Ty brďo! S tátou jsem to ještě neviděl, přiznal Beran. Vrátil se k softbalu
Celý národ se bavil, když Jiří Beran starší se svou legendární hláškou „Ty brďo!“ komentoval bronzový olympijský závod kordistů. Jeho syn Jiří Beran mladší si ale záznam v češtině ještě nevychutnal. Prozradil to během návštěvu klubu Spectrum Praha, kde kdysi hrával softbal. „Ještě jsem to neshlédl s tátovým komentářem, jenom s anglickým. I tak jsem z toho měl husí kůži,“ usmíval se Beran. „Kamarád mi poslal záznam z rádia a tam jsem měl fest husí kůži. Spousta lidí mi říkala, že zastavovali v autě, poslouchali boj o třetí místo a pořádně fandili. Jsem rád, že vydrželi půl nebo tři čtvrtě hodiny u sportu, který doposud nesledovali.“
Beran ale kdysi začínal jiným sportem, který také spoléhá na instinkty a naučený pohyb, který je potřeba předvést během vteřiny. To má společného šerm se softbalem. Už jako olympijský medailista v šermu po několika letech navštívil svůj domovský softbalový klub Spectrum Praha, kde se setkal s fanoušky. A předvedl pálení míčů v kleci, při kterém nezapomněl excelentní švih. „Prý mi to šlo, ale raději bych znal názor kvalifikovaných trenérů. Připomněl jsem si, jak jsem hrál softbal na gymnáziu,“ usmál se Beran.
Softbalové hřiště Spectrum má kousek u bydliště, jezdí kolem něho každý den. Navštívil ho však po několika letech, a to rovnou při mezinárodní akci jménem SuperCup. Jako čestný host zde Jiří Beran hodil slavnostní nadhoz.
„Přiznám se, že jsem se toho bál. Čekal jsem, že to buď hodím do země, nebo na Měsíc. Nakonec to nebylo úplně špatný,“ dodal Beran, kterého k softbalu přivedl tělocvikář na gymnáziu. Povedlo se mu v tomto pálkovacím sportu reprezentovat také školu, až se jednoho dne rozhodl hrát za Spectrum.
„V tu dobu jsem už samozřejmě šermoval, trénoval dvakrát týdně. Tátovi jsem oznámil, že chci chodit na softbal. Úplně v pohodě mi to schválil. Ve Spectru se mi líbila atmosféra, jedná se o pohodový a rodinný klub,“ vzpomínal Beran, který byl na hřišti nejraději na pozici catchera. „V sestavě jsme se ale točili, hrál jsem také na spojce. Byl jsem vysoký, takže taková hadice na tom postu. To mě bavilo. Musel jsem být furt ve střehu, když někdo kradl metu.“
Zároveň se Beranovi dařilo také na pálce. „Už si to moc nevybavuji, ale homerun jsem odpálil v Satalicích, kde bylo menší hřiště. Naopak na Spectru nebyly zábrany, takže když spadl míč do keřů, tak to byl většinou dvojmeťák. Nikdo pak nechtěl míč hledat, tak nám dali metu zdarma,“ popsal s úsměvem Beran, podle kterého má šerm se softbalem dost společných věcí. „Na pálce je to podobně instinktivní. Člověk tu situaci musí mít přehranou několikrát. Když míč letí do zóny, není moc prostoru cokoliv vymýšlet. V šermu si nacvičuji podobné pohybové mapy. Není to o dlouhém rozhodování, je to instinkt naučených pohybů. Oko vidí a rovnou to udělá.“
V současné době ho kamarádi přemlouvají, aby si zahrál slowpitch, což je verze softbalu s pomalejším nadhozem. „Člověk nikdy neví, třeba se nechám zlomit,“ dodal s úsměvem Beran. Možná ale dřív přijde na softbal se svojí dcerou. „Mám spoustu kamarádů z různých odvětví. Ale softbal máme opravdu za barákem, takže uvidíme, jestli ho zkusíme. Už se mě všichni ptají, jestli dcera šermuje,“ dodal s úsměvem Beran.
