední školu jen „neúspěšně pokusil“. Místo sezení ve školních škamnách se proto stal obchodnickým učněm v Praze, poté se pustil do práce v nakladatelství a zanedlouho se z něj vyklubal známý žurnalista a spisovatel. Dostal totiž do vínku pozorovatelský talent, díky kterému ve svých textech dokázal živě zachytit spoustu toho pražského hemžení přelomu 19. století, množství rázovitých městských figurek a jejich prostředí. Největší ohlas u čtenářů si získal svými humoristickými prózami, díky kterým se z něj stal klasik českého humoru. A my doporučujeme se o něm nejen učit, ale také se do něj začíst…

Otec Kondelík a ženich Vejvara (1898)

Kdo by neznal pana Kondelíka! Vážený pražský měšťan, úspěšný živnostník, který má nejraději svůj ustálený pořádek a dobrý spánek po nedělním obědě. Má však také dceru na vdávání, a když se náhle objeví mladý Vejvara, nesmělý magistrátní úředník se spoustou plánů, jak svou nastávající a její rodiče ohromit (které bohužel ne vždy vyjdou tak, jak si to představuje), musí pan Kondelík překousnout řadu novot. Namlouvání mělo totiž na konci 19. století přísná pravidla, žádný Tinder a nezávazné randění – mladý pár musel mít stále nějaké to garde, aby se nekonaly žádné nepravosti. A tak se musí do námluv zapojit celá rodina…

Doporučujeme:

„Humor vyžaduje větších zkušeností o životě než psaní plačtivých novelek, víc názoru, mnoho pozorování, neúnavných studií. Mne vedl k tomuto oboru celý můj život, jejž jsem nestrávil ve škole, nýbrž v trpkém učení, mezi lidmi od maličkosti, v hořké škole života.“

Vydali jsme: Bodří Pražané; Před padesáti lety; Vdavky Nanynky Kulichovy; Z pražských zákoutí aj.

Již jsme vydali: Běsi; Dvojník; Povídky; Uražení a ponížení; Výrostek; Zločin a trest

Fjodor Michajlovič

Dostojevskij

Idiot (1866)

„Dávno už mě trápí jistá myšlenka, ale bál jsem se z ní udělat román, protože je to námět velmi obtížný a nejsem na něj dost připraven, zároveň však je nesmírně lákavý a jsem do něj zamilován. Jde o zobrazení dokonalého, krásného člověka. Nemůže být snad nic obtížnějšího, zvláště v naší době…“ řekl před mnoha a mnoha lety jeden z nejvýznamnějších ruských klasiků F. M. Dostojevskij (1821–1881). Naštěstí se nezalekl svých obav a v románu Idiot právě takového člověka stvořil: knížete Myškina, epileptika, který se po dlouhém léčení vrací do Petrohradu. Vysoká ruská společnost v něm pro jeho nemoc vidí pouhého idiota a kvůli svým předsudkům nevnímá, že kníže Myškin, aniž by si to sám uvědomoval, jí svou mravní čistotou a dobráckou povahou nastavuje nepříliš lichotivé zrcadlo. I on sám je ale nakonec touto společností pohlcen… Happy end vám slíbit nemůžeme, ale hluboký zážitek z četby ano.

Alexandr Sergejevič Puškin

Piková dáma a jiné povídky

Již jsme vydali:

Trýzeň milosti; Evžen

Oněgin; Dramata

Životopis A. S. Puškina (1799–1837) se čte jako zkrácené dějiny carského Ruska. Narodil se v bohaté šlechtické rodině s blízkou vazbou na carský dvůr. Byl vychován ve francouzském duchu a získal výborné vzdělání. Jeho názorová orientace na francouzské osvícenství a děkabristy ho přivedla do vyhnanství, které si však nepředstavujme jako novodobé gulagy. Puškin měl typický život ruského šlechtice své doby a dožil se takto i svého posledního souboje, ironií osudu s francouzským sokem v lásce. Romanticky krátkou a bouřlivou životní pouť zhodnotil rozsáhlým dílem, díky němuž je pokládán za zakladatele ruské moderní literatury. Piková dáma (1834) a připojené drobnější prózy představují linii jeho prozaické tvorby vyznačující se psychologickou konstrukcí zajímavých postav a věrnou kresbou dobového prostředí. Kromě prózy zanechal světu i bohatství lyrických veršů, poem, dramat a pohádek a na rozdíl od svého tvůrce nesmrtelnou postavu Evžena Oněgina, údajně „zbytečného člověka“…

