Zveme všechny rodiče, prarodiče, tety a stýce, kterým do života vstoupila ztráta dítěte na společnou pouť.
Pouť rodičů, kteří přišli o dítě proběhne 7. - 8. 9. 2019 na Hoře Matky Boží v Králíkách. Pořadatelem je Perinatální hospic Dítě v srdci,
www.ditevsrdci.cz, který pouť po prvních dvou hojně navštívených ročnících, pořádá již potřetí.
Přijeďte se setkat s lidmi, kteří vám mohou nejlépe porozumět, protože prošli něčím velice podobným. Přijeďte si odpočinout na krásné místo, kde můžete být nerušeni se svým smutkem. Přijeďte si o tom promluvit s někým, kdo má odstup a pochopení (kněz, terapeut, řeholní sestra). Přijeďte svou bolest v modlitbě odevzdat...
Myslíme si, že smrt dítěte (třebaže žilo pouze pár týdnů v těle matky) je v naší společnosti tabu. Rodiče o svých dětech, které odešly, často mluvit nechtějí, a když chtějí, často není s kým. Bolest, kterou partneři prožívají, se také násobí ztrátou přátel, kteří ze strachu, aby něco neřekli špatně, přestanou komunikovat úplně. Tato pouť je určená všem, jejichž rodina prošla ztrátou miminka. Nejintenzivněji samozřejmě ztrátu prožívá matka a otec. To ale nijak neumenšuje bolest jejich rodičů a třeba i sourozenců, kteří se také na vnuka/neteř/synovce, těšili, a na jejichž bolest často okolí ohled nebere, a kteří se ani neodvažují o pomoc požádat.
Strava a ubytování na oba dny stojí 700 Kč/ os
Dotazy posílejte na email
marie@ditevsrdci.cz nebo
petra@ditevsrdci.czNa pouť je možné přijet bez přihlášení, pokud nechcete přespat a společně se stravovat.
Program
Sobota
9:30
Zahájení
10:00
Křížová cesta rodičů, kteří přišli o dítě
11:00
Koncert s besedou o Perinatálním hospici Dítě v srdci
12:00
Oběd
14:00 – 16:00
Sdílení vedené terapeutem (hlídání dětí zajištěno)
16:00 – 17:30
Prostor pro zpověď a duchovní rozhovor
Prostor pro pobyt v prostorách kláštera, osobní modlitbu, procházku po okolí
17:30
Zakončení terapeutické části
18:00
Večeře
20:00
Tvoření memoryboxů a posezení s kytarou
Neděle
8:00
Snídaně
10:00
Mše svatá
11:00
Společný výlet do okolí
12:30
Oběd a zakončení
"Vůbec není tak důležité, aby se mé rány zahojily. Musí být proměněny. Rána se může stát i pro mne pramenem života. Když se smířím se svou ránou, může být místem, na kterém se mne Bůh stále znovu dotýká. Mám se tedy vzdát násilné snahy, abych už necítil své rány. Smím je pociťovat. Smí mě to bolet... Když se smířím s tím, že jsem pořád ještě citlivý, zranitelný, a že tak snadno churavím, mohu se právě na citlivých místech přesvědčit, že Bůh se mne dotýká a připomíná mi, že jenom on je má spása."
(Anselm Grün, OSB: Modlitba jako setkání, Kostelní Vydří Karmelitánské nakl. 1993, s.46)