Server Novinky.cz zveřejnil informaci (https://1url.cz/Vu31k), že Soudcovská unie vyrazila do boje proti vládnímu opatření, které soudcům od příštího roku má snížit platy o tisíce korun oproti částce, kterou by dostali, pokud by se zákon změnil. V příspěvku byla rovněž citována část z mého názoru na tuto problematiku, kterou jsem zveřejnil na svém blogu. Nyní bych se rád k této palčivé otázce vyjádřil, a to nejen z pozice soudce okresního soudu, ale i z pozice občana a daňového poplatníka.

Nejdřív malé připomenutí, co na uvedené téma veřejně sdělil ministr spravedlnosti Pavel Blažek, a to:

a) dne 23. 3. 2023 v rozhovoru zde: https://1url.cz/pu31O:

„Nyní se objevují návrhy na snížení či zmrazení platů poslanců, senátorů a dalších ústavních činitelů. Jak to vidíte?

To je jako vždy velmi nešťastná debata. Očekávám, už jen z důvodu symboliky, že se přikročí k omezení. Bylo by nejlépe, aby se to dohodlo i s opozicí, jednání se nyní vedou. Musí se to ale promyslet tak, abychom za půl roku či za rok zase neřešili platy.

Dotkne se to i platů soudců?

Soudců se to dotknout nesmí, na což už je platná judikatura Ústavního soudu.“; a

b) dne 16. 4. 2023 V partii televize CNN Prima News (https://1url.cz/Su31n):

„Předpokládám, že platy nejenom politiků - což jsou i soudci a na to navázaní státní zástupci, budou předmětem konsolidačního balíčku.“

Nemá smysl zde rozebírat dosavadní judikaturu Ústavního soudu vztahující se problematice zásahů do soudcovských platů. Lapidárně lze problém vyjádřit asi takto: soudci ani státní zástupci kromě případné přednáškové (literární) činnosti nemohou být nijak jinak aktivní, aby z takové činnosti měli příjem. Může se stát, že dojde ke změně judikatury Ústavního soudu, která bude mít jiný (odlišnější) náhled na otázky týkající se snižování platu soudců či státních zástupců. Může se také stát, že se tím do jisté míry změní vnitřní postoj soudců či státních zástupců k fungování státu. Budou si pochopitelně stále muset plnit své zákonem stanovené povinnosti. Ale u mnohých z nich se může dostavit jistá nedůvěra (zasetá nepředvídatelností či nestabilitou chování státu), aniž by bylo zapotřebí k tomu cokoli dále dodávat.

Pokud stát chce šetřit na platech soudců a státních zástupců, je třeba v tomto směru zahájit debatu. Může se také stát, že nakonec dojde k rozhodnutí dokonce o snížení počtu soudců a státních zástupců. Ovšem řekne-li se A, musí se rovněž sdělit i B, případně C atd. To B nepochybně může souviset např. s prodloužením soudních řízení. Může se také stát, že ve společnosti nakonec převládne názor, že i za takovou cenu má smysl redukovat náklady v justici. Může zde převládnout požadavek, že soudcům a státním zástupcům je třeba trvale snížit platy. Pak by soudcům a státním zástupcům nezbylo nic jiného, než takový názor, respektive důsledek rozhodnutí respektovat. To je to A. Ale pak je třeba počítat s tím spojenými možnými důsledky v podobě B (např. prodloužení soudních řízení), C (odchod určité části soudců či státních zástupců z justice), D (důsledky nekvalitní práce např. v souvislosti s přetížením justice), E, F atd.

Prostě bude platit do důsledku: jak se český stát rozhodne, takovou bude mít (si zaslouží) justici. Tedy ještě jednou shrnuto: přistoupí-li česká společnost (stát) k (podstatným) restrikcím v podobě snížení platu a možná i snížení počtu soudců a státních zástupců, bude mít tuzemsko takovou justici, jakou si zaslouží.

Nedojde-li k nějakému razantnímu snížení platů soudců a státních zástupců, myslím si, že v takovém případě k výraznému personálnímu odlivu z justice nedojde. Řekněme si to narovinu: u pomyslné vstupní justiční brány nedočkavě přešlapují stovky potencionálních kandidátů na soudce a státní zástupce, kteří jsou ochotni ihned zaujmout tyto personální pozice, možná i za nižší plat. Všichni čekají, až se nějaké místo soudce či státního zástupce uvolní, aby o něj mohli se vší silou usilovat. To je – ať se to někomu líbí, či nikoliv – tvrdá současná personální realita.

Ale zpět k dosavadním soudcům a státním zástupcům, kteří se nacházejí v nejisté platové situaci. Horší asi bude, že někteří z nich mohou - ve světle případného naopak navýšení mezd či platů u jiných „vybraných“ profesí - takové diskrepance vnímat (značně) úkorně. Může u nich dokonce převládnout skepse a esenciální nedůvěra v samotné počínání státu, což by byl problém mnohem závažnější. Proto je žádoucí pečlivě vážit na pomyslné misce vah důsledky (ne)snížení platů soudců a státních zástupců. Tedy skupiny, která má výrazná omezení v dalších mimoprofesních aktivitách, a to i z hlediska možností zajištění svého materiálního zajištění z jiných činností. I soudci a státní zástupci pochopitelně vnímají, že stát musí (výrazně) šetřit. Ale upřímně: panuje většinová shoda na tom, že český stát se již delší dobu chová s péčí řádného hospodáře a (laicky zestručněno) šetří všude, kde se dá? Každý občan s rozumem průměrného člověka je jistě schopen si sám na tuto otázku odpovědět.

Autor je soudce