Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, dámy a pánové, vítám vás na 17. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh OV podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 29. září 2023.

Z dnešní schůze se omluvili senátorky a senátoři: Tomáš Goláň, Herbert Pavera, Jiří Dušek, Miluše Horská, Miroslav Balatka a David Smoljak.

Já vás prosím, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Martin Krsek, je tady a souhlasí, a Pavel Kárník. Je tady a souhlasí. Má někdo připomínky či jiné návrhy k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou. Před tím, než přistoupíme k hlasování, konstatuji, že aktuálně je evidováno a registrováno 65 senátorek a senátorů, že budeme hlasovat až po znělce.

V sále je aktuálně registrováno 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Martin Krsek a Pavel Kárník. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 1, při kvóru 35 se pro návrh vyslovilo 68. Návrh byl schválen. Konstatuji, že ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Martin Krsek a Pavel Kárník. Blahopřeji jim.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 17. schůze Senátu. Máte před sebou doplněný pořad 17. schůze nebo spíš návrh doplněného pořadu 17. schůze Senátu, který byl ještě včera upraven OV. Prosím vás, vezměte si ho před sebe, protože nyní ho budeme projednávat a následně podle toho, jak se projednávání bude vyvíjet, hlasovat. Vzhledem k tomu, že VEU vzal na vědomí senátní tisky N 072/14 až N 074/14, což je Balíček k digitálnímu euru, dále tisk K 062/14, což je Společné sdělení Evropskému parlamentu, Evropské Radě a Radě, O strategii evropské hospodářské bezpečnosti, a tisk J 080/14, což je Návrh doporučení Rady o evropském rámci pro přilákání a udržení výzkumných, inovačních a podnikatelských talentů v Evropě, navrhuji tyto body vyřadit z pořadu jednání. Jsou to tedy body 13, 19 a 20 a v tom návrhu pořadu, který máte na lavicích, jsou přeškrtnuty.

Dále OV na včerejším jednání navrhl zařadit body... Je to Návrh usnesení Senátu k humanitárním potřebám a situaci arménské menšiny v Náhorním Karabachu, což je bod č. 23 v tuto chvíli, a Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. října 2023, což je v tuto chvíli bod č. 24.

Dnešní jednání, pokud schválíme pořad, zahájíme body týkajícími se zasedání Evropské rady, poté projednáme senátní tisk č. 155 a případně body ministra práce a sociálních věcí. Důležité je, že v 11:30 hodin začneme projednávat, přesně to bude podle toho, jak se dostaví pan prezident, Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu se jmenováním soudce Ústavního soudu, přičemž předpokládáme, že by v polední pauze proběhlo tajné hlasování, z čehož implicitně plyne, že by polední přestávka, pokud to bude možné, pokud se to nebude rýsovat, že se to významně protahuje, by byla až poté, co skončíme diskusi k žádosti o vyslovení souhlasu se jmenováním ústavního soudce. To je k tomu. Odpoledne potom zařadíme jako první senátní tisk č. 154, to je bod č. 7, poté tisk č. 291 ze 13. funkčního období, což je bod č. 8, následně body ministra financí, což jsou body 9 až 14. Tolik informace o návrhu, který máte na stole.

Nyní se ptám, jestli má někdo nějaký další návrh na změnu či doplnění schůze? Vidím, že jako první se hlásí paní senátorka Daniela Kovářová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Kovářová:  Dobré ráno, dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mám námitky k bodu č. 21, jde o senátní tisk původně označený č. 993, dnes v tom programu nazvaný jako Usnesení Senátu k násilné rusifikaci dětí z Ukrajiny, dále k nově zařazeným bodům č. 23 a 24. Informaci o tom, že tyto body budou dnes projednány na dnešním zasedání pléna, jsem dostala v 7:37 hodin dnes ráno.

Máme jednací řád. Podle § 59 odst. 1 jednacího řádu Senátu máme projednávat body jenom v takovém případě, pokud k nim podklady dostaneme 24 hodin předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může senátor před zahájením rozpravy navrhnout přesunutí bodu po uplynutí lhůty.

Vážení kolegové, ke každému senátnímu bodu, který jinak projednáváme, dostáváme důvodovou zprávu a obrovské množství podkladů. K uvedeným těmto třem bodům žádný takový materiál nemáme. Fakticky jsme nedostali 24 hodin předem, až do dnešního, tohoto okamžiku, ani návrh usnesení, o kterém máme hlasovat. Abych se k těmto návrhům dostala, musela jsem si je aktivně stáhnout z webových stránek zahraničního výboru. Jako nezávislá jsem tak znevýhodněna oproti ostatním senátorům, kteří mají rozsáhlý aparát. Systém, který je tady v Senátu nastaven, mě nutí, abych každý den, prakticky každou hodinu screenovala usnesení všech senátních výborů, abych se dostala vůbec k tomu, jaká usnesení schválily. Členové těchto výborů možná podkladové materiály k jednotlivým bodům dostali.

Na výbory chodím, takže vím, že leží na některých výborech na stole. U jiných výborů, jako host v těch výborech, se k těm materiálům ani nedostanu. Nejsou nikde na internetu, nejsou nikde k dispozici. Jsem přesvědčena, že podobně jako já nemáte ani vy ostatní, kteří nejste členy výboru pro obranu a bezpečnost, podkladové materiály k dispozici. Máme tedy před sebou návrhy usnesení, která nejsou podložena žádnými materiály. Nemáme zdroje, z nichž se při formulování usnesení vycházelo. Nemáme žádná data, žádné výsledky šetření, žádné odkazy. Máme jen tvrzení a novinové články. Za takových okolností přece nemůže tak významný orgán, jakým je Senát Parlamentu České republiky, horní komora parlamentu, přijímat tak zásadní usnesení, která vyzývají českou vládu, vlády jiných zemí. Navrhuji přesunutí těchto tří bodů pořadu na dobu po uplynutí zákonné lhůty a poté, co nám bude navrhovatelem zaslán k těmto bodům hodnověrný podkladový materiál srovnatelný s důvodovými zprávami, které jinak máme k dispozici. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko. Jenom, prosím, pro upřesnění, protože ten váš návrh úplně nevystihuje to, co nyní musíme udělat, a to je schválit pořad jednání. To znamená, navrhujete vyřazení těchto bodů. Rozumím tomu dobře? Vy jste to neřekla. Vyřazení těchto bodů, je to tak? Abychom si rozuměli, protože všechno ostatní bylo srozumitelné, ale toto nezaznělo. Takže navrhujete vyřazení těchto bodů z dnešního pořadu jednání, rozumím tomu dobře?

Senátorka Daniela Kovářová:  Podle paragrafu 59 odstavec 1, čerpala jsem z jednacího řádu, ta věta zní: „Může senátor navrhnout přesunutí tohoto bodu na dobu po uplynutí lhůty.“ Ale za této situace, doporučujete-li mi, abych formulovala ten návrh jako vyřazení, navrhuji vyřazení. Vzhledem k problematice každého toho jednotlivého bodu pochopím, když se bude hlasovat o vyřazení každého bodu jednotlivě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi krátce reagovat na předřečnici a předložit následující návrh. Můj návrh je, abychom bod s číslem 24, což je poslední bod, Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. října 2023, přesunuli za bod č. 2, senátní tisk č. 160, Informace vlády České republiky o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 26. a 27. října, a to proto, že evropský výbor bude navrhovat usnesení, které souvisí s blízkovýchodní situací. Doporučuji, abychom koncentrovali tu naši diskusi do jednoho bodu našeho programu a neměli to roztažené přes celý den. To je můj procedurální návrh.

Krátká reakce, prostřednictvím pana předsedajícího, ano, já jsem pro to, aby všechny zpravodajské zprávy byly online nám k dispozici. Myslím, že to je správná metoda, velmi ji podporuji.

Co se týká rusifikace dítě z Ukrajiny, to je bod číslo 21, ten máte na stole už měsíc, protože jsme ho probírali před minulým plénem. A právě proto, že jsme nechtěli spěchat a nechtěli to nechat prodebatovat například výbor pro lidská práva, tak jsme s tím tehdy nespěchali. Pokud to k nám nedošlo, tak se omlouvám, ale není to úplně na našem výboru. V těch dalších dvou souhlasím, je to nakrátko, 24 hodin jsme nestihli, protože schůze, která je projednávala, se konala včera ráno. Ještě to není ani 24 hodin. My musíme občas reagovat na živou aktualitu. Já naprosto pochopím, když Senát o těchto věcech odmítne jednat a odsune to na vhodnější dobu. Já jenom jsem považoval za svoji povinnost vypracovat takovou předlohu, abychom o ní mohli vést diskusi, aby předtím prošla debatou ve výboru, v nějakých případech za přítomnosti vlády. Takže jenom taková krátká reakce na důležitou výhradu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Jenom si upřesňuji, pane senátore, že navrhujete tedy přesunutí bodu č. 24 za bod č. 2? Děkuji. Protože se nikdo další do debaty o návrhy na změnu a doplnění či vyřazení některých bodů z programu nehlásí, tak ji končím. Nyní vás seznámím s procedurou hlasování. To znamená, nejdřív bychom postupně odděleně hlasovali o návrzích paní senátorky Daniely Kovářové, to znamená nejdřív o vyřazení bodu č. 21, potom o vyřazení bodu č. 23 a potom vyřazení bodu č. 24. Spíše než body budu říkat názvy těch tisků. Následně, podle toho, zda budou, nebudou vyřazeny, bychom hlasovali o celém návrhu jako celku. S tím, že pokud bod č. 24, Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli, by nebyl vyřazen, tak bychom hlasovali o jako celku s tím, že bod č. 24 je zařazen za bod č. 2. Je mi rozumět? Takhle by se hlasovalo tímhle způsobem, to znamená, čekají nás celkem 4 hlasování. Předtím, než se do toho pustíme, spustím znělku.

V sále je aktuálně evidováno 72 senátorek a senátorů, kvórum je 37. První návrh, o kterém budeme hlasovat, je návrh na vyřazení bodu s názvem Návrh usnesení Senátu k násilné rusifikaci dětí z Ukrajiny z návrhu dnešního jednání. Spouštím hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti vyřazení toho bodu, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 2 a kvóru 37 pro 7, návrh nebyl přijat.

Dalším návrhem, o kterém budeme hlasovat, je návrh na vyřazení bodu s názvem Návrh usnesení Senátu k humanitárním potřebám a situaci arménské menšiny v Náhorním Karabachu. Spouštím hlasování. Kdo je pro vyřazení tohoto bodu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 3, kvóru 37 pro návrh 7. Návrh nebyl přijat.

Třetí je návrh na vyřazení usnesení, návrh na vyřazení bodu s názvem Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. října roku 2023. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro vyřazení tohoto bodu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti vyřazení, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 4 se pro návrh vyslovili 4, návrh nebyl přijat.

To znamená, všechny tři body zůstávají v návrhu pořadu.

Nyní budeme hlasovat o celkovém návrhu pořadu této schůze s tím, že ty body, o kterých jsme hlasovali, zůstávají, ale bod s názvem Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. října roku 2023 se přesouvá z hlediska pořadí projednávání za bod č. 2, tj. senátní tisk č. 160. Zároveň akceptujeme i to, co jsem říkal a co navrhl organizační výbor a následně dnes já, aby nebyly dnes projednávány a byly vyřazeny senátní tisky pod body 13, 19 a 20. To jsou ty tisky, které projednával evropský výbor, vzal je na vědomí. Všichni víme, o čem budeme hlasovat? To znamená, hlasujeme o tomto upraveném návrhu, doplněném a upraveném návrhu pořadu 17. schůze Senátu. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho návrhu. Kdo je pro tento upravený návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 5 pro návrh 67. Návrh byl schválen. Konstatuji, že máme schválen pořad jednání.

Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu. Tím prvním bodem je

Usnesení VEU vám bylo rozdáno na lavice. S informací nás seznámí ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, který zde zastoupí předsedu vlády Petra Fialu. Dobrý den, pane ministře, vítejte v českém Senátu, máte slovo.

Ministr pro evropské záležitosti ČR Martin Dvořák:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je mou velkou ctí dnes tady zastupovat předsedu vlády a informovat vás v jeho zastoupení o průběhu a výsledcích neformálního zasedání členů Evropské rady, které se uskutečnilo 6. října v Granadě. Delegaci vedl předseda vlády Petr Fiala.

Hlavními tématy byla: 1) příprava nové strategické agendy EU, 2) aktuální migrační situace.

Výstupem zasedání bylo společné prohlášení. Oproti původnímu předpokladu nakonec obsahovalo pouze 4 tematické okruhy, a to bezpečnost a obrana, konkurenceschopnost a odolnost, globální partnerství a na závěr rozšíření EU.

Připravená část k migraci byla vydána pouze jako prohlášení předsedy Evropské rady, jelikož Maďarsko a Polsko tento text blokovaly.

Co se týká bezpečnosti a obrany, prohlášení zdůraznilo nutnost posílení obranné připravenosti a investic, rozvoje technologické a průmyslové základny EU, vojenské mobility, posilování kybernetické bezpečnosti či reakce na hybridní hrozby.

V rámci části věnované odolnosti a dlouhodobé konkurenceschopnosti EU byly za klíčové úkoly označeny udržitelný a inkluzivní růst, posílení globálního postavení EU, připravenost na krize, energetická účinnost a snížení závislosti ve strategických oblastech. Byl také zdůrazněn vnitřní trh a malé a střední podniky.

Pokud jde o spolupráci s globálními partnery, panovala shoda, že EU musí nadále prosazovat mj. mezinárodní řád založený na pravidlech diverzifikace dodavatelských řetězců a roli světové obchodní organizace jakožto garanta vymahatelnosti globálních obchodních pravidel. A konečně v případě rozšíření EU byla reflektována nutnost zajistit připravenost EU i kandidátských států, a to specificky v oblasti právního státu.

Prohlášení předsedy Evropské rady k migraci pak shrnulo hlavní aspekty posílení vnější dimenze migrace, a to zejména partnerství se zeměmi původy i tranzitu migrace, ochranu vnějších hranic, boj proti organizovanému zločinu a instrumentalizaci migrace, intenzivnější návratovou politiku, ale také význam legální migrace.

Vláda ČR společné prohlášení podpořila. Podařilo se jí prosadit hned řadu priorit, mj. posílení textu k podpoře Ukrajiny, doplnění významu transatlantických vztahů, rovných podmínek ve vnitřním trhu a zdůraznění role malých a středních podniků, v neposlední řadě také důležitost cenově dostupných energií.

Vláda také vítá shodu členských států na potřebě rozhodnějšího postupu v oblasti rozšíření Unie, a to bez nutnosti změny smluv jako nezbytné podmínky.

Vláda přivítala rovněž diskusi o migraci, zejména pak prevenci nelegální migrace, boj proti převaděčství a zefektivnění návratů. Blokaci prohlášení ze strany Maďarska a Polska nepovažuje vláda za dobrý signál navenek.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhujeme, aby se jím stal senátor Vladislav Vilímec, který už předvídá, jak rozhodneme, a už si sedl za stolek zpravodajů. Takže tím pádem jsem pochopil, že nonverbálně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby se stal zpravodajem, pokud ho odsouhlasíme. To znamená, po znělce nechám hlasovat o tom, zda skutečně zjistíme, zda senátor Vladislav Vilímec již sedí na správném místě.

V sále je registrováno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36. Budeme hlasovat o návrhu, aby zpravodajem tohoto tisku se stal senátor Vladislav Vilímec. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 6 se pro návrh vyslovilo 62, návrh byl přijat. Panu senátorovi blahopřeji k jeho předvídavosti i k roli.

Nyní tedy vás prosím, kolego, abyste si zaznamenával všechny návrhy a mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám k tomuto tisku rozpravu. Jako první se hlásí pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové. Bral jsem to automaticky, poněvadž se to projednávalo na VEU, proto jsem si dovolil sednout do lavice pro zpravodaje. Projednávali jsme informaci o neformálním zasedání hlav států a předsedů vlád na včerejším jednání VEU a po úvodní informaci Štěpána Černého, vrchního ředitele sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád, které se uskutečnilo dne 6. října 2023, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladislava Vilímce a pověřuje předsedu výboru Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR, což se teď stalo...

K těm výsledkům, pan ministr o nich celkem plnohodnotně mluvil. Bylo to neformální jednání. Jediná věc, na které se neshodli účastníci, o tom taky mluvil pan ministr, to bylo prohlášení k migraci, a to kvůli nesouhlasu Polska, nevím, jestli i Maďarska, Polska určitě, s uplatňováním tzv. principu solidarity. Tento bod byl tedy vydán pouze jako prohlášení předsedy Evropské rady Charlese Michela. Ten v něm uvedl, že nelegální migraci je třeba řešit okamžitě a rozhodně. EU podle něj nedovolí, aby o tom, kdo na její území vstupuje, rozhodovali převaděči. Nevím, proč Polsko jaksi zavetovalo přijetí tohoto prohlášení, které se mi zdá celkem pochopitelné a logické.

Co se týká dalších věcí, kromě Ukrajiny, to téma tam navrhla naše delegace, součástí prohlášení je i víceméně připravenost podporovat rozšíření EU, s tím, že aspoň podle včerejšího jednání na výboru to nebude podmiňováno změnou těch základních smluv o fungování EU, což si myslím, že je správně. Takže to ještě k tomu neformálnímu zasedání. To neformální zasedání se uskutečnilo ještě v době před tím barbarským útokem Hamásu, takže ve vztahu k Izraeli tam prohlášení samozřejmě nic neuvádí.

Jenom bych doporučil, aby Senát vzal tuto informaci na vědomí.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane zpravodaji a zároveň pane senátore. Ptám se, jestli někdo další se hlásí do rozpravy? Protože tomu tak není, rozpravu uzavírám. Doporučení pana zpravodaje jsme slyšeli v rámci jeho vystoupení v rozpravě, takže předpokládám, že už není potřeba, aby znovu vystupoval. Prosím pana navrhovatele, jestli má něco? Pane ministře, ne? Nikoli? Dobře. Tím pádem budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Vladislav Vilímec. Logicky tak učiníme po znělce.

V sále je přítomno 72, nebo tedy registrováno 72 senátorek a senátorů. Budeme hlasovat o návrhu senátora Vladislava Vilímce vzít na vědomí informaci vlády České republiky o výsledcích jednání neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád, které se uskutečnilo dne 6. října 2023. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 7, kvóru 37 pro návrh 58, návrh byl schválen. Já vám děkuji za projednání tohoto bodu. Panu ministrovi blahopřeji k vzetí na vědomí.

Dalším bodem je

Informaci máte jako senátní tisk č. 160. Prosím pana ministra Martina Dvořáka, který nás v zastoupení předsedy vlády Petra Fialy seznámí s obsahem tisku. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti ČR Martin Dvořák:  Ještě jednou dobrý den, já bych chtěl na začátek poděkovat za vstřícnost Senátu, že umožnil tyto dva body projednat úplně na začátku, protože, jak asi víte, my dneska hrajeme simultánku – současně se ve sněmovně hlasuje o odvolání vlády, současně probíhá zasedání vlády. Ministrů je najednou nedostatek. Takže děkuji, že to můžeme vzít hned na prvních dvou bodech jednání.

K samotné věci, mám tady informaci o tom, kterou už máte, že ve dnech 26. a 27. října proběhne v Bruselu řádné zasedání Evropské rady. Na okraj zasedne také eurosummit v rozšířeném formátu. Tématy zasedání budou: 1) Ukrajina, 2) revize Víceletého finančního rámce na roky 2021 až 2027, 3) ekonomika, 4) migrace a 5) vnější vztahy. S podbody: příprava klimatické konference COP 28, vyjádření solidarity obětem přírodních katastrof, situace v Sahelu, situace na Blízkém východě (Izrael), Jižní Kavkaz, Arménie, Ázerbájdžán a dialog Srbsko-Kosovo. V záležitosti Ukrajiny: Evropská rada se již tradičně vrátí k situaci na Ukrajině. Očekává se opakování podpory ve všech dimenzích, včetně vojenské, finanční, humanitární a dlouhodobé rekonstrukční pomoci. Aktuálním tématem bude zřejmě příprava Ukrajiny na zimu, zejména v případě ochrany kritické infrastruktury a zajištění humanitárních potřeb země. Důležitým tématem bude také outreach ve věku mírového plánu prezidenta Zelenského, tedy jinak řečeno potřeba vysvětlovat zemím globálního jihu, kdo je agresorem a kdo je obětí. Z dlouhodobějších opatření bude tématem nutnost pokročit v zajištění odpovědnosti Ruské federace či k vymáhání sankcí. V počátcích je také proces poskytnutí bezpečnostních budoucích záruk Ukrajině, přičemž tyto musí být v souladu se závazky a hodnotami jednotlivých členských států. Z hlediska širších dopadů ruské agrese se nadále jeví jako urgentní situace v oblasti potravinového zabezpečení rozvojových třetích zemí, o vypovězení černomořské obilné dohody. Evropská rada tedy zhodnotí kroky k efektivnějšímu fungování solidarity Lanes. Vláda České republiky diskusi, týkající se všech aspektů podpory, vítá. V závěrech bude prosazovat ocenění reformního úsilí Ukrajiny, což považuje za důležité vzhledem k blížící se zprávě Evropské komise o rozšíření, a rovněž s výhledem na možné rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů letos v prosinci.

Pokud se jedná o střednědobou revizi Víceletého finančního rámce na roky 2021 až 2027, lídři povedou první diskusi na téma revize tohoto Víceletého finančního rámce, prozatím není znám její rozsah ani očekávaný výsledek. Jsme úplně na počátku. Celý proces revize by však měl být ukončen do konce tohoto roku. Aktuálně probíhají práce na technické úrovni. Netýká se to však konkrétních částek, ale pouze základních parametrů revize, tedy zda půjde o přesuny v rámci stávající alokace, nebo dojde k navýšení nad stropy současného finančního rámce.

Součástí revize je i vytvoření takzvaného nástroje pro Ukrajinu, jehož cílem je předvídatelné a transparentní financování zejména rekonstrukčních a integračních potřeb Ukrajiny. Vláda České republiky nadále bude trvat na omezené a přesně zacílené revizi, která spíše než navýšení objemu rozpočtu posílí flexibility jeho čerpání pro členské státy. Prioritou je nástroj pro Ukrajinu a také zajištění finančních prostředků na zvládání uprchlické vlny z Ukrajiny.

K bodu ekonomika. Bude pokračovat diskuse o posilování odolnosti a konkurenceschopnosti unijní ekonomiky. Jedná se o pravidelný návrat ke stejnému tématu. Hlavní akcent bude věnován zajištění synergií mezi průmyslovou, energetickou a obchodní politikou Evropské unie, redukci závislosti k zajištění energetické bezpečnosti a posilování obchodních vztahů s důvěryhodnými třetími zeměmi. Konkrétní body k diskusi zahrnují pestrou paletu témat, zejména hodnocení amerického zákona o snižování inflace IRA, jež by měla představit Komise.

Dále by měli lídři zhodnotit posun ve vyjednávání klíčových unijních návrhů v oblasti přechodů na klimaticky neutrální ekonomiky a zajištění kritických nerostných surovin, doporučení ke kritickým technologiím a posilování podnikatelsky příznivého prostředí v Evropské unii. Vláda tato témata vítá, bude prosazovat důraz na pokračování odbourávání překážek vnitřního trhu, snížení regulatorní zátěže podniků, zejména těch malých a středních, a zachování otevřené a ambiciózní obchodní politiky Evropské unie. Rovněž bude klást důraz na energetickou bezpečnost, zejména pak před zimním obdobím.

K otázce migrace se Evropská rada také vrátí k tomuto tématu s důrazem na vnější dimenzi. Lídři tak navážou na před chvilkou citované neformální zasedání ze dne 6. října v Granadě. Přijetí detailních závěrů s konkrétními úkoly se vzhledem k přístupu Maďarska a Polska, tedy k blokacím textu o migraci, prozatím neočekává.

Vláda České republiky podporuje v oblasti vnější dimenze migrace aktivní přístup Evropské unie založený na uzavírání komplexních a oboustranně prospěšných dohod se zeměmi původu a tranzitu migrace. Ty by měly obsahovat nejen vymahatelné závazky v oblasti návratů a readmisí, ale také řešit příčiny migrace. Je přitom třeba využít všech dostupných pák a nástrojů. Konečně v oblasti vnějších vztahů se kromě v úvodu zmíněných témat, jejichž zařazení vláda vítá, předpokládá dominance aktuální situace v Izraeli, respektive na Blízkém východě. Naznačila to mimochodem i vaše předchozí debata.

Členové Evropské rady o víkendu vydali společné prohlášení a večera večer 17. října téma projednali v rámci mimořádného videokonferenčního zasedání. Vláda očekávání jasné odsouzení útoků Hamás na izraelské cíle ze 7. října, uznání práva Izraele na sebeobranu při zachování respektu k principům mezinárodního a humanitárního práva, výzvu k okamžitému propuštění rukojmích a závazek důsledného prověření rozvojového asistence poskytované palestinské samosprávě tak, aby žádné finance Evropské unie nemohly skončit v rukách teroristů. Současně je třeba ve spolupráci se Spojenými státy jednat s regionálními hráči, aby se předešlo přelití konfliktu do dalších míst. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Předtím, než dám slovo panu zpravodaji, panu Vladislavu Vilímcovi, dovolím si dát procedurální návrh a případně, než o něm budeme hlasovat, poprosím o vyjádření pana zpravodaje. A to je, že náš výbor pro evropské záležitosti se v rámci projednávání tohoto bodu zabýval i situací v Izraeli a teroristickým útokem Hamásu na Izrael, případnou humanitární pomocí, což souvisí s tím bodem č. 3, který následně projednával výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Takže se chci zeptat pana zpravodaje, zda by souhlasil, zda tato část, která se týká Izraele, byla také náplní jednání pana zpravodaje? Nikoliv vás. Jednání evropského výboru mohla být projednávána v rámci bodu č. 3. Pana ministra bych chtěl požádat, aby tady u projednávání bodu č. 3 zůstal. Takže prosím, pane zpravodaji, vy se vyjádřete nyní ve své zpravodajské zprávě, zda je pro vás přijatelné, aby ta část, která se týká EZRA, byla projednávána až v rámci bodu č. 3... Zároveň nám poskytněte vaši zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi informovat o projednání informace vlády ČR, o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, které se koná ve dnech 26. a 27. října 2023.

Je pravdou, že evropský výbor přijal v rámci tohoto bodu doporučení vládě k situaci v Izraeli, respektive k zabránění zneužívání finanční pomoci EU k Hamásu a pro palestinská území. Zatím nebylo oficiálně avizováno téma Izrael na Evropské radě, protože program vychází ještě z doby, před útokem Hamásu na Izrael, tak je možné asi to, co navrhuje pan předseda Senátu, usnesení, které si dovolím stejně trošku pozměnit, aby bylo jasno, že se jedná o zabránění finanční pomoci EU. Ono to z usnesení v konečné redakci vypadlo. Takže souhlasím s tím, aby skutečně to pozměněné usnesení, které vychází z usnesení evropského výboru, bylo mnou načteno v bodě 3 v rozpravě. S tím nemám problém.

Jinak ohledně jednání Evropské rady, aspoň v té původní podobě, v původních tématech, nemám moc co dodat.

Ohledně Ukrajiny. Možná bych dodal jednu věc, že Evropská rada, aspoň podle návrhů, by měla vyzvat Komisi, aby předložila potřebné návrhy v otázce využití příjmů z imobilizovaného ruského majetku na obnovu Ukrajiny. To tam, myslím, úplně nezaznělo v tom exposé pana ministra.

Ohledně Víceletého finančního rámce, my na to máme samostatný bod, takže ano, v samostatném bodě evropský výbor navrhuje vzít nástroj pro podporu Ukrajiny jako prioritu ve výši 50 miliard eur. To bych teď nekomentoval, protože to bude předmětem speciálního bodu. O ostatních bodech informoval pan ministr.

V ekonomické oblasti by Evropská rada skutečně měla vyzvat spolunormotvůrce, aby urychleně dosáhli dohody o aktu o kritických surovinách a reformě uspořádání trhu s elektřinou. Včera na jednání Rady došlo k nějaké předběžné dohodě. Evropská rada by měla zdůraznit urychlení práce na zajištění dostatečných dodávek cenově dostupné energie. Já si stejně myslím, že dominantním tématem jednání Evropské rady kromě situace na Ukrajině bude hlavně eskalace situace v Izraeli nebo respektive na území Gazy. Z toho důvodu jsme přijali, i z důvodu, že jsme byli vždy jako ČR velmi principiální ve vztahu k Izraeli, byli jsme vlastně jedinou zemí Evropy, která v roce 2012 hlasovala proti získání statutu Palestiny nečlenského státu OSN, jedinou zemí Evropy. Německo se, myslím, zdrželo, a my jsme byli tehdy jediní proti. Vždy jsme byli principiální. Je přirozené, že budeme principiální i v této situaci, kdy dochází k barbarským útokům Hamásu proti území Izraele. Z toho důvodu jsme víceméně předvídali, že toto téma bude téma stěžejní na jednání Evropské rady. Přijali jsme usnesení, jehož pozměněnou podobu bych si dovolil načíst v rozpravě k následujícímu bodu 3.

V tuto chvíli souhlasím s tím, abychom vzali... Já nemohu měnit usnesení evropského výboru. Evropský výbor prostě přijal nějaké usnesení, ale souhlasím s tím, pokud bude navrženo vzetí na vědomí té informace, souhlasím s tím, že to samotné usnesení bude načteno v bodě 3, abychom neměli skutečně k Izraeli několik usnesení.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane zpravodaji, za vstřícný přístup. V tomto okamžiku mi nezbývá, než dát hlasovat o procedurální záležitosti, a to je návrh na usnesení, které říká, že Senát Parlamentu ČR souhlasí s projednáním návrhu usnesení VEU, které je obsaženo v materiálu, který jsme obdrželi v rámci projednávání bodu č. 3 s názvem Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. října. Je jasné, o čem budeme hlasovat? O souhlasu s tím, že návrh usnesení VEU bude projednán v rámci projednávání příštího bodu, který máme, tím pádem to budeme mít potom v jednom usnesení všechno. Spouštím znělku.

Děkuji. V sále přítomno 71 senátorek a senátorů. Pavel Fischer se hlásí ještě s faktickou? Ne? Prosím o odhlášení. Kvórum 36. Hlasujeme o návrhu na usnesení Senát Parlamentu ČR souhlasí s projednáním usnesení VEU tak, jak bylo navrženo k přijetí Senátu Parlamentu ČR až v bodě číslo 3 s názvem Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. 10. 2023. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 8 pro návrh se vyslovilo 60 senátorek a senátorů s tím, že návrh byl schválen. Děkuji.

Pokračujeme v rozpravě k tomuto bodu, kde máme dvě možnosti. Buď bude tento bod ukončen bez přijetí usnesení, nebo vezmeme tu informaci na vědomí. Prosím, senátorky a senátoři, aby se nyní vyjádřili, zejména si dovolím vyzvat opět pana zpravodaje, zda je pro, abychom vzali informaci na vědomí s tím, že usnesení bude přijato. Ale musí to zaznít na mikrofon, pokud tomu tak je. Pořád je rozprava otevřena. Přihlášen Pavel Fischer. Následně je potom přihlášen pan senátor Vilímec, který už vstával, takže předpokládám, že se teď přihlásí. Prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, témata, která čekají Evropskou radu koncem října a o nichž dnes mluvíme, mluvíme o pozicích vlády, jsou mimořádně důležitá. Já si z toho vytáhnu pouze oblast těch zahraničních, které zmiňoval pan ministr. Dialog Kosovo-Srbsko, situace v Sahelu, Blízký východ, situace na Kavkaze a další.

Já bych tady chtěl upozornit na vzájemnou provázanost témat a panu ministrovi dát možná řečnickou otázku nebo spíše politický apel na to, aby hlídali jedno z těch témat zvlášť. To je otázka dialogu mezi Kosovem a Srbskem. Věc, které pan ministr rozumí, protože v oblasti působil. Ono to totiž souvisí se vším. Rusko je nejen destruktivní mocnost toho pořádku v Evropě, když to vidíme na Ukrajině. Ale má velké schopnosti hýbat situací na Balkáně. V Sahelu jsme to viděli na vlastní oči, naši vojáci, naše jednotky tam ostatně působily dost dlouho na to, abychom o tom měli dost poznatků z první ruky. Blízký východ totéž. Když se podíváme na to, jak se posilovala a posiluje militární spolupráce Ruska nejen se Severní Koreou, nejen s Čínou, ale třeba s Íránem, tak nás to musí trknout. V předvečer těch strašlivých útoků, které rozpoutal Hamás proti Izraeli, ministr obrany Ruské federace navštěvuje Teherán. Posilují spolupráci v oblasti obrany. S tím souvisí například otázka zabezpečení zpravodajských informací pro útočící Hamás a další. Ono to nějak souvisí. Neměli bychom se skutečně tvářit, že jsou to oddělené konflikty.

Proč jsem mluvil o tom Kosovu a Srbsku?

Když 24. 9., to znamená před měsícem, tam došlo k těm strašlivým útokům teroristů na severu Kosova, které vstoupily do povědomí jako útoky v Banjska, to znamená na severu Kosova, kde se teroristé, kteří přišli ze Srbska, ukryli v klášteře, ohrožovali civilní obyvatelstvo, já jsem v tu chvíli začal pečlivě sledovat výroky EU a všech ostatních. Mluvím o EU, protože to je Evropská rada, kterou máme před sebou. Já jsem byl zaujat tím, že EU k těm útokům jako kdyby nechtěla mluvit, jako kdyby chtěla mlčet. Máme tam přitom zvláštního zmocněnce pro dialog mezi Kosovem a Srbskem. Když se podíváte na jeho výroky z té doby, kdy tam skutečně teroristé drželi rukojmí, bylo potřeba odsoudit ten teroristický útok, náš pověřenec mlčel. Když jsme se potom podívali dál, co se dělo, on obecně mluvil o situaci v severním Kosovu bez toho, že by označil, kdo je původcem toho teroristického činu, co je potřeba dělat. Já jsem byl zmaten. Ten člověk je sice pověřen dialogem, ale nemluví. On má za úkol tu situaci monitorovat a zaujímat principiální stanoviska, za chvilku vysvětlím jak, a on je nezaujímá. Kdybych byl jeho nadřízený, tak si ho zavolám na konzultaci a řeknu mu: Pane, s tím je konec. Vy tam nejste pro to, abyste mlčel a schovával se, když je problém. Ten teroristický útok skutečně ohrožoval celý region. Ještě že tam jsou síly KFOR, ještě že tam jsou síly EULEX, ale chování představitelů v místě, např. abych nemluvil jenom o jednom člověku, těch, kteří tam zastupují Evropskou komisi, bylo také pozoruhodné. Teprve když jsem se podíval na to, co říká americký velvyslanec, pochopil jsem, že to někdo vidí naprosto jednoznačně. Ale já nechci, aby za mě mluvil americký velvyslanec. To musí mluvit člověk, který má k tomu pouvoir od EU, a ten mlčel.

O co tam šlo? Že ti útočníci byli ze Srbska, byli to Srbové, byli to dokonce lidé angažovaní v politice. Ta jejich politická strana se jmenuje Srbský list, nebo Srbský seznam, nebo jak bychom to řekli do češtiny. Zatímco ti představitelé na místě řešili etnicitu, např. prezident Srbska Vučič vyhlásil dokonce smutek za oběti, protože tam došlo ke střelbě a někteří z těch teroristů padli, tak bychom měli ale přece říkat: Nastolení právního pořádku, klidu, zabezpečení bezpečnosti občanů, kteří tam žijí, bez ohledu na jejich etnickou příslušnost. V tom je velký úkol, který před námi leží, který tedy bohužel v tomto případě evropské instituce úplně propásly, aby mluvily jasně.

Čili když dojde k takové situaci, když si uděláme model nazpátek, mělo by se mluvit o právním státu, potrestání všech, kteří používají násilí a teror k zastrašování civilního obyvatelstva, k dopadení viníků a k jejich odsouzení a ke spravedlivému procesu. Když se podíváte na ty výroky našeho zmocněnce pro dialog, já jsem to tam dodnes nenašel. Možná se pletu. Ale myslím si, že v rámci Evropské rady by bylo dobře, abychom nezapomínali, že i v této oblasti, podobně jako na Blízkém východě nebo na Ukrajině nebo v Sahelu, Rusko má své pěšáky, kterým velmi leží na srdci, aby se evropské principy právního státu, vlády práva, padni, komu padni, bez ohledu na to, jestli je někdo etnický Srb nebo Kosovan, aby se uplatňovaly.

Pane ministře, berte to spíš jako výzvu, ani na ni nemusíte reagovat, viděl jsem, že kýváte a víte, o čem mluvím. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Ano, hlásí se pan senátor Vilímec. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Učiním za dost té procedurální stránce. Souhlasím s tím, nebo navrhuji, abychom informaci o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 26. a 27. října 2023, vzali na vědomí, s tím, že to usnesení, které přijal VEU, v pozměněné podobě bude mnou načteno v tom dalším bodě. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Protože se do rozpravy nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli chce vystoupit v rozpravě? Návrh pana zpravodaje máme. To znamená, budeme hlasovat... Respektive pana senátora Vilímce, nikoli pana zpravodaje, protože on to tady předložil jako senátor. Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí po znělce.

V sále je registrováno 73 senátorek a senátorů. Hlasujeme o vzetí na vědomí informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná 26. a 27. října 2023. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 9 pro 63, návrh byl přijat. Děkuji za projednání tohoto bodu.

Nyní začínáme další bod, což je

Vzhledem k přijatému procedurálnímu návrhu poprosím pana ministra i pana zpravodaje Vilímce, aby zůstali u stolku zpravodajů. Nyní poprosím zároveň pana předsedu VZVOB Pavla Fischera, který je navrhovatel tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova, s tím, že upozorňuji, že následně bude také u stolku zpravodajů, pak ke stolku zpravodajů ještě přibude ten, kdo bude zpravodajem tohoto bodu, což je pravděpodobně pan Sobotka, takže tam budete čtyři. Prosím, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji, jsem potěšen, že budeme 4 zpravodajové. Dva, tři... Děkuji. K bodu samotnému. Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po útocích dne 7. října.

Jak dobře víte, událost, ta hrůza, která se stala 7. října, kdy útočníci Hamásu koordinovaným způsobem zaútočili na civilní obyvatele v Izraeli, byla neuvěřitelně brutálním příkladem teroru a násilí. Připomínám, že v Izraeli byly svátky, to je, jako kdyby se u nás rozpoutala podobná hrůza například 24. nebo 25. prosince.

Ten útok byl dlouhodobě plánován. Viděli jsme útočníky nejenom na moři, ale také ve vzduchu, nejenom pozemní síly, ale také raketové útoky. Vraždy nevinných připomínaly nejhorší scény z pogromu.

Přitom si musíme klást otázku, proč to ti, kteří mají odpovědnost za konání Hamásu, vůbec vyvolávali a co bylo jejich cílem.

Podle mého soudu je za tím snaha vybičovat veřejné mínění v Izraeli na prvním místě, aby Izrael udělal chybu, aby poškodili pověst bezpečnostních sil Státu Izrael, aby znemožnili spolupráci, která se rozvíjela mezi Izraelem a arabskými zeměmi. Víme dobře, kolik už dohod Stát Izrael dokázal uzavřít s arabskými státy. O tom, jaké to mělo dopady na dohodu, která byla právě vyjednávána se Saúdskou Arábií. Saúdská Arábie pozastavila svoje diplomatické úsilí a nikdo nevíme, kdy a zda vůbec ho obnoví.

Jak na to odpovědět? Ta situace je bezpečnostně mimořádně složitá, Hamás drží rukojmí nejenom v Izraeli, ale vlastně celou Gazu, Pásmo Gazy má přes 2 miliony obyvatel, z toho je 1/2, to znamená milion, mladších 18 let. To znamená, že z toho je polovina dětí. Když bezpečnostní síly Izraele varovaly civilní obyvatelstvo Pásma Gazy, aby věděli, že např. na severu přijdou útoky, a vyzvaly je k evakuaci, přesunuli se na jih, Hamás říkal přesně pravý opak. Říkal: Zůstávejte na místech. Jako kdyby chtěl, aby v tom útoku bylo co nejvíc civilních obětí a co nejvíc občanů Gazy vystaveno těm útokům. Hamás totiž poschovával svoje zbraně, svoje velitelská stanoviště, svoje plánovací a další logistická centra do škol, do školek, do nemocnic nebo do civilních budov, takže to dělal s cílem, aby těch civilních obětí bylo co nejvíc.

Možná, že tou strategií je tedy, aby vybičoval veřejné mínění nejenom v Izraeli, ale později i v těch arabských státech, dokonce na evropském kontinentu tak, aby se ta robustní bezpečnostní odpověď, kterou takové řádění vyžaduje, ze strany Izraele, stala velmi složitou z hlediska podpory veřejnosti a politické podpory šířeji vzato.

Když se podíváme do historie Izraele, za těch 75 let jeho existence je napětí na denním pořádku. Těch válek, které Izrael musel vést se svými sousedy, je bezpočet. Když začneme hledat jenom ty nejvýznamnější, napočítáme možná 9 velikých válečných konfliktů.

Tak si musíme klást otázku, jak tu situaci řešit, když vidíme, jak propojené začínají být síly, které stojí nejenom proti Státu Izrael, proti demokracii, ale také proti Evropě. Mluvím například o Íránu nebo o Rusku, o kterém jsme mluvili v předchozím bodu. Proto bychom měli diskutovat o tomto bodu s cílem, abychom dávali zpátky na stůl také mezinárodní právo a mezinárodní pravidla, abychom nekomplikovali další vývoj při jednání Izraele i těch jeho sousedů, kteří jsou v okolí – na prvním místě palestinské samosprávy a jeho sousedních zemí. Ta vznětlivost situace je mimořádná.