Karel Dvořáček

Olza (1937)

Slezsko není krajem pouze Petra Bezruče, jeho krásy i strasti zachytili ve svých dílech také další autoři. Například rodák z Hané Karel Dvořáček (1911–1945), který ve 30. letech působil jako učitel v Karviné – a ačkoli šlo jen o několik let, kraj se mu vryl nesmazatelně do paměti. Již jeho prvotina Olza, sedm baladických próz nazvaných souhrnně podle řeky, jež šumí mezi jejich řádky, vychází z jeho zkušeností s životem v tomto kraji, který, jak víme již od slezského barda, oplývá spíš trním než mlékem a strdím – a v této době zde navíc řádila ještě hospodářská krize. Přesto má Karvinsko svůj jedinečný drsný půvab, stejně jako jeho lidé, jejichž osudy Dvořáček zaznamenal. Autor se této oblasti věnoval i v dalších svých dílech, jeho spisovatelská i životní cesta byla ale naneštěstí předčasně ukončena: jakožto člen odboje byl za války zatčen, z vězení vyšel těžce nemocný a krátce po konci války zemřel.

Adolf Černý

Lužické obrázky (1890)

Kraj cizí, a přece v mnoha ohledech blízký. Stačí popojet prstem po mapě kousek na sever od našich hranic, a už jste v Lužici. Tohle území vystřídalo řadu vlastníků včetně českých panovníků, dnes je součástí Německa. Stále tu však potkáte Lužické Srby, malý západoslovanský národ, který zde sídlí již od dob stěhování národů. A. Černý (1864–1952) navštívil Lužici poprvé jako dvacetiletý a byl jí tak nadšen, že se tam každoročně vracel. Poznával zemi i její obyvatele, dějiny, učil se lužickosrbsky, spřátelil se s mnoha lužickosrbskými buditeli a stal se jedním z nich. Dnes je považován za zakladatele české sorabistiky, nauky o jazyce a literatuře Lužických Srbů. Jeho badatelské dílo je skutečně rozsáhlé. Že se nechcete hned pouštět do studia? Není třeba, vždyť stačí k našim sousedům jen nahlédnout – například díky Černého Lužickým obrázkům, útlému svazku próz, ve kterých zachytil své zážitky z cest a setkání se svéráznými lužickými venkovany. Třeba pak dostanete chuť vyrazit na cesty sami…

Arnošt Caha

V pravěkém světě (1927)

Ne, není to omyl, a komu název zní povědomě, a přitom tak nějak cize, může se bez obav vydat na cestu, kterou tuší – tentokrát nikoliv přes filmové plátno, ale prostřednictvím předpokládané knižní předlohy oné kouzelné Zemanovy klasiky Cesta do pravěku (1955). Fantastický příběh podivuhodné výpravy táty-archeologa se svými syny přes Macochu do prehistorie byl tak trochu „úlet“ autora dlouhé řádky dějepisných příruček a učebnic Arnošta Cahy (1891–1935). V nakladatelství, jehož představenstvu předsedal, však vydal ještě další sci-fi pro mládež, tentokrát s vesmírnou tematikou. Titul V pravěkém světě doporučujeme pro srovnání působivosti filmu a knihy, pro zamyšlení nad proměnami čtenářského vkusu za posledních sto let, pro poměřování vývoje vědních poznatků nebo prostě pro oddání se dobrodružství a napínavé četbě.

