Nejvyšší soud slavnostně otevřel nově vybudované křídlo svého sídla v Brně, stavbu financovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR

Předseda Nejvyššího soudu prof. Pavel Šámal a ministryně spravedlnosti Marie Benešová dnes společně symbolicky přestřihli pásku u vstupu do nového křídla budovy Nejvyššího soudu v Burešově ulici v Brně. V desetipodlažním objektu nalezne nově zázemí 143 zaměstnanců soudu, zejména asistentů soudců. Samotní soudci zůstanou v historické části sídla Nejvyššího soudu, v památkově chráněné funkcionalistické budově z 30. let 20. století.

O rozšíření svého sídla usiloval Nejvyšší soud téměř 20 let. S přibývající agendou totiž začali na přelomu tisíciletí postupně u Nejvyššího soudu pracovat asistenti soudců, kteří dnes tvoří nejpočetnější skupinu zaměstnanců (v září pracovalo u Nejvyššího soudu 159 asistentů). Už v roce 2002 proto odkoupil Nejvyšší soud za 17 milionů korun chátrající obytný dům v sousedství na adrese Bayerova 3. Stavební fakulta VUT pak nedoporučila jeho rekonstrukci a naopak navrhla dům strhnout a na jeho místě vystavět novou administrativní budovu. Projektu se ujalo brněnské studio Arch.Design. Vyprojektovaná stavba získala stavební povolení už v roce 2005, ale dlouho pak na ní nebyl ve státním rozpočtu dostatek financí, náklady se odhadovaly na 140 milionů korun. Až v roce 2015, krátce po svém nástupu do funkce, se na oživení projektu, včetně financování, dohodl předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal s tehdejším ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Nejvyšší soud tehdy aktuálně řešil, kam umístí svých 64 soudců a dalších 233 zaměstnanců nebo asistentů soudců. (Nyní aktuálně u Nejvyššího soudu působí 70 soudců, dalších 12 soudců stážistů, kterým je k dispozici 283 zaměstnanců, včetně zmíněných 159 asistentů).

Nová administrativní budova má sedm nadzemních pater a tři patra pod zemí. V nejnižším patře se nachází kromě technologií také nový archiv Nejvyššího soudu, nad ním je ve dvou patrech podzemních garáží 20 parkovacích stání. Až 26 let po svém vzniku získává Nejvyšší soud v přízemí nového křídla budovy konečně důstojné prostory pro svoji rozsáhlou knihovnu, v prvním nadzemním patře pak byla vybudována nová jednací místnost, která může zároveň sloužit jako menší multifunkční sál. Přilehlá terasa byla projektována jako oddychová zóna. V Nejvyšším patře se pak nachází 7 nových ubytoven pro soudce, kteří přijíždějí do Brna pracovat z celé republiky. Rozšíří se tím stávající nabídka ubytování soudců na ubytovně v mansardovém patře původní budovy a také v pronajatých bytech ve městě Brně.

Základní data k nové budově:
Rok 2002: Odkoupení obytného domu v Bayerově ulici č. 3 Nejvyšším soudem za 17 milionů korun
Rok 2005: Vydáno stavební povolení
Září 2015: Dohoda předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem na obnovení projektu
8. února 2016: Ministerstvo spravedlnosti schválilo investiční záměr, registrovaná částka výdajů 150 milionů korun
18. dubna 2016: Podepsána smlouva s architekty Arch.Design, s.r.o., začaly práce na revizi původního projektu
16. května 2017: Vybrán dodavatel stavby Zlínstav a.s.
28. června 2017: Předání staveniště Zlínstavu a. s.
2. září 2019: Předání hotového díla Ministerstvu spravedlnosti
1. října 2019: Slavnostní otevření

Základní technické údaje k budově:
Počet pater: 10 (3 podzemní)
Zastavěná plocha: 433 m2
Hrubá podlažní plocha celkem: 3 673 m3
Obestavěný prostor: 12 508 m3
Počet kanceláří: 57
Předpokládaný počet zaměstnanců uvnitř budovy: 143 (2 knihovnice, asistenti soudců)
Další místnosti: Knihovna, archiv, jednací síň a poradní místnost, ubytovna soudců
Garážová stání v podzemí: 20
Cena veškerých přípravných i stavebních prací, vč. vybavení: 135 milionů korun (Ministerstvo spravedlnosti 129 milionů, Nejvyšší soud – především na propojení chodeb do staré budovy vynaložil přibližně 6 milionů)

Z historie budovy Nejvyššího soudu:
Nejvyšší soud zřízený k 1. lednu 1993 pomyslně navazoval na činnost federálního Nejvyššího soudu ČSFR. Do budovy v Burešově ulici č. 20 v Brně, kterou získal zdarma na základě darovací smlouvy od brněnského magistrátu, se však stěhoval z Prahy (současného sídla vrchního soudu) až v září roku 1993, po nutných stavebních úpravách. Památkově chráněná budova projektovaná známým architektem Emilem Králíkem byla původně postavena na počátku 30. let minulého století jako moravská centrála Všeobecného pensijního ústavu, později zde sídlil krajský výbor KSČ, který nechal v roce 1986 vestavět dvorní trakt s velkým jednacím sálem a navýšil budovu o mansardové patro. Po roce 1989 v objektu sídlila Masarykova univerzita, krátce zde byl dokonce i její rektorát.

V září 1993 se do Brna původně stěhovalo 13 soudců, horní patra budovy stále ještě využívala Masarykova univerzita, fakulta informačních technologií. Jak se postupně rozšiřovaly kompetence a pravomoci Nejvyššího soudu, narůstal počet soudců i zaměstnanců. V roce 1996 zde pracovalo už 20 soudců občanskoprávního kolegia, 7 soudců kolegia obchodního a 22 soudců kolegia trestního, přibližně tou dobou začal soud využívat už celou budovu.

I přesto, že nové křídlo budovy Nejvyššího soudu nabízí o poznání kvalitnější zázemí, než měli zaměstnanci Nejvyššího soudu doposud, nevyřeší veškeré kapacitní a další problémy, které s sebou přináší běžný chod soudu v jeho staré budově. Vedení Nejvyššího soudu tak i nadále hledá možnosti, jak celou instituci v budoucnu přestěhovat blíže do centra Brna, nejlépe do některého z historických paláců, tak jak se to podařilo v případě Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu anebo také Nejvyššího státního zastupitelství.


Mgr. Petr Tomíček, tiskový mluvčí Nejvyššího soudu
Bc. Monika Němcová, referentka oddělení styku s veřejností
1. října 2019