Dovolte mi jenom jeden příklad z jednání našeho výboru. Když Miloš Zeman se dopustil neopatrných výroků na adresu arabských států, musely bezpečnostní složky v koordinaci s diplomaty zvyšovat zabezpečení našich pracovníků v zahraničí, zkrátka bezpečnostní riziko se zvyšuje pokaždé, když se objeví nějaký štěpný silný a tvrdý výrok. Možná v domácí politice nám to některým může pomoci. Miloš Zeman byl mistr v tom, jak získávat body. Ale v zahraničí a ve prospěch bezpečnosti, bezpečnosti našich občanů, to není dobrá rada. Je to naopak přímé ohrožení. Vzpomeňme si na útoky předevčírem v Bruselu, kdy terorista pálil na fanoušky švédského fotbalového týmu uprostřed města. Když jsme to analyzovali na našem výboru, viděli jsme souvislosti s tím, jak se ve Švédsku například bezpečnostní síly potýkají s fenoménem veřejných provokací pálení koránu, kdy každý Švéd začíná mít na sobě nakreslený terč. Proto bychom měli i v těch výrocích a v těch návrzích, které dáváme do placu dnes, v ČR nezapomínat na to, že na Blízkém východě je situace po desetiletí mimořádně složitá. Krize, kterou dnes z hlediska bezpečnosti musí řešit Stát Izrael, ale také jeho sousedé, je bezprecedentní a hrozí tam reálně zažehnutí většího konfliktu.

Proto jsme v navrhování toho usnesení byli velmi obezřetní. Já vám ho teď přečtu. Vím, že o tom bude rozsáhlá debata. Další argumenty si nechám pro to, abych reagoval.

Naše usnesení navrhuje toto.

K situaci po teroristických útocích v Izraeli dne 7. října 2023, Senát, pardon... Máte někdo před sebou ten finální text? Děkuji. Konstatuje, že

1. ČR plně podporuje právo Izraele na sebeobranu,

2. vraždění, mučení a únosy civilistů do civilizovaného světa nepatří, je pochopitelné, že je Izrael nenechá bez odezvy,

3. ČR uznává legitimní aspirace palestinského lidu na sebeurčení, ale teroristické hnutí Hamás tyto aspirace nereprezentuje,

4. Hamás palestinskému lidu nenabízí nic jiného než další teror a krveprolití,

Pověřujeme předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády.

Vážená paní předsedající, děkuji. Předávám vám slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se, pane senátore, posadil ke stolku zpravodajů. My jsme se tady, jak jste si jistě všichni všimli, vyměnili, protože očekáváme v 11:30 hodin příchod pana prezidenta. Ale tento bod dále budeme pokračovat až do 11:30 hodin.

Nyní to máme tedy tak, že pan ministr již musel odejít, protože šel na jednání vlády. Máme zde pana navrhovatele už jen jednoho. Ale pokračujeme, tak jak bylo rozhodnuto, s tím předcházejícím bodem, takže zůstává pan senátor Vilímec jako zpravodaj k tomu předchozímu bodu.

Nyní musíme určit zpravodaje k tomuto bodu, který načetl pan senátor Fischer. Navrhuji, aby se jím stal senátor Jan Sobotka, kterého se zároveň ptám, jestli souhlasí? Ano, souhlasí. Budeme tedy nyní o návrhu hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 37. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat, zpravodaj byl určen. Máme tedy schváleno.

Nyní poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s jeho stanoviskem. Hovoří pan zpravodaj.

Senátor Jan Sobotka:  Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, vážená paní předsedající. Já se domnívám, že moje úloha je velmi jednoduchá, protože předkladatel vám předložil návrh usnesení, který byl včera schválen VZVOB, takže ho není třeba opakovat. Myslím, že je možné otevřít diskusi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, otevírám diskusi k tomuto bodu. Pan zpravodaj k tomuto bodu, pan senátor Vilímec... Ano, přihlásil se již. Prvně dáme slovo panu zpravodaji a pak panu Canovovi, který se hlásí jako další. Pak bude mít slovo paní Zwyrtek Hamplová. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolím si načíst v mírné obměně doporučení, které bylo přijato evropským výborem ve vztahu k jednání Evropské rady 26. a 27. října. Protože jsme se dostali do dalšího bodu a vypadalo by, že to doporučení se týká pouze jednání Evropské rady, je to doporučení vládě, já bych to rozšířil, aby to bylo na jednání evropských orgánů obecně.

Navrhuji přijmout usnesení, že: Senát Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby na jednání evropských orgánů podporovala veškeré návrhy, které budou směřovat k tomu, aby nedocházelo ke zneužívání prostředků z finanční pomoci, kterou Evropská unie poskytuje, pro vedení teroristické války vůči Izraeli včetně vedení mimořádně brutálních útoků proti jeho civilnímu obyvatelstvu.

To je návrh, který vychází z toho usnesení evropského výboru k jednání – jako doporučení k jednání Evropské rady, ale myslím, že je to potřeba rozšířit i na jednání všech orgánů evropských.

K tomu jenom bych chtěl říci, že považuji za téměř skandální, pokud z prostředků Evropské unie, pokud to tak je, se financují teroristické aktivity Hamásu a brutální útoky proti civilnímu obyvatelstvu v Izraeli. Považuji to za brutální. Spíš bych byl úplně pro zastavení té finanční pomoci, a to do doby došetření, zda skutečně se nezneužívaly tyto prostředky, ale vycházím z toho, že evropský výbor přijal jemnější usnesení, takže i toto jemnější usnesení podporuji a navrhuji. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Jestli jsem tomu teď správně rozuměla, vy navrhujete, aby byla dvě usnesení, nebo aby bylo jedno usnesení a k tomu ten váš návrh, k tomu prvnímu, jako další bod? Skutečně prosím o informaci jednoznačně. Hlásí se pan senátor Fischer. Hned potom mu dáme slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedající, navrhuji jedno usnesení, které jsem teď přečetl jako senátor. Toto usnesení vychází z usnesení evropského výboru.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Dobře, děkuji. Hlásil se pan navrhovatel, pan senátor Fischer?

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, paní předsedající. Ano, naprosto souhlasím a podporuji myšlenku spojení, to znamená, že z toho evropského výboru, z toho textu bychom mohli udělat bod II a přečíslovat bod II na III. To znamená: Konstatujeme, II. vyzýváme vládu, III. pověřujeme.

Co se týká té pomoci, my jsme dostali včera na výboru ujištění o tom, že peníze českých daňových poplatníků, které jdou na rozvojovou pomoc do palestinských území, jsou to rozvojové projekty na Západním břehu Jordánu, jsou pod velmi přísnou kontrolou a nejdou na financování teroristických aktivit.

Co se týká evropských peněz, tam – a teď mluvím jako pamětník – tato otázka není vůbec nová. Hlídají se ty toky už nejméně 20 let. Protože se tam skutečně postupně objevovaly programy, které pod různými zástěrkami se vlastně věnovaly výchově těch teroristů nebo šíření teroristických myšlenek. Čili ten apel je naprosto v pořádku, ale chci jenom upřesnit, že to je spíš apel politický, protože ty kontrolní mechanismy jsou nastaveny. To neznamená, že bychom neměli ty kontrolní mechanismy kontrolovat.

Poslední věc. Představte si, že máte nějaký vyloučený region, kde máte vysokou nezaměstnanost, velkou bídu. Z toho regionu lidé nemohou utéct jinam. Takhle vypadá Gaza. Kdybychom zavřeli veškerou pomoc, já vím, že to vypadá velmi odvážně, když to řekneme z našich pohodlných křesel v Senátu, i když to pohodlné křeslo v Senátu taky za půl hodiny není pohodlné, je to něco, co ale v tom terénu má devastující dopady. Já vám ukážu na čem.

Reálné problémy těch konkrétních zbídačených lidí, které tam drží jako rukojmí Hamás na prvním místě, se totiž nevyřeší. Ty reálné problémy vezme do ruky Írán a vyrábí tam v laboratoři další islamisty, které potom vysílá do Evropy. Proto bych byl v tom radikalismu se zastavením těch peněz obezřetnější, jakkoli chápu, že to je velmi důležité říkat, ale v realitě by to mohla nakonec být medvědí služba, protože bychom posilovali síly, které budou škodit Izraeli, našemu spojenci a dalším, kteří v té oblasti a regionu chtějí žít pokojně, a s terorem a Hamásem opravdu nechtějí mít nic společného. Takoví lidé tam jsou, i v Pásmu Gazy.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Michael Canov. Připraví se paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, po brutálním napadení Izraele Hamásem vydala předsedkyně Evropské komise Ursula von Leyen následující stanovisko: Evropská unie ztrojnásobí humanitární pomoc Palestině na 75 milionů eur. Já to považuji za naprostý skandál. Za naprostý skandál! Myslím si, že Česká republika by měla usilovat nejen o to, aby se ta pomoc Evropské unie nezvyšovala, ale aby se úplně utnula. Souhlasím s kolegou Vilímcem a nesouhlasím s kolegou Fischerem.

Já vám přečtu stanoviska dvou osobností.

Alexandr Mitrofanov: Posílat teď jakoukoliv pomoc do Gazy, kde vládne Hamás, dává stejnou logiku jako posílat pomoc do Ruska, kde vládne Putin. Neexistuje způsob, jak podpořit obyvatelstvo a přitom nepodpořit obyvatelstvem preferovaného vůdce.

Druhá osobnost – Miroslav Kalousek: S tímhle rozhodnutím rozhořčeně nesouhlasím. Nevěřím ani vteřinu, že se většina té pomoci dostane k potřebným. Nevěřím, že jí nebude, byť nepřímo, podpořen Hamás. Snad budou Izraelci rychlejší.

To je i mé stanovisko. Jsem nešťastný z toho, že Evropská unie podporuje Palestinu, a tím možná přímo, možná nepřímo, i Hamás. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím tedy paní senátorku... Ano? Ještě pan navrhovatel.

Senátor Pavel Fischer:  Dovolte mi krátce reagovat. Pomoc, která jde do Gazy dneska, je například pomoc Lékařům bez hranic. Promiňte mi, ale já Lékaře bez hranic beru jako velmi vysoký standard humanitárních pravidel, dodržování pravidel, dodržování mezinárodních pravidel pro časy konfliktu. Důvěřuji tomu, protože je znám, že například Lékaři bez hranic si dobře ohlídají, aby se nedostali na jednu stranu toho konfliktu. Takových prověřovaných a prověřených organizací je tam mnohem víc. Ano, když Hamás přijde, Lékaře bez hranic vyžene a sebere jim zásoby paliva, jak se to stalo předevčírem, je to skandál. Ale dobře važme slova, já třeba pro Lékaře bez hranic hlasuji. Proto bych nechtěl vytahovat z té bídy v Gaze, kterou vidíme, jenom příklady špatné. Tam jsou i lidé, kteří opravdu zkoušejí dělat svoji práci. Když jim na to nedáme peníze, opravdu se budeme potom divit.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli. Teď opravdu, ale pozor, je tu ještě přednostní právo? Ne, nechce ho využít pan předseda klubu ODS, takže teď paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová má slovo. Prosím.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, mám tři poznámky k tomuto materiálu. Nechtěla jsem košatit vystupování v úvodu při schvalování programu, že bych podepsala to, co říkala kolegyně Kovářová. Že bude tento bod v programu, jsme dostali o půl osmé dnes ráno podklad na stůl, takže jsem si ho tady teď v rychlosti četla během předcházejících bodů.

Úvodem to, v uvozovkách tedy, „méně důležité“. Prostřednictvím paní předsedající, nevím, kdo by mi byl schopen odpovědět, kdo je autorem toho doprovodného materiálu Teroristické útoky na Izrael, jak jsem si ho teď tady v rychlosti přečetla. Jsem zvyklá studovat poměrně obsáhlé materiály, tak by mě zajímalo, kdo nese odpovědnost za jeho obsah? Ten materiál je více názorový než faktický a obsahuje, z mého pohledu, možná na to máte jiný názor, slova, která by takový materiál obsahovat neměl.

Je to plné přívlastků, zaprvé, to by mi tak nevadilo, ale v podstatě nám to vnucuje určitá hodnocení, ke kterým bychom spíš měli se potom vyjadřovat hlasováním. Jsou tam výrazy typu: „dobře připravený“, „kolosální selhání“, „saúdský korunní princ spustil poplach“, „koketovala", je tady pojem „Bílý dům zařadil vyšší rychlost“, „má za úkol odstrašit“. Toto lze i interpretovat, že vláda, americká, má máslo na hlavě. Potom že „Donald Trump se vyznačuje slušným proizraelským skóre“, „hlasité ovace Jeruzaléma“. Nevím, co to má co dělat ve faktickém podkladu pro senátory Senátu Parlamentu České republiky.

V podstatě ten materiál, mě by skutečně zajímal jeho jmenovitý autor, kdo za něj nese odpovědnost, pokud má být podkladem pro toto hlasování. Ale to jenom poznámka, kvůli které bych patrně samostatně nevystupovala, chtěla bych vás upozornit na důležitější věc. Byť takto narychlo, bych chtěla uvést, že ten návrh usnesení je, že Česká republika plně podporuje právo Izraele na sebeobranu. Podotýkám, že tato poznámka je poznámkou právní, nikoliv obsahovou, protože všichni samozřejmě na tu situaci v lokalitě máme svůj názor. Já jsem velmi bedlivě poslouchala pana Fischera, se zájmem, protože skutečně mě to zajímá, ale to usnesení, tak jak je předloženo, já bych chtěla kolegy senátory upozornit, že právo na sebeobranu obsahuje článek 51 Charty OSN, a to takto: Přirozené právo každého státu je použít ozbrojené síly na individuální nebo kolektivní sebeobranu proti ozbrojenému útoku. My v podstatě tímto usnesením měníme, zužujeme výklad článku 51 Charty OSN, protože právo na sebeobranu se přiznává v případě ozbrojeného útoku.

Potom ta další usnesení, ona mají samozřejmě obsahovou logiku, ale říkám, upozorňuji na právní aspekt věci. Sebeobrana se připouští podle evropské charty v případě útoku. Potom ta další tři usnesení, že Izrael nenechá mučení, únosy civilistů atd. bez odezvy. Česká republika uznává legitimní aspirace palestinského lidu na sebeurčení, ale teroristické hnutí Hamás tyto aspirace nereprezentuje. Hamás palestinskému lidu nenabízí nic jiného než další teror a krveprolití, to mi připadá jako návazné na ten bod 1. V podstatě to souvisí s tím materiálem, tady dovozuje autor toho materiálu, že Izrael se netají tím, že chce po víkendovém brutálním útoku členů palestinského hnutí Hamás tuto teroristickou organizaci zničit. Sledujeme tisk, jsou to samozřejmě všechno informace neověřené. Považuji proto za velmi vážené upozornění, nebo chtěla bych nasměrovat vaši pozornost k tomu, že my tímto konstatováním, které tady se žádá po nás odhlasovat, skutečně zasahujeme do znění Charty OSN, která sebeobranu státu uznává pouze v případě útoku, ale mně to tady připadá mezi řádky, že po nás se chce, abychom se přihlásili k tomu, že můžeme za sebeobranu považovat i útok.

Dávám tady jenom na zvážení, zda tímto hlasováním nehlasujeme proti článku 51 Charty OSN. To je na každém z nás, jak se rozhodneme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní přednostní právo využije pan senátor, předseda klubu Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já to přednostní právo využiji k procedurálnímu návrhu, abychom, protože tento bod budeme muset v nejbližších minutách přerušit ze známých důvodů, abychom v jeho projednávání pokračovali hned po polední přestávce, to znamená, aby, až bude oznámen výsledek volby nebo jednání o kandidatuře na ústavního soudce, abychom dokončili tento bod. Pak normálně pokračovali v bodech, tak jak je máme připraveny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Je to procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Všichni rozumíme, o čem se bude hlasovat? Já za 2 minuty po tom hlasování přeruším tento bod. Budeme tedy hlasovat o tom, že bychom pokračovali v tomto bodě hned poté, co tedy skončí bod a polední přestávka - volby ústavního soudce. Zahajuji hlasování. Ne, spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum je 38. Hlasujeme o procedurálním návrhu pana senátora Nytry. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování bylo ukončeno. Procedurální návrh je schválen. Při kvóru 38 bylo pro 70. Toto hlasování ukončuji.

Nyní přerušuji bod Návrh usnesení Senátu k situaci v Izraeli po teroristických útocích. Vyčkáme minutku na příchod pana prezidenta, který je zde již přítomen...

Pan prezident přijde v doprovodu pana předsedy.

Ještě chvilička napětí.

Ještě má pan prezident minutku de facto, protože je nahlášen 11:30, takže úplně přesně zřejmě využije čas příchodu.

Zdá se, že vše je připraveno. Dovolte, abych na našem dnešním jednání přivítala prezidenta republiky Petra Pavla. My se opět vystřídáme s panem předsedou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane prezidente ČR, vážené dámy, vážení pánové, vzácní hosté, vážený pane ministře spravedlnosti, vážené senátorky a senátoři, jsem velmi rád, že opět mezi námi mohu přivítat prezidenta ČR Petra Pavla, a to v souvislosti s projednáváním

Abychom jednání mohli zahájit a aby to bylo v souladu s jednacím řádem Senátu, nejdříve vás poprosím, abychom vyslovili souhlas s účastí doktora Pavla Simona na našem jednání. Proto budeme poté, co vám sdělím, že je registrováno 75 senátorek a senátorů, při kvóru 37, hlasovat, budeme hlasovat o souhlasu s účastí doktora Pavla Simona na našem jednání. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 12, při kvóru 38 se pro návrh vyslovilo 75 senátorek a senátorů. To znamená, návrh byl přijat. Poprosím pana doktora Simona, aby se posadil ke stolku v jednacím sále, aby tím pádem mohl přímo bezprostředně sledovat další jednání. Na úvod jako obvykle poprosím pana prezidenta republiky Petra Pavla, aby nás seznámil se svým návrhem. Prosím, pane prezidente, máte slovo.

Prezident ČR Petr Pavel:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás již potřetí, abych vám osobně představil dalšího z kandidátů na jmenování soudcem Ústavního soudu. Tentokrát jsem se rozhodl pro soudce Nejvyššího soudu s významnými mezinárodními zkušenostmi, doktora Pavla Simona. Již několikrát jsem na tomto místě zdůraznil, že chci postupně navrhovat takové kandidáty, aby byla výsledná podoba Ústavního soudu co nejpestřejší, aby v něm zasedly silné osobnosti s různými odbornými a osobnostními profily.

Doktor Simon se do těchto mých představ vejde. Je soudcem, který už 13 let soudí na samotném vrcholu naší soudní soustavy, na Nejvyšším soudu. Já bych rád, aby na Ústavní soud přišel civilní soudce z této nejvyšší soudní instituce.

Podobně jako v předchozích případech jsem hledal osobnost s přesahem. V případě Pavla Simona je tímto přesahem jeho kvalifikovaný zájem o lidská práva a evropské právo. Uspěl ve vnitrostátních výběrových řízeních na post soudce Evropského soudu pro lidská práva i Evropského soudního dvora. Opakovaně, celkem už šestkrát, byl různými českými vládami navržen na post ad hoc soudce Evropského soudu pro lidská práva – dvakrát vládou Petra Nečase, dvakrát vládou Bohuslava Sobotky, jedenkrát vládou Andreje Babiše a naposledy vládou Petra Fialy. U tohoto soudu doktor Simon složil slib, stal se jeho ad hoc soudcem a soudil zde již několik případů.

Jiný typ přesahu představuje jeho dlouholeté členství ve zvláštním senátu pro řešení kompetenčních sporů, což je agenda obdobná té, která se objevuje před Ústavním soudem. Dává mu tak důležitou zkušenost a znalost této problematiky. Specializací Pavla Simona je rozhodování o odpovědnosti za škody způsobené veřejnou mocí, kde se střetávají práva a zájmy jednotlivců se zájmy státu. To je agenda, která je dobrou průpravou pro to, co dělají soudci Ústavního soudu.

Součástí mých úvah o tom, jaký má být Ústavní soud, je i zvažování poměru mezi soudci tzv. zdrženlivými a těmi tzv. aktivistickými. Když to zjednoduším, za zdrženlivého soudce je považován ten, který vychází z předpokladu, že tvůrcem práva v demokratickém právním státě je zvolený zákonodárce, jehož vůli se pak snaží v maximální možné míře respektovat. Za aktivistického soudce naopak často označujeme toho, kdo usiluje o nápravu nejrůznějších nespravedlností, přičemž o to menší pozornost věnuje dělbě moci. Pokud by byl Ústavní soud složen jen ze soudců zdrženlivých, nenaplňoval by řadu očekávání, kterou ve vztahu k Ústavnímu soudu máme. Pokud by však byl naopak složen jen ze soudců tzv. aktivistických, bude se často dostávat do střetu s kompetencemi, které náleží vám, zákonodárcům.

Mým cílem je najít rovnováhu, a to rozhodně ne ve smyslu výběru nevýrazné osobnosti bez jednoho či druhého přístupu. Naopak, usiluji o výběr silných vyprofilovaných osobností, které budou ve vzájemné rovnováze.

Doktora Simona jsem vybral i proto, že jde spíše o soudce zdrženlivého. Po takových soudcích je dlouhodobá poptávka mezi těmi, kteří Ústavnímu soudu přisuzují ambici stát se tzv. třetí parlamentní komorou. Současně však působení doktora Simona ve štrasburském lidskoprávním tribunálu naznačuje, že rozhodně není formalistou omezujícím se na mechanické převyprávění právní úpravy. Jednoduše, je soudcem, který důsledněji respektuje vůli zákonodárců. Jako takový je podle mě potřebnou součástí postupně obsazovaného pestrého Ústavního soudu.

Nemohla mi uniknout mediální pozornost, která byla věnována některým aspektům profesního, ale i soukromého života navrženého kandidáta. Opakovaně jsme svědky toho, že kandidáti na ústavní soudce jsou veřejně tak důkladně rozebíráni, jako tomu nebylo nikdy předtím, a to dokonce detailněji, než u některých skutečně kontroverzních kandidátů, které navrhovali moji předchůdci. Doktor Simon mi ke všem výhradám, které se v médiích objevily, předložil své stanovisko a vysvětlení, které pro mě bylo přesvědčivé a dostačující.

Pochopitelně si kladu i další otázky. Co se změnilo, že je dnes grilování kandidátů tak detailní, že jde tak hluboko i do jejich osobního života? Je to jen nově pojatým detailním zájmem o jejich osobnost? Nebo je to nějaký vzkaz? Za nejdůležitější však považuji otázku, kde je hranice veřejného zájmu. Kde je hranice, která nám na jedné straně umožní důkladně ověřit veškeré předpoklady kandidátů a také jasně formulované požadavky na ně kladené, avšak na druhé straně nepovede k tomu, že se kvalitní a slušní právníci začnou nominací na soudce obávat a raději je nepřijmou. Od špiček české justice jsem již několikrát slyšel i názor, že v případě trvání takového trendu se obávají o nezávislost soudního rozhodování. Věřím, že tak daleko nejsme. Ale jsem přesvědčen, že si podobné otázky musíme klást. Abychom třeba i v dobré víře nezpůsobili škodu, kterou jsme původně ani nezamýšleli.

Měli bychom respektovat, že navržené osobnosti jsou často lidé s úctyhodnou kariérou, kteří - ať již budou nebo nebudou jmenováni za členy Ústavního soudu, měly by i nadále požívat respektu, který jejich profese nutně vyžaduje. Plně respektuji ústavní rozdělení kompetencí. Snažím se vám navrhovat kandidáty podle mého nejlepšího přesvědčení. Zcela respektuji úlohu Senátu, který se autonomně rozhodne, zda mnou navržené kandidáty schválí, či nikoli.

Věřím, že nám všem jde o společnou věc, a tou je co nejlépe vystavěný a dobře fungující Ústavní soud. I proto vás žádám o vyslovení souhlasu se jmenováním doktora Pavla Simona za soudce Ústavního soudu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane prezidente. Prosím, abyste zaujal čestné místo v lavicích Senátu. Sděluji, že žádostí na vyslovení souhlasu se zabýval VVVK. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 143/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Růžička. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 143/1. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jan Holásek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, pane senátore, abyste se ujal slova.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážený pane doktore, dovolte mi vás stručně informovat o projednávání tohoto návrhu na půdě ÚPV Senátu PČR. ÚPV se k této věci sešel 11. října tohoto roku. Svým 99. usnesením, po úvodním slově Tomáše Lebedy, ředitele vnitropolitického odboru Kanceláře prezidenta republiky, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě se usnesl takto. Výbor

I. konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu,

II. nedoporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním JUDr. Pavla Simona soudcem Ústavního soudu,

III. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jana Holáska,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Co se týká projednávání věci na ÚPV, dovolím si v tomto momentě několik poznámek. Zaprvé rozhodnutí bylo přijato samozřejmě v tajné volbě. Pro toto usnesení bylo pět členů ÚPV, tři byli proti.

Co se týká bodů, které byly projednávány na ÚPV, tady bych uvedl zejména následující. Kriticky bylo některými členy ÚPV vnímáno rozhodování o některých případech náhrady škody navrženým kandidátem. Vedle toho jsme, někteří členové ÚPV a někteří zúčastnění senátoři, kriticky komentovali obecný přístup k rozhodování o náhradě škody, který by měl být vztahován k ekonomické stránce, to znamená, jestli na to má stát dost peněz. Kriticky někteří členové ÚPV vnímali podnikatelské aktivity navrženého kandidáta, zejména tu skutečnost, že až do léta tohoto roku byl 50% společníkem ve dvou společnostech s ručením omezeným. Dále zazněly kritické poznámky, co se týkalo používání akademického titulu na webových stránkách stran podnikatelské činnosti. Zazněl názor, že záběr právního působení navrženého kandidáta na náhradu škody a nemajetkovou újmu je poměrně úzký.

Tolik za mě v tomto momentě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil roli garančního zpravodaje. Nyní uděluji slovo zpravodaji VVVK, panu předsedovi výboru, senátoru Jiřímu Růžičkovi.

Senátor Jiří Růžička:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy senátorky, páni senátoři, pane doktore Simone, vážení hosté, 1. 9. 2023 byl předložen předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi dopis prezidenta Petra Pavla s žádostí, aby Senát vyslovil souhlas se jmenováním doktora Pavla Simona do funkce soudce Ústavního soudu.

Všichni senátoři obdrželi znění žádosti a doprovodné materiály.

VVVK projednal tento tisk na své schůzi 11. 10. 2023. Bylo možné i na výboru konstatovat, že navrhovaný kandidát splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu. Vyzdvihována byla především jeho expertní zkušenost v oblasti zodpovědnosti za škodu způsobenou veřejnou mocí a v oblasti mezinárodního soukromého práva. Proti tomu se diskutovalo, proti těm nezpochybnitelným předpokladům, řekněme, profesním, jednak o některých jeho rozhodnutích, která potom nějakým způsobem upravoval Ústavní soud v minulosti, ale především se na našem výboru mluvilo o podnikatelské činnosti doktora Simona. Jak už tady bylo řečeno, doktor Simon v minulosti založil dvě s.r.o. se svojí manželkou. To, že jsme se tomu věnovali, jistě nebylo z důvodu, že bychom chtěli probírat soukromý život pana doktora Simona. Nepochybně i pan doktor Simon má právo na to dělat své koníčky, dokonce se jim věnovat a předávat některé poznatky i těm dalším. Nás spíš zajímalo to, že podnikal v rámci zmíněného s.r.o. Zákon o soudcích výslovně zakazuje soudcům, aby prováděli výdělečnou činnost. Tím nechci samozřejmě už předem naznačit, že jakékoli podnikání děláme jen proto, abychom na něm vydělávali, ale předpokládáme asi také to, že pro to, aby... Ten, kdo s.r.o. provozuje, na něm prodělával, není asi úplně obvyklé.

Výbor pak na závěr po diskusi přijal usnesení, které krátce jen připomenu. Je to 80. usnesení ze schůze výboru konané 11. 10. 2023, k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce Ústavního soudu, JUDr. Pavel Simon. Po úvodním slově doktora docenta Tomáše Lebedy, ředitele odboru analytického Kanceláře prezidenta republiky, po zprávě zpravodaje, senátora Růžičky, výbor konstatuje, že navrhovaný kandidát splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce. Ale doktora Simona – nedoporučuje Senátu vyslovit souhlas s jeho jmenováním. Určuje zpravodajem pro projednání tohoto tisku Jiřího Růžičku a pověřuje předsedu výboru Jiřího Růžičku, aby s tím seznámil předsedu Senátu. To je usnesení výboru jako takové.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Václav... Písemně, omlouvám se, děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nepísemně jako první přihlásil pan senátor Václav Láska, písemně, tím pádem má přednost, je přihlášen pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane prezidente, vážený pane kandidáte, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Omlouvám se, ale nebudu hodnotit dosavadní samotnou soudní praxi pana soudce, ale zmíním jeho činnost v Čchi-kungu Orlí hnízdo, kde vyvstaly aspekty, které dle mého názoru diskvalifikují pana doktora pro výkon soudce Ústavního soudu.

Zaprvé – titul Dr. Pan soudce na webových stránkách Čchi-kung Orlí hnízdo užíval zkrácený titul Dr. K takto používanému zkrácenému titulu se pan doktor na ÚPV vyjádřil, že nechtěl, aby klienti věděli, že je doktor práv JUDr. Naproti tomu ale rezolutně a opakovaně tvrdil, že ho vůbec nenapadlo, že by si někdo z návštěvníků stránek mohl myslet, že je doktor medicíny MUDr. Dle mého názoru vzhledem k charakteristice webových stránek Orlího hnízda, kde se píše o léčení a medicíně všude možně, nic jiného než to, že Dr. znamená MUDr., návštěvníka stránek ani napadnout nemohlo. Na ÚPV pan kandidát na můj dotaz, co tedy mělo potenciálního klienta napadnout při zkratce Dr., pan doktor neodpověděl. Dovolím si citovat § 5 odst. 1 občanského zákoníku: Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Dle mého názoru se jednalo o úmyslně klamavé použití zkráceného titulu a nepřiznáním této skutečnosti senátorům na ÚPV i o snahu o jejich oklamání. Obojí je dle mého názoru diskvalifikující pro výkon soudce Ústavního soudu.

Zadruhé – zákonem zakázaná jiná výdělečná činnost. Zákon o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., v § 85 odst. 1, explicitně zakazuje soudcům mj. jinou výdělečnou činnost, s výjimkou některých činností, jako např. činnosti pedagogické. Na ÚPV pan kandidát potvrdil, že jeho činnost v Orlím hnízdě byla výdělečná, ale zároveň tvrdil, že se jednalo o činnost pedagogickou. To ale dle mého názoru není pravda. Pojem pedagogická činnost je obsažen v několika zákonech, např. v zákoně o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb., kde se o ní explicitně píše např. v § 2, či v zákoně o vysokých školách č. 111/1998 Sb., v § 70a a v § 70, nebo dokonce v zákoně o sociálních službách č. 108/2006 Sb., např. v § 115. Ani pan soudce netvrdil, že by se pod některý z těchto zákonů dala jeho činnost v Čchi-kungu Orlí hnízdo zařadit. Dokonce bych doplnil, že na našem klubu tvrdil jmenovitě, že se to nedá zařadit pod pojem toho zákona o pedagogických pracovnících, o těch dalších zákonech se nezmínil. Jinými slovy, činnost pana soudce v organizaci Orlí hnízdo neodpovídala dle mého názoru pedagogické činnosti ze zákona, byla tudíž po celou dobu jeho paralelního působení ve funkci soudce jako výdělečná činnost v rozporu se zákonem. To je samozřejmě pro výkon funkce soudce Ústavního soudu diskvalifikující.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, nyní po vyřízení písemné přihlášky prosím všechny nepísemně přihlášené, jestli bychom mohli držet zvykové právo, že dostane slovo pan kandidát. Prosím, pane doktore Simone, máte slovo. Není s tím z hlediska přihlášených problém, protože jinak bychom museli držet jednací řád. Prosím, pane doktore.

Pavel Simon:  Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane prezidente, vážené senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, já bych začal svůj projev krátkým poděkováním a následně po skončení toho projevu se vyjádřil i k námitkám, které zazněly z obou výborů.

Zaprvé děkuji vám, pane prezidente, že jste mě navrhl na funkce soudce Ústavního soudu, že jste přihlédl k mým odborným znalostem i lidským vlastnostem, že stojíte za mojí kandidaturou, protože chcete mít Ústavní soud pestrý myšlenkově, hodnotově i lidsky. Děkuji i vám, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, za čas a pozornost, kterou jste mi věnovali během zajímavých, inspirativních a pro mě velmi přínosných debat v senátních klubech i obou výborech.

Vystoupení zde na plénu Senátu PČR mě vede ke krátkému ohlédnutí za minulostí. Nejsem tak mladý, abych si nepamatoval dobu před listopadem 1989. Dobře proto vím, že jednou ze strašných věcí, která se může člověku stát, je to, když se státní moc obrátí proti němu, když zákony platí podle toho, jak se to hodí úzké skupině lidí, když člověk nemůže žít svobodně a nemá zastání v případě, že mu stát ublíží. Právě ideály sametové revoluce jako lidská svoboda, důstojnost a rovnost před zákonem jsou vzácnými hodnotami, které je třeba chránit. Já jsem se o to ve svém profesním i soukromém životě vždy snažil.

Tento nelehký úkol primárně leží na vás, senátorech a senátorkách PČR, neboť vy jste pojistkou demokracie pro případ, že by se Poslanecká sněmovna začala od principů demokratického státu odchylovat.

Druhou pojistkou demokracie a vlády práva je Ústavní soud. Proto jsem rád, jako soudce i jako občan této země, že věnujete tolik péče a přemýšlení tomu, kdo je nejlépe kvalifikován být soudkyní nebo soudcem Ústavního soudu. Zásadní rolí Ústavního soudu je totiž být záchrannou brzdou ve chvílích, kdy ostatní orgány veřejné moci selžou v ochraně základních práv a svobod. Proto je podle mě třeba, aby jeho soudkyněmi a soudci byly silné osobnosti, s jasnými názory, bez ohledu na to, jestli jde o názory populární, se zkušenostmi z ČR i zahraničí, hodnotově ukotvení a připraveni odolávat tlakům i kritice.

Domnívám se, že jsem svou dosavadní kariérou, ale i během uplynulých 7 týdnů prokázal, že jsem takovým člověkem.

Budu rád, když mi umožníte nabídnout Ústavnímu soudu mou rozsáhlou zkušenost předsedy senátu Nejvyššího soudu, s podrobnou znalostí nejen dovolacího procesu, ale i historickou zkušeností výkladu práva v oblasti odpovědnosti státu.

Za dobu svého působení na Nejvyšším soudu, a tím bych rád reagoval na část té kritiky, která se vůči mně vymezuje, jsem prokázal, že lidská důstojnost a svoboda jsou pro mě nejvyššími hodnotami, že opakovaně hledám cesty, jak v maximální možné míře poskytnout odškodnění těm, kterým bylo státem ublíženo. Jediným limitem je mi v tom vůle vás, zákonodárců, vyjádřená v zákoně, neboť na rozdíl od vás nemám legitimitu odvozenou od vůle lidu k tomu, abych sám zaváděl nová právní pravidla.

Ve své rozhodovací činnosti usiluji o kultivaci výkonu veřejné moci v ČR. V rozhodnutích, která jsem zpracoval jako soudce zpravodaj, se můžete dočíst, že odpovědnost za skončení řízení v přiměřené lhůtě má v plném rozsahu stát, který se nemůže vymlouvat na to, že jej účastník řízení neurgoval, že je to stát, kdo musí učinit všechny dostupné kroky k obnovení práva na rodinný život toho z rodičů, který nemá dítě ve výchově, že soudci v civilních věcech jsou povinni postupovat tak, aby byla věc rozhodnuta při prvním jednání, a délka řízení byla díky tomu maximálně zkrácena, že státní orgány jsou povinny spolupracovat, a stát se ve vztahu k právu na přiměřenou délku řízení nemůže vymlouvat na to, že jeden úřad nespolupracuje s druhým, nebo že stát se nemůže dovolat promlčení, pokud zneužil omyl právního zástupce poškozeného při podání žádosti o předběžné projednání.

A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho, protože věcí, ve kterých jsme s mými kolegyněmi a kolegy poskytli ochranu základním právům a svobodám, je mnoho stovek, a bylo by o čem mluvit, protože v nich poškození byli úspěšnější ve dvojnásobném počtu než stát.

Vedle toho Ústavnímu soudu nabízím zkušenost s aplikací práva EU, opakovaně jsem se podílel na dialogu se Soudním dvorem EU, v podobě žádostí o zodpovězení předběžných otázek. Tím jsem svým dílem přispěl nejen k vyjasnění výkladu práva EU, ale rovněž k odstranění těch legislativních aktů unijního práva, které se ukázaly být v rozporu s principy právního státu.

Na Ústavní soud bych také rád přinesl svou zkušenost s rozhodováním ve zvláštním senátu, který rozhoduje spory o pravomoc a vykonává tak kompetenci, jenž by jinak vykonával Ústavní soud.

Konečně jsem jedním ze dvou českých soudců ad hoc, kteří jsme složili slib soudce Evropského soudu pro lidská práva a také jsme na něm soudili, jak zmínil pan prezident. Nedávno jsem přitom byl požádán, abych za paní doktorku Šimáčkovou byl národním soudcem v další velmi složité a citlivé věci proti ČR.

Uvedené kompetence v současné chvíli Ústavní soud postrádá nebo o ně s odchodem dalších soudců brzy přijde.

Na tomto místě jsem si myslel, že svůj projev zakončím, nicméně vzhledem k té kritice, která se objevila, považuji za nezbytné se i k ní vyjádřit.

To, co je pro mě důležité, je, že v otázce toho, jestli jsem podnikal nebo nepodnikal, jestli jsem postupoval ve svých soukromých aktivitách v rozporu nebo v souladu se zákonem, se za mě postavili lidé, kteří jsou odborníky v této oblasti, pan místopředseda Nejvyššího soudu a řada akademiků. Přijde mi důležité říct, že je rozdíl mezi tím, jestli soudce vlastní majetek, mít obchodní podíl stejně jako mít akcie znamená vlastnit majetek, nebo jestli soudce vykonává nějakou výdělečnou činnost jinou, která s jeho majetkem nesouvisí.

Rozumím tomu, že v ČR se klade rovnítko mezi vlastnění obchodního podílu a mezi to, že člověk podniká. Obávám se ale, že ta kritika, která na mě směřuje, není kritikou mého jednání, které bylo v souladu se zákonem. Je to kritika samotné zákonné úpravy. Jestliže zákon někomu umožňuje se nějak chovat, jestliže zákon nám říká, co můžeme a co nemůžeme dělat, tak by nikdo neměl být podle mého soudu kritizován za to, že se chová v souladu se zákonem. Je možné vyčítat jenom to, že se chová v rozporu se zákonem. Znovu tady odkazuji na rozsáhlá vyjádření pana místopředsedy Nejvyššího soudu Petra Šuka, který se věnuje korporátnímu právu, vyzná se v těchto otázkách. Kdyby něco bylo v nepořádku, tak si myslím, že první, kdo by zasáhl, by byl právě Nejvyšší soud.

Samozřejmě je možné, že se jako zákonodárci rozhodnete, že soudci nesmí vydělávat na svém majetku, že nesmí pronajímat svoje byty, že nesmí vlastnit akcie, že nesmí vlastnit obchodní podíly, ale to je jiný příběh. To je příběh, který neodpovídá současné právní úpravě.

Byla mi kladena otázka, z jakého důvodu jsem převedl v květnu letošního roku své poloviční podíly na moji manželku. Ta odpověď je velmi jednoduchá. S mojí manželkou už 26 let máme hezký vztah, základem toho hezkého vztahu je to, že všechno máme na půl, že všechny věci, které máme, i třeba které zdědíme, zůstaly by ve výlučném majetku jednoho z nás, že si prostě rozdělíme. Takže ve chvíli, kdy jsem si ověřil, že mohu jako soudce nabýt obchodní podíly v těch dvou společnostech, pro nás vůbec nebyla otázka, že by ty podíly ve společnostech, které primárně slouží k obživě mojí ženy, že bychom si je nerozdělili na půl. Ty svoje podíly jsem převedl na moji paní až proto, že jsem na to byl tázán panem profesorem Kyselou. Pochopil jsem, že nezáleží úplně tak na tom, jestli věci jsou nebo nejsou v souladu se zákonem, že také záleží na tom, jak vypadají. Protože jsem chtěl, aby to, co bylo v souladu se zákonem, navenek také vypadalo nějak, tak jsem ty své podíly převedl.

Pokud se týká mého profesního záběru, který tady byl zmíněn panem senátorem Holáskem, ve chvíli, kdy se věnujete problematice odpovědnosti státu, musíte se zabývat všemi oblastmi práva, ve kterých stát funguje, musíte znát trestní řízení, musíte znát daňové řízení, musíte znát civilní řízení, správní řízení. V těchto všech oblastech nemusíte být odborníkem, ale musíte vědět, jakým způsobem ty oblasti fungují. To je nějaká kvalita, kterou já do této oblasti přináším.

Pan senátor Canov hovořil o pedagogické činnosti, o tom, že moje pedagogická činnost nespadá pod žádný z těch zákonů o pedagogických pracovnících, vysokých školách a podobně. Ano, nespadá, protože nejsem pedagogickým pracovníkem ani školy, ani školského zařízení, ani vysoké školy. Tyto zákony mají úzce vymezenou oblast působnosti. Když zákon o soudech a soudcích hovoří o pedagogické činnosti, má tím na mysli každého, kdo se věnuje nějaké pedagogické činnosti, jinými slovy kdo se snaží někoho jiného něco naučit. Není to tedy ta pedagogická činnost, není omezena speciálními zákony, které se jí nijak nedotýkají. Jinak by soudci nemohli přednášet, nemohli by učit, což není něco, co by odpovídalo realitě v dnešní době.

Kladl jsem si otázku, z jakého důvodu je výluka pedagogické činnosti právě v zákoně o soudech a soudcích, proč mohou soudci vyučovat... Myslím si, že to je proto, že my jako společnost máme zájem na tom, aby lidé, kteří něco umí, kteří něčemu rozumí, to předávali dál, protože to zvyšuje vzdělanost celé naší společnosti. Myslím si, že je lhostejné, jestli se to týká práva nebo jestli se to týká nějaké jiné oblasti, třeba toho, jak zvládat stres jako v mém případě.

Když jsem si kladl otázku, proč můj soukromý život vyvolává tak velký zájem, tak jsem si na ni musel odpovědět tak, že pravděpodobně veřejnost není úplně seznámena s tím, jak soudci žijí své soukromé životy. Asi by bylo překvapující to, že někteří soudci, vč. soudců Ústavního soudu, jsou trenéry fotbalu, jsou trenéry bojových umění, jsou to malíři, kteří prodávají své obrazy. Kolegyně šijí historické úbory... Jeden kolega má rockovou kapelu. Soudci jsou lidé, kteří žijí své životy, kteří mohou mít nějaké činnosti výslovně zmíněné v zákoně o soudech a soudcích i jako výdělečné, mohou je mít také jako nevýdělečné. Možná z toho pramení to velké překvapení ohledně toho, co já ve svém soukromém životě dělám, nedělám.