Jindřich Plachta

Pučálkovic Amina (1931)

„Kam s tou [tím] p[P]lachtou?“ Traduje se, že tato otázka na vlající pláštěnku mladého hubeňoura za jeho školních let dala vzniknout uměleckému jménu J. Plachty (1899–1951), který se ve skutečnosti jmenoval Šolle. A nám dotaz uvede snahu zařadit ho do některé umělecké škatulky. Ať se nám to z našeho vydavatelského pohledu líbí, či ne, nejvíce proslul jako divadelní (z kabaretu přes divadlo Osvobozené a V. Buriana do Národního) a filmový herec (vzpomínáte na profesora přírodopisu z Cesty do hlubin študákovy duše?). Z literárního odkazu jsme vybrali dodnes bavící humoristickou povídku o štěněti, které bylo vlastně žirafkou a v rodině ctihodného poštovního rady nastolilo nové pořádky a odhalilo lecjaké neřádky. V modernizovaném pojetí večerníčkovského seriálu se příběhu smála i vnoučata původních odkojenců tohoto hravého pohádkového vyprávění.

Karel Babánek

Přízraky (1920)

V čítankách zdaleka nepotkáte všechny české spisovatele, co kdy žili a psali. Řada jmen zůstává pozapomenuta kdesi v mlhách literární historie – a přitom ne vždy jde o autory, kteří by si mlčení zasloužili. Trh je ale neúprosný, na pultech knihkupců je najdete zřídka nebo vůbec, spíš by se vám mohlo poštěstit v koutě antikvariátu nebo v babiččině knihovně na půdě. Anebo v E-knihovně, která má v podobných kuriozitách jistou zálibu: archivu se nebojíme, a méně známých děl už vůbec. A tak po mnoha letech oprašujeme dvě sbírky povídek K. Babánka (1872–1937). Melancholické Přízraky jsou plné tajemství, přeludů, úvah o životě a smrti a poněkud hrůzných vizí – a nechybí ani povídky z žánru sci-fi, které jsou svým tématem i dnes aktuální. Pokud máte chuť spíše na něco lehčího a rádi se zasmějete, doporučujeme vyzkoušet Babánkův štiplavý humor v lehce fantastických Satirách a ironických humoreskách. Každopádně ideální čtivo na nadcházející podzimní večery…

Josef Jaroslav Langer

Den v Kocourkově (1832)

Atlantida, Eldorádo, Utopie… lidská fantazie stvořila v průběhu dějin řadu fiktivních míst představujících určitý ideál a spousta lidí se je taky proto snažila (či stále snaží) najít. To takový Kocourkov, v tom jsme na to tata – nebo se tak alespoň často cítíme. A nejen my, ale i další národy – ve světě najdete spoustu jeho obdob. Jistě není potřeba se v tomto krátkém odstavci obšírně rozepisovat, v čem kouzlo Kocourkova spočívá. Napsáno toho o něm bylo již mnoho – řada čtenářů si jistě vybaví historky o kocourkovských obyvatelích od Ondřeje Sekory, existují ale i mnohem starší díla. My se v E-knihovně vydáme společně s J. J. Langrem (1806–1846) do Kocourkova již poněkud letitějšího, ale stále půvabného (znalci starší české literatury jistě ocení paralelu této alegorické satirické prózy s Komenského Labyrintem) – a hlavně, co si budeme povídat, Kocourkov je prostě nadčasová záležitost. Navštivte jej s námi…

Jak stáhnout e-knihu

E-knihy vybírejte na stránce E-knihovna.cz

• Najdete na ní také žánrové a tematické výběry.

• Přehled všech dostupných e-knih se otevře po kliknutí na odkaz VŠECHNY E-KNIHY (zcela nahoře) či VÍCE (na stejném řádku zcela vpravo).

• Při výběru vám může pomoci filtr UPŘESNIT HLEDÁNÍ.

• Podrobnosti o vybraném titulu naleznete po kliknutí na obálku knihy.

• Kliknutím na tlačítko ZÍSKAT u vybraného titulu zobrazíte nabídku formátů ke stažení nebo k prohlížení on-line.

• Zvolte vhodný formát pro vaše zařízení: PDF na monitory, EPUB pro čtečky, tablety a telefony, PRC pro čtečky Kindle.

www.e-knihovna.cz

BOOKPORT

Nové rozšíření nabídky e-knih zdarma.

On-line přístup k výběru beletristických i populárně-naučných titulů na platformě BOOKPORT, které MKP předplatila pro své stávající i nově registrované čtenáře.

Podrobný návod na on-line registraci čtenáře MKP a na využití nabídky BOOKPORT najdete na webu MKP.