Týden očima Petra Schwarze: Málo masa i analýz, zato zelných salátů až moc
Vláda premiéra Babiše se zaktivizovala k boji proti dvojí kvalitě potravin a dalšího zboží.
Cíl chvályhodný, ale to bychom nemohli být v Česku, aby se hned neobjevil drobný háček.
Ivan Hoffman: Rozdílná kvalita potravin? Je ponižující cítit se Evropanem druhé kategorie
Ministři zemí V4 vyzvali Evropskou komisi, aby věnovala větší pozornost rozdílné kvalitě potravin v unijních zemích. Bude u nás zboží stejně kvalitní jako třeba v Německu? A proč je u nás horší? A jak je to s cenami mobilních operátorů?
Zatímco minulý týden při zahájení kampaně svého hnutí ANO před eurovolbami Andrej Babiš hřímal, že jsme popelnicí Evropy a že to, co se děje při výrobě potravin, je skutečný skandál, třeba rybí prsty plné vody, ve svém květnovém čísle zveřejnil časopis dTest laboratorní analýzy proslulého českého salámu Vysočina.
A výsledky byly svým způsobem opravdu skandální: z dvaceti vzorků od různých výrobců měly tři příliš vysoký obsah vody, ale jeden vynikal ještě více, měl o více než 10 procent méně masa, než měl mít, zato více tuku. A kupodivu, byl to zrovna salám z produkce jednoho ze závodů koncernu Agrofert, což je pravda koncern, který zrovna teď premiér Babiš nevlastní, protože je zaparkován v jeho svěřenském fondu.
A další shodou okolností to byl stejný závod, jehož špekáčky vloni vyřadil jistý velký obchodní řetězec z nabídky, protože, světe div se, masa v nich také nebylo zrovna moc. Dalo by se tedy říci, že už je to takový masokombinát-recidivista. Snad tedy premiér Babiš se svým bojem proti špatné kvalitě potravin uspěje.
Ať vůbec nebezpečná zvířata nepotkáváme
Neztrácí se jen maso, nějak ze světa zmizel i materiál z pera nové ministryně spravedlnosti Benešové, na kterou se odvolávali prezident Zeman i premiér Babiš jako na analýzu ukazující, že si u nás prý lze objednat trestní stíhání. On tedy nezmizel úplně, Benešová ho má, ale odmítá dát z ruky, protože prý byl vypracován pro prezidenta a je tedy třeba obrátit se na Hrad.
Jan Januš: Benešová chce rušit vrchní soudy, musí ale ještě vybrat jejich nové šéfy
Marie Benešová se do křesla ministryně spravedlnosti posadila teprve před týdnem a za sedm dní vzbudila tolik pozornosti, kolik se jejímu předchůdci Janu Kněžínkovi nepodařilo získat ani za deset měsíců v úřadu.
A na Hradě zase tvrdí, že ho nemají, stejně jako na ministerstvu spravedlnosti. Taková Hlava XXII. Také už to není analýza, ale oponentní posudek a nejsou tam žádné doklady toho, že si lze stíhání jen tak objednat, ale, jak nyní říká Benešová, dvě kauzy dostupné z veřejných zdrojů popsané dvěma až třemi větami, což vskutku na seriózní analýzu nevypadá ani náznakem.
Ale stejně by bylo zajímavé vědět, čím tedy dva nejpřednější veřejní činitelé této země zaštítili svá radikální zpochybnění justičního systému. I když už to vlastně víme.
Začíná období v roce, kdy pravidelně nejvíce Čechů cítí zásadně potřebu projevit svoji národní hrdost, tedy mistrovství světa v hokeji. Letos se koná na Slovensku, kde to ostatně mají dost podobně, ale v některých ohledech jsou dokonce ještě před námi, a teď nemyslím zrovna přijetí eura.
Takže těsně před šampionátem tamní parlament přehlasoval veto prezidenta Kisky a schválil nový zákon, podle kterého se na Slovensku nesmí hrát a zpívat hymna jiného státu, pokud není na místě přítomna oficiální delegace tohoto státu. Úžasné. Fanoušci byli poněkud zmateni, ale předseda parlamentu Danko ze Slovenské národní strany pak vysvětlil, že prý tento zákaz platí jen při státních svátcích.
Přitom autor tohoto pozoruhodného paragrafu, Dankův stranicko-národovecký kolega, bývalý fotbalista a nyní poslanec Tittel, zdůvodňoval toto ustanovení poukazem na zvyk fanoušků fotbalového týmu Dunajské Stredy zpívat před utkáním maďarskou hymnu. A pak si stěžujme na nějaké českoparlamentní přílepky, ty se v tomto kontextu stávají pouhou historkou okresního formátu.
Vysloveně komický nádech pak měl billboard nedaleko košického letiště, kterým jacísi roduverní Slováci chtěli přivítal zahraniční fanoušky. Pod obrázkem svázané ruské a slovenské vlajky měl zřejmě anglicko-německý nápis hlásat zásadní objev: „Jsme Slované, ne podlidi“, vzhledem k nevalné znalosti angličtiny na straně autorů tohoto výkřiku a prosté záměny jednoduchého a dvojitého „v“ ve slově Slav však nápis vlastně hlásal „Jsme zelní saláti, ne podlidi“, což pro zahraniční návštěvníky byl jistě objev ještě zásadnější.
Jestli ti kovaní rádobyvlastenci všech zemí nejsou někdy roztomilí. Takže při cestě na Slovensko dávejte pozor na zelné saláty, abyste se nedotkli jejich cítění, v jižních Čechách se ale pro změnu snažte nepotkat jednoho z dvanácti uprchlých bizonů, kteří se stále toulají kdesi na České Kanadě. A ať vůbec nebezpečná zvířata radši nepotkáváme, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