Přijde mi důležité, že se za mě postavili odborníci, kteří se vyznají v těchto oblastech, kteří jednoznačně deklarovali, že to, co dělám, je v souladu se zákonem, že je to činnost, která je dovolená.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že oceníte přínos, který mohu Ústavnímu soudu nabídnout. Budu rád, když podpoříte návrh pana prezidenta na mé jmenování soudcem Ústavního soudu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane doktore. Nyní je přihlášen pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane prezidente, pane předsedo, pane kandidáte, kolegyně, kolegové, v minulosti jsem tu dvakrát vystoupil na podporu kandidátů do Ústavního soudu, kteří byli v diskusi zpochybňováni, zastal jsem se jich. Dnes je má role opačná.

Nejdříve bych rád reagoval na tři věci, které zazněly v úvodním projevu pana prezidenta.

Zaprvé – citoval tady soudní špičky, které se domnívají, že je ohrožena soudcovská nezávislost. Myslím si, že tady těch argumentů už bylo opravdu moc. Myslím si, že soudcovská moc a soudci mají v ČR naprosto privilegované postavení, nezpochybnitelné. Můžou se podívat po ostatních zemích Evropy, kde je to mnohem a mnohem horší.

Tady nemáte ani náznak něčeho, že by kdokoliv zpochybňoval nezávislost soudní justice. Přijde mi, že špičky soudní justice už toho zneužívají. Historicky chcete, aby se soudci vzdělávali – zasahování do nezávislosti justice. Chcete, aby soudci soucítili s ostatními státními zaměstnanci a nezvyšovali si platy – zasahování do nezávislosti justice. Diskutujete o kandidátovi na ústavního soudce – zasahování do nezávislosti soudní justice. Myslím, že už toho bylo dost. Opravdu bych soudní špičky vyzval, aby byly nohama na zemi a aby taky přišly s nějakou pokorou. Myslím, že to působí už kontraproduktivně.

Zadruhé pan prezident položil, asi řečnickou, otázku, jestli to naše rozhodování a ta naše diskuse je nějaký vzkaz. Chtěl bych pana prezidenta ujistit, že všechno, co dělám, dělám podle ústavy v tomto bodu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nikomu žádný vzkaz neposílám. Byl bych nerad, kdyby mi to bylo podsouváno i samotným prezidentem republiky.

Zatřetí padla tu otázka, proč se právě o jeho kandidátech vede diskuse. Na to můžu odpovědět. Já jsem tu dostatečně dlouho, abych zažil projednávání kandidátů i předchozích. Někteří z nich prostě byli tak špatní, že jsme se v klidu v kuloáru dohodli, že je nepodpoříme, žádnou diskusi jsme o tom nevedli a prostě jsme je nepodpořili. Pan prezident předkládá kandidáty kvalitní, tudíž o nich diskusi vedeme, protože jsme velmi často rozpolceni v těch názorech. Někdo je pro, někdo proti. Ale to je přece legitimní? Já si myslím, že by to měl brát jako pochvalu, že na rozdíl od předchozího prezidenta umí předkládat kvalitní kandidáty, o kterých diskutujeme. Ten předchozí to moc neuměl.

Teď k samotnému panu kandidátovi.

Já jsem v tom, co vám chci říct, i o tom, jaké bude mé finální rozhodnutí, velmi, velmi přemýšlel, účastnil jsem se jednání ústavního výboru, s panem kandidátem jsem telefonicky asi tři čtvrtě hodiny diskutoval. Za mě velmi, velmi zajímavá diskuse. Nicméně pokud jde o věci, které se netýkají přímo výkonu jeho soudcovské profese – to, co tady zmínil kolega Canov nebo to, co bylo řečeno na ústavně-právním výboru a týkalo se jeho podnikání a jeho dalších aktivit – já bych k tomu měl drobnou výhradu, že mám za to, že právě soudci pro to své extrémně privilegované postavení by měli jít tím absolutním vzorem. To, co je okolo společnosti s ručením omezeným pana kandidáta, úplně není, že by nám šlo vzorem. Spíše mi to přijde trošku jako obcházení těch pravidel. Nicméně říkám na rovinu, že to věc by mě nevedla k rozhodnutí o tom, zda je, či není vhodný kandidát na ústavního soudce, protože si myslím, že je to – a budu mluvit za sebe – mimo rámec toho, co bych chtěl u kandidáta posuzovat. Opravdu tady souhlasím s tím, že jedna věc je diskuse, která se o kandidátech vede, která se vede v médiích, mezi veřejností, tu nemůžeme nijak limitovat. Ta je naprosto legitimní a nelze se jí divit. Ale pak co ovlivňuje naše osobní rozhodování? Tam už určité limity jsou, byť nejsou dané psaným právem, nějak je cítím v hlavě. Tahle skutečnost by mě nevedla k tomu, že bych kandidátovi nedal hlas.

To, co je pro mě rozhodující, je jeho přístup k problematice náhrady škody způsobené státem při výkonu veřejné moci. Předpokládám, že to by byla jeho nejsilnější deviza, to, co by – to nejvíce důrazné, co by přinesl Ústavnímu soudu, v čem by byl schopen rozhodování Ústavního soudu ovlivnit, protože předpokládám, že tato problematika by mu byla svěřována jako člověku, který jí rozumí a který se na ni specializuje. Zase předestřu, já jsem při uvažování o této problematice vůbec nebral v potaz rozhodování pana kandidáta, jako soudce Nejvyššího soudu. Já jsem si sice jeho judikáty stáhl. Zajímalo mě to, podíval jsem se na to. Přiznám se, že jsem tam nenašel z mé strany nic problematického. Ale i kdyby tam bylo něco problematického v kontextu toho, o čem budu mluvit dál, tak bych na to nebral zřetel, protože vnímám, jaký je rozdíl mezi soudcem obecného soudu a soudcem Ústavního soudu. Ten prostě rozdíl tam je. Stejně tak nemám absolutně žádný problém s tím, že některá rozhodnutí pana kandidáta – a teď nevím, jestli přímo soudce zpravodaje, nebo když byl v Senátu a byl jiný soudce zpravodaj, zrušil Ústavní soud. S tím také nemám problém. Pokud tam soud nekonstatuje nezákonnost rozhodnutí soudce, ale pouze na to má jiný názor, je to v pořádku. Každému soudci prostě pro jiný právní názor se může rozsudek zrušit, neřku-li, že se znovu vracím k tomu, že Ústavní soud se často na věci dívá trošku z jiného úhlu pohledu než soudci soudů nalézacích.

Ale s čím tedy já mám ten největší problém a s čím se já nemůžu srovnat, je v uvozovkách „ideologie“, ale v tom, řekněme, dobrém slova smyslu, s jakou pan kandidát k té věci přistupuje. Já jsem asi malinko přeskočil. Já bych asi ještě chtěl říct, aby bylo úplně fér, za to pan kandidát nemůže, ale problematika náhrady škody státu při výkonu veřejné moci zejména při neoprávněném trestním stíhání je v České republice naprosto žalostná. Naprosto žalostná. Trošku ad absurdum, český stát umí zničit život člověka nespravedlivým trestním stíháním, ale zásadně potom odmítá nahrazovat škodu. Příběh lidí, kteří si prožili pět, šest, osm, deset let trestního stíhání, pak byli zproštěni a čekalo je další soudní řízení, při kterém oni měli to důkazní břemeno prokázat, jak jim bylo ublíženo, a způsob, jakým to vedou někteří soudci, v podstatě bylo v podstatě další trestní stíhání, je neakceptovatelný. Neakceptovatelný. Jsou to opravdu absurdity typu – dovolte mi jednu vzpomínku z mé praxe, kdy byl 4 roky stíhán policista, přišel o práci, pak byl zproštěn, ukázalo se, že to byla naprosto mizerná práce tehdejší inspekce ministerstva vnitra. On chtěl náhradu škody. Zástupce ministerstva spravedlnosti argumentoval, že policistovi žádná náhrada škody nepřísluší, protože je to policista. K těm česká společnost nemá úctu, o čemž svědčí velké množství vtipů, které se o policistech vypráví. Takovéto absurdity musí lidé, kteří se domáhají náhrady škody, snášet.

Ale vracím se k tomu, že to není problém pana kandidáta. To jenom jsem chtěl dát v souvislosti s tím, o čem mluvím, vstup, a i kritiku toho, té problematiky, jako takové.

Dovolte mi ještě říct, že to, že je to tak mizerné, může být z části odpovědnost nás zákonodárců, protože jsme nedali přesnější mantinely pro to, aby soudci rozhodovali, je to opravdu na našem zamyšlení – tady bych apeloval i na pana ministra spravedlnosti, který už tady není, jestli by nebylo na čase tomu dát aspoň minimální mantinely, ale je to i rozhodování těch soudců. Tam opravdu v některých pozicích ta nelidskost, zejména soudců nalézacího soudu, prvoinstančního, je opravdu děsivá.

Teď zpátky k panu kandidátovi. V kontextu toho, o čem jsem mluvil, tak se mě prostě hluboce dotýká to, jak on prezentuje ten svůj přístup k této problematice v rozhovorech, které dával poté, co se stal kandidátem. Na jednu stranu já respektuji a vážím si toho, že se za nic neschovává a ty svoje názory otevřeně říká, abychom se uměli rozhodnout, na druhé straně ten přístup, který má a který zjednoduším v to, že je třeba uvažovat o tom, že někdy prostě spravedlnosti nemůže být učiněno za dost, protože na to stát nemá, že kdyby se nahrazovalo veškeré bezpráví, které stát způsobil, pak třeba nebude na školství nebo na vědu, to je sice názor, řekněme, legitimní, ale ne pro soudce Ústavního soudu. Právě na tom Ústavním soudu ta základní poučka – spravedlnost za každou cenu, za každou cenu – by měla být dominantní ideologií každého ústavního soudce. Tu já tady u pana kandidáta nevidím. Přestože si ho vážím, vážím si jeho praxe, toho, co jako soudce dokázal, a považuji ho za dobrého člověka, tak jsem se po dlouhém uvažování rozhodl mu svůj hlas nedat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Nytra neuplatňuje přednostní právo, takže prosím paní senátorku Danielu Kovářovou. Jinak kdybyste, pane doktore, chtěl vystoupit, zagestikulujte a samozřejmě to bude možné. U pana prezidenta je to samozřejmost z jednacího řádu.

Senátorka Daniela Kovářová:  Dobrý den, pane prezidente, pane doktore, vážené kolegyně, kolegové, položím adeptu na ústavního soudce své obligátní dvě otázky, protože si myslím, že to je ideální příležitost na to, abychom my neříkali své názory, ale abychom dali adeptu možnost ukázat, co v něm je.

Otázka číslo 1: Jaký je váš názor na ústavní zakotvení manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy? Otázka číslo 2: Jaký je váš názor na ústavní zakotvení práva na platby v hotovosti?

K těm svým otázkám ještě dodám, jsou to mé pravidelné testovací otázky. Věřím, že chápete, že se neptám na manželství, pro všechny, že to mě v skutečnosti nezajímá. Ptám se proto, abych adeptovi, i panu doktoru Simonovi, dala možnost ukázat jeho hodnotové založení. Ty otázky ukládám proto, aby se ukázalo, zda před námi stojí adept, který nikomu nevadí – a není vyloučeno, že v budoucnu před námi takoví budou stát – zda je tady adept, nebo že je bez vůně, bez zápachu a bez osobitosti, nebo zda je o vrstevnatou, zajímavou osobnost, zda a jak je ta osobnost barevná a jak voní, nebo jak páchne. Protože na vůni či pach můžeme být názorově odlišní.

Přála bych si, aby Ústavní soud byl rozmanitý, aby každý ústavní soudce voněl nebo smrděl nějak jinak. Abychom jasně všichni věděli, jak který ústavní soudce voní nebo páchne. Ale k tomu, abychom znali jeho vůni a pach, potřebujeme vědět, co si skutečně myslí, z jakého prostředí pochází, co ho formovalo, protože jeho hodnoty a jeho názory – nikoliv jeho úspěchy a jeho prohry – budou mít přímý vliv na soudní rozhodnutí. Proto prosím pana adepta, aby odpověděl. Děkuji předem za jeho upřímnost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji paní senátorce, která je dnes černobílá. Další přihlášený, pan senátor Marek Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážený pane doktore, debata o návrhu kandidáta na ústavního soudce, který pan prezident předložil Senátu, byla, řekl bych, poněkud rozsáhlá v médiích i v senátních výborech. Samozřejmě také v klubech. Osobně proto nechci tu diskusi nějak více rozšiřovat, nebo prodlužovat. Nicméně vzhledem k tomu, že pan prezident nás i v minulosti požádal, nebo respektive apeloval, abychom případné odmítnutí jeho návrhů nějakým způsobem veřejně zdůvodňovali, i vysvětlili, abychom je nepřecházeli jenom pouhým hlasováním, z toho důvodu mám potřebu ve stručnosti zmínit některé důvody mého negativního rozhodnutí.

Zákon o soudcích v řadě paragrafů apeluje, pardon, v řadě paragrafů operuje s pojmem „soudcovská důstojnost“. Také jde o to, aby ta soudcovská důstojnost byla ze strany soudců jaksi důležitým požadavkem pro výkon soudcovské funkce.

Zákon také, a to už jsme zde slyšeli, zakazuje výdělečnou činnost soudcům s uvedením některých výjimek, jako třeba pedagogická činnost. Ty soukromé aktivity pana kandidáta byly poměrně rozsáhle diskutovány. Podle mého názoru ty principy soudcovské důstojnosti a etiky porušují. Jeho veřejná prezentace totiž vykazuje poměrně silné prvky podnikání za účelem zisku. Už zde bylo zmíněno – založil firmu s.r.o., nabízel kurzy za úplatu, vytvářel a prezentoval reklamu, kde i sám vystupoval, v rámci té reklamy nabízel slevy na své služby. Už zde bylo zmíněno i zavádějící používání zkratky titulu Dr. na stránkách, které se týkaly zdraví.

Já se domnívám také, že mohlo docházet k matení návštěvníků. Teď nechci posuzovat, proč se tak dělo a jestli to byl úmysl, nebo jenom nějaké neuvědomění si té chyby. Pro mě bylo do určité míry, jako lékaře, znejišťující uvádění některých lékařských chyb, bludů, které nepovažuji za nebezpečné, ale přesto si myslím, že by ze strany soudce, vzdělaného člověka prostě neměly být takto publikovány.

Pan doktor se na jednáních klubů snažil své aktivity podrobně vysvětlit, i dnes takto učinil, ale já musím sám za sebe uvést, že mě osobně jeho vysvětlení nepřesvědčilo. Spíš mi to připomínalo jakési obcházení jako toho ducha zákona. Ale to ať si každý přebere sám. Mám za to, že je naší spoluodpovědností dbát na to, aby Ústavní soud byla instituce s vysokou důvěrou ze strany veřejnosti. Proto je třeba klást ty nejvyšší nároky na ty, které do ústavních soudců vybíráme.

Kvůli těm kontroverzím, které jsem zde zmínil, prostě nemohu s klidným svědomím hlasovat pro tento návrh. Snažil jsem se to i stručně zde vysvětlit. A jen ještě musím reagovat na pana prezidenta – nedokážu to tak, řekl bych, perfektně, jak to udělal pan senátor Láska, ale chtěl bych vám říci, že opravdu nehledejte v tom našem zkoumání těch věcí a v tom našem rozhodování žádný vzkaz, ani žádné schválnosti. Mám za to, že Senát v minulosti odmítl kandidáty i jiným prezidentům, možná o tom nebyla taková debata, to už zmínil pan senátor Láska, možné příčiny toho. Já třeba osobně jsem nepodpořil, za tu dobu, co jsem v Senátu, dva z kandidátů, které navrhoval minulý prezident. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Jestli pan doktor chce teď vystoupit, protože ono se to hromadí, prosím, máte slovo. Pan senátor Nytra, jsem pochopil, souhlasí. Prosím.

Vy tady jste hlavní osoba, respektive po panu prezidentovi samozřejmě, takže máte slovo.

Pavel Simon:  Především děkuji panu senátoru Láskovi za to, že tu debatu, mně přijde, posunul tam, kde já si myslím, že by měla být, že by se měla týkat mých odborných kvalit, které můžu předkládat na Ústavní soud. Za tuto podporu jsem velmi rád. Když zmiňoval moje názory na problematiku odškodňování, je třeba říct, že to jsou názory, které směřují do budoucna. My jsme v situaci, a zkuste mi to věřit, já se věnuji už 13 let této problematice, nejenom na úrovni České republiky, ale i ve směru k zahraničí, Česká republika tím, jak má nastavenou problematiku odškodňování, je v určitém extrému. Ostatní státy to mají méně přísné ve vztahu ke státu.

Je to stejné, kdybych to měl k něčemu přirovnat, jako kdybychom dnes po dálnici v ČR jezdili 170, což když pomineme Německo, je nějaký extrém v evropském kontextu, a někdo přišel s návrhem, že budeme jezdit 200. Jen říkám, já nejsem ten, kdo stanoví pravidla. Vy jste tady od toho, abyste stanovili pravidla. A jenom jako expert vám říkám, už teď jezdíme hodně rychle, pojďme si položit otázku, jestli těch 200 opravdu chceme, nebo jestli nás to zavede do nějakého dalšího extrému. Tolik jen k mému vyjádření.

Pokud se týká soudcovské důstojnosti a mých soukromých aktivit, já si opravdu myslím, že to je podiv vzniklý tím, že možná veřejnost neví, co soudci dělají, že také třeba hrají fotbal, že jsou někdy zpocení, že chodí na oslavy a tam pijí alkohol a kouří cigarety. Myslím si, že soudci žijí úplně normální život jako všichni ostatní. Nepřijde mi, že by bylo v rozporu se soudcovskou důstojností to, že se snažím pomoci druhým lidem, aby dokázali zlepšit kvalitu svého života. Naopak mi to přijde jako něco, co je přínosné. Ve chvíli, kdy se někdo z mých studentů dozvěděl, co dělám, ta reakce byla jednoznačná, že jsou rádi, že zrovna já jsem soudce, protože to zvýšilo jejich důvěru v justici v jejich očích.

Co se týká výdělečné činnosti, už jsem vám psal v dopise, že můj měsíční příjem z výuky Čchi-kungu je 6500 Kč. Jsou to zhruba 4 % mého čistého měsíčního platu. Já to nedělám pro peníze, nedělám to proto, abych podnikal. Dělám to proto, abych si pokryl své náklady. Rozhodl jsem se, že do budoucna tuto činnost budu vykonávat zcela bez nároku na odměnu, aby to bylo úplně jasné.

Pokud tady bylo zmíněno, že jsem něco prodával, že jsem dělal nějakou reklamu, pak to je informace, která není pravdivá. Byly použity moje fotografie k reklamě jiným subjektem, který nabízel určité online kurzy. Je to úplně stejné, jako když si půjdete koupit nějakou e-knihu, tak si také nebudete myslet, že v obchodě si ji kupujete od autora, i když on tam bude mít svou fotografii. I když tam bude mít napsáno, že tu knihu napsal on. To jsou prostě dvě různé věci. Na faktuře vidíte, od koho si kupujete. Není to vždy ten, kdo je zrovna vyfocen na nějaké prezentaci.

Ještě jsem se chtěl dostat k té zkratce akademického titulu. Jen bych chtěl zdůraznit, že to je titul, který já mám. V souladu s pravidly českého pravopisu jsem použil tu zkratku. Použil jsem ji proto, že jsem nechtěl použít celý svůj titul. Chtěl jsem dát najevo, že mám vysokoškolské vzdělání, nechtěl jsem, aby za mnou lidé chodili a řešili své právní problémy. Nikdy za mnou nikdo nepřišel, že by byl zmatený a myslel si, že jsem lékař. To se mi nikdy nestalo, takže nevím, nakolik tento problém je skutečně reálný.

Poslední věc, odpověď na otázky paní senátorky Kovářové. Co se týká zakotvení v ústavě manželství jako svazku muže a ženy, tak si uvědomuji, že v ČR je skupina lidí, pro které manželství je svazkem muže a ženy. Já sám žiji v takovém manželství. Jsou lidé, kteří by chtěli uzavírat stejnopohlavní sňatky a mají určité překážky ve svém životě, které jsou podle mě relevantní a kterými je třeba se zabývat. Jestli by se to mělo řešit tím, že by se i jim mělo povolit uzavřít manželství, nevím. To je otázka, která míří na vás, na zákonodárce, abyste vy jste to uplatnili, aby vy jste to posoudili. Nemyslím si, že je to něco, čím by se někdy mohl zabývat Ústavní soud. Já na to s dovolením nemám žádný vyhraněný názor. Já si myslím, že stát máme od toho, aby odstraňoval překážky k dobrému žití pro nás pro všechny. Pokud to může udělat, tak by to udělat měl. Máme to ošetřeno v zákonech. Nemyslím si, že posunutí této úpravy na úroveň ústavy, že by něco vyřešilo.

Stejně tak u plateb v hotovosti, stejná odpověď. Myslím si, že to je otázka politická. Nemyslím si, že je technicky možné, aby přestala existovat hotovost. K tomu se vyjadřovala řada ekonomů. Nemyslím si, že by posunutí této problematiky na ústavní úroveň mělo nějaký přínos. Ale znovu, je to něco, čím se Ústavní soud podle mě nikdy nebude zabývat. Budu respektovat rozhodnutí, ke kterému vy dospějete.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Pan senátor Zdeněk Nytra, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane doktore Simone, dámy a pánové, já nebudu ani minimálně na úvod svého vystoupení hodnotit pana doktora Simona. Mě zaujala úplně jiná věc. Já vám odcituji stanovisko nebo prohlášení Soudcovské unie: Soudcovská unie v ČR v souvislosti s posuzováním Pavla Simona jako kandidáta na soudce Ústavního soudu se znepokojením registruje politické zpochybňování konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Tato rozhodnutí jsou výsledkem právních názorů všech členů příslušného senátu a jejich ryze politická kritika či mechanické spojování pouze s jedním ze členů soudního senátu podkopává důvěru v principy právního státu.

Budu mluvit za jednání našeho klubu, kde jsme s panem doktorem seděli, tuším, že dokonce více než hodinu minulý týden v úterý. Tam nic z toho nezaznělo. Tam nikdo nezpochybňoval nezávislost justice. Tam nikdo dokonce ani nenapadal případné soudní verdikty. Ano, někteří naši členové, a podotýkám, že to, tuším, v drtivé většině byli senátorky a senátoři, kteří mají právní vzdělání, takže ne nějací právní amatéři, ptali se pana doktora na některé rozsudky, které následně Ústavní soud vyhodnotil jako ne nezákonné, jak zmiňoval pan senátor Láska, ale měl na ně jiný právní názor, zrušil je, korigoval je, opravil je. Troufám si za sebe tvrdit, že tato diskuse byla naprosto korektní, nebyla mířena proti nezávislosti soudního sboru jako takového, že jsme měli možnost se dozvědět něco víc o podhoubí nebo důvodech jednotlivých rozsudků.

Teď už možná konkrétněji k panu doktoru Simonovi. To vystoupení bylo sebevědomé, bylo konkrétní, na druhou stranu minimálně v oblasti podnikání mě opravdu nepřesvědčil, protože zisk, který je jednou z podmínek, nebo tvorba zisku, za účelem zisku, což je jedna z podmínek podnikání, je číslo. To může mít i zápornou hodnotu, to zaprvé. Zadruhé pro mě není vůbec podstatné, jestli byl ten zisk 4000, 8000, 80 000, navíc v kombinaci u s.r.o. s manželkou. Vůbec nezpochybňuji vlastnictví. Někdo opravdu může zdědit bytový dům, kde bude 50 bytů, a asi není důvod ho prodávat. To znamená, spravuje svůj majetek. Nemám nic proti tomu, co pan doktor vyučoval. Vyučoval čínskou jógu. Je otázka, jestli toto je pedagogická činnost, jestli trenér golfu je pedagogická činnost, jestli trenér v posilovně je pedagogická činnost. Nejsem si jistý, jestli je to chyba pana doktora. Pan ministr spravedlnost už tu není, takže možná druhý apel na ministra spravedlnosti, abychom se tím zabývali, jestli to není zapotřebí lépe definovat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážený pane doktore, dámy a pánové, jednáme o kandidatuře pana doktora Pavla Simona na ústavního soudce. Pan prezident mezi nás osobně přišel a já jsem mu chtěl za to poděkovat. Zůstává tady s námi a sleduje diskusi, a to je velmi důležité. Naprosto sdílím s prezidentem republiky cíl, aby Ústavní soud byl dobře vystaven. Anketa, kterou prezidentská kancelář vyvolala na začátku jmenování tohoto Ústavního soudu, ale začíná vypadat, jako kdybychom se dostávali mimo rámec ústavy. Nepřipusťme, aby pan prezident už tuto exkluzivní pravomoc neměl. Nenechte si ji vzít, pane prezidente. Ta anketa způsobila, že někteří mají pocit, že mají patent na to, aby vám řekli, kdo má na Ústavním soudu sedět.

Jeden příklad za všechny. Advokátní komora, jejíž kandidát nebo kandidátka neprošli, teď veřejně dodávají další jména a další kandidáty. Dokonce žádají o přijetí u vás. Ne. Samozřejmě že v rámci občanské společnosti je dobře mluvit o kvalitních jménech, ale tahle pravomoc patří hlavě státu a je naší povinností v Senátu, aby v rámci sdílené pravomoci, kterou za to také neseme, jsme vaši pravomoc, pane prezidente, sdíleli a nepřipustili podobné aktivity, které někdy vypadají jako nátlakové.

Stejně tak chci navázat na svého předřečníka. Stanovisko Soudcovské unie také stojí za pozornost. Zkrátka měli bychom hlídat, aby proces jmenování, a tady s vámi souhlasím, pane prezidente, umožnil vybrat ty nejlepší.

Ale vaše otázka, co se změnilo, má jednoduchou odpověď. Přeci jmenujeme dnes společně s vámi, my potvrzujeme, vy jmenujete, celkem 13 z 15 soudců. To je obrovská výměna. Je naší povinností, aby tam zůstávali například kvalitní kandidáti, to znamená, aby ti, co se osvědčili, mohli pokračovat. Protože co to je stát? Stát je přeci kontinuita. My nemusíme dělat volební kampaň, kdy vyměníme všechny. Mně tady chybí zamyšlení nad tím, jak příští Ústavní soud má vypadat a proč tam třeba chybí silné osobnosti, které se osvědčily a mohou přenést tu zkušenost, institucionální paměť a institucionální zkušenost do příštího Ústavního soudu. Tady je potřeba, abychom skutečně hlídali jednoho každého kandidáta. Zvýšená pozornost, kterou tady věnujeme jednotlivým nominacím, přeci také pomáhá vyjasňovat pravidla nebo kritéria.

Kdybych řekl ke konkrétnímu kandidátovi, panu doktoru Pavlu Simonovi, já bych na úvod řekl, nemám nic proti podnikání. Naopak. Bez podnikatelů se naše země neobejde. Nemám nic proti úsilí o zdravý životní styl. Dokonce každý, kdo pracuje s lidmi, aby nežili ve stresu nebo nezdravě, by měl zasluhovat naši podporu a veřejné ocenění. Ale tady máme skutečně otázku, zda tohle všechno musí být na jednom místě u jednoho soudce, který je tak prestižní, že přichází na Ústavní soud.

Já jsem mu položil otázku, zda je srozumitelné, jak máme rozumět tomu, že začal podnikat, založil s.r.o. a proč s tím potom přestal. Dostali jsme odpovědi, nebudu je tady už dál replikovat.

Vedle té rozhodovací praxe, i té jsem se věnoval, ale protože tady už padly argumenty, nebudu je opakovat, chci upozornit opravdu na to, že pro mě pedagogická činnost je skutečně zcela konkrétně vymezena. I té se pan soudce věnuje, protože přednáší právníkům. Ale když někoho učíte hrát kanastu nebo mariáš a máte na tom postavený byznys, rodinný byznys, tak to prostě není pedagogická činnost, protože výdělečná činnost, kterou soudce Simon provozoval, je z mého pohledu skutečně sporná z hlediska zákona o soudech a soudcích. Když se zaposloucháme do reklamních výzev soudce Simona, které jako Dr. Pavel Simon, Orel v hnízdě, nabízí svým klientům, říká, že první tři lekce budou zdarma, pak už vás to ale dovede k tomu, abyste zaplatili, protože vlastně tam je nabídka mnohem širší. Nabízejí se prožitkové lekce, které stojí tisíce až desetitisíce korun.

A pak je tam otázka, proč bychom se měli vůbec takového kurzu účastnit? Odpověď je jasná, protože se učíme přímo od doktora Pavla Simona, Dr. Pavla Simona.

To je vlastně ta otázka, zda zakládat firmu s.r.o. ve dvou, s manželkou, je totéž jako si koupit akcie nějaké velké akciové společnosti, která je kotovaná na burze. Protože pokud jste ve dvou a máte s.r.o., správní radu, respektive rozhodnutí o směřování firmy můžete řešit každý den, když se doma potkáte. Do toho nám opravdu nic není. Tady jde jen o to, že soudce Simon měl formou, kterou na sebe vzal, 50% účastí v s.r.o., přímý podíl na řízení té firmy, protože byli jen dva a nebyl vůbec problém, aby do toho promlouval. Tohle mi přijde hodno naší pozornosti. Kdyby zůstal u nezisku, dával své pedagogické schopnosti ve službách jako fyzická osoba, to také náš právní řád umožňuje, neřeknu ani popel. Právě proto, že pan soudce, který má být garantem na Ústavním soudu ústavnosti v naší zemi, si s tím nelámal hlavu a šel cestou nejkratší, to vyvolává velké otázky.

Nesouhlasím s tím, že zkratka Dr. Pavel Simon je otázka pravidel českého pravopisu, jak nám tady pan soudce uvedl. To prostě tak není. Když jsme o tom mluvili na ÚPV, doslova, cituji jeho slova, řekl: Přišlo mi jako dobrý nápad, že ukážu, že mám akademické vzdělání, konec citace, a dále pokračoval, nejsem lékař, nenabízím žádné léčení. A pokračoval: Nikde ve videích nenaznačuji, že bych někoho léčil nebo že bych byl lékař. Já mám pocit, že to neplatí. Uvedu jednu citaci a pochopíte. Cituji. Pan doktor Simon říká: Každá nemoc se nejdříve odehrává na úrovni energie, než se přenese na úrovni těla. Dokud je na úrovni energie, tak se s tím dá dělat spousta věcí. Když už na úrovni těla, je to obtížnější. Konec citace. To jsou zdravotní rady. Když se podíváme na druhou, a už potom nebudu zdržovat: Teď je ideální doba k tomu, začít připravovat svoje srdíčko na léto, které se blíží. Mohu pokračovat dál. To jsou zdravotní rady.

Proto si myslím, že bychom měli být pozorní v tom, co soudce, který sám říká, že neléčí, vlastně ve videích nabízí. Není proto možné, aby obstál v mých očích kandidát, který si takto účelově vykládá pojmy, jako je výdělečná činnost, doktor nebo pedagog.

Milí kolegové, vážené kolegyně, díky, že jste mě vyslechli. Nechci teď říkat další citace z videí pana doktora Simona, ale on mě totiž nepřesvědčil. Budu rád poslouchat vaše argumenty, ale já opravdu nechci mít soudce s ručením omezeným. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Pan doktor Simon chce reagovat. Pochopil jsem, že paní senátorka Kordová Marvanová to akceptuje, takže prosím, pane doktore.

Pavel Simon:  Děkuji, já budu velmi stručný. Žádná z těch dvou společností nikdy nenabízela kurzy v hodnotě 10 000 Kč a více. To je jedna důležitá věc. To se obávám, pane senátore, že nebyla pravda. Druhá věc, jsou to společnosti mojí ženy. Moje žena podniká. Já působím jako lektor.

Působím jako lektor i pro jiné společnosti, které nepatří mojí ženě. Nevidím v tom vůbec žádný rozdíl. Důležitá věc je, všechny ty kurzy a celý ten web je směřován ve vztahu k lidem, kteří se věnují Čchi-kungu, kteří mají nějaké vnímání zdraví. Nikdy jsem se nevydával za lékaře západní medicíny. Všechny ty rady, které tam byly, byly rady, které pocházejí z jiného medicínského systému. V tom kontextu je to třeba vnímat. Já vnímám rozdíl mezi tím, když léčím, to znamená, přijdu k někomu, udělám diagnostiku, nějak ho léčím, a mezi tím, když dávám obecné rady, které se týkají životního stylu. To si myslím, že jsem nikdy nikoho neléčil, ani jsem mu to nenavrhoval. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Prosím paní senátorku Hanu Kordovou Marvanovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Kordová Marvanová:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, pane doktore Simone, vážené senátorky, vážení senátoři. Než se budu věnovat určitým otázkám týkajícím se přímo pana doktora Simona, podobně jako někteří předřečníci musím reagovat na to, co říkal pan prezident, který se dokonce odvolal na to, že údajně špičky české justice se obávají o nezávislost soudnictví.

Samozřejmě nemohu vědět, s kým pan prezident ze špiček české justice mluvil, ale já jsem slyšela pana doktora Baxu, předsedu Ústavního soudu, nedávno jmenovaného panem prezidentem, který výslovně v Otázkách Václava Moravce se postavil na úplně jiné stanovisko. Dokonce vyjádřil dost velkou nespokojenost se stanoviskem Soudcovské unie. Prohlásil, že justice nemůže být nekritizovatelná. Mluvil o tom, že ta diskuse o Ústavním soudu, jeho roli a ukotvení, hodnotovém ukotvení kandidátů na ústavní soudce nemůže podkopávat právní stát, jak uvedla Soudcovská unie.

Já si myslím, pane prezidente, že jste prostě nemluvil s jinými reprezentanty české justice, protože jste nemohl usoudit, že by se všichni významní lidé v justici domnívali, že diskuse v Senátu o tak důležité pravomoci, jakou je, že společně s prezidentem můžeme ovlivnit složení Ústavního soudu, tak byste se nemohl domnívat, že prostě tímto my můžeme podkopávat právní stát. Naopak já tu diskusi tady považuji za velmi důležitou, je to jedna z klíčových pravomocí samozřejmě pana prezidenta. Je to klíčová pravomoc Senátu. I ve světle toho, že se bude téměř kompletně obměňovat Ústavní soud, je velmi důležité, jak bude složen. Jestli bude složen tak, že bude kontinuita rozhodování Ústavního soudu, za což se přimlouval vlastně současný předseda Ústavního soudu, nebo bude nějaká hodnotová diskontinuita. Mně leží na srdci to, aby tady byla hodnotová kontinuita. Považuji náš Ústavní soud, který byl zřízen na základě jmenování prvním prezidentem Václavem Havlem, jako nesmírně kvalitní, jako klíčovou pojistku demokracie a právního státu u nás. Já bych chtěla, aby jeho složení bylo takové, že tam budou takové osobnosti, které budou pokračovat v té tradici, jak zejména tedy toho prvního Ústavního soudu, jmenovaného Václavem Havlem, ale musím říct, že i ty další reprezentace, i Ústavní soud v čele nejen tedy pana doktora Kesslera, ale i pana doktora Rychetského, plnil tu roli ústavní pojistky. Já bych tedy byla ráda, aby do budoucna nebylo zpochybňováno, pokud se v Senátu diskutuje o adeptech na ústavní soudce, protože to je naše nejen pravomoc, je to naše povinnost z ústavy. Myslím, že tady soudci by si spíš měli jaksi sáhnout do svědomí, jestli oni neposouvají tu svou roli jinde, než to je.

Proč to tomu tak asi je? Já jsem se nad tím zamyslela, nejen já, ale objevila jsem články pana Petra Pitharta, který už vlastně na jaře letošního roku trochu upozorňoval nebo zpochybňoval ten princip, ten institucionalizovaný model, který zvolil pan prezident, kdy tedy oslovil 23 právnických institucí včetně soudů, advokátů, akademiků, podnikových právníků, notářů, státních zástupců. Petr Pithart ve svém článku z 1. dubna letošního roku pro Echo 24 pod názvem Trivializace výběru nových ústavních soudců upozorňuje na to, že by takto mohl vzniknout korporativistických model obsazení Ústavního soudu, že zkratka jednotlivé instituce – Nejvyšší soud, Vrchní soud, Advokátní komora a další instituce, že si prostě nominují své zástupce, že vlastně Ústavní soud má být nějakým zastoupením těch právnických institucí. Podotýkám, že takto vzniklé nominace nemusí dokonce ani vést k tomu, aby to byly ty nejlepší osobnosti, které budou tvořit Ústavní soud, protože tam neprobíhá žádná široká volba. Úzké vedení té instituce, ať je to soudní instituce nebo jiná právnická instituce, se dohodne, kdo z jejich středu bude poslán k prezidentovi. Já si myslím, že by bylo vhodné opustit tento model nebo tato očekávání. Možná právě z tohoto očekávání Nejvyššího soudu, ve chvíli, kdy se objevily z naší strany výhrady, nebo očekávání ze strany Vrchního soudu, když se objevily výhrady vůči panu doktoru Fremrovi, vyplývá takové zneklidnění, že ty instituce mají pocit, že už mají právo tam toho zástupce mít. Ale myslím si, že je zapotřebí o těch zástupcích diskutovat. To nejsou zástupci Nejvyššího nebo Vrchního soudu nebo Advokátní komory. To mají být prostě hodnotově ukotvené osobnosti, tak, aby byly zárukou plnění klíčové role Ústavního soudu. Tou klíčovou rolí je, a já tady odcituji z jednoho nálezu Ústavního soudu: Funkcí soudu a justice obecně je poskytovat ochranu právům jednotlivce, v materiálním právním státě pak ochranu i základním právům. Toto je vrcholná role Ústavního soudu. Ten má být i kritickou pojistkou proti třeba obecné justici, pokud se dopouští nějaké nespravedlnosti. Takže představa, že obecná justice si vyšle své zástupce jako nominanty do Ústavního soudu, je vlastně docela pochybná, protože by mohla vést i k tomu, že Ústavní soud nebude kritický tam, kde to je na místě, vůči přístupům obecných soudů. Nebude vytvářet tu protiváhu, která je už v konstrukci ústavy zakotvená. Takže to jsem chtěla říct.

Chtěla jsem poprosit jak pana prezidenta, tak jeho kancelář, protože jsem zaregistrovala naposledy třeba i komentáře pana Tomáše Lebedy, klíčového zástupce Kanceláře prezidenta, že je prostě rozladěn, znepokojen, proč rozebírám kandidáty na šroubky a kolečka včetně jejich soukromého života. To chci odmítnout, není tomu tak. Určitě já bych se bránila tomu, abychom do detailů rozebírali soukromý život kandidáta, pokud by nešlo o nějakou extrémní situaci. A stejně tak nějaké jiné věci, které nejsou důležité. Ale to hodnotové ukotvení kandidáta, to důležité je. O tom jsme se bavili. Je to jedna stránka – tedy hodnotové ukotvení. To hodnotové ukotvení kandidáta se dá poznat z jeho práce, z jeho názorů, které prezentuje v médiích, z jeho publikací.

A pak je ta druhá stránka, jestli ten kandidát dodržuje zákony, jestli je prostě důstojným kandidátem. Takže to jsou ty dvě strany mince. Pro mě v obou těch věcech u pana doktora Simona jsou závažné důvody, proč tedy jsem vyjádřila nesouhlas s jeho kandidaturou. Není to nic skutečně osobního, protože nezpochybňuji, určitě souhlasím s tím, co bylo napsáno v předloženém návrhu, že je odborníkem, že se tomu dlouhodobě věnuje. Ale to hodnotové ukotvení podle mého názoru nepatří, tak jak jej prezentuje, na Ústavní soud.

Pan doktor Simon byl nominován i s tím, že je tedy odborníkem na odškodňování lidí, kteří jsou poškozeni nezákonným trestním stíháním nebo mnohaletými průtahy v soudním řízení. Je skutečně odborníkem na to. Já jsem se i seznámila s jeho publikacemi, které buď sepsal on sám, nebo s dalšími kolegy. Samozřejmě jsem si prostudovala i tu dlouhodobou rozhodovací činnost jako obrázek toho, jak k věcem odškodňování přistupuje senát Nejvyššího soudu, který se odškodňováním zabývá. Musím říct, že nejsem sama, kdo považuje tuto rozhodovací činnost senátu Nejvyššího soudu za jednu z nejhorších. Rozumím tomu, že justice si to nemyslí. Já chápu, že prostě soudci to vidí z opačné strany. Ale tady by mělo zaznít i to hledisko jak jiných právních odborníků, tak publicistů, tak samozřejmě hledisko i lidí.

Proč je to důležité? Pokud nedochází k dostatečnému odškodnění újmy za nezákonné trestní stíhání nebo jiný nesprávný úřední postup jako mnohaleté průtahy v soudním řízení, lidé mohou mít pocit, že tento nový režim, který už máme více jak 30 let, se jich nezastane o nic víc, a je vlastně jejich nepřítelem, jako byl ten režim před rokem 1989.

Podle mě to je jedna z nejdůležitějších věcí, o kterou šlo v roce 1989, že stát nevládne těm lidem, ale že veškerá moc skutečně patří lidu. Pokud stát poruší ústavní práva ve stěžejních věcech lidí, musí justice zakročit i proti státu. To znamená, ten stát nemá navrch, ale navrch mají ta základní lidská práva občanů.

Chci upozornit na to, že dopady do životů lidí těch různých příkladů nezákonného stíhání, dokonce věznění v případě politických vězňů, kteří žádali odškodnění, nebo za průtahy v soudním řízení, kdy se lidé ani nedožijí výsledku toho řízení, že ty dopady jsou obrovské. Zničené životy, kariéra, podnikání, zdraví, rodina. Stát odmítá poskytnout dostatečné odškodnění této újmy. Netvrdím, že za tento přístup může výhradně pan doktor Simon, to si ani nemyslím. Za tento přístup na prvním místě může ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti má prostě tuto politiku neodškodňovat, klást překážky nebo dát symbolické odškodnění, jen ať se lidé soudí. U soudu se potom lidé soudí mnoho let, musí si na to dál najmout advokáty, přestože ty peníze nemají. Další chyba je u soudu prvního stupně, ta agenda je koncentrovaná u Obvodního soudu pro Prahu 2, to považuji za velkou chybu, protože ten je prostě zase – jako hledají jakékoliv důvody, jakékoliv záminky, jak to odmítnout. Jsou to nedostatek příčinné souvislosti, promlčení, různé administrativní překážky. Když už ten nárok je, je přiznán v naprosto nevyhovující výši, a to i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Potom odvolačkou je jediný soud – Městský soud v Praze. Pokud jde tedy o přehmaty justice, mám na mysli. Městský soud v Praze opět ty věci zamítá. A potom to přijde na Nejvyšší soud, odškodňovací senát, ve kterém zasedá pan doktor Simon, který většinu dovolání – tam je jenom dovolání, tam už se to do detailů neprobírá – odmítá. Jedinou nadějí pro ty lidi je potom vlastně Ústavní soud. Skutečně v řadě věcí ten Ústavní soud, nejen v konkrétních případech, že zvrátil to rozhodnutí, které bylo třeba vůči politickému vězni nebo emigrantovi naprosto nelidské, ale Ústavní soud sám velmi důrazně zkritizoval praxi obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu v tomto směru. Já to teď odcituji, abyste věděli, že to nejsou nějaké názory nějakých právníků, advokátů nebo prostě právnických profesí. Nejsou to názory jenom lidí poškozených, kteří publikují ty své názory, ale je to i názor Ústavního soudu, který uvádí v konkrétním nálezu, který je asi dva roky starý, uvádí, že: Ústavní soud má pochybnost o dostatečné výši přiznávaných náhrad obecně. Jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí, či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti, mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí.

Ta kritika zaznívá ze všech směrů vůči Nejvyššímu soudu a tomu odškodňovacímu senátu. Zaznívá nejen v konkrétních rozsudcích, nejde o jednotlivé případy, tam může nastat chyba, od toho je Ústavní soud, aby ji napravil, ale jde o systémový problém. Já jsem se na toto právě ptala doktora Simona na ÚPV, jestli vnímá ten systémový problém. On výslovně řekl, je to zachyceno i na serveru Česká justice, průběh zasedání, že on nevidí ten systémový problém. Já se prostě bohužel domnívám, že někteří soudci jsou hodně odtrženi od těch konkrétních životů a dopady do životů lidí. Když si soudci třeba Nejvyššího soudu, toho odškodňovacího senátu, nic nevezmou ani z takto závažné výhrady Ústavního soudu, to už je alarmující.

Já bych chtěla říct, jenom tak na okraj, protože mohli jste to číst v různých článcích, dostala jsem teď za poslední týdny řadu podnětů lidí, kteří se cítí poškozeni, kde není pochyb, že poškozeni byli, ze strany státu, ale nemohou se domoci odškodnění. Čili nejsou to domnělé křivdy, jsou to skutečné křivdy, které stát způsobil. Tady jsem třeba dostala dopis z Institutu Aleny Vitáskové. Paní Alena Vitásková byla mnoho let trestně stíhaná, potom byla očištěna. A teď se marně snaží o důstojné odškodnění. Já jenom odcituji, protože to jsou alarmující případy. Ona uvádí:

Nejen mně, ale celé řadě občanů byl totálně zničen život mnohaletým nezákonným trestním stíháním či chybným úředním postupem. Přišli o celoživotně budované pracovní a společenské postavení, přišli o své rodiny, majetek, stali se vyhnanci, nejen ve své zemi, přišli o své zdraví, pokud to přežili. Ti z nás, kteří se opovážili požadovat odškodnění za majetkové a nemajetkové újmy, které jim stát způsobil, musí donekonečna dokládat soudům, úředníkům na ministerstvu důkazy, jak moc byli poškozeni. Soudí se řadu let s konečným výsledkem, že se jim tak moc nestalo, vždyť to přežili, tak co by chtěli? O cti, zničené dobré pověsti, kde jsou škody nenapravitelné, se nikde raději nemluví. To je citát konkrétního osudu a osudů lidí.

Přečtěte si články třeba na Hlídacím psu pana Aleše Rozehnala, který přímo konstatuje, také to zažil tedy na vlastní kůži, přímo konstatuje, že naprosto běžnou praxí je snaha soudů hledat jakoukoliv záminku neposkytnout náhradu škody či zadostiučinění žádné. Když už ho poskytnout musí, poskytnou ho ve výši, která je spíše urážlivá. Říká výslovně, a zase nikdo z justice na to nereaguje, to se napíše, justice prostě jako kdyby to neslyšela. Takže on píše: Pokud jsou určitá rozhodnutí českých soudů skutečně na výsost skandální, jsou to právě ta ve věcech náhrady škody způsobené státem, ať již nezákonným rozhodnutím, či nesprávným úředním postupem.

Mohla bych tedy citovat dále všechny ty případy. Na okraj chci uvést, byla jsem panem Tomášem Lebedou obviněna, jak jsem si přečetla v článku v Hospodářských novinách, že tyto své názory prezentuji proto, že jsem ve střetu zájmů. Tak se tady k tomu musím vyjádřit, z opatrnosti tedy dle paragrafu 8 zákona o střetu zájmů uvádím tady oznámení o osobním zájmu, protože jsem advokátka. Samozřejmě za svou právní praxi jsem se zabývala těmi případy. Asi ve 3 nebo 4 případech to byl případ, který rozhodoval senát, ve kterém tedy byl pan doktor Simon. Nemyslím, že byl předsedou nebo zpravodajem, ale uvádím to tady. Nicméně chci k tomu říct, že já nejsem ve střetu veřejného zájmu, kdy tady budu hlasovat, a soukromého nějakého zájmu. To totiž, že se věnuji problému obětí trestné činnosti a obětí zvůle státu, to není nějaký můj soukromý zájem. Velmi často se věnuji té problematice pro bono. Domnívám se, že sleduji naopak veřejný zájem na dodržování ústavy a ústavou zaručených práv lidí, s tím jsem taky, to jsem veřejně prezentovala, že takovéto záležitosti bych chtěla pomoct zlepšit v parlamentu.

Když pan doktor Simon mluví o tom, že tady chybí debata o odškodňování, samozřejmě s jeho názorem souhlasím. Proto ji tady vedeme. Protože on je kandidátem, který se tomu věnuje. Nemůže se zlobit, že já za svou víc jak dvacetiletou praxi mám třeba úplně jiný úhel pohledu. Do té debaty přispívám svým názorem. Ten názor, kde se lišíme, je naprosto zásadní. Je to hodnotový spor. Pan doktor Simon ve svých mediálních vyjádřeních uvádí, že by naopak odškodňování, které já a odborníci i Ústavní soud považujeme za nedostatečné, naopak on jej považuje ještě za přehnané, že by se měla změnit legislativa, aby se to odškodňování ještě umenšilo. A to z toho důvodu, že si to stát nemůže dovolit. Už o tom mluvil pan kolega, senátor Václav Láska. To je kritérium, které prostě nesmí zohledňovat ústavní soudce. To může zohledňovat třeba ministr financí, to si umím představit, ale ústavní soudce musí tu ústavu klást nad zájmy pokladny.

Navíc je na vládě, je na justici, na státním zastupitelství, aby ty kauzy netrvaly tak dlouho, aby lidé, pokud jsou obviněni nezákonně, nespravedlivě, byli rychle očištěni. Potom by stát nemusel platit takové náhrady škody. Ta cesta je podle mě úplně opačná, než ji razí pan doktor Simon, který by chtěl zmenšit odškodňování. Ta cesta je neporušovat tolik práva lidí, aby stát nemusel tolik odškodňovat. Ale pokud se stát dopustí zvůle, pokud máme být demokratickým právním státem, to odškodnění lidé musí dostat v důstojné výši, jak o tom mluví Ústavní soud.

Ráda bych ještě se vyjádřila k té myšlence, on ji tady i zmínil pan prezident, zmiňoval ji pan Tomáš Lebeda ve svém rozhovoru, že Ústavní soud má být pestrý a že prostě pan prezident říkal, že pan doktor Simon je spíš zdrženlivější soudce, vs. ti aktivističtější soudci... To tedy není to dělení, které uvádí třeba Ústavní soud. Pan doktor Simon není zdrženlivý soudce, ale patří k těm formalističtějším soudcům. To je ten pojem, který je uváděn. Ale já se domnívám, že ti formalističtí soudci, kteří jsou kritizováni po celou dobu existence Ústavního soudu, právě Ústavním soudem, ti by na Ústavním soudu být vůbec neměli, protože oni by posunuli praxi Ústavního soudu právě k té formální justici, kterou ovšem Ústavní soud kritizuje velice pregnantně.

Tady vám odcituji z nálezu z roku 2011, zpravodajkou byla bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, nyní tedy členka prezidentského panelu. Ta výslovně kritizovala, nebo odcituji to, aby to bylo přesné: Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup, jímž za použití sofistikované argumentace odůvodňují zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil při tom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a může odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Přílišný formalismus při výkladu právních norem vedoucí k extrémně nespravedlivému závěru pak znamená porušení základních práv.

Toto jsou stanoviska po 30 let, která vyjadřuje Ústavní soud. Já s tím naprosto souhlasím, jsem velmi ráda, že 30 let máme Ústavní soud s tímto myšlením, s tímto hodnotovým ukotvením. Plně podporuji to, co řekl pan předseda Ústavního soudu, doktor Baxa, v nedělních Otázkách Václava Moravce, že by chtěl, aby tady byla kontinuita Ústavního soudu. Ale pro mě pan doktor Simon tím svým přemýšlením představuje, tím formalistickým přístupem, který je kritizován Ústavním soudem, tak by znamenal diskontinuitu a oslabení role Ústavního soudu, kdy se zastává ústavních práv lidí. Pro mě to je hodnotový spor. Velmi zásadní. Tady vám o tom říkám jako někdo, kdo se tomu opravdu věnuje přes 20 let, této problematice. Velmi mi záleží na tom, aby Ústavní soud zůstal tou pojistkou a měl tu kvalitu, kterou dosud.

Nemohu nezmínit ještě jednu zásadní věc, a to je tedy podnikání pana doktora Simona.

Určitě bych nezpochybňovala jakékoli koníčky u soudce, jak říkal, že soudci se věnují ve svém soukromém životě různým věcem. Ale to není ta otázka, kterou tady řešíme. My jsme vlastně úplně čirou náhodou, na to nás ani neupozornila prezidentská kancelář, v těch podkladech, zjistili, že pan doktor Simon v roce 2020 založil dvě společnosti s ručením omezeným. Zjistili jsme to náhodou tím, že se mezi senátory rozšířila informace, že má tedy ty stránky Orel v hnízdě, facebookový profil. Já jsem se domnívala, že je to jenom nějaká záliba. Takže na to můžeme mít různý názor. Ale potom na tom facebookovém profilu byly nabídky prodeje kurzů za různé ceny, zvýhodněné ceny. Byl tam vyfotografován, ve všech těch nabídkách byl vyfotografován pan doktor Simon, byla tam i videa právě s tím označením Dr. Pavel Simon. Takže jsme se podívali, kdo to vlastně prodává, ty kurzy. Takhle jsme se dostali k tomu, že to prodávají dvě soukromé společnosti, založené v roce 2020, Bodhidharma online s.r.o. a Umění energie. Nahlédnutím do veřejného rejstříku jsme zjistili, že spoluvlastníkem 50% je pan doktor Simon. Musím říct, že nechápu, pro mě nebylo dostatečné vysvětlení pana doktora, proč když dělá nějakou soukromou aktivitu, které věří, proč to nedělá jako neziskovou aktivitu v rámci nějakého spolku, proč potřeboval s manželkou založit dvě společnosti s ručením omezeným. Pokud je to tedy podnikání manželky, proč si to nezaložila jenom manželka. Podle mého názoru touto aktivitou pan doktor Simon vlastně obchází účel zákona o soudech a soudcích. Ten účel zákona v § 80 a § 85 je ochrana důstojnosti soudcovského stavu a ochrana nezávislosti. S tím podle mě běžné podnikání jako zakládání s.r.o. není v souladu. Samozřejmě pokud pan doktor uváděl původně, že nabyl nějaké podíly dědictvím, to je v pořádku, to je judikováno. Pokud ale potřeboval založit soukromé s.r.o. s manželkou, ve kterém on přímo propaguje prodeje těch produktů za finanční prostředky, to znamená, že nejen založil tu obchodní společnost, nebo dvě, není jasné proč, když nebyl účelem zisk, účelem založení obchodní společnosti je zisk, proč on všude vystupuje v těch reklamách. Já si myslím, že toto je ten přešlap. Nevím, jestli prezidentská kancelář viděla všechny ty nabídky, kdy to vypadá jako nabídky z Lidlu, kde máte nějakou cenu: Nenechte si uletět tuto cenu online kurzu Čchi-kung. Přeškrtnutá částka 1490 Kč, pod tím částka 1190 Kč. Akce platí jen do 16. 1. 2022. Předchozí rok rovněž. Jsou tam další nabídky. Zase, o 20 % méně za online kurz. Začínáme s Čchi-kung Orel v hnízdě. To opravdu chodíme asi do obchodních řetězců, tam vidíme tyto reklamy. Cíl těchto reklam je, když přijdete rychleji, nakoupíte toho víc, tak to budete mít se slevou. To je u obchodních řetězců docela běžná praktika. Někdy to bývá praktika i docela podivná. Přirovnala jsem to k tomu prodeji hrnců, takoví ti podomní prodejci říkají: Je strašně výhodné, když si toho nakoupíte hodně nebo rychle, tak to máte levnější. Ale nezlobte se na mě, toto svědčí o tom, že je to aktivní podnikání v té společnosti ze strany soudce, zároveň to tedy rozhodně není důstojné, aby soudce figuroval v reklamě, která nabízí za peníze, ještě se slevou, nějaké produkty, kde prostě z toho má zisk, ať už je ve ztrátě nebo má velký zisk, nevím, jaký má zisk ta obchodní, nebo ty dvě obchodní společnosti.

Podle mého názoru je podnikání pana doktora Simona za hranou zákona o soudech a soudcích, a to si nemyslím jenom já, ale totéž vyjádřil, teď byl rozhovor s panem doktorem Vrchou, bývalým kolegou z Nejvyššího soudu, pana doktora Simona, který řekl, že pan doktor Simon, řekl to výslovně na své jméno, člověk z justice, že pan doktor Simon překročil červenou linii, protože jeho aktivity naruší důstojnost soudcovského stavu. Mrzí mě, že prezidentská kancelář tuto informaci věděla, neupozornila nás na to. Nebýt toho, že jsme pátrali na facebookovém profilu, tak jsme vůbec nezjistili to, co prezidentská kancelář věděla, že poradila panu doktorovi, aby se zbavil těch obchodních podílů. Podle mého názoru tento postup svědčí o tom, že si všichni byli vědomi toho, že to není úplně optimální, že to bude působit divně. Podle mého názoru to zpochybňuje důstojnost soudcovského stavu.

Byla bych závěrem moc ráda, kdyby namísto obviňování Senátu a senátorů ze strany prezidentské kanceláře nebo dnes takové výtky ze strany prezidenta byli všichni ochotni s námi o tom mluvit, seznámili se s těmi informacemi, protože chci říct, že já a mí ostatní kolegové máme ten nejlepší zájem na tom, abychom měli vysoce kvalitní Ústavní soud, který bude pojistkou právního státu a důvěryhodnou institucí pro občany. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Nyní se přihlásil pan doktor Simon. Prosím, pane doktore.

Pavel Simon:  Děkuji za slovo, možná bych začal od konce. Pan doktor Vrcha je bývalým soudcem Nejvyššího soudu, který musel z Nejvyššího soudu odejít, nyní je soudcem okresního soudu. Myslím, že to leccos vypovídá. Mrzí mě, že ta jeho kritika, která primárně nesměřuje vůči mně, ale směřuje vůči vedení Nejvyššího soudu, a je osobní, že se svezla tady zrovna s mojí kandidaturou.

Na internetu jsem našel knihu pana doktora Vrchy, která se věnuje prevenci syndromu vyhoření. Je to kniha, která je ve slevě, je to kniha, vedle které je fotografie pana doktora Vrchy, je tam napsáno, že ji napsal jako soudce. Naprosto zásadní rozdíl oproti těm fotografiím, které jsme viděli se mnou, je v tom, že tam nikde není napsáno, že jsem soudce. Já jsem nikdy neprezentoval své soukromé aktivity jako soudce. Kdybych to udělal, považoval bych to za něco, co je opravdu přes červenou čáru. Nikdy jsem nic takového neudělal. Snažil jsem se držet ty dva světy oddělené, což mimo jiné vedlo k těm problémům s tím, že jsem použil zkratku svého akademického titulu. To se ukázalo, že taky nebyla úplně šťastná volba.

Myslím si, že ty obrázky, které tady byly prezentovány, jsou naprosto standardní věc. V ČR se málo věcí prodá, když není ve slevě. Je to obchodní praktika, která se běžně používá, kterou používal ten subjekt, který ty kurzy zrovna nabízel.

Pokud se týká těch dvou společností, díval jsem se do obchodního rejstříku a zjistil jsem, že i jednu z nich jsem zdědil, takže založil jsem jenom jednu tu společnost, společnost Umění energie byla založena v roce 2000 mými rodiče, v době, kdy oni si mysleli, že v oblasti Čchi-kungu lze podnikat. Byla to společnost, která je mrtvá od té doby, protože v oblasti Čchi-kungu se moc podnikat nedá.

Pokud jsem tázán na to, proč s.r.o., proč ne neziskovka, důvod je jednoduchý. Neziskovce nikdo nezaloží platební bránu, jestliže chcete něco prodávat v online prostoru, potřebujete mít platební bránu. To byla jenom technická záležitost.

Paní senátorka Marvanová tady přišla s řadou bodů, já se na ně pokusím reagovat jenom stručně, jenom v rámci toho, co tady ještě nepadlo.

Nejsem si úplně jistý, že je možné mě spojovat s celou rozhodovací činností soudního oddělení 30 Nejvyššího soudu, to je to soudní oddělení, které se zabývá odškodňováním, a to proto, že nás tam je, nebo bylo nás 8 soudců, dnes je nás 6. Já bych byl rád, kdybychom se bavili o mých rozhodnutích. Nabízel jsem Senátu na výborech i na klubech způsob, jak to posoudit, zabývat se těmi věcmi, ve kterých já jsem byl jako soudce zpravodaj, protože to jsou věci, ze kterých zjistíte, co já si doopravdy myslím, názory, které se mi podařilo v soudním senátu prosadit. Bohužel žádná z těch věcí, o kterých se bavíme, není tou věcí, ze které by se dalo zjistit, co já si skutečně myslím. Nemyslím si, že by byl systémový problém, jak o tom paní senátorka Marvanová mluvila, v oblasti odškodňování, a to proto, že Ústavní soud odmítá 95 % ústavních stížností. Kdyby byl systémový problém, myslím si, že to množství zrušených rozhodnutí je daleko větší. Jenom pro představu, Nejvyšší soud odmítá 75 %, takže zdaleka ne tolik jako Ústavní soud.

Pokud jsem vyjadřoval svůj názor na míru odpovědnosti státu a striktnosti, to prostě vycházelo z toho, jakou máme právní úpravu, s porovnáním ve vztahu k ostatním státům. Já jsem poslední, kdo by si myslel, že když někdo na něco má právo, že by to neměl dostat jenom proto, že by to stálo hodně peněz. Možná bychom se mohli bavit o posledním rozhodnutí ve věci krizových opatření proti covidu-19. Tam jsem byl soudcem zpravodajem. Tam jsme vyjádřili naprosto jasný názor proti tomu, co si myslela vláda, co bylo prezentováno. Nehleděli jsme na to, kolik to bude stát, protože si myslím, že to do uvažování soudce nepatří. Na druhou stranu mi přijde důležité zmínit, že my nemůžeme vyhovět každému, kdo se na nás obrací. Jsme vázáni zákonem. Kdybychom to udělali, zatížíme rozpočet ČR o miliardy až desítky miliard korun ročně. Rozhodujeme o velkých penězích a rozhodujeme o nich odpovědně, ve vztahu k daňovým poplatníkům.

Poslední věc. Já jsem rád, že tady paní senátorka Marvanová zmínila určitá omezení, která má Nejvyšší soud. V rámci dovolovacího procesu jedním z těch omezení je to, že my nemůžeme řešit v individuálních věcech, jestli částka, která byla přiznaná, jestli je dostatečná nebo dostatečná není, protože to není právní otázka. My můžeme řešit jenom právní otázky. Na rozdíl od nás tuto otázku může řešit Ústavní soud. Takže my máme nějaké limity, máme nějak svázané ruce. V rámci těch limitů se snažíme poskytovat spravedlnost.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Adéla Šípová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane doktore. Šlo se mi k pultíku trošku těžce, protože budu přednášet takové trošku své disentní stanovisko, protože pan doktor Simon můj hlas má. Umím si ho představit v taláru ústavního soudce s čistým svědomím, byť jsem o určitých věcech ze začátku trochu pochybovala a nebyla jsem si jistá, jestli mu po všech těch mediálních výstupech a vyjádřeních mnoha lidí ten hlas dám. Zaznělo toho hodně. Já bych jenom ráda trochu vysvětlila, proč jsem sem rozhodla takto, byť ani u nás na klubu... Prostě máme k tomu jiné postoje, vč. předsedy našeho klubu.

Zabývala jsem se několika oblastmi, jednou z nich je ta profesní oblast, kdy já se domnívám, že pan doktor Simon je skutečně dobře kvalifikovaným soudcem. Jeho rozsudky, kdy byl zpravodajem ve svém senátu, mají velmi úspěšné skóre z hlediska rušení ze strany Ústavního soudu. Není odborníkem jen na odpovědnost státu, za škody způsobené státem, za nemajetkové újmy a škody, ale specializuje se i na kompetenční spory, což je z mého úhlu pohledu také zajímavé. Také bych jenom připomněla, což už tady zaznělo, ale i pro mě je to velmi důležité, je náhradníkem u Evropského soudu pro lidská práva za Kateřinu Šimáčkovou. Prošel výběrovým řízením, to už zde bylo řečeno. Soudil ve dvou velkých kauzách, je to kauza Grosam a FU QUAN. To je pro mě dalším plusem pro to, abych mohla sama sobě si odpovědět na otázku, zda je kvalifikovaným odborníkem. Přesvědčil mě o své úctě k lidským právům a svobodám. Domnívám se, že pokud bychom to srovnali s některými předchozími debatami, které jsme měli například naposledy v prosinci minulého roku, u jmenování doktora Svatoně, tady vidím určitý nesoulad toho, jak přistupujeme k různým kandidátům. Minulý rok jsme takto náročné debaty vůbec nevedli, což samozřejmě není dobře. Jsem ráda, že o tom debatujeme. Ale jsem vždy zastánkyní spravedlnosti a nějaké přiměřenosti. Tady mám dojem, já osobně to hodnotím tak, jako bychom se trochu utrhli.

Osobně si myslím, že pan doktor Simon, já ho nepovažuji za podnikatele, podnikání je činnost, soustavná činnost, která je provozovaná za účelem zisku. Nedomnívám se, že to, co jsme teď probírali, že by bylo... Já sama jsem nabyla nějakého dojmu, že tu činnost, kterou pan doktor Simon dělá, dělá zřejmě se svou manželkou spíše z nějakého důvodu přesvědčení než kvůli tomu, aby se tím živil. Já ten dojem z toho nemám. Potřebovala jsem vám to říct.

Myslím si, že i ta účast v s.r.o. byla vysvětlena. Pan doktor Simon to i následně vyřešil, byť samozřejmě třeba ani nemusel.

Třeba například musím upřímně říct, že ty činnosti, které vykonává společně s manželkou, jsou mi poněkud sympatické.

Nedostala se mi, alespoň mně ne, nevím, jestli vám, ale jediná stížnost od lidí, kteří by na kurzy pana doktora Simona chodili, že by se cítili nějakým způsobem podvedeni, nebo že by si mysleli, že pan doktor Simon je něčím jiným, než je. Nedostal se ke mně takový hlas. Naopak jsem dostala nějaké hlasy na jeho podporu.

Nezaznamenala jsem také, že by proti němu probíhalo nějaké kárné řízení, že by snad porušil zákon o soudech a soudcích, že by bylo proti němu vedeno řízení z hlediska jeho kárné odpovědnosti soudce. Současně se mi také líbí to, že bylo uvedeno, že soudci jsou skutečně lidé, stejně jako my, mají právo na to, aby provozovali nějakou jinou činnost než ty činnosti v talárech.

Chtěla bych trošku předejít tomu, abychom v budoucnosti obnažovali ty budoucí kandidáty více, než je nutné, protože tím pádem odrazujeme budoucí kvalitní kandidáty od toho, aby do toho vůbec šli.

Samozřejmě debata je naprosto důležitá, ale na rozdíl od mé předřečnice se nedomnívám, že by debata o odškodňování za zásahy státu měla probíhat zrovna teď, protože to nemůže proběhnout kvalitně. Prostě skutečně nemůže. Myslím si, že je to určitě dobrý nápad, abychom udělali nějaký kulatý stůl na toto téma, ale nemyslím si, že by to mělo být zrovna teď. Proto si myslím, že pan doktor Simon, já jsem s ním osobně mluvila sama a nebyla jsem na výborech, ale záznamy jsem si poslechla, já jsem přesvědčena o tom, že jeho nezávislost a nestrannost nebyla jeho činnostmi mimo soudnictví ohrožena. To je můj pohled. Myslím si, že jeho dobrá pověst je i z mého pohledu zachována, proto mu můj hlas dám.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Paparega.

Senátor Jan Paparega:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážený pane doktore, dámy a pánové, já bych se krátce vyjádřil jen k tomu, co tady zaznělo. Nesouhlasím úplně s tím, co tady zaznělo teď z úst paní kolegyně Šípové. Objektivně a zdokladováno tu máme, že v roce 2020 pan doktor Simon se svou ženou založil obchodní korporaci. To tu koneckonců konstatoval. Trochu úsměvný mi pak přišel kontext, že ta společnost je ve společném jmění manželů. Ano, pane doktore, za mě bylo zbytečné zakládat obchodní korporaci, kde jste měl 50% podíl. Obchodní společnost je primárně zakládána za účelem podnikatelské činnosti. Já to považuji, považuji vaše členství nebo spíše vlastnění obchodního podílu po tři roky, za soustavnou podnikatelskou činnost. Tři roky si myslím, že je dostatečně dlouhá doba.

Chtěl jsem říci, že původním povoláním jsem právník, advokát, znám spoustu lidí, soudců, státních zástupců. Vím, jak žijí ve svém osobním životě, jsou to zcela normální lidé, kteří tráví volný čas tak, jak jej trávíme my. Tady rozhodně není žádná výjimka. Nicméně pořád je potřeba si uvědomit si, že soudcovský stav znamená nějaké společenské postavení, nějakou důstojnost a pojí se k tomu i to, že bychom svou etikou a morálními vlastnostmi měli jít příkladem společnosti, tak, aby důvěra zůstala zachována v tento stav.

Pokud tady ale budeme polemizovat o tom, že tu budeme vykládat zákon o tom, co je a co není podnikání, budeme si z toho ne dělat legraci, ale budeme to trochu zlehčovat, tak si myslím, že to není na místě, pane doktore. Musím říci, že tohle mě z vašich úst velmi překvapilo, a proto velmi zvážím, jak budu hlasovat o vašem jmenování. Díky.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane prezidente, pane předsedo, pane kandidáte Simone, kolegyně, kolegové, já možná odlehčím diskusi na začátek, byť vlastně mé vystoupení nesměřuji ani k panu kandidátu Simonovi. Tady nikdo nezmínil, řekněme, z určitého ostychu, abychom snad neporušili důstojnost Senátu, ty první články, ve kterých jsme se dozvídali všichni, že tvrdíte, já nevím, jestli je to pravda, ale psali to všude, že by po čtyřicítce muži měli méně ejakulovat, aby si ušetřili síly, tak to samozřejmě – jestli je to pravda, tak bych vám doporučil, měl jste říct 39 nebo 41. Přeci jen ten Senát je od 40 let a tak trošku to vypadalo, že míříte přímo na nás. Nikde jsem se nedozvěděl, že byste to chtěl ústavně zakotvit. Já jsem v zásadě spokojen, každý máme asi jinou zkušenost... To je první věc. Abychom se jí tak úplně nevyhnuli, protože to byla první věc, která tady otřásala Senátem. Málem byl skoro zrušen.

Pak je mé vystoupení především směrem k panu prezidentovi. To teď myslím zcela vážně, pane prezidente. Zaprvé jsem rád, že jste tady vydržel, to je dobře. Zadruhé vám řeknu zároveň, nebudu zdržovat dlouho, jednu svou smutnou zkušenost. Proč my vlastně grilujeme kandidáty...

Opravdu se chci připojit ke svým předřečníkům, alespoň za mě nebo za výbor, ve kterém jsme mluvili o těchto věcech i v klubu. Nikdo z nás by si nedovolil, nebo si nedovolil, možná by si dovolil, ale nedovolil si nikdo z nás - se vůbec vyjádřit k tomu, že bychom směrem k vám, teď nemyslím jako osobě, ale k úřadu prezidenta, chtěl posílat nějaké vzkazy s tím, že budeme přebírat kandidáty. Jednoho vám dáme, jednoho vám nedáme. Prostě tohle si myslím, že nenastalo.

Ale pravdou je, že mě dříve mrzelo, že jsme právě o kandidátech, které jsme odmítli, hlavně ty, které jsme neodmítli, že oni té diskusi nebyli podrobeni, protože my tady, jak jsme, my té diskusi a kontrole podrobeni jsme. Teď řeknu ten důvod, jenom senátoři, jenom poslanci, jenom politici. Protože soudcovský stav, dál se nebudu vyjadřovat k tomu, co tady přednesl předseda klubu ODS, pan kolega, kdy Soudcovská unie směrem k nám něco vyjadřuje. To je vidět z mého pohledu, a bylo to tady i vyjádřeno, je něco nezdravého ve státě českém, protože tady nám vyrostla skupina, která si připadá nedotknutelná, nekritizovatelná a, řekl bych, že vím ten důvod, proč to dělá. Dělají to proto, že se domnívají, že tím, že nebudeme poukazovat na chyby, které se skutečně staly, nebudeme diskutovat o rozsudcích, tím oni získají větší důstojnost z pohledu očí veřejnosti. Samozřejmě důvěru. Já si myslím, že svou důvěru si každý z nás musí vydobýt, teď myslím personálně, ale i v tom stavu, ve kterém jsme, a instituci, kterou zastupujeme, svým chováním a celoživotní prací, což samozřejmě neznamená, že by nás nikdo nemohl kritizovat. Naopak, nebudu osobní, takže o sobě nechci mluvit, se setkáváme velmi často s tím, že lidé, kteří velmi dobře dělají svou práci a pak na ně je nějakou jedovatou slinou, především médii, za pomoci médií poukazováno, byť žijí stejně jako všichni ostatní, nic špatného nedělají, jsou ostrakizováni a pak odcházejí z tohoto povolání, což je mnohdy škoda, protože se tam pak dostávají ti, kteří jsou podstatně horší a zařídili to, co se stalo.

Takže já si myslím, že naše společnost, která jako nejvyšší hodnotu a nejvyšší autoritu nebere nikoho jiného, než jsou soudci, pak je strašně důležité, aby soudci byli správně vybíráni.

Teď ta zkušenost. Kdysi, když jsem seděl ve vládě, která řešila – ona ho nezačala, ale řešila – spor Diag Human, tak se diskutovalo o tom zcela řádně, na řádné vládě o tom, co s tím případem udělat. V té době šlo o to, že se objevil, nebudu konkrétní, protože by to bylo dlouhé, náznak, že by pan Šťáva, který zastupoval tu společnost nebo ji vlastnil, že by snad ten spor byl ochoten ukončit za 300 mil. Kč.

Já jsem tehdy navrhl: Proč to neuděláme? Abych nebyl adresný, ale tehdejší předseda vlády Mirek Topolánek, se kterým musím bohužel dnes po svých zkušenostech souhlasit, tehdy jsem je neměl, říká: No, bylo by lepší, ať to rozhodne soud, nebo nás všichni obviní, že nás uplatil. Ono se totiž vědělo, že ten pan Šťáva bydlí někde v Bechyni a tam bydlí pan Kalousek. Oni se znají, a protože to byl ministr financí a měl vyplatit tu částku a tak dále... To znamená, že by se nám to nevyplatilo. Mně se to tehdy hrozně nelíbilo. Dnes musím říci, a to říkám se vší vážností, on měl pravdu, protože celá vláda v počtu 18 lidí nemá takovou důvěru jako jeden naprosto neznámý soudce – pardon, teď se nejedná o vás, pane Simone, to je něco jiného, nemá takovou důvěru a bojí se toho, že rozhodne. Já nevím, jestli on by to tehdy, nebo představitelé Diag Human přijali, nebo nepřijali. Faktem je, že dnes jsme na nějakých 12, 13 miliardách, které – zdá se, že budeme muset někdy asi zaplatit. To si ani nepřejme vědět, kolik to za tu dobu stálo, ty právní služby. Ale zcela jistě, jestli to není miliarda, stovky milionů to jsou určitě.

Tím chci poukázat na to, kam jsme dospěli v naší společnosti, kdy soudce, jehož život a pozadí a jeho rozhodnutí nikdo nezná, ten rozhodne a je to v pořádku. To znamená, že soudcovská moc je tady tak ohromná, myslím si, že je hypertrofovaná, souhlasím, že bychom se nad tím měli zamyslet, samozřejmě jde také o to, aby i politici získávali větší důvěru společnosti, aby to bylo tak. To si myslím, že je důvod, proč se tomu tak věnujeme, aby soudci Ústavního soudu byli kvalitní. A je to správně.

Pak je tady jedna věc, která mě trápí, ale už tady není pan ministr spravedlnosti, on sám bez nás nic neudělá, a to je zrovna často tady diskutované odškodnění za selhání státu. Odškodnění za selhání státu samozřejmě může být různé, zdravotnictví a tak dále. Ale mně jde jen o soudní rozhodnutí nebo rozhodnutí v trestních řízeních, to znamená orgánů činných v trestním řízení. Ano, máme tady stálé spory. Jeden takový znám, který už je asi 25 let, probíhá ping pong k Nejvyššímu soudu a pořád zpátky. Ten, kterého se to týká, mu hrozilo 12 let a teď mu hrozí čtyři měsíce podmínky. To znamená, jaká je kvalita toho řízení? Jsem přesvědčen, že ten dopad, a to teď dávám jen jako námět, ano, je správně se dívat na člověka, který byl zatížen nespravedlností a je třeba ho odškodnit. Ale pak bychom se měli i zamýšlet nad tím, jak dokázat to, že neporušíme soudcovskou nezávislost, kterou já bych chtěl velmi bránit, a myslím si, že je správně v ústavě, ale zároveň tak, aby si byli vědomi všichni tito lidé, kterých se to týká, kteří nesprávně rozhodnou, že jejich nesprávná práce potom způsobila velkou škodu státu, kterou zaplatíme všichni, přičemž jich se to nikdy nemůže dotknout, zatímco všichni ostatní občané v ČR jsou nějak postiženi. My jako politici, když uděláme zásadní chybu, nejsme zvoleni. Občané mohou zaplatit za škodu, kterou způsobí v práci, nemyslím v jejich životech, zaplatí nějakou srážkou z platu. Ti ostatní, kteří způsobí milionové škody, jich se to nijak nedotkne. Tak tam bych celkem jenom dal takový námět, že bychom měli přemýšlet o tom, jak vyjádřit odpovědnost každého z nás za chybu, kterou udělá.

Tolik k tomu. Vám musím asi poblahopřát k tomu, že jestliže školíte lidi, jak se zbavit stresu či jak do něho nevstoupit, tak si myslím, alespoň na mě tak působíte, protože vás vidím poprvé v životě, že to dokonce asi i umíte. Blahopřeji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Holásek. Připraví se pan senátor Karel Zitterbart.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane doktore, já bych se ještě zastavil u toho podnikání, u podnikatelské činnosti. Je třeba říci, že se může zdát, že ta debata je detailní, nicméně proces jmenování soudce Ústavního soudu jest procesem ústavou stanoveným, do jisté míry veřejným, takže ta debata se může dostat i do detailních pozic.

Já si myslím, že to problém je, a vy to víte, pane doktore, proto jste to měnili, proto jste podíl převáděl v polovině roku na manželku. Kdyby to problém nebyl, tak by se s tím nic nedělo. Opravdu si myslím, že nelze srovnávat to, že člověk vlastní byt, bytový dům nebo nějaké akcie v nějakém podílovém fondu nebo třeba v nějaké velké společnosti, jako je třeba ČEZ, se situací, kdy má člověk 50% podíl na s.r.o. Ten 50% podíl prostě má a umožňuje mu a má ho proto, že buď se podílí na ovládání a kontrole společnosti, protože přes 50 % se zásadní korporátní rozhodnutí nedají realizovat, nebo se chce podílet na zisku. Jiná věc je, jestli zisk je dosažen, či nikoli. Takže ta situace pochybnosti zakládá. Podle mého názoru není dobré mít kandidáta na soudce Ústavního soudu, ohledně kterého panují pochybnosti. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Karel Zitterbart. Kdyby se už potom nikdo nepřihlásil, upozorňuji pana doktora, že by bylo dobré, aby se přihlásil, což už udělal. A pana prezidenta, že on jako navrhovatel má možnost klidně vystoupit až po ukončení rozpravy. Prosím.

Senátor Karel Zitterbart:  Vážený pane prezidente, pane předsedo Senátu, kolegyně, kolegové, za mnou už se zatím nikdo nehlásí a já bych chtěl udělat jednu věc, která tu zatím neproběhla. Bavíme se tu o hodnotovém ukotvení, možná o hodnotovém sporu. Ale zatím tu nezazněla samotná reflexe dnešní debaty s kandidátem na ústavního soudce. Zaznělo tu, že i ústavní soudce je člověk, má své koníčky, nějakým způsobem funguje ve společnosti. Mně by to zvažování velmi usnadnilo, kdyby tu dnes ze strany kandidáta na ústavního soudce zazněla jedna věc. Možná některé aspekty týkající se oné společnosti Umění energie mohly být jinak. Připouštím, že některé aspekty mohly být jinak. Možná dokonce, vážené senátorky, vážení senátoři, mě ty některé aspekty mrzí. Kdyby to tu zaznělo, pak by to moje zvažování, jak dnes hlasovat, bylo mnohem jednodušší. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Nyní je přihlášen pan doktor Simon. Prosím, pane doktore.

Pavel Simon:  Já bych rád začal toto mé vystoupení omluvou panu senátorovi, pokud cokoliv z toho, co jsem řekl, vyznělo jako zlehčení Senátu, tak mě to velmi mrzí, to určitě nebyl úmysl z mojí strany. Nevím, čeho se to konkrétně mělo týkat, ale omlouvám se. Těžko se mi tady navazuje na vystoupení pana senátora Čunka, který sem vnesl téma ještě tady neprobírané, týkající se intimního života mužů. Jenom bych rád odkázal na Zdravotnický deník z 10. 9. 2016, který přináší zdravotnické důkazy o tom, že ten můj vyjádřený názor je takový. Já jsem si neuvědomil, že zrovna věková hranice pro volby do Senátu je 40 let. Ty souvislosti, se kterými tady pan senátor Čunek přicházel.

Ten názor není nepodložený, ale kladu si otázku, jestli to, že si soudce Nejvyššího soudu a případný kandidát na soudce Ústavního soudu něco myslí ve svém soukromém životě, třeba proto, že někdo je antivaxer nebo někdo je věřící nebo někdo má v různé názory na různé věci, jestli to je nutně diskvalifikující.

Důležité totiž podle mě je, že soudci jsou profesionálové, že soudci musí rozhodovat podle zákonů, že soudci musí rozhodovat na základě vědecky zjištěného skutkového stavu a nesmějí si své soukromé věci tahat do práce, takže soudce musí být profesionál. Proto já si myslím, že tyto názory by neměly mít žádnou relevanci.

Pokud se týká toho, co se tady soustavně nazývá podnikání, to je otázka, kterou se zabývalo vedení Nejvyššího soudu. Myslím si, že to jsou lidé, kteří jsou kompetentní k tomu, aby tuto právní otázku posoudili. Zabýval se jí panel pro výběr kandidátů na soudce Ústavního soudu a nikdo z nich, když měli tyto informace k dispozici, v tom žádný problém neviděl. Takže jediné, co se podle mě ukazuje, je, že to je právní otázka, která zatím nebyla diskutovaná, na kterou mohou být různé názory.

Poslední věc – pardon, ještě jedna věc k tomu, co říkal pan senátor Čunek, že soudci nejsou postižitelní. Není to pravda, zákon o odpovědnosti státu zná regresní nárok i vůči soudcům, takže jestliže nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudce je způsobena škoda, může po něm být následně za podmínek tohoto zákona vymáhána.

A poslední věc, kterou bych rád řekl. Než se do něčeho pustím, tak si kladu dvě otázky. První otázka je, jestli je to v souladu se zákonem, což považuji za naprostou alfu a omegu, nic asi jiného byste od soudce Nejvyššího soudu neočekávali. Já jsem přesvědčen o tom, podporuje mě v tom názoru řada odborníků, že nic, co by bylo v rozporu se zákonem, jsem neudělal. Druhá otázka, kterou si kladu, je, jestli to, co se chystám udělat, je správně. Ve všech těch případech, ať už se to týkalo společného založení s.r.o. nebo používání zkratky mého akademického titulu, ve chvíli, kdy jsem to dělal, tak mi to přišlo z nějakého úhlu pohledu správné. Já si cením té debaty s vámi, já jsem pochopil, že tyto věci, když se nahlédnou z jiného úhlu pohledu, tak se správné jevit nemusí být. Já jsem se pokusil udělat všechno pro to, abych se odstranil. Požádal jsem moji ženu, aby odstranila tu zkratku akademického titulu, převedl jsem ten podíl poloviční na moji manželku. Udělal jsem prostě všechno, co jsem považoval v tu chvíli za správné. Myslím si, že když se člověk snaží napravit něco, co se ukáže být chybou, že by mu to nemělo být vyčítáno. Samozřejmě to jsou věci, které mě mrzí. Jediné, co se z toho asi dá zjistit, je, že i já jsem jenom člověk, že i já se můžu v životě někdy mýlit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane doktore. A protože nikdo do rozpravy není přihlášen, rozpravu končím a poprosím pana navrhovatele, pane prezidente, pokud máte zájem, máte slovo? Ne, není tady... Pan navrhovatel se vzdává své možnosti vystoupit. Poprosím pana zpravodaje, aby zhodnotil rozpravu a seznámil nás s dalším průběhem.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane doktore, v rozpravě vystoupilo celkem 12 senátorek a senátorů, pan kandidát vystoupil pětkrát. Myslím, že ta rozprava korespondovala, co mohu říci, alespoň s rozpravou na půdě ÚPV, že byla obsažná, přínosná a umožňuje nám všem přistoupit k volbě, která proběhne tajnou cestou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane garanční zpravodaji. Jenom pro záznam dodávám, že jsme se gestikulací s panem negarančním zpravodajem Jiřím Růžičkou domluvili, že nechce vystoupit, abychom učinili všemu za dost. Nyní uděluji slovo předsedovi volební komise, panu senátorovi Janu Teclovi.

Senátor Jan Tecl:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážený pane doktore Simone, vážené kolegyně, vážení kolegové. Konstatuji, že o žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce Ústavního soudu se podle článku 6b volebního řádu hlasuje většinovým způsobem a tajně. Nyní vás snažím se způsobem volby.

Před vstupem do Prezidentského salonku obdržíte po podpisu prezenční listiny hlasovací lístek, na kterém je pod pořadovým číslem 1 uvedeno jméno navrženého, tj. doktora Pavla Simona. Souhlas se jmenováním soudcem Ústavního soudu vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jménem navrženého, nesouhlas pak přeškrtnutím pořadového čísla před jménem. Platným hlasovacím lístkem bude tedy ten, na kterém bude pořadové číslo 1 zakroužkováno, nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný než právě zmíněný způsob úpravy bude zaznamenán jako neplatný hlasovací lístek.

Konstatuji, že Prezidentský salonek je připravený pro volbu. Já požádám, až tady skončíme, aby se členové dostavili do volební místnosti. Volba bude zahájena ve 14 hodin, vydávání hlasovacích lístků a samotné hlasování potrvá 10 minut, tj. do 14:10 hodin.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím, zůstaňte na místech. Prosím.

Senátor Jan Tecl:  Tolik za mne, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené senátorky, vážení páni senátoři, za chvíli převezme řízení paní místopředsedkyně Seitlová, která dodá další pokyny k průběhu volby. Já bych nyní se rozloučil s panem prezidentem. Pane prezidente, velmi děkuji za vaši účast. Já tedy za sebe říkám, že si velmi cením toho, že jste tady zůstal na celou rozpravu. Opravdu si myslím, že většina kolegů kývá, že si zasloužíte za to uznání. Děkuji. Těším se na příští setkání.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážené a milé senátorky, rozloučili jsme se s panem prezidentem a teď tedy máme přestávku. Bude zahájena volba. Přestávka bude do 15 hodin. V 15 hodin budeme potom pokračovat přerušeným bodem, tak jak jsme si rozhodli, který se týká usnesení k Izraeli. Do 15 hodin je přestávka. A teď ještě zvládneme volbu. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 13.59 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Vážení kolegové, kolegyně, budeme pokračovat v našem pořadu po polední přestávce. Jako první bych poprosil předsedu volební komise, aby nás seznámil s výsledkem našeho hlasování. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jan Tecl:  Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky hlasování. Zápis z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudce Ústavního soudu konaného dne 18. října 2023, senátní tisk č. 143. Počet vydaných hlasovacích lístků: 73. Počet odevzdaných platných i neplatných lístků: také 73. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků: 0. Pro doktora Pavla Simona bylo odevzdáno 23 platných hlasů. V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním doktora Pavla Simona soudcem Ústavního soudu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Mám avizovaný procedurální návrh. Prosím, pane předsedo?

Senátor Josef Klement:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, tím, že jsme předřadili bod o Izraeli, zároveň se nám protáhlo projednávání volby kandidáta Ústavního soudu, tak bych poprosil, jestli bychom nemohli teď projednat původně navržený třetí bod programu, teď tedy čtvrtý, senátní tisk č. 155, kde předkladatelem je zástupce skupiny poslanců Marek Výborný, z důvodu jeho pracovního vytížení dnes odpoledne.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Budeme hlasovat bez prodlení. Jenom se ptám, týká se ta změna pouze tisku 155? Protože tady pan...

Senátor Josef Klement:  Ano, týká se jenom tohoto tisku, protože u ostatních tisků, kde je ve schváleném pořadu, že pan ministr Výborný bude zastupovat pana Jurečku, pan ministr Jurečka bude přítomen, takže přednese si své body.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, tak teď tomu rozumíme. Jenom upozorňuji, že jsou zde pevně zařazené body na odpoledne, takže to si ujasníme. Nyní tedy budeme hlasovat, já svolám, tady je znělka.

Kolegové, budeme hlasovat o tom, že se nevrátíme k přerušenému bodu, přesněji řečeno, vrátíme se k němu později, nyní bychom projednali senátní tisk 155, což je pořadové č. 4 našeho schváleného pořadu. Spouštím hlasování. Kdo je pro, pro tuto změnu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 13, při kvóru 33 pro 48, návrh byl schválen. Přistoupíme tedy nyní k projednání návrhu zákona... Pardon? Aha. Ještě malé přerušení. Poprosím o krátké slovo pana doktora Simona. Prosím.

Pavel Simon:  Já budu velmi stručný. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jenom chci poděkovat těm z vás, kdo jste pro mě hlasovali, za důvěru, kterou jste mně dali. Děkuji i za tuto zkušenost a přeji vám hodně štěstí v té vaší práci další a ve vašem osobním životě. Děkuji, mějte se hezky. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkujeme, pane doktore. Také přejeme hodně štěstí a pracovních úspěchů. Nyní přistoupíme k

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 155 a uvede ho zástupce skupiny poslanců, pan Marek Výborný. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za udělení slova a současně také děkuji ctěnému Senátu za možnost předřazení tohoto bodu. Je to i v reakci na pracovní program. Teď nemám na mysli na jednání Poslanecké sněmovny, ale mám na mysli skutečně pracovní program u mě na ministerstvu zemědělství.

Já jsem tady teď v takové zvláštní roli, protože přednáším tento senátní tisk 155 nebo přináším tento senátní tisk 155 nikoliv jako ministr zemědělství, ale ještě jako jeden, jako zástupce skupiny poslanců, kteří tuto novelu předložili. Je to velmi stručná novela zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu.

My jsme ji připravovali na základě podnětů, možná i některých z vás, starostů, starostek. Ten podnět úplně první přišel ze statutárního města Brno. Ale velmi záhy se na mě a na mé kolegy v Poslanecké sněmovně, a to napříč politickým spektrem, začali obracet další starostové, kteří zjistili, že jejich územní plánování, schvalování územních plánů je do jisté míry negativně ovlivněno právě tou blokací, která v zákoně o Státním pozemkovém úřadu do této doby platí. My jsme se dohodli tehdy s panem ministrem Nekulou, s panem ředitelem Vrbou ze Státního pozemkového úřadu na přípravě té novely. Už tehdy tu novelu připravovalo ministerstvo zemědělství, respektive Státní pozemkový úřad. Čili nepsali jsme ji v Poslanecké sněmovně, ale byla předložena jako poslanecká iniciativa se souhlasem vedení resortu. Když jsem nastoupil do úřadu ministra zemědělství, tak jsem logicky se k tomu také připojil.

Jenom velmi stručně, protože ta novela prošla senátními výbory, a to bez nějakých zásadních připomínek, za což také děkuji, aby i ostatní senátoři tušili, o čem zde budou rozhodovat. Předkládaným návrhem zákona dochází ke zkrácení doby, po kterou jsou obce a kraje vázány podmínkami bezúplatného převodu zemědělských pozemků ze Státního pozemkového úřadu na tyto obce nebo kraje. Zkracuje se ta lhůta, řekněme tedy blokace, ta ochrana z 10 na 5 let. Je to skutečně reakce na stav, kdy jsme se dostávali do situace, že by i z důvodu povinného vydání územních plánů byly některé obce fakticky nuceny vracet tyto pozemky státu, a to není v zájmu nikoho, a už vůbec ne těch starostů. Současně to blokuje samozřejmě rozvojové zóny, některé průmyslové zóny v rámci těch obcí. My jsme i po debatě s vedením Státního pozemkového úřadu dospěli k tomu, že ta pětiletá lhůta, ta pětiletá blokace je zcela dostačující.

Cílem té navržené úpravy je snížit administrativní zátěž taky na úrovni státu, obcí a krajů, která je samozřejmě dána, vyvolána tou nutností pravidelných kontrol plnění podmínek toho bezúplatného převodu po celých 10 let. Já to považuji za velmi tedy, řekněme, okrajový pozitivní jev, protože samozřejmě stát je od toho, aby plnil své úkoly. Jestli je tady někde lhůta 10 let, tak to bude plnit 10 let. Ale nicméně znamená to, i toto znamená nějaké snížení té administrativní a byrokratické zátěže. To je neoddiskutovatelné.

Návrh zákona byl projednán Poslaneckou sněmovnou, schválen už v prvním čtení 15. září 2023, tedy v režimu paragrafu 90. Tady chci upozornit na to, že návrh zákona byl projednán i s opozičními poslaneckými kluby. Oba kluby, jak poslanecký klub hnutí ANO, tak poslanecký klub SPD, návrh zákona podpořily.

Proto mohla být záhy tato novela předána vám sem do Senátu. Byla zde projednána 11. 10. 2023 VUZP, také ÚPV a Stálou komisí pro rozvoj venkova, a to s doporučením schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás požádal o podporu této novely, která možná pomůže řadě obcí a měst i ve vašich senátních obvodech tak, abychom jednak nebrzdili možný rozvoj obcí. Velmi často se to týká částí veřejné infrastruktury v centrech obcí apod., případně pozemků pod komunikacemi, plus samozřejmě na okrajích obcí, kde jsou rozvojové plochy, které je vhodné využít. Jistě není důvod, aby toto bylo brzděno.

Ještě jedna poznámka. Protože zde byla zpočátku výtka ministerstva financí ohledně souladu s evropskou legislativou, nedospěli jsme ani na základě právních rozborů, které jsme si nechali udělat externě, k závěru, že by ono zkrácení lhůty z deseti na pět let a také nepravá retroaktivita, která v tom je zapojena, to znamená, ono to platí i pro současné stavy, že by byla v rozporu s evropskou legislativou. Toto by mělo být ošetřeno, být v pořádku. Já vám ještě jednou děkuji za to, že návrh zákona podpoříte.

Přeji pěkné odpoledne, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Jeho usnesení máte jako tisk 155/2. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Váňová. Návrh zákona dále projednal VUZP. Jeho usnesení je tisk 155/3. Zpravodajem je pan senátor Zbyněk Linhart. Návrh zákona také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení 155/4. Zpravodajem je pan senátor Vosecký. Organizační výbor určil garančním zpravodajem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Jeho usnesení máte jako tisk 155/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Koštial. Já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se zmínil krátce k tomu bodu, protože pan ministr už řekl prakticky vše potřebné k tomuto zákonu. Jak bylo řečeno, zákon byl projednán v ostatních výborech a také v komisi. Všude byl přijat v nezměněné podobě. Merito už bylo zmíněno panem ministrem včetně toho, že tam byla určitá pochybnost i ve stanovisku vlády a následně i ve stanovisku legislativního odboru. Nicméně jsme se shodli na tom, že přes tuto drobnou výhradu, kdy by mohla po dalších pět let nad rámec platit kontrolní pravomoc EU, že tento zákon podpoříme v nezměněné podobě.

Já bych si dovolil přečíst, nebudu vás zdržovat zpravodajskou zprávou, protože skutečně zaznělo vše, co v ní je, a dovolím si přečíst 118. usnesení z 18. schůze konané dne 11. 10. 2023 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 155. Po úvodním slově zástupce skupiny poslanců Petra Bendla, po zpravodajské zprávě senátora Rostislava Koštiala a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Rostislava Koštiala,

II. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Plevného, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Seznámil jsem vás s usnesením a předávám dále slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte své místo. Táži se zpravodajky ÚPV, paní senátorky Váňové, zda si přeje vystoupit? Přeje. Mikrofon je váš, paní kolegyně.

Senátorka Ivana Váňová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak už tady padlo z úst mého kolegy, pana senátora Koštiala, pan ministr vlastně všechno jasně objasnil. Já bych k tomu jen řekla dvě, tři větičky za sebe. Tato novela skutečně zefektivní činnost jak obcí, tak krajů, tak i Státního pozemkového úřadu. Přinese úsporu času, práce lidských zdrojů, zefektivní rozvoj. Nemá žádné negativní dopady na občany. ÚPV se tímto zabýval, touto novelou. Přijal na 19. schůzi konané 11. října usnesení pod číslem 104. Výbor

I. doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Ivanu Váňovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se zpravodaje VUZP, zda si přeje vystoupit? Ano, pane senátore Zbyňku Linharte, prosím.

Senátor Zbyněk Linhart:  Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, VUZP se tímto tiskem zabýval před týdnem, ve středu 11. října. Přijal usnesení, v němž jednohlasně, jednomyslně doporučuje Senátu přijmout navržený zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Když dovolíte, já jen několika málo slovy okomentuji projednávání na výboru. Jak ve zpravodajské zprávě, tak při diskusi zaznívaly některé zkušenosti, respektive zkušenosti z uplatňování zákona v současné podobě. Shodli jsme se na tom, a je to obecnější problém, že někdy je problém v tom, jak státní úřady uplatňují, respektive naplňují literu zákona. Bohužel je to problém, který je obecnější.

K tomu bych řekl jeden příběh, který je dokonce možná i vypovídající o tom, jak to skutečně je. Doufejme, že tomu nebude tak i nadále. Doplním, že v posledních zhruba devíti letech jsme tu měli několik novel, jak to bohužel bývá, tohoto zákona. Jedna z nich, z roku 2019, šla přesně naopak toho, co tady říkáme dnes. Tam jsme schválili v přechodných ustanoveních to, že 10letá lhůta se bude počítat od toho data. Čili obce, které měly smlouvy třeba z roku 2010, a končila jim 10letá lhůta, my jsme řekli v roce 2019, že se 10letá lhůta bude počítat od roku 2019. Čili šli jsme opačně. Na to musíme dávat pozor, stává se nám často, že něco děláme a pak děláme pravý opak.

A pak bych řekl jeden příběh ze života, jak se nám stal třeba u nás v našem městě, kdy jsme na základě zákona, který jsme měnili tady, v roce 2016 tady byla jedna z dalších novel, kdy přímo na našem výboru jsme dělali pozměňovací návrh, který řešil právě to, za jakých okolností může obec požádat o bezplatný převod pozemku uvnitř obce, pokud je to v územním plánu veřejně prospěšná stavba. Tak to bylo v zákoně. Schválili jsme to na našem výboru, byl jsem i spolupředkladatel. Prošlo to plénem Senátu, a dokonce to prošlo i Poslaneckou sněmovnou a tak je to dnes v § 7 příslušného zákona. My, protože máme 50 let hřiště na pozemku Státního pozemkového úřadu, na základě tohoto zákona jsme podali žádost, v souladu se zákonem, o to, aby nám stát převedl tento pozemek. Jednak proto, že tam stojí hřiště, jednak proto, že v souladu se zákonem je to veřejně prospěšná stavba. Pět let jsme se dohadovali o výklad, co to je veřejně prospěšná stavba, jak to vlastně myslíme. Kuriózní bylo, když paní z pozemkového úřadu napsala, že zákonodárce měl na mysli... Teď mi vlastně vysvětlila, co jsem měl já na mysli, když jsme ten pozměňovací návrh v roce 2016 tady dávali. Je to smutný příběh, trvalo to pět let, jednali jsme s jedním ministrem, s druhým ministrem. To nebyl zde stávající ministr. S ředitelem pozemkového úřadu.

Po pěti letech jsme to vzdali, protože bychom se museli soudit, nebo by to dopadlo tak, že jsme státu dali třikrát větší pozemky – a máme konečně hřiště, takže nikdo nemůže zpochybnit a vyhodit děti z fotbalu, abychom náhodou nehráli na státním pozemku. Tolik jen na okraj.

Já si jen přeji, aby i napříště, když přijmeme takovouto novelu a věnujeme tomu spoustu času, ladíme tady slovíčka a větičky, aby to nedopadlo tak, že nám pak státní úředník vysvětlí, co my jsme měli na mysli, když jsme měli na mysli něco úplně jiného, než měl na mysli pan státní úředník. Doufám, že budeme úspěšnější a že se nám podaří věci řešit v reálném životě tak, aby byly ku prospěchu věci, a nemuseli jsme tady pořád schvalovat novely novel novelizovaných zákonů.

Tolik za mě, děkuji za pozornost a přeji nám, aby se nám dařilo i nadále vylepšovat legislativu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Táži se nikoli posledního v řadě, zpravodaje Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, zda si přeje vystoupit? Ano, pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dobrý den, kolegyně a kolegové. Já bych vás seznámil se 49. usnesením z 10. schůze konané 11. 10. 2023. K senátnímu tisku 155.

Návrh zákona, kterým se změní zákon č. 503/2012 Sb., o pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově zástupce předkladatele, pana Ing. Petra Bendla, poslance, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Voseckého a po rozpravě komise

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona v předloženém znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem mě,

III. pověřuje mě, abych seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Vážené kolegyně a kolegové, nyní máte jedinečnou příležitost navrhnout, aby se Senát touto předlohou nezabýval. Nevyužita... Otevírám obecnou rozpravu. Do které se nikdo nehlásí, tak ji zavírám. Táži se navrhovatele, zda chce vystoupit? Zpravodaje garančního? Ostatních zpravodajů? Poprosím garančního zpravodaje, aby nám pro jistotu řekl, co je předmětem našeho hlasování, i když mám vážné podezření, že je to schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Tak, jak už bylo uvedeno, doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Je to jediný návrh hlasování. Spouštím znělku.

V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdož jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

V hlasování č. 14, při kvóru 36 pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pane ministře, gratulujeme. Můžete se vrátit ke svým povinnostem ve sněmovně.

Nyní přistoupíme k pokračování přerušeného bodu, kterým byl

Vidím, že naši IT odborníci oživili původní seznam přihlášených. Vystoupí paní senátorka Chalánková. Souhlasí to? Ano. Navrhovatel a zpravodajové tak dělají sami. Prosím, aby zaujali svá místa. Prosím, paní senátorko, mikrofon je váš.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já vystoupím jen krátce. Když jsem si pročítala důvodovou zprávu a také zavzpomínala, že už se i v Poslanecké sněmovně vyjádřili poslanci dříve k hlasování, tedy k možnému přesunu české ambasády do Jeruzaléma, také tady už jsme podepisovali, nevím přesně, jak dlouho to je, ale tento záměr se tady podepisoval. Ten zájem v Senátu se také objevil. Tak bych chtěla vzhledem k chystanému usnesení, kde o tom poslední bod také hovoří, jako vodítko nebo návrh pro zákonodárce vás informovat, že existuje zákon USA, který se tímto záměrem zabýval. Zabýval se jím už 8. 11. 1995, kde stanovil, je to tisk, jejich číslo 1322, nebudu to číst anglicky, mám ho tady celý před sebou, kde stanovil v odstavci 3, že americká ambasáda v Izraeli musí být přemístěna do Jeruzaléma ne později než 31. 5. 1999. To je, prosím, zákon. Tímto zákonem úkolují vládu. To znamená, jak ten proces probíhat má. To znamená, zákonodárci schválili zákon a dali vládě úkol tento zákon splnit. Vzhledem k tomu, že se jim to časově nedařilo, možná z různých důvodů, tak se nepodařilo tento zákon naplnit ani panu prezidentovi Clintonovi, ani panu prezidentovi Georgi Bushovi mladšímu, ani panu prezidentu Obamovi. Podařilo se to až panu prezidentu Trumpovi. Takže to bych vám chtěla říci, že i tato cesta je. Jejich americký zákon tady máme k dispozici a můžeme se jím třeba nechat také inspirovat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Němcová. Prosím.

Senátorka Miroslava Němcová:  Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, děkuji nejprve za slovo...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní senátorko, promiňte, můžu poprosit kolegy, aby utišili předsálí? Protože opravdu je to tam jako ve včelím úlu. Ale řekl bych spíše z asijských sršní. Prosím.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji. Dovolte několik poznámek k tématu, které právě projednáváme. Začnu citací izraelského prezidenta Jicchak Herzoga: Od holocaustu nebylo během jednoho dne zabito tolik Židů jako 7. 10. 2023. Od holocaustu jsme nezažili scény, kdy židovské ženy, děti, prarodiče i přeživší holocaustu byli nahnáni do náklaďáků a odváženi do zajetí.

Asi je třeba dodat, že podle dnešních informací, které sledujeme, víme, že mezi těmi oběťmi, jejichž číslo jistě není definitivní a bude se bohužel časem upřesňovat k horšímu, je 1400 mrtvých, několik tisíc zraněných, asi 200 unesených osob. Ale mezi těmi mrtvými, jak jsem dnes četla zprávy, je také jeden Čech, 22letý mladík, který byl na návštěvě kibucu Nirim u své přítelkyně. A už se domů bohužel nikdy nevrátí. Mezi mrtvými jsou občané různých zemí, kontinentů Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Asie, mnoha zemí Evropy, Británie, Francie, čili se dá říci, že velká část světa je tímto útokem zasažena. Není to pouze konflikt, který postihl Izrael a izraelské občany, ten brutální atak.

Chtěla bych říci, že v orientování se v tématu mi velmi napomohly texty, které v průběhu tohoto týdne zveřejňovala paní Irena Kalhousová, ředitelka Herzogova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově, která se tématu dlouhodobě roky systematicky věnuje. Pro mě k dotvoření si obrazu byly její vědomosti velmi užitečné. Paní Irena Kalhousová, ředitelka tohoto centra, mj. upozorňuje na tu výchozí situaci, jak se to mohlo stát. Říká, že podle nalezených dokumentů měl Hamás velmi detailní informace o pozicích izraelské armády. Věděl, kde má centrum vojenská rozvědka, měli velmi detailní mapy kibuců.

Každý jednotlivý útok byl detailně rozpracován, např. útok na supermarket, na jídelnu, školu, hřiště. Tyto útoky byly rozděleny mezi jednotlivé bojové skupiny. Z dokumentů, které byly označeny top secret, byly nalezeny u mrtvých bojovníků Hamásu nebo teroristů Hamásu, správně řečeno, vyplývá, že cílem této detailně naplánované operace bylo útočit na místa s velkou koncentrací dětí, vraždit a unášet civilisty, vč. dětí. Izrael čeká měsíce vyšetřování, protože Hamás měl tak detailní info, že by nad tím, jak uvádí paní ředitelka, komukoli z rozvědky spadla brada.

Zabývá se také tím, jaká bude reakce Izraele. Upozorňuje, že pozemní vojenská operace v Gaze je na spadnutí. Už sledujeme i přípravy. Každou hodinu se to upřesňuje. Vidíme, že to napětí tam opravdu narůstá. Paní ředitelka píše, že vojáky čeká jeden z nejnáročnějších vojenských zásahů vůbec, což je boj v hustě obydlené zástavbě. Izraelští vojáci se na tento typ boje cvičí v tzv. Minigaze, což je městečko s 500 budovami, vybudované za 45 milionů amerických dolarů, na jihu Izraele. V roce 2005 bylo vybudováno. Tato Minigaza má co nejvíce simulovat realitu, ve které budou brzy vojáci operovat, tedy boj dům od domu, úzké uličky, tunely, otevřená prostranství. Zároveň ale je zde jeden z vážných problémů, a ten tkví v tom, že příslušníci Hamásu a Islámského džihádu jsou schovaní mezi civilním obyvatelstvem, ztráty na životech mezi Gazany už tak jsou a jistě budou velmi vysoké. Obě tyto organizace, tedy Hamás i Islámský džihád, jsou hluboko zakořeněné mezi civilními cíli, takto operují a vždycky takto operovat budou. Používají zkrátka obyvatele Gazy jako civilní štíty, jako lidské živé štíty.

S tím souvisí i to, naráželo se na to možná tady už v té dnešní debatě, ještě se k tomu jistě dostaneme, že v minulosti Hamás budoval tunely s cílem infiltrovat Izrael. Cena těchto tunelů se odhaduje na 90 milionů amerických dolarů. Jeden z odhadů mluví o tom, že za cenu 1 tunelu, který Hamás vybudoval s cílem infiltrovat se do Izraele, mohl postavit 86 domů, 7 mešit, 6 škol či 19 zdravotnických zařízení. Ale těchto tunelů se v minulosti podařilo Izraeli zlikvidovat již desítky, tak si zkusme představit to enormní množství jak promarněných peněz, za které mohla úplně jinak prosperovat společnost v Pásmu Gazy, které byly nainvestované do těch podzemních tunelů s jediným cílem, jakýmkoli způsobem se dostat do Izraele a tam páchat zvěrstva, jichž jsme byli nyní bohužel svědky.

Je třeba k tomu ještě říci možná to, že poslední volby v Gaze se uskutečnily před 17 lety, v roce 2006 tam proběhly volby. Hamás má podporu mezi tamním obyvatelstvem, neznamená to, že je tam ale rovnítko, že Hamás automaticky se rovná všichni do jednoho lidé v Gaze. Ale tu podporu, významnou podporu tam určitě má. Od toho roku 2007 tam autoritářsky Hamás vládne. Umíme si představit, co za tak dlouhou dobu s tou společností dokázal neblahého udělat.

Zároveň pokud jde tedy o tu poznámku, která tady už zazněla několikrát, jak si počíná Evropská komise, zda je správné, že navýšila onen příspěvek, jak oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, že EU s okamžitou platností ztrojnásobí objem humanitární pomoci pro Pásmo Gazy. Nově to tedy bude 75 milionů eur, což v přepočtu znamená 1,85 miliardy korun. Paní předsedkyně tvrdí, nebo ujišťuje, že pomoc se dostane k těm, kteří ji opravdu potřebují. Ale je otázka, zda se toto dá zkontrolovat, zajistit a skutečně uskutečnit. Protože zase jiné informace, již ověřené informace z minulosti, hovoří o tom, že část peněz, které měly jít přes OSN, skončily v rukou Hamásu, ve školách, které tam Hamás provozuje, se děti neučí o míru, ale učí se o tom, jak bojovat jako mučedník. Takže otázka toho, zda budou ty peníze skutečně využity tak, jak bychom si všichni přáli, pro humanitární účel, je opravdu vážnou otázkou.

Vadí mi na tom to, že bych si představovala, že třeba ústy paní předsedkyně Leyenové Evropská rada sdělí, dobře, pomůžeme, ale první bude: Propustíte rukojmí, pak se budeme bavit. Dokud vy neuděláte, vy, kteří jste to spáchali, děláte nepředstavitelná zvěrstva, člověk se na to nemůže dívat, co vidí, tak vy, kteří jste to způsobili, propustíte všechna rukojmí, pak se budeme bavit o tom, jak vám humanitárně, ne nijak jinak, můžeme pomoci. To se bohužel, tuto podmínku ze strany EU jsem já neslyšela. Může to být, že jsem byla nepozorná, že v té záplavě textů a informací a zpráv, které chodí, jsem ji přehlédla. Ale obávám se, že nepřehlédla. Tady pro mě je úplně ten stop stav, ta červená čára, kdy jsem schopna uvažovat nad tou situací a o našem postoji k ní. Prostě tam jsou odvezeny třeba čtyřměsíční děti, jsou rukojmími v rukou Hamásu. Nikdo z nás si neumí představit pocit matky nebo otce, kterému se toto stalo. Ta hrůza je tak strašná, že se do toho neumíme ani vžít. Dokud nebudeme schopni vymoci na těch teroristech alespoň nějaký ústupek, jakákoli slabost naše se nám vrátí ve zlém. Vidíme už, co se děje ve městech, v zemích našeho, když řeknu, tzv. našeho světa. Viděli jsme to v tom uplynulém týdnu. Ty protesty v Londýně, v Paříži, ve Stockholmu, jeden mrtvý v Arrasu francouzském, učitel zavražděn minulý pátek. Teď dva mrtví Švédové v Bruselu. Hizballáh vyzval, že zítřek bude dnem, já nevím čeho, ne snad pomsty, ale nějakého dalšího jejich... Svolávají se, jako svoje síly, celosvětově k nějakému dalšímu ataku na naši civilizaci.

Chci tím říct, má to být Den hněvu, já jsem si to napsala, už to vím, Den hněvu – zítřek. Chci tím říct to, co všichni vidíme, že ta situace je velmi kritická, napjatá. To napětí roste. Nemám nejmenší pochybnost, kdo je v tomto případě ten naprosto nejzodpovědnější viník celé situace, tedy hnutí Hamás, teroristické uskupení, hnutí Hamás, a jsem pyšná na to, že ČR v historii, když se podíváme, stála za Státem Izrael, stála za ním v době jeho zrodu. Pamatuji si, ještě v éře, kdy jsem byla poslankyní, řadu usnesení, která jsme přijímali, když se něco ve světě začalo dít nebo zejména v tomto pásmu, tak jsme přijímali usnesení opakovaně na podporu Izraele. Jsem ráda, že Poslanecká sněmovna takové usnesení přijala minulý týden. Děkuji všem mým kolegům senátorům, kteří připravili podobné usnesení pro nás. Myslím, že je velmi potřeba, i sami Izraelci říkají: Jediné, co potřebujeme teď, je slyšet, že máme vaši podporu, že nám rozumíte v tom, co hrůzného se nám stalo. Za to já moc děkuji.

Navržené usnesení všemi hlasy podporuji. Svým hlasem jedním...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan navrhovatel, pan senátor Fischer. Prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji. Mluvíme o usnesení, ve kterém je nejenom podpora Izraeli, tvrdé odsouzení Hamásu, ale zmiňujeme tam i Palestince. Chci krátce vysvětlit, jak jsme k tomu došli.

Nemůžeme totiž, když se mluví o tom obrovském konfliktu, problému, který na Blízkém východě sledujeme, nemůžeme mluvit pouze o teroristech. Musíme mluvit i o lidech, kteří chtějí žít bez teroru, kteří žijí v těch okupovaných územích, příp. kteří žijí v jejich nejbližším okolí.

Ano, mluvit o Izraeli a nemluvit o Palestině by byla veliká chyba. Když se podíváme do rodného listu Izraele, dá-li se to takto říct, mluvím tady o rezoluci OSN z roku 1947, v tom rodném listu Izraele jsou tři důležité věci. Je tam stát Izrael a možnost jeho založení, vzniku, je tam ale také stát pro Palestinu, to znamená dvoustátní řešení, jak se tomu říká, a pak tam je třetí, a to je zcela speciální status pro Jeruzalém. To není nic nového. Když se podíváme do Sykes-Picotova Agreementu, tedy dohody z roku 1916, mluvíme o dokumentu, který je více než 100 let starý, už tam se mluví o tom, že Jeruzalém by měl mít zvláštní mezinárodní ochranu, protože to je město, které je spojeno s tolika válečnými konflikty, že ho nemůže mít jednom jeden stát za svoje hlavní město, jenom jedno náboženství za svoje posvátné místo.

Podobně mluvila Peelova komise v roce 1936. Ten mezinárodní status Jeruzaléma má dokonce i českou visačku, nebo, chcete-li, československou visačku. V roce 1946, tedy po válce, vzniká speciální komise v rámci OSN, tzv. UNSCOP, je tam 11 států, žádný z nich není jadernou nebo jinou velmocí, která má právo veta v OSN, naopak, Československo je mezi nimi. Náš diplomat Karel Lisický byl u toho, kdy se vytvářel ten status Jeruzaléma, jako mezinárodního místa pod ochranou OSN, a dvoustátní řešení pro tu tak složitou situaci, kterou dnes vidíme. Ano, teprve potom přichází rezoluce OSN s číslem 181. To byl rok 1947.

Co to znamená? Že dvoustátní řešení a status Jeruzaléma jsou součástí mezinárodního práva. To je věc, kterou bychom neměli podceňovat. Když se podíváme do Ústavy ČR, hlava I článek I odst. 2, tam stojí, že ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. To znamená ty závazky, které jsme na sebe v minulosti vzali, např. v roce 1947 při hlasování o té rezoluci, která zakládá možnost vzniku pro Stát Izrael, tyto závazky trvají pro nás dodnes. Jinak bychom si museli položit poctivě otázku, jestli jsme vůbec nástupnickou zemí Československa, jestli jsme skutečně sukcedovali do všech smluv, které byly s Československem spjaty. Protože odpověď je, ano, jsme nástupnickou zemí Československa, sukcedujeme do všech smluv a závazků, nemůžeme teď říkat bez dalšího, že podporujeme například zabírání území, které nikomu nepatří. To je princip toho, když vidíme, že Rusko zabírá Krym. Právem se proti tomu stavíme a protestujeme.

Stejně tak z hlediska mezinárodního práva Jeruzalém dnes, nebylo to tak ani před těmi 75 lety, Izraeli nepatří. Ten je pod speciální ochranou, dokud se Palestinci a Izraelci nedohodnou na dalších krocích, které by schválilo mezinárodní společenství.

To znamená, rodný list Izraele je tak cenný dokument právě proto, že v něm čteme ty základní parametry toho, co dnes může být cestou také ke snižování napětí, tzn. apel na dodržování mezinárodních pravidel. I proto v tom našem usnesení mluvíme o palestinském lidu a o tom, že Hamás jeho zájmy nemůže reprezentovat. Proto odsuzujeme teroristy z Hamásu. To znamená, neuznáváme nabývání území silou, o věcech je potřeba vyjednávat. Země naší velikosti, jako je ČR, nemůže si vybírat jen tak z pravidel, co se jí zrovna hodí. Respekt totiž k mezinárodním pravidlům je základem naší bezpečnosti.

Řeknete mi: Proč to tady všechno říkám? Vždyť to není nic nového! Já vám řeknu, proč to tady říkám. Ano, není to nic nového, protože, cituji teď z projevu: Politikou vlády ČR je politika mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu založená na přímém jednání obou stran. Takhle mluví předseda vlády ČR Petr Nečas, který byl interpelován v této věci 22. 9. 2011 na 23. schůzi Poslanecké sněmovny. A pokračuje: My jsme zastánci dvoustátního řešení. Říká předseda vlády ČR tehdy. To znamená, existence palestinského státu a také Státu Izrael jako židovského a demokratického státu, kde žijí obě strany v mírovém soužití. Toho řešení je ale možné dosáhnout pouze jednáním, přímým jednáním obou stran. Jsem přesvědčen, říká Petr Nečas, že napříč politickým spektrem toto mírové řešení všichni podporujeme a přejeme si ho. Nakonec říká: Jsem přesvědčen, že právě naše vyvážená pozice, tzn. podpora dvoustátní existence těchto dvou národů vedle sebe, ale současně i to, že vyznáváme i určité hodnotové partnerství je tou správnou cestou. Jak to bývá v interpelacích a jejich přepisu, tady se píše: Potlesk ODS. Konec citace. Proto je důležité, abychom nezapomínali na historii, nejenom tu nedávnou, ale i tu sto let starou, abychom nezapomínali, že klíče k řešení toho strašlivého konfliktu, který tady popisovala paní senátorka Němcová, máme vlastně v ruce i my, když nezapomeneme při schvalování tohoto důležitého usnesení na to, že Jeruzalém Izraeli dnes nepatří, přesouvat do něj ambasádu by byla hrubá chyba z hlediska mezinárodního práva. I proto přesun ambasády, o kterém jsme také včera dlouho diskutovali na výboru, není součástí toho našeho usnesení, které dnes předkládáme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. V pořadí další je paní senátorka Hamplová, Zwyrtek Hamplová. Prosím. Prosím, paní senátorko, ujměte se slova.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové, já budu krátká. Zareaguji na otázky některých z vás i na kreativitu některých novinářů, abych upřesnila své ranní vystoupení, na jehož přípravu jsem měla asi půl hodiny, protože jsme dostali podklady k tomuto bodu opravdu pozdě.

Chtěla bych jednoznačně vyjádřit, že můj příspěvek se týkal čistě a výhradně právní problematiky, protože stojím o to, aby usnesení, o kterých hlasuje Senát, byla právně čistá a měla právní logiku, nebyla o problematice Izraele jako takové, útok na něj samozřejmě odsuzuji, stejně jako odsuzuji i pokračující finanční podporu ze strany EU Palestině. Ale protože v tomto jsou tady více znalí, naslouchám jim, plna obav, co se v dané oblasti bude dít.

Moje vystoupení se týkalo toho, že jsem úplně nepochopila, nebo mám určité obavy z toho, aby nám všem nebylo jednou vykládáno jinak, než to bylo v hlasování myšleno, protože já tady vnímám hlavně obavy nás všech z toho, co všechno z toho může být.

Teď mi přišla zpráva, že Írán údajně napadl nějakou základnu USA, takže opravdu plna obav sleduji, co z tohoto všeho může být.

Nicméně to samozřejmě mi nebrání, abych si nevšimla jako právnička toho, že to usnesení, které, a o tom jsem tady hlavně hovořila, ten návrh usnesení, že ČR plně podporuje právo Izraele na sebeobranu, má jinou formulaci než standardní článek Charty OSN, který o sebeobraně hovoří. Tam ta věta zní takto: Přirozené právo každého státu je použít ozbrojené síly na individuální nebo kolektivní sebeobranu proti ozbrojenému útoku. Úplně nerozumím tomu, proč nemáme obdobné znění, nebo proč na ten článek neodkážeme. Mám obavy z toho, pokud jsou potom další usnesení č. 2, 3, 4, se kterými se ve své podstatě ztotožňuji, ale mám obavy, aby to nebylo vykládáno, a teď je jedno, zda jde o Izrael nebo by šlo o jiný stát, jiným způsobem, než je to nyní myšleno...

Z toho, jak vidím i z vystoupení kolegů, z nichž víceméně se všemi souhlasím, nebo ještě i je se zájmem poslouchám, protože se věci věnují. Tedy moje výhrada je čistě právní, protože se domnívám, že by to znění čísla 1 nemělo být odlišné od článku Charty OSN, aby jednou nebylo vykládáno jinak, než je myšleno. Protože ten bod 2, že vraždění, mučení, únosy civilistů – já se přiznám, že když čtu ty příběhy a vidím ty fotky těch dětí, prostě to se nedá snad ani nějakým způsobem z toho nebýt špatný a prostě neslzet někdy, tak potom, že nenechá Izrael bez odezvy... Co je to ta odezva? Mám obavy, že pokud by se to sloučilo s tím číslem 1, s tím bodem č. 1, aby nám to všem nebylo vytýkáno. Jinými slovy, to moje upozornění bylo v dobrém vám senátorům, kteří pro to budete hlasovat, protože jsem tam tento rozdíl jako právnička zaznamenala. Vím, jak někdy na slůvku záleží, aby potom vám nebylo kladeno k tíži co, co tak dnes byste nemysleli. To bylo vše, co jsem tím chtěla vyslovit.

Jinak, jak říkám, spíš s obrovskými obavami jsem naslouchala i paní Němcové i panu Fischerovi, protože vím, že se problematice věnují, sledují ji možná i z této pozice roky. Opravdu jako obyčejný člověk mám strach, co z toho může být. O to více si všímám i těch slůvek, kdy se chce, abychom tady zvedli pro něco ruku, aby jednou nám to nebylo vytýkáno. Jak říkám, odsuzuji útok na Izrael, odsuzuji ale i teď pokračující finanční podporu, jak už tady také i v kuloárech zaznívá. To je vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana kolegu Šimetku. Připraví se Zdeněk Nytra.

Senátor Ondřej Šimetka:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, kolegové, kolegyně, děkuji moc za tu debatu. Zejména bych chtěl ocenit tu hlubokou analýzu kolegy, senátora Fischera, z dopoledne, nicméně bych ten jeho příspěvek chtěl doplnit, nebo spíš upravit v té jedné fázi, kdy mluvil o té humanitární pomoci směřované ze strany Evropské unie na palestinská území, kde zmínil, že mimo jiné tyto peníze třeba pomáhají Lékařům bez hranic provozovat své projekty. Vy víte, a v minulosti jsem o tom hovořil, že jsem byl profesně s Lékaři bez hranic spojený mnoho let. A vlastně jsem byl i u založení té české pobočky Lékařů bez hranic, jenom chci tohle vyvrátit. Lékaři bez hranic jsou mezinárodní humanitární zdravotnická organizace, která poskytuje zdravotní péči lidem, kteří se k ní z nějakého důvodu nemohou dostat, ať už jsou to válečné katastrofy, přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty nebo případně hladomory nebo něco podobného. Mají svou chartu, ve které se píše, že fungují neutrálně, nestranně, na bázi dobrovolnictví. Nezávisle. Ta nezávislost se odvíjí od toho, a ta nezávislost je jak ekonomická, tak náboženská, tak politická. V té ekonomické oblasti se ta nezávislost odvíjí od toho, že Lékaři bez hranic nepobírají žádné příspěvky od žádných organizací, od žádných firem, od žádných států, ani od Evropské unie, nikoho. V podstatě téměř 100 % všech finančních prostředků Lékařů bez hranic pochází z příspěvků soukromých dárců. Díky tomu Lékaři bez hranic se mohou svobodně rozhodovat o tom, jaké projekty budou provozovat.

Při své činnosti mimo jiné si vymiňují právo hovořit o věcech, které v místě konfliktů vidí. Proto je velmi cenné mít projekty Lékařů bez hranic v různých válečných konfliktech, neboť přináší svědectví o tom, co se tam děje. Lékaři bez hranic hovoří o porušování lidských práv na obou stranách konfliktu. Já sám jsem pracoval ve válečném konfliktu na Srí Lance, kde jsme měli projekty jak na sinhálské straně, tak na tamilské straně. Poukazovali jsme na porušování lidských práv na obou stranách toho konfliktu. To je ta nestrannost a neutralita. Tohle je vlastně jediné, čím jsem chtěl upravit ten příspěvek kolegy, senátora Fischera. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Nytra. Připraví se Pavel Fischer.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, hezké odpoledne. Při vědomí toho, jaké usnesení přijala Poslanecká sněmovna směrem k velvyslanectví České republiky v Izraeli, a při vědomí toho, že někteří naši kolegové, případně kolegyně byli připraveni navrhnout stejné usnesení na naší schůzi, asi bychom se dostali mnozí z nás do problémů, jestli ho podpoříme, nebo nepodpoříme, přicházím s návrhem, tedy společně s panem předsedou Senátu, kompromisním návrhem, který není tak, dejme tomu, rezolutní.

Já si dovolím ho načíst. Senát PČR vyzývá vládu, aby připravila materiál, ve kterém vyhodnotí možnosti a reálnost přesunu sídla velvyslanectví České republiky v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma, zejména aby uvedla podmínky, za kterých je tento přesun možný. Zároveň Senát uspořádá k blízkovýchodní politice veřejné slyšení za účasti všech dotčených představitelů.

Předkládáme to i s plným respektem k tomu, co tady před malou chviličkou prezentoval pan senátor Fischer. To znamená mezinárodní úmluvy, které jsou z toho konce 40. let, a následných aktů nejenom České republiky, ale i Organizace spojených národů atd.

Takže vás chci požádat o podporu tohoto usnesení s tím, že by to byl bod č. 3 toho souhrnného usnesení, kdy pan senátor Fischer, respektive výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost navrhuje I, jako II by byl návrh usnesení výboru pro evropské záležitosti, jako třetí tento náš návrh, pak by byla IV, to znamená pověření předsedy Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Fischera.

Senátor Pavel Fischer:  Já mám velkou radost, že se diskutuje o mezinárodním právu a rezolucích OSN, takže jsem chtěl krátce, pane předsedající, dámy a pánové, jenom zmínit, že dnes se nejedná jenom o rezoluci číslo 181, ale například rezoluce z roku 1980 s číslem 478, říkám to i na záznam, jenom abyste věděli, že to naše usnesení stojí na pečlivé diskusi s diplomaty, abychom na něco nezapomněli, ale nechtěli jsme ho udělat na dvě strany, abychom připomínali všechny rezoluce Rady bezpečnosti.

Ta rezoluce, kterou tady zmiňuji, s číslem 478 z roku 1980 byla odpovědí na to, že v Izraeli přijali takzvaně zákon o Jeruzalému, kterým si osvojili Jeruzalém jako hlavní město. OSN vyzvalo všechny členské státy, aby nezůstávaly v Jeruzalémě, pokud tam mají ambasádu, ale aby ji vystěhovaly pryč, aby neuznávaly Jeruzalém jako hlavní město. To znamená, že šlo o to vyhlásit, že ten zákon, který si odhlasovali v Izraeli, byl v rozporu s mezinárodním právem, s mezinárodními pravidly. Jako takový Rada bezpečnosti OSN ho označila za nulitní. Proto tady o tom mluvím. Skutečně mluvíme o řadě rezolucí, další bych mohl doplnit, se kterými se pohybujeme na tak složitém a zaminovaném jaksi území, teď mluvím o mezinárodním právu, že bychom měli být obezřetní o tom, o čem dneska hlasujeme. Jinak námět na to, abychom uspořádali veřejné slyšení tady v Senátu, vítám. Myslím si, že nám to všem pomůže pochopit víc, co je dneska také ve hře. Chybí nám k tomu klidná diskuse. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože se nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele... Byl tam předseda Senátu, ale pane předsedo, vy jste se stáhl. Stáhl jste přihlášku? Děkuji. Žádám pana navrhovatele, zda chce vystoupit k závěru ještě, k proběhlé rozpravě? Ne, prosím pana zpravodaje.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, navrhuji usnesení, abychom hlasovali na tři části. Pokud byste měli někdo zájem, abychom to hlasovali ještě na více částí, prosím, přihlaste se.

Navrhuji, abychom konstatovali

1. že Česká republika plně podporuje právo Izraele na sebeobranu,

2. že vraždění, mučení a únosy civilistů do civilizovaného světa nepatří; a je pochopitelné, že je Izrael nenechá bez odezvy,

3. že Česká republika uznává legitimní aspirace palestinského lidu na sebeurčení, ale teroristické hnutí Hamás tyto aspirace nereprezentuje,

4. že Hamás palestinskému lidu nenabízí nic jiného než další teror a krveprolití.

Jedná se o usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Senát

I. vyzývá vládu České republiky za I, to by bylo usnesení VEU, tak jak ho řekl pan Vilímec. To znamená, vyzývá vládu:

1. aby na jednání evropských orgánů podpořila veškeré návrhy, které budou směřovat k tomu, aby nedocházelo ke zneužívání prostředků z finanční pomoci, kterou Evropská unie poskytuje pro vedení teroristické války vůči Izraeli včetně vedení mimořádně brutálních útoků proti jeho civilnímu obyvatelstvu,

II.

2. vyzývá vládu, a to je to usnesení, které navrhoval pan předseda Nytra, aby připravila materiál, ve kterém vyhodnotí možnosti a reálnost přesunu sídla a velvyslanectví České republiky v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma, zejména aby uvedla podmínky, za kterých je tento přesun možný; zároveň Senát uspořádá v blízkovýchodní politice veřejné slyšení za účasti všech dotčených představitelů,

III. pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády.

Vím, že to nebylo nutné, ale pro jistotu jsem vám to přečetl jako celek. Opakuji, že navrhuji, abychom hlasovali I, II na dvě části. To je to „vyzývá vládu“. Každý ten návrh, který byl podán, abychom hlasovali zvlášť. Chcete to někdo ještě rozdělit na menší části?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, táži se, zda je nějaká námitka proti navrženému postupu hlasování? Nevidím žádnou ruku ani přihlášku. Pan zpravodaj bude tak laskav a ještě před každým hlasováním nám jedním slovem připomene, co je jeho obsahem, abychom neztratili orientaci. Já tedy svolám kolegy, spustím znělku.

V sále je 72 senátorek a senátorů, kvórum 37. Pan zpravodaj nás bude ještě vždy upozorňovat, o čem hlasujeme. Bude to ve třech jednotlivých částech.

Senátor Jan Sobotka:  Hlasujeme o usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které má 4 body.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Čili to je v podkladech, spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Při kvóru 37, hlasování č. 15, pro 71. Nikdo proti. Návrh byl přijat. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jan Sobotka:  Nyní budeme hlasovat o usnesení, které navrhlo VEU, to znamená: Vyzývá vládu České republiky, aby... Rozumíme tomu všichni?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Rozumíme. Spouštím hlasování, kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 16, při kvóru 37 pro 72, návrh byl přijat. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jan Sobotka:  A na závěr... Ne na závěr, na předposlední hlasování budeme hlasovat: Vyzývá vládu „ambasáda“. Je to návrh pana předsedy Nytry.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, slyšeli jsme před chvílí. Spouštím hlasování, kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 17, kvórum 37, pro 60, proti 1, návrh byl přijat. A ještě pan zpravodaj navrhuje, abychom hlasovali o celku, čili o usnesení ve znění všech těchto právě schválených třech nebo čtyřech částech, jak to vnímáte. Spouštím hlasování. Kdo je pro usnesení jako celek, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 18, kvórum 37, pro 68, proti 1, návrh byl přijat. Děkuji všem aktérům tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, ale to až přistoupí pan místopředseda Czernin k řídícímu pultíku.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, než přistoupíme k dalšímu bodu, chviličku vyčkáme. Bylo mi řečeno, že pan ministr Bartoš běží...

Aha, už je tady. Vítám pana ministra Bartoše.

Dalším bodem bude

Jedná se o senátní tisk č. 154. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 154. Prosím zástupce skupiny poslanců, pana ministra Ivana Bartoše, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš:  Děkuji za slovo i za prostor. Vážené senátorky, vážení páni senátoři, cíl nebo návrh tohoto zákona řeší problém, který zhruba před půl rokem rozvířil mediální vody.

Cílem zákona je omezit zveřejňování osobních údajů držitelů datových schránek v adresáři na webových stránkách, kde jsou tyto informace dostupné každému, což vede k možnosti neužití. Je zde pouze možnost takzvaného opt-outu, tedy aktivní žádosti o to vymazání z toho seznamu majitele datových schránek. My navrhujeme zachovat tento seznam, ale převést ho do toho režimu, jak se říká opt-in, tedy na webových stránkách budou zveřejněny jenom kontaktní údaje těch fyzických osob a podnikatelů, kteří o to aktivně požádají.

Ten seznam není žádná novinka, on ten seznam uživatelů datových schránek na tom webu je už 10 let. V podstatě to bylo jakési, nebo existuje ještě celá řada rejstříků, můžeme se o nich bavit třeba i v jiných legislativách, ale v podstatě to bylo adekvátní tomu, jako jsme měli seznam jmen, adres ve Zlatých stránkách či seznam firem v té druhé části těch Zlatých stránek, kde prostě jste si našel ten kontakt, kterému člověku jste chtěl zavolat, ověřil jste adresu, ale tím, jak se vlastně masivně díky legislativě schválené minulou vládou začaly zřizovat datové schránky podnikatelům, se samozřejmě na tento seznam upoutala pozornost. Já si myslím, že je správné, že i v dnešní úrovni, jak nahlížíme na ochranu soukromí, prostě ten seznam takto veden nebude. Bude tam člověk uveden pouze, bude-li o to aktivně žádat.

Možnost stažení toho celého seznamu, to jsme udělali už v březnu. Tam byl i ten výstup v rámci open data. My teď tedy chceme ještě vlastně pomocí tohoto zákona, který jsme navrhli jako poslanci, zavést tuto změnu.

Zazněla námitka, že to není řešení úplné, protože údaje jsou i jinde. Třeba v živnostenském rejstříku. Tam mají údaje podle mě větší opodstatnění. Pokud podnikatelé nebo partneři nebo zákazníci musí vědět, s kým se mají s vámi setkat, kam posílat poštu a další. Samozřejmě údaje jsou do jisté míry potřebné, nicméně i tyto zákony lze podrobit revizi, protože doba se vyvíjí a požadavky, jak jsem zmínil, na ochranu soukromí už jsou dnes vnímány poměrně jinak. Ale to je na jinou debatu. Tento zákon je rychlé řešení akutního problému v doméně datových schránek.

Návrh umožňuje ještě jednu věc. On rozšiřuje oprávnění provozovatele systémů datových schránek, tím je dnes ze zákona Česká pošta, tento systém dále rozvíjet. Nelekejme se toho. Není to, že by pošta, která teď prochází transformací, začala masivně programovat. Nicméně nedávné rozhodnutí antimonopolního úřadu ve věci toho, co je chápáno jako provoz, v podstatě ho vykládá velmi úzce, tedy bez možnosti investic do vývoje a rozšiřování. To v praxi pochopitelně může působit a i působí potíže. Chcete drobnou změnu, přidat nebo třeba ubrat nějaké tlačítko formulářově, toto všechno se musí soutěžit a řešit s dodavatelem. Není tedy možné dělat ani drobné změny.

Vzhledem k jednoduchosti návrhu a i z té urgentnosti jsem považoval za vhodné podat je jako poslanecký návrh zákona a navrhnout sněmovně schválení již v prvním čtení, což se ostatně stalo, v podstatě ten návrh byl schválen jednomyslně. Já nyní předstupuji s tímto návrhem před vás. Dovoluji si vás požádat o jeho schválení, aby bylo možné údaje a adresy lidí, kteří o tom často ani nevědí, že v takovém seznamu jsou, je z veřejného seznamu co nejdříve vymazat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 154/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Matušek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení máte jako senátní tisk č. 154/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Martin Krsek. Nyní vás, pane senátore, prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Martin Krsek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, ctěné kolegyně, ctění kolegové, my jsme tento návrh probrali na 12. schůzi 11. října. Obsah zákona tady přednesl pan ministr poměrně detailně. Já bych jen doplnil, co je vlastně podstata té věci, která vadí. Jde zejména o fyzické osoby podnikající, které mají sídlo často na svých privátních adresách. Toto je další veřejně dostupný seznam, který potom může zasáhnout do soukromí těchto osob tím, že jejich soukromé bydliště bude takto veřejně prezentováno.

Možná bych jen doplnil, že dopad zákona do rozpočtu by neměl být žádný. Naopak Úřad pro ochranu osobních údajů konstatuje, že by mohl značně uspořit náklady právě na většinu stížností, které na datové schránky po jejich najetí dostával a které musí vyřizovat. My jsme samozřejmě všechny tyto náležitosti k zákonu v diskusi ve výboru probrali a náš výbor se usnesl, myslím, jednohlasně, že doporučujeme Senátu PČR schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Zdeněk Matušek? Není tomu tak. Děkuji vám. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se k neproběhlé rozpravě vyjádřit? Není tomu tak. Děkuji. Stejné to bude zřejmě s panem zpravodajem? Můžeme přistoupit k hlasování. Je návrh na schválení předloženého zákona.

V sále je nyní přítomno 68 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 35. Já vás svolám k hlasování.

V tuto chvíli se kvórum změnilo, přítomno je 69 senátorek a senátorů, kvórum zůstalo stejné, 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování bylo ukončeno. Konstatuji, že ze 70 přítomných senátorek a senátorů bylo pro 36. Návrh byl přijat. Pardon, 57 bylo pro. Omlouvám se. Já vám gratuluji, pane ministře.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Tím je

Dovolte mi na úvod malou rekapitulaci. Senát na své 29. schůzi v minulém funkčním období přikázal tento návrh senátního návrhu zákona k projednání výborům. Na své 5. schůzi 11. 1. 2023 vrátil tento tisk k novému projednání výborům a následně na své 7. schůzi Senát odročil projednávání do konce září. Nyní prosím zástupkyni skupiny navrhovatelů, senátorku Adélu Šípovou, aby nás seznámila s dosavadním vývojem. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, vážení kolegové. Já si dovoluji předstoupit před vás znovu se svým poněkud zděděným senátním návrhem, který jsme zde již projednávali. Podstatou tohoto senátního návrhu zákona je již dříve prodiskutovávané právo obcí být účastníkem řízení v řízeních o dočasném povolení překračování hlukových limitů na území své obce. V předchozích měsících jsme projednali novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, nicméně nebylo úplně dosaženo toho, čeho jsme si přáli dosáhnout již na jaře a čeho si přál dosáhnout i můj předchozí kolega, senátor Orel. Tím je posílení postavení obcí v těchto řízeních, protože jsou to právě starostové obcí, kteří čelí dotazům občanů ohledně povolování překračování těchto limitů zejména v dopravě a při stavebních pracích. Já bych to asi nechala, myslím si, že všichni víte, co jsme projednávali. My jsme samozřejmě zvažovali, jak s tímto návrhem senátního návrhu naložit, nicméně já jsem tak nějak cítila to, že tento senátní návrh určitou podporu v některých klubech Senátu má, tudíž jsem se rozhodla, že jej znovu projednáme. Avizuji dopředu, že máme pozměňovací návrhy, které byste měli mít už na stolech, které reagují na výtky, které nám přišly z legislativního odboru a které by je měly odstranit.

Takže v případě vašich dotazů jsem vám k dispozici. To je vše.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, paní senátorko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Zitterbart. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisky č. 291/1 a 291/3. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Zitterbart:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, kolegyně předkladatelka byla stručná, koneckonců je to už počtvrté, co tady stojím jako zpravodaj, z toho třikrát zpravodaj garančního výboru. Historii tisku shrnul pan předsedající. My naposledy jsme se tu viděli v únoru tohoto roku, kdy jsme vlastně na žádost předkladatelů odročili jednání v podstatě na více než půl roku. Já možná ale zmíním ten věcný důvod, proč jsme jednání odročili.

Tím bylo, že zákon byl současně otevřen v Poslanecké sněmovně, šel k nám do Senátu a my jako výbor pro zdravotnictví v rámci jiného tisku jsme měli pozměňovací návrhy, které vedly k tomu, že současná podoba zákona o ochraně veřejného zdraví ve vztahu k nadlimitním hlukům a vibracím je jiná, než když v době podání původního návrhu senátora Orla byla.

Já pro jistotu připomenu, jak dnes aktuální právní úprava vypadá. Ta je taková, že už nemluvíme o ČOP, o časově omezených povoleních hluku a vibrací, ale mluvíme o povolení mírnějšího hygienického režimu, mírnějšího hygienického limitu, který orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajské hygienické stanice, mohou učinit. Klíčový ale v tom je termín, že hluk je požadován, aby byl omezen na rozumně dosažitelnou míru. Je vždy zvažováno orgánem ochrany veřejného zdraví maximum možných opatření, na která je tlačeno, jejich finanční hodnota a to, jak velkého počtu obyvatel se týkají.

Tím dalším jakýmsi zlepšením je to, že na rozdíl od minulé právní situace dnes o zahájení tohoto řízení jsou informovány místní samosprávy ze zákona. Nejsou účastníky řízení, ale jsou informovány. A také důležitá věc, já udělám odbočku, když jsme se senátorkou Pešatovou zjišťovali jako garanční a negaranční zpravodaj, kolik za poslední roky takových podání bylo učiněno, tak jsme museli oslovovat všech více než 10 krajských hygienických stanic, protože neexistovala žádná centrální evidence. Ta podle současné právní úpravy existuje. Jednotlivá povolení budou elektronicky evidována. Navíc ve chvíli, kdy by se změnila daná situace, vždy mohou být přezkoumána. Toto je současný stav.

Já jako garanční zpravodaj jen už shrnu, že jako výbor pro zdravotnictví jsme se daným tiskem zabývali dvakrát. Poprvé v listopadu loňského roku. Tisk máte pod označením 291/1. Zde jsme jako výbor pro zdravotnictví doporučili zamítnout daný tisk. Podruhé jsme se jím zabývali v únoru tohoto roku, kdy jsme doporučili plénu ono odročení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Návrh také projednal VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 291/2 a záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 291/4. Zpravodajkou výboru byla učena paní senátorka Helena Pešatová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Helena Pešatová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené dámy, pánové. Jak již bylo předesláno, VUZP tento návrh projednával a při hlasování nebylo přijato usnesení. Dovolte mi, abych uvedla, že jsem přesvědčena, že obce mají být účastníky řízení při těchto záležitostech, které tady řešíme. Je to určitě nejen moje přesvědčení osobní, ale i přesvědčení ostatních starostů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, paní kolegyně. Návrh následně projednal také ÚPV. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 291/5. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Chalánková, kterou prosím, aby nás rovněž seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. ÚPV se tímto tiskem zabýval 11. 10. a nepřijal k tomuto tisku žádné usnesení.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, paní senátorko. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Petr Vícha. Připraví se pan senátor Roman Kraus. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, k tomuto zákonu, protože jsme jej tady projednávali opakovaně, jsem vystoupil již dvakrát. Nebudu tedy opakovat všechny podrobnosti. Jen položím onu otázku. Když při různých jiných řízeních je kdejaké sdružení účastníkem řízení, proč by obec, které se to týká, neměla být účastníkem řízení, když jsou porušovány hlukové limity v obci, které se to týká?

Uvedu příklad. Staví se dálnice, měla by být nějaká opatření, protihlukové stěny a tak dále. Ale ono to nakonec, když se to postaví, nevyjde. Samozřejmě není možné ze dne na den, když jsou překračovány hlukové limity, připravit opatření, která by hluku zamezila. Chápu, že je potřeba přijmout dočasně nějaká opatření. Připraví se projekčně a pak se budou po nějakých letech, když to tak řeknu, realizovat ta opatření, která se naprojektují.

Proč by obec neměla toto vědět? Lidé si stěžují, že tam mají hluk. Volají starostovi. Ten řekne: Já ani nevím, že někdo povolil na určitou dobu dočasně porušovat hlukové limity, než se přijmou nějaká další opatření. Čeho se pořád bojíme v tom, aby obec byla účastníkem řízení? Minule jsme to odročili proto, že jsme spoléhali na to, že Poslanecká sněmovna přijme nějaká opatření, která by zlepšila postavení obce. Ano, obec už bude informována. Ale pořád není účastníkem řízení.

Já si tedy myslím, že ten návrh, který kolega Orel podal, když tady ještě byl, který samozřejmě nebyl dokonalý a legislativa ho vyspravila, jsou pozměňovací návrhy, tak si myslím, že by zasloužil naši pozornost. To je naposledy, co k tomuto zákonu vystupuji, protože si bohužel myslím, že bude dnešní etapa tohoto zákona uzavřena, nebude přijato toto opatření. Příjemně byste mě překvapili, kdyby bylo. Tím to asi skončí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Romana Krause. Pan senátor Nytra neuplatňuje přednostní právo.

Senátor Roman Kraus:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan senátor Zitterbart jako zpravodaj garančního výboru pro zdravotnictví tady shrnul celou historii a zdůvodnil, proč jsme už při prvním projednání jako výbor pro zdravotnictví schválili usnesení, které navrhovalo zamítnout tuto novelu zákona, senátní tisk 291.

Já jen v obecné rozpravě opět navrhuji zamítnout tuto novelu, tak jak bylo vysvětleno, že je to zbytečné, ještě přesně odcituji, jak to v zákoně je napsáno. Tento návrh zákona, to byl ten zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., který byl novelizován, zakotvil povinnost místně příslušné krajské hygienické stanice informovat o zahájení řízení obecní úřady, pokud jsou tímto řízením dotčeny. Jinými slovy, touto novelizací bychom vyjadřovali nedůvěru vůči jednání krajských hygienických stanic, že dovolují něco, co by mohlo poškodit zdraví občanů. Takže já to považuji za zbytečné, proto navrhuji tuto novelu zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vaším prostřednictvím k panu senátoru Víchovi, my tomu zákonu opravdu věnujeme hodně pozornosti, takže není pravda, že bychom se mu nevěnovali.

Plně podporuji to stanovisko, které tady prezentoval jednak zdravotní výbor, pan senátor Kraus, a vysvětlím proč. Když to tady bylo poprvé, resp. pak když už tady nebyl původní předkladatel, pan senátor Orel, ujala se toho paní senátorka Šípová, tak jsme jednali, protože my jsme byli proti tomu návrhu. Došli jsme ke kompromisu. Dohodli jsme se, že když tam bude právo na informace pro ty obce, že to podpoříme, ale nepodpoříme účastníky řízení. Takhle se postupovalo celý rok, najednou tady máme návrh, kde už, protože právo na informace, resp. informování obcí máme obsažené v účinném zákoně, najednou se nám vrací účastník řízení. To není ten návrh projednaný vůbec s orgány, resp. s příslušnými ministerstvy, resp. nikde jsem nezaznamenal, že by to bylo projednáno s ministerstvem dopravy, s ministerstvem pro místní rozvoj, kdy všechna tato ministerstva, možná i další, by byla touto novelou ovlivněna, zastavily, případně prodloužily by se všechny plánované výstavby. Asi nám nestačí, že polská dálnice končí na polsko-českých hranicích. Z české strany to nebude ještě dlouho... Tím nechci říct, že se mají porušovat a kašlat na práva občanů, obcí, samospráv. Ale my to tady chceme jenom prodloužit a zkomplikovat. Plně podporuji ten návrh zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane senátore, další přihlášenou je paní místopředsedkyně Jitka Seitlová. Připraví se pan senátor Michael Canov.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Ano, je to návrh, který se zdánlivě týká nepodstatné věci, nebo méně podstatné věci, jak se někteří domnívají. Je to návrh, který má pouze několik slov. Je to návrh, který tady máme už poněkolikáté. Jak řekl můj předřečník, věnujeme mu velkou pozornost, protože se opakuje.

Začnu tím, že jsme tady měli velmi rozsáhlou debatu o tom, jak má vypadat Ústavní soud, jaké jsou naše kompetence, jak máme rozhodovat. Byla to velice rozsáhlá debata o právu a systému práva, které v demokratické společnosti má být respektováno. Pan senátor Vícha přede mnou položil otázku. Proč v jiných správních řízeních vůbec máme účastníky? Vždyť by bylo nejrychlejší, kdybychom je neměli! Možná jsou tu tendence pod určitým vlivem a tlakem toho, co se děje možná v Číně, tam to taky rychle staví, přeháním, ale tak to je, je to takový ten příklad, který dávám, tak jako nad rámec... Ale řekněme si, že ČR po roce 1989 řekla, že pokud mají být v nějakém správním rozhodnutí nebo rozhodování účastníci, tedy ne účastníci, ale ti, jejichž práva mohou být dotčena, práva, která jsou chráněna, nějakým způsobem dotčena, tak mají být účastníky řízení. Prosím, podívejte se na rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud kontinuálně rozhodoval o tom, že účastníkem řízení má být nejen třeba soused pozemku, ale taky ten, který ještě není sousedem a je dál, protože jeho práva mají být dotčena.

Domnívá se snad někdo ze senátorů, že zatížení hlukem je méně vážné, méně zásadní pro, řekněme, nejenom pokojný a klidný život v tom daném místě, ale také že dokonce je druhým, a to říká organizace WHO, druhým nejvážnějším důsledkem environmentálním, který má vliv na zdraví, kvůli kterému lidé předčasně umírají? Domnívá se někdo, že práva, třeba kdo má ve stavebním řízení pozemek kousek dál, je zastíněný, že jsou vážnější? Ne! Ústavní soud řekl: Práva, která jsou chráněna zákonem, ta musí být ve správním řízení posouzena. Ten, jehož práva mají být nějakým způsobem poškozena nebo ohrožena, nebo se ho dotýkají, má být účastníkem řízení.

Jsem ráda, že jsem po roce 1990 mohla vstoupit do takového systému a hájit takováto práva lidí. Musím říct, že, možná to někteří takto nevnímají, ale že je zásadní rozdíl mezi tím, jestli dostanu informaci, že se něco někde koná, nebo mezi tím, jestli jsem účastníkem řízení a mám právo vstoupit do toho řízení, hájit svoje zákonem stanovená práva. To si myslím, že je základní rozdíl. Jestliže se tady hovoří o kompromisu, to žádný kompromis nebyl. To, co se přijalo, že to bude tak, že dostanou obce informace, ano, to je samozřejmě zlepšení, ale v žádném případě to nenaplňuje princip, který má naše právo v oblasti správního práva naplnit.

Ptám se, proč v jiných případech máme účastníky řízení? Znovu se k tomu vracím. Domníváme se, že když se jedná o ovzduší, domníváme se, když se jedná o vody, domníváme se, že když se jedná o kácení, že snad důsledky jsou jinak vážnější, než je ohrožení hlukem? Čísla jsou stejná, dokonce významně horší. Ano, je to tak, že to zůstalo v tom našem právním systému jako jakýsi atavismus, také už jsem to řekla minule, a zůstalo to tam, musím to teď říct naplno, protože ministerstvo dopravy si samozřejmě nepřeje, to řekl pan senátor Nytra dobře, ano, ono si nepřeje, aby tam byli účastníci řízení, ano, ono si nepřeje v mnoha jiných věcech, abychom rozšiřovali účastníky řízení. Říká: Tak to bude jednodušší! Vážení, jestli chceme přistoupit na to, že budeme posuzovat naše právní předpisy tak, že když tam nebudou účastníci řízení, bude to rychlejší, tak to je zcela jiný princip, než na kterém jsme se dohodli po roce 1990 a který jsme v této demokratické zemi chtěli respektovat.

Nejde jenom o tento zákon, jde o princip, který bychom měli respektovat, kterého bychom se měli držet trvale, už proto, že jsme jakousi pojistkou práv, základních práv, která máme.

Já jsem si ještě tady poznamenala jednu věc, pan senátor Zitterbart nám vysvětlil, děkuji za to, že v té situaci, ve které se nacházíme, došlo také ke změně toho, že budou udělovány výjimky, a ty výjimky budou stanovovat dobu, to, jaké má být provedeno opatření, které je přiměřené, přiměřené z hlediska ekonomických aspektů a důsledků, které to má.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že v této situaci je o to důležitější, aby tam byl někdo, kdo hájí zájmy těch občanů a těch, kterých se ten hluk bude dotýkat, aby takovéto opatření bylo opravdu to, které je přijatelné a rozumné. Mohla bych povídat o tom, jak jsme měli jednání o zvýšení limitů, hlukových limitů, to víte, někteří, že jsme tady podávali ústavní stížnost. Na jednání nám bylo řečeno: My jsme dostali takový jakýsi pokyn od ministerstva dopravy, my jsme to tak jaksi museli udělat... Říkám to proto, že takové je postavení hygieny, která je opravdu tím slabším partnerem, slabším, a já říkám slovo partnerem, v tom systému státní správy, která o těchto věcech rozhoduje. Dokonce bych řekla, že je nadále ta hygiena oslabována, pravděpodobně i bude nadále, možná ještě v daleko složitější situaci. To má být garant toho, že bude přijato opatření, které je opravdu tak vyvážené, že je ve prospěch těch lidí. Jak je to možné? Tam je ten limit. Opravdu na tom se můžeme tady shodnout?

Myslím si, že pokud chceme respektovat principy, na kterých jsme se dohodli, že bude každý, jehož práva mohou být nějak dotčena, účastníkem řízení, aby se mohl hájit, aby mohl vznášet námitky, aby mohl třeba i kontrolovat a navrhovat jiná opatření, než třeba navrhne hygiena nebo ministerstvo dopravy, že by měla být ta obec účastníkem řízení, protože těch lidí a té obce se to dotýká. Nechceme tím nic blokovat.

Když jsme začínali po roce 1990, hovořili jsme o tom, že je důležité, abychom to, co budujeme, měli dobře připravené. V minulém režimu to bylo opačně. Vždycky se začalo budovat a pak se přišlo na to, že tam byly nějaké problémy. Nechci, abychom měli stavby, které za 5, za 10 let budeme následně znovu muset opravovat, protože v tuto chvíli jsme řekli: Tohle stačí. Bude nás to stát třikrát tolik. Mezitím ti lidé, kteří tam žijí, ano, je to neprokazatelné, jestli tolik občanů nebo tolik má zdravotní problémy, má zdravotní problémy s imunitou, má zdravotní problémy typu hypertenze a podobně, to všechno jsou nemoci, které vznikají právě hlukovým zatížením. Neprokážeme, kolik z nich právě v důsledku toho bohužel si nese toto zdravotní postižení, nebo dokonce se stalo obětí toho, že jsme nehlídali vysoký hluk, který tam je, na tyto lidi dopadá.

Proto vystupuji a proto prosím o zvážení. Vím, že je tady velký tlak na to, abychom tu novelu nepřijímali, protože přece musíme rychle stavět. Chci, abychom stavěli. Ale chci, abychom stavěli dobře, kvalitně a promyšleně. Ne tak, že budeme říkat: Tolik jsme postavili! A za pár let to budeme třeba bořit nebo dělat znovu, což se bohužel už dnes někdy děje. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji, paní místopředsedkyně. Nyní prosím pana senátora Canova, připraví se pan senátor Roman Kraus.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem spoluautorem tohoto senátního návrhu, který byl připraven pod vedením kolegy Orla. Děkuji kolegyni Adéle Šípové, že po odchodu pana kolegy ze Senátu, že se tohoto tisku ujala. Zároveň děkuji i kolegovi Víchovi a kolegyni Seitlové za to, co řekli.

Přiznám se, že když probíráme novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, obsahem toho návrhu novely je jediná věc, aby obce byly účastníky řízení stavebních, která se jich dotýkají, když jsme toto připravovali, vůbec mě nenapadlo, že k tomu bude nějaký odpor. Kdo jiný by měl být účastníkem řízení než obec, která ze zákona, opakuji, ze zákona, zastupuje všechny své občany? Přesto se proti tomu zvedl odpor. Nerozumím mu, je to dokonce podle mého názoru pro obce a jejich vedení přímo urážlivé, když se vyřazují, aby náhodou něco obce nechtěly, když se jich to přímo dotýká. Považuji to za úplně neuvěřitelné. Argument, který použil kolega Kraus, že by tím obce mohly projevit nedůvěru vůči krajským hygienickým stanicím, to se mi snad zdá... Opravdu, jak říkala kolegyně Jitka Seitlová, to tedy rovnou můžeme všechny účastníky řízení zrušit, aby se někdy někoho něco nedotklo. Zde jde o právo obcí, jejich občanů, ty bychom my měli hájit. Já aspoň jako dlouholetý starosta tak nepochybně učiním. Vyzývám vás, abyste hlasovali pro ten pozměňovací návrh senátorky Adély Šípové. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Krause, připraví se pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Roman Kraus:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ono to vypadá tak, že VZ podceňuje nebezpečí vysokých hladin hluku, že úmyslně chce poškodit občany. Ono to tak není, protože právě proto je tam garantem ta krajská hygienická stanice, která skutečně měří, používá správnou metodikou, hygienici ví o dopadu zvýšené hladiny hluku na zdraví. Velmi často je to málo prokazatelné, když jsou trošku překračovány ty hladiny hluku, tak příčinná souvislost s onemocněním nikdy nebyla prokázaná. Samozřejmě vysoké hladiny hluku, tam je to jasné. To potom můžeme chtít, aby u všech řízení, která se týkají zdraví občanů, tito byli také přítomni, což nezpochybňuji. Tak si představte, když se registrují a uvádí nové léky na trh, že tam budou také přítomni zástupci pacientů. Dovedete si představit, jak by se kupříkladu schvaloval vstup vakcíny proti covidu-19, kdyby tam byl přítomen vzorek občanů? Já ne. Jen chci říct, my nezpochybňujeme nebezpečí vysokého hluku, nechceme nic změkčovat, jen to chceme nechat na odbornících, na hygienické službě. Já teď zrovna řeším ve svém volebním obvodu také stížnost občanů proti zvýšené hladině hluku. Jenže ono se ukázalo, že ona zvýšená není. Ona je podlimitní. Ale těm občanům to vadí, což je subjektivní. Chápu to, rozumím tomu. Ale pak bychom se museli bavit o tom, že se úplně jiným způsobem ty maximální hladiny hluky budou stanovovat, že bude jiná referenční hodnota. Ono i to subjektivní vnímání je u lidí různé. Prosím pěkně, nemyslete si, že VZ nějakým způsobem lobboval a chce poškozovat zdraví občanů. Já to jenom, členové výboru, kteří hlasovali pro zamítnutí, vnímám jako nadbytečné. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Zdeňka Nytru. Připraví se paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji ještě jednou, dobré odpoledne. Ta dnešní diskuse asi nás už všechny unavuje. Překvapuje mě, a dozvěděl jsem se, že vlastně já navrhuji porušení ústavy, že já navrhuji porušit některé dohody z 90. let, že bych měl tady jako senátor hlasovat jako starosta. Ne! Já nenavrhuji vypustit obec jako účastníka řízení. Ona tam dnes není! A dodnes tam nebyla, ano, možná to vadilo, ale já nenavrhuji porušit dohody z 90. let, paní senátorko Seitlová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nenavrhuji! Dodnes tam nejsou! Ani Ústavní soud tím pádem nemůže rozhodovat o něčem, co vlastně v zákoně není. Tady opravdu nejsme obecní, městské zastupitelstvo, i když nikomu neberu jeho funkci. Na druhou stranu tady jsme jako senátoři, kteří máme rozhodovat v zájmu celku, ne jednotlivých obcí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji a prosím paní senátorku Zwyrtek Hamplovou.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Měla bych k tomuto tématu několik poznámek.

Pořád mě fascinuje, protože obce, samospráva jsou můj profesní život 25 let, je pořád ještě role a pozice obcí, které mají ústavně-právní ochranu, právo na samosprávu je hned na třech místech ústavy zakotveno, jak pořád nechápeme tu samu podstatu samosprávy. Nelze. Neupírám panu kolegovi, že správně říká, ano, krajská hygienická stanice, místní hygienická stanice, okresní atd. mají hlídat tyto otázky, ale to jsou správní orgány, to je státní správa. Obce jsou samospráva a hájí zájmy svého území, svých občanů. Obrovský rozdíl, když to řeknu velice zjednodušeně, mezi hygienou a hygienickými stanicemi, znám spoustu pracovníků a skláním se před tím, co dělají, ale srovnávat hygienu s jednotkou územní samosprávy jako účastníkem řízení je prostě nebe a dudy.

Zastupovala jsem už ve stovkách soudních sporů územní samosprávu, ve správních řízeních, kde obce jsou zcela samozřejmě účastníky řízení. Často vnesly do ryze, když to řeknu, státního diktátu úplně jiný pohled, mají to právo, že mohou jít přes správní soudnictví k soudnímu přezkumu. Řeknu to teď lidově, na hygienu stát zadupe a hygiena neudělá nic, obec nesmí teď dělat nic, že nemůže jít k soudu, nemůže být účastníkem řízení. Tvrdím, že vždycky, když stát selže, tak to obce zachraňují.

Podle mého názoru bychom měli její pozici v právu posilovat, tady se neoslabuje, pan Nytra má pravdu, oni nechtějí nic obcím brát, ale nechtějí je ani posílit. Jsem zastánce posilování pravomocí obcí, protože obce samozřejmě až na výjimky, všichni jsme omylní, včetně mě, mohou udělat ve správních řízeních chyby, ale nedovolí si nikdy jít proti zájmům občanů z jednoho prostého důvodu. Na rozdíl od nás tady starosta se ráno probudí a nemusí být starostou, jsou pod takovou kontrolou, takovým drobnohledem občanů, že skutečně musí nebo by měly ve většině případů rozhodovat správně v jejich prospěch. Porovnávat správní orgán, který je součástí státní správy s jednotkou územní samosprávy, je opravdu porovnáváním neporovnatelného. Proto také tento návrh podporuji. Nevím, jestli jsem takový skeptik, jak pan Vícha, ten více tu pamatuje, ale já, pokud budu v Senátu, už na některých návrzích dokonce pracuji, budu se snažit, aby obce měly posíleny pravomoci, aby byly v některých otázkách více samostatné, aby jim stát musel naslouchat. Co nám pomůže v zákoně o obcích, že důležité věci s námi musí státní orgány projednávat, když to nedělají, není tam sankce, tak proč by to dělaly? Chci říct, že tato otázka je mi velmi blízká, mohla bych tady zákon o obcích citovat spatra, jako i stovky judikátů, které často končí až u Ústavního soudu. Ono se říká, že jeden druh práva se 50 let ustaluje, takže máme zatím 30 let, co se týká samosprávy. Ale tady opravdu mě zaráží, že skutečně pořád nevnímáme ani na půdě parlamentu, jedné z jeho komor, že jsou opravdu velmi odlišné – orgán státní správy a obec jako jednotka územní správy. Já tvrdím, že sám stát by měl chtít, aby obce byly silné, protože ony jsou jeho největší oporou.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Fiala. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Fiala:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Začnu nedávným příkladem z našeho Pardubického kraje, kde v poslední den padlo odvolání proti stavebnímu povolení od člověka ze Šumperka, s tím, že do 30 dnů doplní, proč se vlastně odvolává. Dostavba dálnice byla v ohrožení, nevím teď, jaký je aktuální stav. Vím, že pan náměstek v tom vyvíjel nějakou aktivitu, aby se tyto věci podařily. Nerozumím tomu, proč by právě obec, na jejímž území má ta hluková zátěž, dejme tomu, proběhnout, nemohla být také účastníkem řízení. Moji podporu tato novela mít bude určitě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také děkuji, pane senátore. Do diskuse se hlásí paní senátorka Helena Pešatová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Helena Pešatová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, omlouvám se, že vystupuji ještě jednou, chci se přiklonit k tomu, co řekl můj předřečník, že účastníkem řízení tedy může být kdejaký spolek, jednotlivec, který může zasáhnout svým podnětem na území daného města, kde se něco buduje, koná, třeba jen kácí strom. Samozřejmě se všechno zabrzdí. Nechci říct, že do problematiky nevidí, neboť v této oblasti nežije a neví.

Obcím je tímto tedy znemožněno se stát účastníky řízení, a to v jejich čele stojí starostové, kteří mnohdy mají opravdu dlouholeté zkušenosti. Teď jsem někde viděla tabulku důvěry občanů. Není to vláda, která se těší největší důvěře občanů, ani Poslanecká sněmovna, ani Senát, ale jsou to starostové obcí. Vím, jak to tady říkala paní Hamplová, a musím s ní souhlasit v tomto duchu, že starostové jsou odvolatelní během jedné minuty na zastupitelstvu. Myslím, že ti to opravdu myslí s obcí dobře.

Chtěla jsem připomenout, že tady v této záležitosti nejde jen o liniové stavby, jsou to např. i různé výrobní haly, sportovní stadiony apod. Je třeba k tomuto přihlížet nejenom z hlediska odboru nebo ministerstva dopravy. Jestliže obce získají status účastníka řízení, mají daleko lepší pozici, a to zákonnou pozici.

A ještě k hygienickým stanicím. Krajské hygienické stanice – určitě víte, že měří intenzitu hluku jenom za jistých speciálních povětrnostních podmínek. Nelze je zavolat kdykoliv, že tam někde hlučí v nějakém dvorku nějaký bar, který neustále, trvale obtěžuje občany svými diskotékami apod. Je obtížné je nějakým způsobem, znám ze svých zkušeností, ty hygienické stanice dostat na určité místo. Pokud toto žádá obec, musí si službu zaplatit. Není to málo peněz.

Troufám si říci, že podpora, která je ze strany některých z nás tady vyslovena pro tento návrh, je oprávněná. Děkuji moc.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám. Táži se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a vyzývám paní navrhovatelku, aby se k rozpravě vyjádřila.

Senátorka Adéla Šípová:  Milé kolegyně, milí kolegové, děkuji. Jsem ráda za ta slova podpory, protože se domnívám, že tento návrh je určitým principiálním návrhem, který deklaruje to, jakým způsobem přistupujeme k právu občanů na příznivé životní prostředí, které je ústavou garantováno. Myslím si, že skutečně ukazuje hodnoty, které jsou pro nás důležité, zda nám opravdu záleží na tom, jestli jsou tyto hodnoty, tato práva ve skutečnosti opravdu naplňována.

Otázka zatížení občanů hlukem se totiž v ČR postupně zhoršuje. My nejsme schopni regulovat přetížené kamiony v dopravě, to jsme tady už řešili. Máme s tím velké problémy. Nedokážeme přijmout taková opatření, která občany chrání před hlukem. Můžeme se podívat, a říkám to proto, že samozřejmě máme hygienické stanice, ale bohužel já jsem z těch jednání, která proběhla už v předchozích měsících, na různých akcích, konferencích a tak, nabyla dojmu, že hygienické stanice nemají dostatek prostředků k tomu, aby dokázaly změřit hluk, aby dokázaly vůbec nějaká opatření v dostatečné míře přijmout. Bohužel sama bydlím v domě, který podle hlukových map je v oblasti, kde se tyto limity překračují.

Ale můj starosta nemá možnost se stát účastníkem řízení, pokud by docházelo k překračování těchto limitů. Já si myslím, že to je přesně to, za co bojujeme. To je to, aby lidé, kteří v obci žijí a kteří v obci volí své zástupce, měli vlastně tu jistotu, že o záležitostech, které tam v místě, kde žijí a pracují, nebo kde vychovávají své děti, věděli, že o věcech, které se tam dějí, se rozhoduje také za účasti politiků, které tam volí. Nemyslím si vůbec, ani náhodou si nemyslím, že by šlo o návrh zbytečný, stejně tak jako není zbytečná samospráva obcí, stejně jako není zbytečné zakotvení práva na příznivé životní podmínky. Vím, že v nějakém stavu teď nyní jsme, ale ten hluk se skutečně zhoršuje. Je prokázáno, že překračování hlukových limitů má velmi negativní dopady na psychické zdraví i na fyzické zdraví lidí.

To znamená, já si myslím, že my nijak nebereme kompetence hygienickým stanicím. My jenom chceme, aby ti lidé, kteří v té obci žijí, kteří o obci rozhodují na základě výsledků voleb, aby měli možnost do toho řízení vstoupit. Já si myslím, že je to naprosto legitimní. Proto se domnívám, že ten návrh není škodlivý pro nikoho. Je naopak posílením toho práva, které si myslím, že vychází z toho, co jsem jmenovala, to znamená práva lidí na příznivé životní podmínky.

Budu ráda, pokud návrh podpoříte.

Jenom ještě zpět k pozměňovacímu návrhu, který máte na stole, jenom jsem chtěla shrnout, co v něm je. Je v něm zakotvena změna, která vlastně mění to, že v současné době tedy máme v tom zákoně o veřejné ochraně zdraví uvedenu povinnost informovat obce. To je nyní změněno tedy na to, že obce se stanou účastníky řízení. Pak je tam změna přechodných ustanovení, která řeší případné budoucí praktické problémy, které by vznikly, pokud bychom tento zákon upravili. Pak je tam změna nabytí účinnosti návrhu senátního návrhu zákona, a to z hlediska respektování pravidel nabývání účinnosti podle zákona ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodním smluv. Současně je tam také doplnění toho nedostatku v odůvodnění, to vás s dovolením odkážu na ten písemný pozměňovací návrh, jak máte na stolech. Je tam uvedeno mnoho obcí, kde tyto problémy se vyskytují. Já si myslím, že asi to nezpochybňuje nikdo, že by tady takové zatížení v těchto obcích nebylo. Děkuji vám za pozornost. To je vše.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní navrhovatelko. Já jsem se teď vyměnila. Přeji vám pěkné odpoledne. Budeme nyní dále pokračovat v projednání s tím, že bych se chtěla zeptat zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda by se chtěla ještě vyjádřit k závěru? Ne. Před hlasováním. Stejně tak se táži zpravodajky ÚPV, jestli chce ještě vystoupit? Paní senátorka Chalánková? Ne, nechce vystoupit. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Karel Zitterbart:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, v obecné rozpravě vystoupilo celkem 8 senátorek a senátorů, z toho někteří opakovaně. Dával-li jsem dobře pozor, nepadl návrh na schválit v původním změní. Padl návrh na zamítnout a byly avizovány pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Ano, my podle toho, jak proběhla obecná rozprava, budeme hlasovat o zamítnutí. Pokud by zamítnutí neprošlo, pak bychom měli podrobnou rozpravu, ve které by paní senátorka přečetla, musela by přečíst doslova její návrh. Pak bychom hlasovali o jejím pozměňovacím návrhu. Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Znělkou svolám kolegyně a kolegy.

Aktuálně je přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum pro návrh zamítnout by bylo 36. Prosím, zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE?

Návrh na zamítnutí byl zamítnut, neprošel. Při registrovaném počtu senátorek a senátorů 70 bylo pro 23, kvórum bylo 36. Hlasování č. 20 znamená zamítnuto.

Budeme tedy nyní otevírat podrobnou rozpravu. Do té se hlásí paní zpravodajka Adéla Šípová. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Adéla Šípová:  Jestli tomu dobře rozumím, teď je prostor pro načtení pozměňovacího návrhu... Je trošku, maličko delší. Navrhuji tedy pozměňovací návrh k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 258/2002 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů.

1. Článek I upravit takto:

Článek I

Zákon č. 258/2002 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., a teď jsem se ztratila,

zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 151/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 115/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 223/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 82/2015 Sb., zákona č. 267/2015 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 193/2017 Sb., zákona č. 202/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 205/2020 Sb., zákona č. 238/2020 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 544/2020 Sb., zákona č. 36/2021 Sb., zákona č. 94/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 314/2021 Sb., zákona č. 384/2022 Sb., zákona č. 152/2023 Sb. a zákona č. 167/2023 Sb. se mění takto.

1. V § 31 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.

2. V § 92g odstavec 3 písmeno a) se text „odstavec 4“ nahrazuje textem „odstavec 3“.

3. V § 92g odstavec 3 písmeno b) se text „odstavec 5“ nahrazuje textem „odstavec 4“.

4. V § 94 odstavec 2 se text „§ 31 odstavec 1“ zrušuje. A na konci odstavce se doplňuje věta: „Účastníky řízení podle § 31 odstavec 1 jsou žadatel a obec, jejíhož katastrálního území se žádost dotýká.“

2. Za článek I vložit nový článek II, který včetně nadpisu zní:

Článek II: Přechodné ustanovení

Řízení podle § 31 odstavec 1 zákona č. 258/2000 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Dosavadní článek II označit jako III.

3. V článku III slova: „prvním dnem druhého kalendářního měsíce následující po dni jeho vyhlášení“ nahradit slovy „dnem 1. července 2024.“

Takže to je všechno.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko a zpravodajko. Se svou pečlivostí příznačnou jste přečetla všechny ty změny, což je trošku také pro nás k povšimnutí, kolikrát byl zákon novelizován. To byly ty všechny novely na počátku. Děkujeme a nyní tedy se ptám, jestli ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nehlásí. Proto se ptám pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit? Nechce se vyjádřit k návrhu, ani další páni zpravodajové. To znamená, paní zpravodajka za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ani paní zpravodajka ÚPV se nechce vyjádřit také? V tuto chvíli přistoupíme k hlasování. Teď ještě bych se mohla zeptat navrhovatele, zda souhlasí. Ale navrhovatel v tomto případě sám přednesl. Přistoupíme k hlasování a já spouštím znělku.

Nyní budeme hlasovat o přijetí pozměňovacího návrhu, tak jak byl načten paní navrhovatelkou. Je v sále aktuálně přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum je 37. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Omlouvám se... Ano, takže uděláme to, já tedy toto hlasování vyhlašuji za zmatečné a budeme hlasovat ještě jednou. S tím, že budeme všechny odhlašovat. Takže...

Hlasujeme tedy, teď zastrčte, prosím, všichni karty... (Z pléna: Proč bylo zmatečné?) Bylo zmatečné. Byla to moje chyba, já jsem prohlásila, že kdo je proti, má zvednout ruku a stisknout tlačítko NE. To je protokolární postup. Opravdu jsem to neučinila. Pane senátore, omlouvám se, ale stalo se.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ne, není důvod pro zmatečné hlasování, pro odhlášení už vůbec ne, protože vůbec to nezaznělo. Nezlobte se, ale...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, já jsem prohlásila to hlasování za zmatečné z důvodu mojí chyby, která se opravdu stala. Byly tady protesty ze strany senátorů. Rozumím, byla to moje chyba, já jsem neřekla: Teď zvedněte ruku a hlasujte proti. Tak jsem to opravdu neudělala.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ať řeknou ty protesty a bavme se o tom!

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Pane senátore, pane předsedo klubu, máte nějaký jiný návrh v tuto chvíli? Máme hlasovat o tom, že bychom to hlasování měli prohlásit za zmatečné? (Zdeněk Nytra: Není důvod.)

Ano, já jako předsedající jsem udělala chybu, udělala jsem zásadní chybu. Neprohlásila jsem, co jsem měla, byla to chyba a je to prostě tak. Ještě necháme pana senátora, aby zvážil svoje vystoupení...

Senátor Zdeněk Nytra:  Já jsem neslyšel jedinou námitku na mikrofonu, takže nevím, o čem se to bavíme. Proč vlastně bylo vyhlášeno zmatečné hlasování a má se opakovat. Neslyšel jsem jedinou námitku.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, pane senátore. Já jsem viděla námitku, která tady byla, ale opravdu sem nikdo nepředstoupil, ale já jsem tu námitku viděla, nebudu teď jmenovat, mohla bych jmenovat, těch, kteří se zlobili, že jsem to neudělala. Oprávněně se zlobili. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Štěpánek:  Vznáším námitku na předchozí hlasování, které považuji za zmatečné, protože jsem se v něm špatně orientoval, a žádám o obnovení hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Myslím, že je naprosto korektní, abychom to hlasovat provedli znovu, protože opravdu já jsem pochybila, byla to moje chyba. Paní senátorka Kovářová? (Daniela Kovářová: Já si myslím, že o té námitce se má hlasovat.) Ano. Jistě. To je postup, který budeme respektovat. Čili teď budeme hlasovat vlastně o jakémsi procedurálním návrhu, o námitce, která byla vznesena, jestli budeme opakovat to následující hlasování. To znamená, že to hlasování, které proběhlo, bylo zmatečné. Víme všichni, o čem teď budeme hlasovat? Budeme hlasovat o námitce, že hlasování, které proběhlo, bylo zmatečné.

Já tedy znovu spouštím znělku.

Připomínám, že někteří byli, že jsme byli odhlášeni. Zkontrolujte si, prosím, karty. V tuto chvíli je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů. Kvórum pro rozhodnutí, jestli to hlasování bylo zmatečné, nebo nebylo, je tedy 36.

My hlasujeme o námitce, že bylo zmatečné. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, že bylo zmatečné, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Námitka byla zamítnuta. Při aktuálním počtu 70 senátorek a senátorů, kvórum 36, pro bylo 33, to znamená, že hlasování, které bylo předtím, tedy nebylo uznáno jako zmatečné, a proto je regulérní. Tím pádem návrh paní senátorky a navrhovatelky k pozměňovacímu návrhu zákona, který se týká ochrany veřejného zdraví, neprošel. Pokud tedy neprošel... Ještě je tu jeden návrh, který se mi jeví, že není úplně reálný, ale podle jednacího řádu bychom měli hlasovat o tom, že schvalujeme návrh v původním znění bez pozměňovacího návrhu. Takový krok teď podle legislativy musíme učinit.

Hlásí se s technickou poznámkou pan senátor, pan místopředseda Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já jen, abychom si toto upřesnili. Když nastane situace, která nastala, nebudu ji popisovat, je možné dát návrh na zamítnout, nebo schválit, protože se o něm nehlasovalo. Ale není to, že bychom měli... To z jednacího řádu nevyplývá. Tak mi to ukažte. Tak se změnil, protože já si pamatuji, že může někdo navrhnout. Počkejte, počkejte, pokud nebyl žádný pozměňovací návrh podán nebo nebyl přijat nebo nebylo přijato usnesení schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, hlasuje Senát o tom, zda návrh senátního návrhu schvaluje, pokud o návrhu na schválení nebylo již hlasováno. Máte pravdu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Je to tam, pane senátore, pane místopředsedo. Ano, to je procedura, kterou nyní máme před sebou. Rozumíme všichni, o čem budeme hlasovat? Asi ne, takže já to ještě jednou zopakuji. V tuto chvíli je před námi, abychom hlasovali o návrhu senátního návrhu zákona, který byl předložen, ke kterému ale nebyl přijat pozměňovací návrh paní senátorky tak, jak ho předložila. To znamená – o návrhu senátního návrhu v původním znění. Já ještě poprosím, možná pan zpravodaj. Nechcete se vyjádřit, pane zpravodaji garančního výboru?

Senátor Karel Zitterbart:  Já jen z pozice garančního zpravodaje, který to má všechno načteno, pokud bychom schválili ten zcela původní návrh senátora Orla, dostáváme se do neaplikovatelnosti při současném znění toho zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000. Jen upozorňuji, že pokud to v tuto chvíli bude schváleno, je to zřejmě neaplikovatelné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Již rozumíme, děkuji, pane garanční zpravodaji, ještě jednou za vysvětlení situace, ve které jsme se ocitli. Hlásí se s technickou ještě pan senátor Canov, protože nebyla otevřena obecná rozprava. Technická poznámka, prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  V případě, že se schválí senátní návrh v původním znění, pouze poputuje do sněmovny, kde se může zase nějak změnit. Kdyby se nezměnil, doputuje sem a teprve my o tom budeme napodruhé pak ve finále rozhodovat. Takže se to normálně může schválit v původním znění.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Slyšeli jste také i tuto možnost, která zazněla. Nám nezbývá, než se pustit do hlasování. Znovu, protože někteří možná odešli, spouštím znělku.

Vážené senátorky, vážení senátoři, přistoupíme k hlasování o původním návrhu, zda ho schvalujeme. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl zamítnut. Při aktuálně přítomném počtu 69 senátorů a kvóru 35 bylo pro 31 senátorek a senátorů. Kvórum nebylo naplněno. Tím projednání tohoto návrhu zákona opravdu končí. Já vám děkuji za spolupráci, děkuji paní navrhovatelce i za její pečlivou přípravu a pustíme se do dalšího bodu.

Dalším bodem jednání je

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 148 a já tady vítám pana ministra, místopředsedu vlády, pana Mariana Jurečku. Ráda bych mu hned dala slovo. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka:  Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já si dovolím uvést tento návrh novely zákona o náhradním výživném, tedy váš senátní tisk 148. Když jsme před více než dvěma lety řešili otázku náhradního výživného, která tehdy v Poslanecké sněmovně velmi intenzivně rezonovala, tak to nebyla situace, kdy se toto téma řeší poprvé, protože toto téma bylo diskutováno i v předchozí vládě, ve které jsem mohl být také členem. Nedošlo tenkrát na finální realizaci, ale hledala se cesta, jakým způsobem pomoci rodičům, kteří jsou, řekněme, v opravdu velmi obtížně řešitelné situaci, kdy udělají naprosté maximum pro to, aby dokázali vymoci neplacené výživné ze strany druhého rodiče. Podají návrh na exekuci, obrátí se na soud, je podáno trestní oznámení, vyčerpají všechny reálné možnosti, které v dané situaci mají, a přesto v té rodině nejsou a chybí finanční prostředky, které by směřovaly na zabezpečení výchovy a podpory dítěte v rodině, aby to rodič dokázal zvládnout.

My jsme v té situaci několik let vedli diskuse o tom, jestli má přijít stát s instrumentem náhradního výživného a pomoci takovouto situaci řešit. Nakonec se dospělo k tomu, že ano, že v okamžiku, kdy opravdu všechny možnosti jsou vyčerpané, tak se prostě máme jako zákonodárci dívat na situaci rodiny, toho rodiče a především zájmu toho dítěte. Proto vznikla tato zákonná úprava, která tehdy řekla: Pojďme tento systém do ČR aplikovat. A vytvořil se rámec na 24 měsíců.

My jsme v situaci, kdy tato doba vypršela v polovině letošního roku a od 1. července se dostávají rodiče, kteří přes to všechno, co jsem uvedl, nemohou získat náhradní výživné, a proto jsme hledali cestu, jak toto překlenout.

Tady je návrh novely zákona, která toto upravuje na dobu 48 měsíců. Já jsem si zároveň vědom toho, že to není úprava, která by ten problém řešila komplexně. Je to úprava, která to řeší teď v tento okamžik, řekněme, do určité míry operativním řešením. Ale my se musíme zaměřit společně i s kolegy z resortu ministerstva spravedlnosti, jak upravit nástroje tak, abychom byli schopni ještě více posílit nástroje pro vymožení dlužného výživného pro druhého rodiče, případně pro systém jako takový, abychom byli schopni opravdu ještě více efektivně vymáhat dlužné výživné tak, jak to třeba funguje v jiných státech.

Takže to říkám vědom si toho, že ani tato právní úprava není dokonalá, která by řešila komplexně tuto problematiku. Je to úprava, kterou nyní děláme v rámci operativního řešení.

Jen shrnu, řekněme, základní parametry této úpravy. Tato úprava řeší také období, které se tady vytváří od července, kdy v tento okamžik ten rodič, který v té situaci je, nemá v tomto okamžiku možnost získat náhradní výživné. My jsme připraveni touto úpravou, a v této úpravě je to vtěleno, výživné zpětně poskytnout danému rodiči. Pokud se nezmění skutečnosti, pokud nedojde k úhradě, nedojde k tomu, že by to bylo vymoženo nebo dítě nedosáhne zletilosti, nemusí rodič podávat ani novou žádost.

My jsme udělali také úpravy, které vedou k následné metodické úpravě pro úřad práce. Jsme připraveni, týká se to zhruba několika, dvou, třech desítek těchto případů, které byly opravdu ty první, které se tenkrát po účinnosti tohoto zákona rozeběhly.

Pokud jde o finanční náklady státu, ty jsou výrazně nižší, než se původně očekávalo. Tehdy, když tato úprava vznikla, se očekávaly náklady v řádu jednotek stovek milionů korun. Dnes se pohybujeme na úrovni zhruba kolem 200 mil. Kč ročně, takže v příštích dvou letech se bavíme o tom, že to bude někde mezi 204 až 228 mil. Kč ročně z hlediska výplaty náhradního výživného.

Co je potřeba připomenout, stát nerezignuje na vymáhání. Stát průběžně doplňuje k danému exekutorovi své pohledávky, které mu vznikají tím, že stát pomáhá formou náhradního výživného danému dítěti a rodiči. Ale rozhodně stát dělá kroky k tomu, aby i toto náhradní výživné, které bylo vypláceno, vymohl.

Tolik asi podstata tohoto návrhu a senátního tisku, který máte před sebou. Jen připomenu, v Poslanecké sněmovně byl tisk schválen hned v prvním čtení, byla na něm poměrně široká politická shoda, řekl bych, skoro až výjimečná po dohodě i s opozicí. Takže budu rád, kdyby Senát tento návrh podpořil, aby co nejdříve mohla tato úprava vyjít i ve Sbírce zákonů.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 148/1. Zpravodajkou byla určena senátorka Miluše Horská, která je ovšem omluvena. Zastoupí ji pan senátor Marek Slabý, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Marek Slabý:  Pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že pan ministr velmi pečlivě a podrobně vysvětlil vše, o čem daný návrh zákona je, důvodová zpráva byla načtena ve výboru, tak si dovolím přečíst vám 36. usnesení VSP z 13. schůze konané včera, tedy 17. 10. 2023, k návrhu zákona, kterým se změní zákon č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě, a o změně některých souvisejících zákonů, tedy zákon o náhradním výživném. Jedná se o senátní tisk 148. Po odůvodnění předkladatele, paní Mgr. Dany Roučkové, vrchní ředitelky sekce legislativy ministerstva práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Miluše Horské a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Miluši Horskou,

III. pověřuje předsedkyni výboru Miluši Horskou, aby předložila toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik asi k usnesení VSP. Zpráva byla načtena, zpráva byla předána. Myslím si, že pro tuto chvíli je to za VSP vše.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, k nimž se pak můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím, proto otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se do obecné rozpravy někdo? Ano, hlásí se paní senátorka Daniela Kovářová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Kovářová:  Základní otázkou, přátelé, není, zda prodloužit či neprodloužit vyplácení náhradního výživného o dva roky. Základní otázka zní, proč tatínkové na své děti neplatí a jak je k tomu přimět. Otázkou také je, proč si tak mnoho žen pořizuje děti s nespolehlivými muži, kteří pak na ty děti neplatí. Protože se pak postará stát? Podpora samoživitelek vyrábí další samoživitelky. Náhradní výživné z peněz ostatních spoluobčanů...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Prosím o klid, aby mohla paní senátorka hovořit, a všichni jsme slyšeli, co říká. Prosím kolegy a kolegyně o klid.

Senátorka Daniela Kovářová:  Děkuji. Náhradní výživné z peněz ostatních spoluobčanů takovou demotivující a morální hazard podněcující podporou je. Myslíte si, vážení kolegové, že náhradní výživné pomůže napravit neplatící tatínky? Přiznejme si, že zákon o náhradním výživném tomuto cíli nepomáhá, spíše naopak. Neřeší totiž pravou příčinu toho, proč otcové na své děti neplatí. Někteří tatínkové, a jistě v zanedbatelných případech i maminky, na děti neplatí proto, že peníze vůbec nemají. Jiní proto, že sedí ve vězení. Vězení pro neplatící tatínky je mimochodem úplně jiné téma, jímž se velmi brzy bude zabývat i Poslanecká sněmovna. Část otců neplatí na své děti v reakci na ostudné chování matek, které často manipulují dětmi proti otcům. Pojďme si rovnou říci, že neplatit výživné je odporné. Ale manipulovat dětmi proti otcům je odporné úplně stejně.

Podle důvodové zprávy chce návrh pomoci dětem ve složité finanční situaci. Ale je náhradní výživné, tedy ve skutečnosti další sociální dávka, tím nástrojem, který tatínky přesvědčí, aby příště už výživné platili? Z důvodové zprávy se odpověď na tuto otázku nedozvíme. Je součástí zákona a vymáhání mediace mezi rodiči? Je podmínkou výplaty náhradního výživného terapie mezi tatínkem a maminkou, aby se jejich vzájemné vztahy vylepšily? Nic takového v zákoně není. Z praxe víme, že nejvyšší výživné a nejlepší platební morálku mají tatínkové, pokud nadstandardně vycházejí s maminkami.

Včera na půdě Senátu proběhla konference o patchworkových rodinách, kterou pořádal podvýbor pro rodinu. Na této konferenci se odborníci shodli, že nejlepší výchovné prostředí pro dítě je láskyplná úplná rodina s maminkou, s tatínkem a s výbornými vztahy mezi rodiči.

Ale v tomto zákoně, který dnes projednáváme, i v té původní předloze, kterou dnes máme měnit, nic o dobrých vztazích mezi rodiči není, o té podstatě, kvůli které přece tady tu materii máme. Rodiče tento zákon nezavazuje vůbec k ničemu. Zavazuje jen nezúčastněné daňové poplatníky. Tento návrh a celý návrh zákona o náhradním výživném přejímá závazky za tatínky, čímž podporuje morální hazard spoluobčanů a společnosti. Maminky zbavuje odpovědnosti za výběr partnera a oba rodiče nevede ani k dohodě ani ke spolupráci. Proto pro něj nemohu zvednout ruku. Děkuji, že jste mě vyslechli a že má slova berete vážně, byť je vás tady asi jenom 35.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, tedy alespoň podle karet, které jsou v jednotlivých lavicích zasunuty. Hlasování není, takže to nebudeme řešit, kolegové třeba poslouchají i v přísálí.

Dalším, kdo je v pořadí a má slovo, je paní senátorka Ivana Váňová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Ivana Váňová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi připojit několik poznámek a především podpořit přijetí tohoto tisku. V každé době, vč. té dnešní, máme totiž zranitelné skupiny a na to musíme myslet. Tuto dávku náhradního výživného, která je limitována částkou 3000 korun měsíčně, pobírá v současné době kolem 9 tisíc nezaopatřených dětí. Když se tento nástroj před dvěma lety, konkrétně v červenci 2021, zaváděl, bylo to právě proto, abychom dali alespoň nějakou finanční jistotu dětem, které výživné standardně nedostávají. Podmínkou výplaty je, že rodič peníze po dlužníkovi vymáhá v exekuci či u soudu. Po skončení poskytování podpory pak vymáhání přebírá úřad práce. Nevymáhají to samozřejmě přímo úředníci, ale exekutoři nebo například Celní správa.

Letos v březnu dostalo náhradní výživné 10 100 dětí, aktuálně se tento počet snížil na 9 tisíc dětí, jak jsem již uvedla.

Chci tady vyzdvihnout zejména dva body. Zaprvé to, že je podle mě třeba po těch dvou letech jasně říci, že tato dávka má smysl. Teď jsme si to tedy testovali a chceme přidat další dva, ale myslím, že je po vzoru jiných zemí na místě tuto dávku ustálit. Samoživitelky to již tak nemají lehké, proto bychom měli uvažovat o finanční jistotě pro děti, které výživné standardně nedostávají, pro delší časový horizont.

Poohlédněme se pro inspiraci třeba do Francie nebo na Slovensko. K tomu bych chtěla touto cestou vyzvat i MPSV. Chci také upozornit na to, abychom nepodcenili následné vymáhání výživného. Státy, kde náhradní výživné existuje, jsou podle MSPV ve vymáhání úspěšné v 10 až 12 procentech případů. Vím, že s vědomím těchto dat se do toho šlo již v roce 2020. Ale právě proto bych plédovala za to, abychom na tomto ještě zapracovali. Nebude to jednoduché, protože často neplatí chroničtí dlužníci a nespolehlivci, ze kterých to nepůjde lehce vytáhnout, což známe zejména, ale nejen z našich strukturálně postižených regionů, ale rezignovat na to bychom neměli. Ostatně právě i s ohledem na to, jak málo se daří z neplatičů alimenty vymoci, MPSV navrhuje nárok na státní výživné prodloužit na dvojnásobek, tedy až na 4 roky.

Zadruhé chci pak ocenit to, že oprávněným osobám bude tato dávka rovnou vyplácena, a nebudou muset podávat novou žádost o náhradní výživné. Fungovat to má tak, že úřady práce vyčkají, zda bude tato novela přijata, a pak s vyplácením budou pokračovat. Tato novela mi dává logiku, má moji podporu a chci také vás, milé kolegyně a milí kolegové, požádat, abyste pro to zvedli ruku. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Další, kdo se přihlásil do rozpravy, je paní senátorka Jitka Chalánková. Nyní má slovo.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji. Máme dva roky od přijetí zákona o náhradním výživném, už z té minulé doby. Máme tady již první výsledky, otázka je, jak moc je analyzovaná ta vymahatelnost ze strany státu. To bych se chtěla pana ministra zeptat, protože co jsem tak jako se ptala, ty údaje opravdu korespondují s tím, co tady zaznělo, mezi 10 až 20 zhruba procenty. Těch 20 procent snad ti soukromí exekutoři.

Co je tedy zajímavé, zjistila jsem od úředníků MPSV, a to je jediné možná pozitivum toho přijatého, už platného zákona o náhradním výživném, že mnoho těch maminek, těch samoživitelek vůbec k exekuci nebo tedy k tomu výkonu rozhodnutí, které má probíhat, ani nepožádalo a nepřistoupilo. To si myslím, že je opravdu alarmující, že vlastně ani nevymáhaly to nevyplacené výživné ze strany povinných, těch tatínků tedy většinou. Chtěla bych se také pana ministra zeptat, jak přišli na to prodloužení doby na 48 měsíců? Proč zrovna 48 měsíců? Chápu, že teď bude končit těch 24, že tam je i to přechodné období, i zpětně, nemusí si žádat, to jsem si pročítala. Nicméně proč zrovna těch 48 měsíců, když i legislativa upozorňuje, že to prodloužení zase bude znamenat horší postavení státu v oblasti vymáhání po těch povinných.

Také jestli se nezapomíná na jiné nástroje, které mohou sloužit k vymáhání výživného, např. tedy zabavování těch občanských průkazů, což mám pocit, že se svým způsobem i osvědčilo. Nemyslím tím zrovna kriminalizaci, to nevím, jestli ta kriminalizace je úplně to pravé, které pomůže něco vůbec platit.

Chtěla bych upozornit, že včera také zaznělo na semináři nebo na konferenci o tzv. patchworkových rodinách nebo rekonstituovaných rodinách, což je taková obdobná situace jako ty maminky samoživitelky, zajímavá věc, a to je oblast, kdyby si z jedné strany buď ten otec, nebo ta maminka, která má dostat to výživné, kdyby si chtěli v nouzi požádat o sociální dávky, tak je tam opravdu problém v oblasti daňové. To výživné se započítává v tom režimu dvakrát, buď u toho tatínka, že se započítává, že ten příjem má, ale on pak musí ty dávky vlastně odeslat, tedy dávky, to výživné, nebo u té maminky, kde se jí započítává to výživné a ona ho neobdrží. Podívat se ještě do té oblasti toho daňového systému, jestli tam například pro možnost jiných sociálních dávek není nějaký problém, který by nemohl pomoci tuto neblahou situaci řešit. Dále tam zazněla zajímavá věc, a to si myslím, že by pro oblast justice měl být podnět, když dojde ke změně situace toho povinného, když bylo vyměřeno vysoké výživné, ale on například onemocněl a přišel o zaměstnání a podobně, tak už nemůže dostát tomu, aby platil tak vysoké výživné, aby tedy soud reagoval, aby mohl snížit to výživné, protože to prostě nemůže platit, pak bude pořád neplatič, ale ta jeho situace se změnila.

V neposlední řadě se ztotožňuji s tím, že stát tímto vstupuje do soukromoprávních vztahů, vytváří novou sociální dávku, s nízkou vymahatelností, z peněz daňových poplatníků, kteří si své povinnosti poctivě plní, saturuje tak situaci těch, kteří si své povinnosti neplní.

To je několik poznámek, opravdu se mi nelíbí tento postup, přestože myslím na situaci těch chudých rodin, ale hledat i jiné nástroje, jak jim pomoci.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Dále v obecné rozpravě se přihlásil pan senátor Jan Paparega. Již má také prostor pro své vystoupení.

Senátor Jan Paparega:  Děkuji, paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi za předložení této novely a prodloužení doby, po kterou bude tato dávka skutečně potřebným poukazována. To je to a).

To b), pane ministře, chtěl bych ocenit a poděkovat paní ředitelce Roučkové, která promptně reagovala na dotazy, které jsme spolu s kolegou Markem Slabým adresovali k této novele.

Na druhou stranu v rámci té odpovědi se nám dostala informace, že primárně nebyly řešeny instituty, jakým způsobem se k tomu výživnému, které je dlužné, dostat zpětně, tzn. způsob vymáhání. Já bych chtěl pouze říci, že samozřejmě podpořím tuto novelu, protože si myslím, že má smysl. U nás na Mostecku je problém nejen s dlužným výživným, vím, o čem mluvím, protože má původní profese je advokát, na druhou stranu bych chtěl akcentovat, pane ministře, abyste se sekundárně zaměřili právě na tu vymahatelnost, protože ta čísla, pokud poskytujeme dávku skutečně těm potřebným, nejsou zcela ideální. Myslím si, že tam máme ještě prostor na tom zapracovat. Moc bych vás o to požádal. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Do debaty, obecné rozpravy, se ještě hlásí pan senátor Tomáš Töpfer, který právě přichází. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové. Já jenom čistě pro korektnost, abychom neříkali maminky a tatínkové, ale raději rodič 1 a rodič 2... Protože rodič 1 buď platí rodiči 2, nebo rodič 2 platí rodiči 1.

A teď bez legrace, vzpomínám si na dobu, kdy jsem tady byl ve svém prvním období, že jsme se pokoušeli implementovat do zákona soudům, aby přednostně určovaly střídavou péči. Ale tehdy především senátorky, maminky, rodiče č. 1, byly výrazně proti a neprošlo to. Tam, kde mají střídavou péči, vím, že to není všeplatné a všezachraňující v současné době, kvůli výživnému, ale je to dobrý lék na to, jak vymáhat výživné. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Václava Lásku, aby přišel k řečništi. Ano, je tady, dávám mu slovo.

Senátor Václav Láska:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl jenom připomenout, že v této diskusi se cyklíme. Pamatuji si, když tady byla tehdy ještě ministryně, paní Maláčová, kdy jsme tu velmi nahlas řešili to, že výživné není vymáháno, že je spousta nástrojů, které nevyužíváme, že to není jenom o tom jít po těch prostředcích, ale že ti lidé, kteří nechtějí platit, tvrdí, že na to nemají, zároveň žijí nějakým životním stylem, jsou v rozporu, že bychom se měli zaměřit na ten jejich životní styl. Pokud nemá na to, aby platil na dítě, nemá řídit, nemá mít myslivecký průkaz, nemá mít letecký průkaz, nemá mít rybářský průkaz, protože když nemá na dítě, nemá ani na tyto koníčky. Tenkrát paní ministryně slíbila, že založí skupinu a že se tomu bude věnovat. Možná bych se pana ministra zeptal, jestli nezaregistroval po svém nástupu do funkce, jestli tam něco z toho slibu zbylo, nebo jestli ta skupina byla založena, jestli jsou tam nějaké výsledky práce... Je to nepříjemné, že my tady pořád říkáme, že je něco třeba, ministři předstupují, slibují a my pořád nemáme žádné výsledky.

Pak bych chtěl prostřednictvím paní předsedající paní kolegyni Kovářové říci, že já její slova o tom, že matky jsou zodpovědné za to, jaké otce si vyberou, zda pak budou platit na své děti, že taková slova vážně brát neumím.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Přímo teď se také přihlásil pan ministr. Pane ministře, máte možnost hned odpovědět. Už jste chtěl reagovat. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Já si dovolím reagovat, protože myslím, že jste lidé, kteří mají už velké životní zkušenosti, myslím si, že víme, že ten život fakt není černobílý, že jsou tady různé příběhy, a jsou tady rodiče, kteří se opravdu vyhýbají té povinnosti placení výživného. Ostatně také mnoho z nich nakonec skončí ve výkonu trestu.

Pak jsou tady situace, kdy objektivně ty důvody jsou takové, že ten člověk v dané situaci to není schopen platit, je důležité, že tady je opravdu tento náhradní instrument pomoci té rodině, protože ten instrument má určitou logiku a zároveň i právní čistotu, protože kdybychom ho neměli a plně to saturovali nějakou formou sociální dávky v rámci státní sociální podpory nebo hmotné nouze, pak už ten stát nikdy nebude moci požadovat to vymožení toho náhradního výživného. To je potřeba vnímat.

Byť ten institut není dokonalý, zaznívá tady, že bychom to měli řešit jiným způsobem, já se ptám: Jakým jiným dobrým způsobem to řešit tak, aby ten stát to neposkytl už jako formou vyplacené sociální dávky, ale měl pořád šanci, že i kdyby to bylo jenom ve 20 % případů, že to dokáže vymáhat? Ten princip toho vymáhání je tady nastaven, protože se to logicky navyšuje jako ta vymáhaná exekuce po tom dlužníkovi, kterou předtím uplatnil ten rodič, než začal čerpat náhradní výživné. Samozřejmě tento instrument je tady něco přes 2 roky, je tady ještě relativně krátký čas. Na rovinu upřímně říkám, to, co jsem říkal i ve svém úvodním slově, my jsme prostě řekli: Víme, že to není řešení dlouhodobé, trvalé. Děláme operativu. Těm lidem teď pomůžeme, proto zvyšujeme to období z 24 měsíců na dvojnásobek. Ale zároveň jsem se tady jasně přihlásil k tomu, a možná to budu konkretizovat, že společně s kolegy i z resortu spravedlnosti, případně i z dalších resortů, jako je doprava nebo zemědělství a podobně, máme najít efektivní cesty k tomu, a někteří z vás jste to tady zmínili, já se pod to naprosto podepisuji, jakým způsobem opravdu se výrazněji podívat na to, jak ti lidé žijí, jak se vyhýbají této povinnosti, i přes takové nástroje, jako je právě otázka rybářských, loveckých lístků, jako je otázka i třeba toho, co se ukázalo v resortu dopravy jako velmi efektivní, když neplatí lidé pokuty, že na místě je jim odebrána SPZ a technický průkaz a vozidlo je okamžitě zajištěno. Ejhle, jak se zvýšila vymahatelnost pokut na místě, kdy ti lidé jsou schopni okamžitě do několika minut zaplatit třeba i dlužnou pokutu v rámci 100 tisíc? To jsou cesty, které se ukazují, že jsou funkční, že fungují i v zahraničí, některé i u nás v ČR. Rozhodně chci ještě do konce mandátu naší vlády v tomto udělat další výraznější progres.

Asi tolik k té podstatné debatě, která tady zazněla. Myslím si, že, a to bych byl hodně opatrný, říkám to jako rodič, jako táta, jako manžel, který je 20 let ženat, máme s manželkou 5 dětí, tak bych byl velmi opatrný v tom dělat nějaké rychlé soudy, kdo jak si vybral nebo nevybral, protože ty životy jsou opravdu pestré, mnohdy ten člověk to nemohl ovlivnit, a přesto se stala situace, ve které se ocitne, najednou prostě ten druhý rodič, ať už je to táta nebo máma, odejde a nechá toho člověka samotného, nechá ho dokonce i s dítětem s různým typem handicapu a podobně. Ten člověk je najednou rád, že takový instrument ze strany státu tady je, aby mu dokázal v té dané životní situaci pomoci.

Děkuji za pochopení a děkuji za podporu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Nyní má slovo pan senátor Josef Klement.

Senátor Josef Klement:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já jsem dvě volební období působil jako místostarosta okresního města. Měl jsem na starosti zajímavou gesci. Měl jsem na starosti školství, sociální služby a finance. Obě první položky jmenované jsou samozřejmě do jisté míry bezednými nádobami, do kterých můžeme peníze dávat. Záleží právě na vyvážení té finanční částky.

Proč o tom mluvím? My jsme na území našeho města zřizovali azylovou ubytovnu pro rodiče a děti, nebo pro jednoho z rodičů a děti, bylo to pro otce a matky s dětmi, potom azylovou ubytovnu pro muže. Bylo nám to vytýkáno, že vlastně se staráme i o tyto obyvatele, zároveň finanční prostředky bychom mohli posunout jiným směrem.

Novela tohoto zákona samozřejmě podle mě nějakým razantním způsobem, že by se z 10, 20 % zvedlo to vymáhání výživného na 80, 90 %, to se zřejmě nestane, ale nahrazuje se zde nebo respektive vstupuje do hry vymahače silnější subjekt, který by měl samoživitele nebo samoživitelky nějakým způsobem ochránit tím, že vyplatí výživné a stát bude vymáhat. Myslím si, že stát je tak silný, jak se dokáže postarat o potřebné, a celé to říkám z toho důvodu, že když jsme zřizovali ty sociální služby a zřizovali jsme azylové ubytovny, tak jsem byl v přímém kontaktu s těmi lidmi, kteří potřebovali pomoc. Proto prosím o podporu tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, proto ji uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, jestli se ještě teď chce vyjádřit? Již ne k obecné rozpravě, děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Marek Slabý:  Podruhé - vážená paní předsedající, dámy a pánové. V obecné rozpravě vystoupili tři senátorky, tři senátoři, jedenkrát krom úvodního slova pan navrhovatel. Jsem rád, že jsem byl verbálně střídmý výjimečně, protože paní senátorka Váňová řekla skoro vše, co jsem si připravoval, takže jí za to děkuji. Prosím vás tedy, abychom vyslyšeli doporučení našeho výboru pro sociální politiku a přijali tento tisk ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Padl návrh výboru schválit, spouštím znělku.

Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Budeme hlasovat o schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Nyní, kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování je ukončeno a bylo schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 24 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 56 a 4 byli proti. Pane ministře, gratuluji, a tím končím projednání tohoto bodu.

My se mezitím opět vystřídáme v řízení.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Hezký podvečer i ode mě. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Na programu našeho jednání je

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 149 a návrh uvede ministr práce a sociálních věcí, pan Marian Jurečka. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Teď už bych řekl opravdu dobrý večer. Dovolím si tedy uvést návrh zákona nebo několika zákonů, především zákona o provádění a organizaci sociálního zabezpečení. Celkově tato novela upravuje pět novel zákonů. Pro vás je to sněmovní tisk č. 149. Návrh novel těchto zákonů má především spíše technický charakter než věcný, parametrický. Dovolím si tedy udělat stručný výčet toho, co se touto úpravou mění.

Tou první zásadní změnou je umožnit v zákoně podávat žádost o důchod digitálně. Dnes ta možnost není, dnes to není možné udělat ani přes datovou schránku, protože zákon takovéto podání neumožňuje přijmout. Od 1. prosince, to je to první opatření, které má i ten nejrychlejší náběh účinnosti, je v souladu s evropskou legislativní úpravou, umožňuje, aby lidé žádali o důchod online.

S tím souvisí také další logická změna, to je, abychom upravili územní působnosti okresních správ sociálního zabezpečení, tzn. upravujeme to tak, aby člověk kdekoliv v rámci ČR na kteroukoliv okresní správu bez ohledu na svou adresu trvalého bydliště mohl přijít a mohl podat žádost o důchod, že ji chce podat fyzicky. Doposud to bylo možné tak, že podle zákona mohl přijít pouze na tu svoji okresní správu, tam, kde to trvalé bydliště měl, byť my jsme třeba v rámci krajů umožňovali, že když byl někdo z Opavy a přes den pracoval v Ostravě, tak jsme mu tu žádost dnes nad rámec, řekněme, toho přesného znění umožnili to přijmout a vnitřně jsme si potom předávali, ty agendy. V tento okamžik to umožníme bez ohledu na tu otázku trvalého bydliště, to znamená, je to krok, který kromě té digitalizace, tam, kde lidé budou chtít ještě chodit fyzicky, zase je vstřícnější, aby lidé nemuseli třeba cestovat někde složitě podle toho, kde měli dosud trvalé bydliště.

Dále upravujeme otázku výplaty finančních prostředků v rámci výplaty důchodů, tak, abychom z toho tzv. klouzavého měsíce, který způsoboval určité problémy, abychom přešli na pevný kalendářní měsíc. To znamená, nebudeme muset třeba řešit i tzv. doplatky u valorizací vždycky na začátku roku, což znamenalo komplikaci administrativní pro ČSSZ a určité nelogičnosti. Takže nyní to budeme sjednocovat tak, že budeme vyplácet za kalendářní měsíce, a ještě upravujeme počet termínů výplaty, tzn. budeme přecházet na to, abychom vypláceli do poloviny měsíce, z dosavadních 13 výplatních termínů přecházíme na pět. To znamená, důchodci v ČR by neměli dostávat třeba důchod někdy kolem 20. v měsíci, ale do prvních 15 dnů v měsíci by měli mít důchody na účtech nebo měly by být odeslány, pokud je mají vyplácené přes Českou poštu.

Dále upravujeme ještě některé technické věci, pokud jde o výplatu náhrad v případě toho, kdy zaměstnanec poskytuje volno svým zaměstnancům na práci s mládeží, protože tady ta právní úprava, kterou jsme navrhovali, tenkrát to byl pozměňující návrh skupiny opozičních poslanců, se pod ním spolupodepsal, umožňuje to, aby byl uvolněn zaměstnanec – například letní tábory tam, kde jsou to organizace, které mají tu celoroční souvislou činnost s mládeží, aby tady byla možná poskytnuta náhrada. Tady to, řekněme, technicky upravujeme, upravujeme to i tak, aby to bylo fakticky chápáno jakožto sleva na pojistném, nikoliv abychom museli mít v rozpočtu resortu a ČSSZ speciální kapitolu, ze které posíláme finanční prostředky těm daným zaměstnavatelům. Takže tato úprava se zde také mění

Pak jsou zde ještě nějaké, řekněme, spíše drobnější změny zákona o nemocenském pojištění či zákona o pojistném na sociálním zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, které jsou popsány v důvodové zprávě. Snažil jsem se vystihnout tady ty nejpodstatnější změny, které, řekněme, jsou logické, jsou ve prospěch občanů a klientů ČSSZ.

Možná poslední zase věc, která také není úplně samozřejmou, v Poslanecké sněmovně tento návrh zákona byl podpořen všemi přítomnými poslanci, tedy 169 přítomnými poslanci, proti návrhu této novely zákonů nebyl nikdo. Děkuji také zase za případnou vaši podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Pane ministře, prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku.

Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 149/1. Zpravodajkou byla určena paní kolegyně Miluše Horská, která je omluvena. Zastoupí ji pan senátor Marek Slabý. Já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Marek Slabý:  Děkuji. Teď už dobrý večer, dámy a pánové. Stejně jako v předchozím případě pan navrhovatel v podstatě vyjmenoval vše podstatné, takže si dovolím, přečíst usnesení výboru pro sociální politiku, který na své 13. schůzi, konané 17. října 2023, přijal 37. usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Je to senátní tisk č. 149. Po odůvodnění předkladatele, Mgr. Dany Roučkové, vrchní ředitelky sekce legislativy ministerstva práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Miluše Horské a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátorku Miluši Horskou,

III. pověřuje předsedkyni výboru Miluši Horskou, aby předložila toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

To je za zpravodaje, nebo za zpravodaje i za výbor vše. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho takového. V tom případě otevírám obecnou rozpravu. Prosím. Do obecné rozpravy, konstatuji, se nikoho nehlásí, obecnou rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že padl jediný návrh, a to doporučení schválit předložený návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou parlamentu, pane ministře, chcete k tomu ještě něco dodat? Pan zpravodaj také ne. Budeme tedy hlasovat o schválení předloženého návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Svolám kolegyně a kolegy.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum pro schválení je 33. Příchozím kolegyním a kolegům připomínám, že budeme hlasovat o návrhu schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při hlasování č. 25 pro návrh hlasovalo 56 senátorek a senátorů, znamená to, že návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji.

Dalším bodem našeho jednání je

Je to senátní tisk č. J 061/14 a J 061/14/01. Poprosím opět pana ministra zemědělství v zastoupení, pana, pardon, omlouvám se, pana ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, je zde přítomen samozřejmě, aby nás s tímto materiálem seznámil. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka:  Děkuji, ještě jednou dobrý večer. Myslím, že dnes už snad naposledy. Já si tedy dovolím, vážené senátorky, vážení senátoři, tady dát stručný přehled a informaci o doporučení Rady pro vypracování rámcových podmínek sociální ekonomiky. Ta uvedená doporučení Rady mají přispět k dosažení spravedlivé, inkluzivní Evropské unie a mají členským státům pomoci v nastavování podmínek pro rozvoj a posílení sociální ekonomiky.

Doporučení představuje souhrn možných opatření na podporu a využití potenciálu sociální ekonomiky a sociálního podnikání. Řeší hlavní identifikované výzvy, kterým sociální ekonomika v současné složité době čelí. Mezi tyto hlavní výzvy patří například nedostatek uznání, nedostatek viditelnosti sociálního podnikání, nejednotná podpora, chybějící či nedostatečné financování, omezené informace o sociálním podnikání, jako takovém.

Cílem doporučení je podporovat přístup na trh práce a sociální začlenění tím, že se členské státy budou řídit podpůrnými politikami a regulačními rámci pro sociální ekonomiku, případně opatřeními, která usnadňují její rozvoj. Prosazováním sociální ekonomiky se doporučení rovněž snaží stimulovat spravedlivý a udržitelný hospodářský a průmyslový rozvoj a přispívat k územní soudržnosti napříč členskými státy.

Dle odhadu Komise zaměstnávají subjekty sociální ekonomiky v Evropské unii okolo 13,6 milionů občanů. Také se stále významněji podílejí na tvorbě HDP.

Sociální ekonomika je zastřešující pojem pro širokou škálu soukromých subjektů. Je klíčová pro řešení společenských problémů a podporuje zaměstnanost, sociální začleňování a udržitelný rozvoj. Sociální ekonomika představuje dynamický sektor, který reaguje na sociální potřeby a ekonomické výzvy. Její role je nezastupitelná také v procesu sociální inovace, neboť přináší nové možnosti pro řešení sociálních problémů, a to prostřednictvím efektivního využití zdrojů a aktivní spolupráce s místními komunitami.

Díky své flexibilitě a schopnosti inovovat sociální ekonomika představuje důležitý nástroj pro řešení společenských výzev, jako jsou demografické změny, sociální nerovnosti či změny klimatu. Navíc v kontextu globálních výzev, jako je digitalizace a ekologická krize, sociální ekonomika nabízí model, který harmonicky skloubí ekonomickou efektivitu se sociálními a environmentálními cíli. Tím přispívá k trvale udržitelnému rozvoji a posiluje odolnost společnosti vůči budoucím krizím.

Já si dovolím k tomu doplnit ještě kontext na národní úrovni, kdy se snažíme za MPSV i za některé jiné resorty brát téma sociální ekonomika sociálního podnikání jako příležitost, jako výzvu a brát ho vážně. To znamená, už dnes v operačních programech je podpora pro sociální podnikání v podobě bodového zvýhodnění. Už dnes máme i v některých národních dotačních titulech například podporu sociálního zemědělství, to je podpora, která i k mému překvapení před lety, když jsem na ten resort přišel, byla započata ještě za Josefa Luxe. Kdo z vás znáte například místo Neratov v Orlických horách, to místo je právě mimo jiné i krásnou ukázkou toho, jak může fungovat sociální podnikání v praxi, jak může sociální podnikání pomáhat dneska víc jak 150 lidem s různým typem handicapu, a zároveň spojovat, řekněme, velmi příjemné s užitečným, protože to je místo, které se rozvíjí nejenom z pohledu duchovního, ale i z pohledu turistického, z pohledu společenského, ekonomického atd.

Je evidentní, že těchto projektů v České republice dnes přesto, že třeba ta podpora za těch 30 let nebyla úplně ideální, nebyla úplně systémově nastavená, podobných projektů tady máme desítky. My se dneska snažíme ve spolupráci s ostatními resorty, a brzy to přijde i na jednání tady do parlamentu, do Senátu, připravit po několika neúspěšných pokusech zákon o sociálním podnikání, který by měl jasné definice nebo jasnou definici pro to, co to je vlastně sociální podnikání, protože dneska v tom globálním kontextu především nadnárodních firem je toto velmi, řekněme, preferováno, aby tyto firmy se chovaly podle principu sociálního podnikání. Abychom také byli schopni nastavit jasný rámec různých forem podpory, ať už dotační podpory, nebo podpory přes zadávání veřejných zakázek, nebo podpory přes například slevy na sociálním pojištění apod.

To znamená, aby tady byl jasný rámec, který bude vytvářet předpoklady pro to, že ti lidé v sociálním podnikání mohou nalézt svou aktivní roli ve společnosti, že nemusí tito lidé například mít své vyžití jenom v rámci třeba sociálně-terapeutických dílen, byť ty jsou důležité a mají své místo v tom, co plní, ale mohou tito lidé se postupně posunovat dál přes právě sociální podnikání, až třeba na otevřený trh práce. Je to nástroj, který může velmi dobře dávat šanci, jak se vracet lidem bez domova, lidem z ulice nebo lidem po výkonu trestu do společnosti. Zároveň dávat těm, kteří tento typ činnosti, podnikání a zároveň i, řekněme, sociální péče poskytují, nějaký jasnější, předvídatelný rámec, aby mohli oni fungovat v českém prostředí.

Chci jenom navázat na to konto, že jako tato vláda se snažíme toto téma opravdu brát vážně, řešit ho systémově a dotáhnout to řešení do konce, byť těch pokusů už tady třeba v této oblasti bylo několik.

Tolik asi, mohl bych to rozvést, mohl bych být ještě delší, ale snažil jsem se to zkoncentrovat jenom na pár příkladů, kdy se ukazuje, že i v České republice je toto sektor, který má své místo a který se dá rozvíjet a může mít velký společenský přínos. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Nabídnu vám opět místo u stolečku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 064/14/02. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Adéla Šípová. Já ji prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý podvečer, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s projednáváním senátního tisku k návrhu doporučení Rady ohledně vypracování rámcových podmínek sociální ekonomiky. Výbor pro evropské záležitosti požádal o stanovisko výbor pro sociální politiku. Já si dovolím, po domluvě s kolegou Adámkem, předložit totožné stanovisko, ke kterému jsme došli.

Výbor pro záležitosti Evropské unie projednal návrh doporučení dne 20. 9. a přijal k návrhu stanovisko, jehož obsahem je ocenění cílů návrhu doporučení, k nimž náleží zlepšení přístupu na trh práce, rozvoj dovedností a sociálního začlenění, vytváření příznivých podmínek pro rozvoj a prosperitu sociální ekonomiky a podpora členským státům při začleňování sociální ekonomiky. Dále potvrdil své přesvědčení, které jsme vyjádřili v usnesení, z 11. května 2022, jímž jsme vlastně potvrdili přesvědčení o tom důležitém významu sociální ekonomiky při řešení současných společenských problémů, zejména o jejím příspěvku k sociálnímu začleňování znevýhodněných skupin a začleňování těchto skupin na trh práce, podpoře aktivní účasti občanů na řízení podniků, k rozvoji solidarity, sociální odpovědnosti i udržitelných a inovativních postupů.

Dále jsme totožně s výborem pro sociální politiku vyzvali vládu, aby zvážila veškerá opatření, která budou podporovat sociální politiku tak, aby vedla k přijetí vhodného ekosystému pro rozvoj sociální ekonomiky. Dále, aby zvážila utváření strategie pro sociální ekonomiky a nového právního rámce široce konzultovala a zohlednila různorodost aktérů, kteří jsou součástí sociální ekonomiky. Dále, aby Senát informovala o přípravě a po obsahu dlouhodobé strategie pro sociální ekonomiku, která vyplývá z návrhu doporučení, a způsobech, jakými hodlá vyhodnocovat uplatňování této strategie.

Já si dovolím ještě malý komentář k tomu. Jsem ráda, že jsme vlastně na obou výborech dospěli ke stejnému závěru. Já bych skutečně chtěla poděkovat panu ministrovi, protože si myslím, že současná vláda v této oblasti podniká důležité kroky, zejména oceňuji práci na zákoně o sociálním podnikání, o němž vím, že probíhá. Byla jsem účastna i několika kulatých stolů, kterých se účastnilo několik různých druhů sociálních podniků, které jsou rozděleny podle toho svého zaměření na různé osoby, na různé skupiny osob. Jsou to buď nějak handicapovaní zdravotně, duševně, smyslově, případně sociálně handicapovaní, což jsou lidé, kteří prostě mají nějakou bariéru, třeba díky svému ne příliš šťastnému startu do života. Můžeme ty sociální podniky zaměřit i na případně lidi, kteří opustí výkon trestu.

Myslím si, že vhodným nastavením pro rozvoj sociálních podniků můžeme lidem s handicapem pomoci, aby mohli pracovat podobně jako lidé bez zdravotního nebo jiného znevýhodnění. Všichni jste už určitě viděli různá bistra, kde pracují lidé s tělesným nebo duševním handicapem. Ti mohou pracovat, protože mají k ruce někoho, kdo jim se zapojením do pracovních procesů pomáhá.

Zde v Senátu také spolupracujeme s některými sociálními podniky, to jsem si ověřovala na nedávné schůzce s kancléřem, a jsem za to velmi ráda. Moc jim za to děkuji.

Smyslově znevýhodnění také pracují v bankovnictví. Vím o tom, že například jedna z bank – myslím si, že je to ČSOB – takto řeší mimo jiné i nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, což je za mě z mého pohledu velmi chytré řešení.

Tito lidé, kteří by jinak propadli do systému státní sociální pomoci, mohou být užiteční a pracovat, mohou mít o důvod víc k radosti ze života.

Sociální podniky nyní existují, ale právní ukotvení zatím je poměrně nedostatečné. Proto tedy, jak jsem už uváděla, moc vítám, že vzniká zákon o sociálním podnikání, doufám, že získá i podporu u nás v Senátu.

Podstata těchto záměrů je pomáhat lidem být co možná nejvíce samostatní a snižovat jejich závislost na státní pomoci. Přínosem je také rozšíření počtu zaměstnatelných osob, což současný trh jistě ocení. Dalším společenským přínosem je jednoznačně i to, že tito lidé se zapojí mezi ty, kteří odvádějí daně do státního rozpočtu a tvoří HDP. Za mě je podpora sociálních podniků jasné win-win pro všechny. Věřím, že najde podporu i zde na půdě Senátu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, paní senátorko. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Paní senátorka zmínila, že uvedenými materiály se zabýval také výbor pro sociální politiku. Já se táži pana kolegy Adámka, který by zastupoval paní omluvenou zpravodajku Miluši Horskou, jestli se chce vyjádřit? Nechce, děkuji. Otevírám rozpravu, kolegyně a kolegové. Jako první se přihlásil do rozpravy pan senátor Pavel Fischer. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl jsem poděkovat výboru pro evropské záležitosti, že se věnoval tomuto návrhu, který tak dopodrobna zpracovává podmínky pro sociální podnikání. Panu ministrovi jsem chtěl poděkovat za jeho přesvědčivé vystoupení. Jsem, tak jako on, přesvědčen o tom, že namísto toho, aby lidé zůstávali doma, protože mají třeba těžkosti s tím udržet pracovní rytmus tak jako zdravý člověk, nebo mají zvláštní potřeby, musí buď zůstat doma se speciální péčí, nebo být v nějakém centru, tak považuji za velmi důležité, aby právě pro lidi se zvláštními potřebami existovala možnost a prostor zapojit se do společnosti, do sociálních vztahů, mít účast také na tom, čemu říkáme sociální podnik.

Chtěl jsem proto vládu povzbudit v tomto díle. Tady v Senátu budeme mít opravdu zájem vládní úsilí podporovat. Sami totiž vidíme v našich regionech, jak důležitou službou je, když se někde podaří nejenom otevřít podnik, který má tyto parametry sociálního podniku, ale jak je velmi obtížné ho často také udržet v tahu. Takže se těšíme na další, protože se mi zdá, že je to velmi důležité dílo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Konstatuji, že do rozpravy se nikdo další nehlásí, takže rozpravu končím.

Táži se pana ministra, zda se chce ještě k této věci vyjádřit? Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka:  Já už jen velmi stručně, abych to zasadil do konkrétního rámce. Návrh zákona o sociálním podniku je v tento okamžik na konci meziresortního připomínkového řízení, to znamená, počítáme s tím, že do konce roku jej projedná vláda tak, aby v průběhu prvního pololetí příštího roku byl projednán v obou komorách parlamentu s účinností nejpozději od 1. 1. 2025.

K tomu jsou další související úpravy zákonů, které to celé budou doplňovat, a to jednak zákon o dostupném bydlení, pak jsou to změny v zákonech o zaměstnanosti, kde také reagujeme na změny v rámci chráněného trhu práce, náhradního plnění apod., případně ještě další provazby na změny v zákoně o státní sociální podpoře.

Takže snažíme se opravdu komplexně, nikoli jen jedním směrem, hledat cestu k tomu, co tu bylo zmíněno, jak dát lidem prostor podle jejich schopností nebo jejich handicapů, aby se v rámci jejich možností mohli maximálně aktivně zapojit, aby mohli být prospěšní ve společnosti s respektem ke všem jejich handicapům, tak, aby to nebylo zdaleka jen o práci, ale o celkové práci s daným člověkem, s daným klientem.

Zároveň aby se pro to vytvořilo prostředí ze strany byznysu, společnosti, tak, aby to bylo téma, které bude více akcentováno. Myslím, že to, co jste tady vy zmínili, co jste vystoupili v diskusi, děkuji za to, tak se opravdu tyto věci teď naplňují velmi rychlým tempem.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Ještě požádám paní zpravodajku, aby shrnula rozpravu a řekla, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Adéla Šípová:  V proběhlé rozpravě vystoupil jeden senátor a předkladatel. Budeme hlasovat o výborovém stanovisku VEU tak, jak máte předloženo na stole. To je vše.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Ano, děkuji. Svolám kolegyně a kolegy.

V sále je momentálně přítomno 67 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí návrhu je 34. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Adéla Šípová, jak je uvedeno v tisku J 061/14/02. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 26 hlasovalo pro návrh 40 senátorek a senátorů, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce. Končím projednávání tohoto bodu našeho programu.

Kolegyně a kolegové, předtím, než přistoupíme k dalším bodům našeho programu, mám zde procedurální návrh pana předsedy Nytry. Pane kolego, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dobrý večer. Protože se čas naklonil a ještě na seznamu máme hodně věcí, bez toho, aniž bychom porušovali nějaké vnitřní dohody, že jsme se bavili plus minus, přesto navrhuji, abychom jednali a hlasovali po 19. i po 21. hodině. Po 21. hodině opravdu z bezpečnostních důvodů, kdyby se něco překulilo o pár minut přes 21. hodinu, ale do dvou hodin tady opravdu... Nejsme Poslanecká sněmovna. Každopádně to ještě jednou zopakuji. Navrhuji, abychom jednali a hlasovali po 19. a 21. hodině.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Myslím, že nemusím opakovat procedurální návrh pana senátora Nytry. Nemyslím, že by někdo přišel nebo odešel, takže bez znělky spustím hlasování o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při hlasování č. 27 o procedurálním návrhu předneseném panem senátorem Nytrou pro návrh hlasovalo 57 senátorek a senátorů. Při kvóru 35. Návrh byl přijat, tedy připravme se na jednání i hlasování po 19. i po 21. hodině.

Kolegyně a kolegové, dalšími body v našem programu jsou body, které nám přednese a zdůvodní pan ministr financí Zbyněk Stanjura, kterého zde vítám. Pane ministře, vítejte v Senátu. My máme na pořadu

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 152. Poprosím pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Hezký podvečer, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, tento návrh zákona je plně implementační. Je poměrně jednoduchý. Svědčí o tom, že nepadl žádný pozměňovací návrh v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Jedná se o implementaci nařízení Evropského parlamentu o pilotním režimu pro tržní infrastruktury založené na technologii distribuovaného registru. Já myslím, že tento jednoduchý popis nám všem říká, že je to úplně jednoduché, že všichni chápeme, o co se jedná. Nebudu žertovat, je to v zásadě technická věc, kde o využití těchto produktů má zájem Centrální depozitář cenných papírů a v první polovině příštího roku by se mohl spustit obchodní systém, který bude na této technologii založen. Znamená to vlastně to, že klient může zadávat příkazy k převodu bez zprostředkovatele, že to může dělat rovnou. V tomto případě přes Centrální depozitář cenných papírů. Je to vhodné například pro dluhopisy.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 152/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner. Již kráčí k řečništi. Prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, VHZD se tímto zákonem nebo přesněji řečeno dvěma zákony zabýval 11. října a přijal usnesení, ve kterém

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Plevného, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já bych jen dodal, že zákon byl přijat v Poslanecké sněmovně 134 ze 135 přítomných, proti nebyl nikdo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjadřoval vůli se návrhem nezabývat? Nevidím nikoho takového. V tom případě otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Nepředpokládám, že by pan ministr se měl k čemu vyjadřovat. Pan zpravodaj řekl, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o usnesení VHZD a ten doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum je 35. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při hlasování č. 28, při kvóru 35 pro návrh bylo 56 senátorek a senátorů, návrh byl přijat a já děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Posuneme se k dalšímu bodu našeho programu. Tímto bodem je

Vy jste tento vládní návrh obdrželi jako senátní tisk č. 121. Pane ministře, prosím o jeho uvedení.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji. Doplním informaci, o podpisu smlouvy jste byli už informováni. V tuto chvíli máme bezesmluvní vztah se Rwandou. Když se podíváme na vzájemný obchod, je v posledních letech vysoce pozitivní ve prospěch ČR. Mám čísla za rok 2022, kdy vývoz byl 141 mil. Kč především z obranného průmyslu, dovoz byl ve výši 22 mil. Kč. My Rwandě poskytujeme preferenční přístup na náš trh, to znamená, nemusí se platit clo. Jedná se především o zemědělské komodity jako čaj, káva apod.

Je potřeba říci, že Rwanda je příjemcem rozvojové pomoci. Skoro 30 % státního rozpočtu Rwandy je financováno formou zahraniční rozvojové pomoci. Tato smlouva pokrývá komplexně zdaňování a vyloučení mezinárodního dvojího zdanění všech možných druhů příjmů. Standardně také upravuje základní formu spolupráce mezi příslušnými úřady obou zemí a rovněž tak zásadu nediskriminace.

Smlouva umožní neformální řešení sporů, které případně vzniknou při jejím provádění. Zajišťuje standardní výměnu informací mezi příslušnými úřady. Byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN.

Chtěl bych vás jménem vlády ČR požádat, aby Senát vyslovil souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 121/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je VHZD. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 121/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj výboru, pan senátor Rostislav Koštial. Prosím, pane kolego.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, opět tady máme standardní napravování některých nesmluvních nebo neřešených vztahů. Pan ministr nám řekl v podstatě, o co jde.

Já bych se jen zmínil o odstavci 4, článek 21, kde je popsáno, jakým způsobem smlouva určuje daňové řízení. Konkrétně se mezinárodní dvojí zdanění bude na základě smlouvy vylučovat v ČR metodou tzv. prostého zápočtu daně zaplacené ve Rwandě, přičemž pro daňové rezidenty v ČR je zajištěno i použití vnitrostátního zákona o daních z příjmů, ze kterých vyplývá možnost aplikace metody vynětí pro případ příjmů pobíraných z titulu výkonu závislé činnosti.

Já si myslím, že tato norma, jak je nám předložena, napravuje stav, který byl v minulosti. Proto přečtu návrh usnesení, jak jej přijal náš VHZD.

98. usnesení ze 14. schůze konané 26. 7. 2023 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi ČR a Rwandskou republikou o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmů a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti, která byla podepsána v Kigali dne 2. 5. 2023. Senátní tisk č. 121. Po úvodním slově zástupce předkladatele Stanislava Kouby, vrchního ředitele sekce daně a cla ministerstva financí, zpravodajské zprávě senátora Rostislava Koštiala a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předmětné smlouvy,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Rostislava Koštiala,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Plevného, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Doporučujeme dát souhlas s ratifikací. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Prosím, sledujte rozpravu od stolku zpravodajů. Já se táži, zda chce vystoupit zpravodaj VZVOB, pan kolega Kunčar? Ano, prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, také VZVOB projednal tuto mezinárodní smlouvu na své 12. schůzi dne 22. srpna letošního roku. Po odůvodnění zástupce předkladatele Jiřího Valenty, náměstka ministra financí, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Rwandskou republikou o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmů a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti, která byla podepsána v Kigali dne 2. 5. 2023.

Toť vše, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nečekaně nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana ministra, zda se chce ještě k neproběhlé rozpravě vyjádřit? Pan kolega Koštial, předpokládám, také ne. Budeme hlasovat o usnesení obou výborů, které doporučily Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předmětné smlouvy. Spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů. Potřebné kvórum je 36. Dávám hlasovat. Spouštím hlasování. Prosím ty, kteří souhlasí s návrhem, ať zvednou ruku a stisknou tlačítko ANO. Ty, kteří nesouhlasí s ratifikací předmětné smlouvy, prosím, aby zvedli ruku a stiskli tlačítko NE.

Při hlasování č. 29, při kvóru 36 pro návrh bylo 63 senátorek a senátorů. Znamená to, že návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji. Pan ministr zůstává.

Dalším bodem našeho programu je

Jsou to senátní tisky č. N 067/14, N 068/14, K 069/14 a J 070/14.

Všechny jste obdrželi jako příslušné senátní tisky. Plus senátní tisky N 067/14/01, N 068/14/01, K 069/14/01 a J 070/14/01. Poprosím pana ministra financí, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo. Tento bod má souvislost i s tím následujícím bodem, tzn. to je úprava Víceletého finančního plánu pro období 2021 až 2027, k tomu se taky hledají nové vlastní zdroje EU.

Myslím si, že státy se dohodly poměrně rychle na řešení následků covidové krize. Vznikl ten program Next Generation EU. Všichni víme, že z toho se platí národní plány obnovy, ať už grantová nebo půjčková část, všem členským státům. Ten objem je obří, je to více než 700 miliard eur. Čerpáme, čerpáme, čerpáme, všechny členské státy. Nemáme jasno, jak ty půjčky budeme splácet. Jedním z řešení je buď upravit stávající vlastní zdroje EU, nebo přidat některé nové. Řeknu větu, která přímo nesouvisí s tímto materiálem. Myslím si, že i kdyby ten materiál byl schválen, jak je navržen, my jako ČR dva ze tří nástrojů odmítáme, tak to zdaleka nebude stačit. Jediný realistický přístup, jak ty dluhy budeme splácet, je to jako ve firmě, nakonec to zaplatí akcionáři neboli členské státy. To si myslím, že je jediná realistická metoda, jak tu obří půjčku přes 700 miliard eur, kterou si vzala EU na řešení následků covidové krize, reálně splatit v budoucích letech.

Nicméně ta debata se vede, tento návrh Komise je v pořadí už druhý. Ten první jsem tady představoval v únoru letošního roku, pokud se nepletu. Pokud už to nebylo v únoru loňského roku, ten čas opravdu běží. Ten návrh se týká tří oblastí. Zaprvé - modifikace systému emisních povolenek, který znamená, že by na evropské úrovni zůstala větší část prostředků, které zaplatí znečišťovatelé za emisní povolenky. Toto opatření, ty emisní povolenky nejsou rovnoměrně rozprostřeny mezi členské státy. Samozřejmě ty, které jsou vysoce průmyslové, jako je ČR, přispívají mnohem více než ty, které mají například svoji ekonomiku založenou na turistickém ruchu nebo službách. Tento návrh odmítáme, protože je nevýhodný pro ČR. Platili bychom na splácení společné půjčky, ze které se čerpalo podle jiných kritérií. V té době ta kritéria nahrávala zejména jižním státům a státům s vyšší mírou nezaměstnanosti, protože to bylo hlavní kritérium. Nebylo to obvyklé, že by se posuzoval počet obyvatel, příp. výkon ekonomiky, ale v době, kdy se schvalovala pomoc po covidu, převládlo to kritérium např. nezaměstnanosti. Včera schválil Ecofin náš upravený Národní plán obnovy, kde jsou nové kapitoly, to je ten RePower EU, to je pro odstřižení se od fosilních zdrojů, zejména z Ruska, to jsme domlouvali během našeho předsednictví. Tam samozřejmě ten poměr rozdělení těch peněz je mnohem příznivější pro ČR, protože ve spolupráci s mnoha zeměmi, ale třeba i s Německem, které nás podpořilo, aniž by ono na tom vydělalo, spíše do toho poměru přispělo tím, že si snížilo svůj poměr, jsme mnohem více zohlednili závislost konkrétní členské země na dovozu fosilních paliv z Ruska. Je samozřejmé, že ti, kteří mají jiné klimatické podmínky, tím pádem jiný energetický mix, nebyli tak závislí na tom plynu zejména, nebo ropě z Ruska, jako my.

Ten návrh ČR odmítá, my jsme k tomu zaujali jako česká vláda pozici, nejsme zdaleka sami. Ta dělicí čára je mezi průmyslovými nebo více průmyslovými a méně průmyslovými zeměmi. Ty více průmyslové jako my jsou proti, ty méně průmyslové jsou pro. Španělské předsednictví mělo velkou ambici to uzavřít během tohoto půl roku, to se nestane. Nejsem schopen předvídat, kdy se to stane. Myslím si, že ta debata bude ještě dlouhá.

Druhý vlastní zdroj je CBAM, Carbon Border Adjustment Mechanism. Na tom je mnohem větší shoda. To má zejména sloužit na vnější hranici EU, např. pro produkty ocelářské, které jdou z Číny, z Asie obecně, kde nejsou zdaleka tak přísné limity na životní prostředí. Velmi často je tam neregulovaná státní pomoc, tudíž není férová soutěž na světovém trhu. Tady my jsme pro, nicméně příjem z tohoto zdroje je opravdu marginální vzhledem k té vysoké půjčce. Tady si myslím, že z těch tří zdrojů bude nejrychlejší shoda, protože to chrání Evropu jako celek, takže tam se ty členské strany domluví.

Třetí věc je nový zdroj navázat na korporátní sektor, který bude vycházet ze statistického hodnocení výkonnosti jednotlivých firem, ale platit to má státní rozpočet. Opět to je nový zdroj, který český vláda ve svém stanovisku a ve své pozici odmítla. Takže očekávám ještě poměrně dlouhé jednání, min. v tom prvním a třetím bodu. To, myslím, že na úvodní slovo stačí. V tom materiálu máte i pozici vlády. Myslím si, že se to zdaleka neliší, spíš se to doplňuje, či to vychází z podobného hlediska příslušného výboru Senátu.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Ano, děkuji za uvedení tohoto bodu, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, která máte jako senátní tisky N 067/14/02, N 068/14/02, K 069/14/02 a J 070/14/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane první místopředsedo Senátu, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. VEU tento balíček potenciálních nových zdrojů rozpočtu EU projednal na 17. schůzi dne 20. září 2023 a přijal k tomuto balíčku doporučení, které přečtu. Pak jenom víceméně stručně k tomu doporučení se vyjádřím v rámci zpravodajské zprávy. To doporučení přečtu. Ke všem těm evropským tiskům.

Tedy navrhuje se, aby Senát PČR

1. nesouhlasil s navýšením sazby na 30 % u nového vlastního zdroje, založeného na příjmech z prodeje emisních povolenek, to je ten tzv. zdroj z ETS, s rozšířením tohoto nového zdroje z ETS i na příjmy z obchodování s emisemi pro silniční dopravu a budovy,

2. je toho názoru, že navýšení sazby i rozšíření nového zdroje z ETS i na příjmy z dalších oblastí by mělo nepříznivé dopady zejména na členské státy s vyšší uhlíkovou náročností a vedlo by k ještě většímu rozevření nůžek v porovnání s podílem jednotlivých členských států na hrubém národním důchodu sedmadvacítky,

3. doporučuje nezavádět nový dočasný statistický zdroj ze zisku společností, který je málo srozumitelný, bude pouze přinášet další nárůst administrativní zátěže, u kterého Senát nevidí přidanou hodnotu oproti tradičně používanému zdroji založenému na hrubém národním důchodu,

4. doporučuje rovněž prosazovat oddělené projednávání pozměněného balíčku k novým vlastním zdrojům a balíčku k revizi Víceletého finančního rámce 2021 až 2027,

5. žádá vládu, aby si vyžádala stanovisko obou komor PČR k finální podobě rozhodnutí o systému vlastních zdrojů ještě předtím, než bude Rada hlasovat o jeho přijetí.

Dámy a pánové, já se zdržím nějakého podrobného komentáře, protože to se dá buď komentovat stručně, nebo dvě hodiny. To není mou ambicí. Chtěl bych říci jednu věc, že to rozhodnutí o systému vlastních zdrojů přijímá Rada jednomyslně, po konzultaci s Evropským parlamentem.

V současné době ty stávající zdroje zhruba činí v součtu ročně 136 miliard eur. Evropská unie nebo Evropská komise navrhuje zvýšit, nebo nalézt nové netradiční zdroje, tak, aby se zaplatila půjčka z nástroje na podporu oživení, to je to Next Generation EU. Pokud bychom vycházeli z těch predikcí stávajících ministerstva financí, u všech těch dalších zdrojů, tak by to znamenalo navýšení toho výnosu ročně o 36,5 miliardy eur.

Samozřejmě, jak správně poznamenal pan ministr, beztak to zaplatí všechno státní rozpočet. Když to bude platit státní rozpočet, tak to budou platit samozřejmě daňoví poplatníci. Jenom připomenu, že pokud by se zavedly všechny ty nové zdroje, které jsou navrhovány, kde vláda má spíš velmi opatrné nebo v mnoha případech i negativní stanovisko, znamenalo by to navýšení platby ze státního rozpočtu o 30,5 miliardy korun ročně, což je poměrně velká částka.

Pozice členských států k pozměněnému balíčku je prozatím velmi předběžná. Mé stanovisko je takové, že Evropský parlament prostě se snaží samozřejmě, dokonce vyzval všechny zúčastněné strany, aby pokračovaly, míněno tedy evropské orgány, aby pokračovaly, a členské státy, aby pokračovaly v úsilí o nalezení netradičních, nových a skutečně vlastních zdrojů pro rozpočet Unie, s cílem plně pokrýt celkové očekávané výdaje na splácení jistiny a úroku z těch finančních prostředků, které byly vypůjčeny, ze kterých se financuje Národní plán obnovy. Činí to 750 miliard eur celkově.

Myslím, že základní úvaha vůbec té debaty by měla spočívat v tom, zda to hledání nových zdrojů by mělo směřovat k tomu, nebo respektive ke snaze dočasně krýt ty předpokládané výdaje na splácení půjček, nebo mají být ty nové zdroje trvalým zdrojem stále rostoucího rozpočtu EU. Pokud by převážil politický tlak na stále větší rozpočet EU, je hledání a nalézání nových netradičních zdrojů, obávám se, nekonečné.

Pokud se týká nového statistického ukazatele hrubého provozního přebytku v sektorech finančních a nefinančních společností, o tom mluvil pan ministr, který by měl nahradit ten stávající systém platby – 2 % podílu na hrubém národním důchodu států sedmadvacítky, když jsem se na to díval, tak mi to trošku připomíná, protože jsem přece jenom pamětník, takovou tu snahu ještě předlistopadovou – zavést lepší ukazatel, než byl zisk, zavést tzv. upravené vlastní výkony. Jsem jeden možná z posledních, kdo by ještě dokázal ty upravené vlastní výkony spočítat. Trošku mi to připadá, že ten návrh jde tímto směrem. Nevím, jestli takový návrh bychom měli podporovat. Určitě ne.

Jsem rád, že vláda přijala k tomu takové velmi kritické stanovisko, že má velmi kritickou pozici. Myslím, že je velmi důležité oddělit projednávání toho pozměňovacího balíčku vlastních zdrojů a balíčku revizního Víceletého finančního rámce. Pan ministr sice prohlásil, že je to spojené, já bych si dovolil to rozpojit, protože to by mělo být i cílem podle mě naší vlády, nechat to rozpojit, a to z toho důvodu, že španělské předsednictví se snaží využít tu nutnou revizi Víceletého finančního rámce k tomu, aby prosadili tento balíček nových vlastních zdrojů. Myslím, že bychom měli být v tomto směru velmi pozorní a velmi zdrženliví.

To je jenom k mé zpravodajské zprávě. Děkuji za pozornost zatím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, příp. se potom k ní vyjádřil. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Tím pádem rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k rozpravě, resp. k tomu, co říkal pan zpravodaj? Ano, prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Opravdu jenom krátké poznámky. K přijetí je potřeba jednomyslnost. Myslím si, ze znalosti stávajícího vyjednávání, tento Evropský parlament to nedostane, my se v Radě nedohodneme. Takže to případně bude řešit nový Evropský parlament. To je důležité.

Zadruhé, já jsem říkal, že ty body spolu souvisí, protože my jsme, já to řeknu za chvíli, pro mnohem menší změnu stávajícího finančního plánu. Ti, kteří chtějí větší, neví, z čeho financovat. Chtějí to financovat tady ze zdrojů. Jinak my jako česká vláda podporujeme ten přístup, o kterém mluvil pan zpravodaj, aby se to neprojednávalo současně na Radě ministrů, na Ecofinu, protože ono to spolu souvisí možná obsahově, ale to by pro nás nemuselo dopadnout dobře, kdybychom ty dva tisky nebo dvě směrnice spojili. To jsem chtěl jenom říct.

Nutná jednomyslnost, k té se neblížíme ani náhodou. To znamená, nepředpokládám, že to bude mít tento Evropský parlament, a souhlasí česká vláda s tím, že je třeba zvlášť vyřešit financování tohoto Víceletého finančního plánu, jiná věc je nové vlastní zdroje.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane navrhovateli. Máme tady návrh na usnesení, který nám doporučuje přijmout VEU. Máme ho všichni před sebou. Víme, o čem budeme hlasovat po znělce.

V sále je aktuálně evidováno 69 senátorek a senátorů, kvórum je 35. Hlasujeme o návrhu, tak jak jej přednesl zpravodaj a formuloval VEU. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 30 a při kvóru 35 se pro návrh vyslovilo 57 senátorek a senátorů, návrh byl schválen. Blahopřeji, pane navrhovateli a pane zpravodaji.

Přistupujeme k projednávání dalšího bodu, a tím je

Jedná se o senátní tisky N 063/14, N 064/14, N 065/14 a K 066/14. Materiály máte k dispozici. Prosím pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Nejdřív představím ten návrh Komise, pak vás seznámím s pozicí české vlády.

Návrh přichází docela logicky, protože když se schvaloval Víceletý finanční plán na roky 2021 až 2027, nemohli jsme vědět, jaké velké externí šoky přijdou. Před EU a členskými státy stojí vlastně tři oblasti, které by tento návrh chtěl řešit: 1) pomoc Ukrajině, 2) podpora členských států v boji s nelegální migrací a vnějšími výzvami, 3) vytvoření platformy STEP – to potom podrobněji vysvětlím.

U podpory Ukrajiny patříme dlouhodobě mezi členské státy, které říkají, že je to potřeba. Nám se taky povedlo v rámci našeho předsednictví domluvit financování a makroekonomickou finanční asistenci pro rok 2023. V této chvíli vrcholí debaty o financování v následujících 3 letech, ale to se projednává na úrovni předsedů vlád či prezidentů, podle typu exekutivní moci v jednotlivých členských státech, neboli na Evropské radě.

Naše pozice je v zásadě zdrženlivá. My říkáme, využijme stávající zdroje, více flexibility, ano, máme nové priority, tzn. že nemůžeme mít všechny dosavadní priority, protože peníze nejsou. Proto jsem říkal, že to je obsahově provázáno s tím předchozím materiálem, protože ti, kteří by chtěli navýšit závazky EU, je to, myslím, 68 miliard a platby o 12 miliard eur, jsou si vědomi, že ty zdroje nejsou. Proto jsme velmi zdrženliví, a zase nejsme v tom sami jako ČR. My se u každého takového materiálu trpělivě snažíme najít spojence a ve finančních, ekonomických věcech je mnohem častěji geografické rozdělení v těch debatách, už jsem to říkal minule, než jestli je to pravicová nebo levicová vláda. Zjednodušeně je to, myslím, v dobrém, je to sever proti jihu. Myslím, že my přirozeně patříme k těm, jak oni někdy pohrdavě říkají, šetřílkům a šetřivým členským státům, ale velmi často podepisujeme stejnou pozici s Beneluxem, Německem, severskými státy, co se týká fiskální disciplíny, snižování schodku veřejných rozpočtů apod.

Chtěl bych upozornit na tu platformu STEP, tady je vidět, jak někdy máme důsledky, které si Evropa způsobí sama, a nedomyslí to. Je to reakce na americký zákon Inflation Reduction Act. Tak dlouho Evropa říkala Spojeným státům, že se mají přidat k dream transition, až to Američané udělali po americku a ne po evropsku, většinou formou masivních daňových úlev. Ta původní reakce některých i velkých zemí byla, že spustíme závody v dotacích. To je věc, která je pro ČR mimořádně nevýhodná, protože v okamžiku, kdy připustíme vyšší státní pomoc i na evropském území, ty bohatší ekonomiky si to budou moci dovolit, my jako středně bohatá evropská země budeme v nevýhodě vůči těm nejbohatším.

Od přijetí toho návrhu zákona je to jeden z mála zákonů, na kterém se shodli demokraté i republikáni, chci připomenout, není to úplně obvyklé v tomto volebním období, chránit americké obchodní zájmy, resp. lákat investice z celého světa právě na ty daňové úlevy.

Kdo z nás sleduje debaty o tom, kde významné evropské, ale i asijské automobilky umístí své gigafactory, mnohé z nich pozastavují plány v Evropě, nejenom v ČR, v Evropě jako kontinentu, a přemýšlí, že by tu investici udělaly ve Spojených státech nebo v Kanadě, protože v Kanadě v rámci toho zákona – na Kanadu se pohlíží jinak než na evropské země. Několik měsíců probíhají jednání mezi americkou administrativou a Evropskou komisí, která jedná na základě pověřených členských států. Posunuje se to dobrým směrem, ale zdaleka ta jednání nejsou dokončena. Jenom opakuji, pozicí naší vlády je, že nemůžeme připustit dotační závody ani mezi Spojenými státy, ani Evropou, z toho by těžili naši konkurenti zejména v Asii, ale ani v rámci Evropy, protože je to nejvýhodnější pro nejbohatší ekonomiky.

Před několika týdny jsme se z veřejných zdrojů dozvěděli o investici jedné asijské automobilky na gigafactory na území Německa. Přímá finanční pomoc, nejen daňové úlevy, je 5 miliard eur na jeden investiční projekt. Když to přepočítám, my si nemůžeme dovolit podpořit jednu, byť významnou investici částkou 125 mld. Kč. To by byla polovina deficitu na příští rok, jenom jedna investice, i když je třeba potřebná.

Tady to vypadá hodně podobně v rámci hledání shody na Ecofinu jako u těch nových vlastních zdrojů. Ty státy, které jsou označeny jako šetřivé, jsou stejně jako my velmi zdrženlivé. Říkají: Ano, máme nové priority, něco z toho, co jsme si naplánovali v roce 2020, 2021, neuděláme, ty peníze budeme alokovat na nové priority. To je přístup, který je podle mého názoru mnohem lepší a zdravější, a to je pozice vlády ČR. Děkuji za slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 063/14/02, N 064/14/02, N 065/14/02 a K 066/14/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní starostky a páni starostové... Pardon, vážené paní senátorky a páni senátoři. Jsem jinde, nejsem v zastupitelstvu, jsem na plénu Senátu. Omlouvám se za nepozornost. Chybička se vloudila.

Chtěl bych pouze konstatovat, že výbor pro záležitosti EU projednal tento balíček čtyř evropských návrhů spojených s revizí Víceletého finančního rámce na včerejší 18. schůzi konané dne 17. října 2023, po úvodní informaci Dušana Hradila, vrchního ředitele sekce finanční trhy ministerstva financí, Tomáše Kopečného, vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny, a po rozpravě – na základě mé zpravodajské zprávy – přijal doporučení, o kterém by měl potom Senát hlasovat, a to doporučení podporuje stanovisko vlády k balíčku k revizi Víceletého finančního rámce na období 2021 – 2027. Považuje dále za prioritu vytvořit nástroje na podporu Ukrajiny na období 2024 – 2027 s celkovou navrženou alokací ve výši 50 mld. eur v běžných cenách, dále s ohledem na současnou situaci považuje za prioritu i navýšení prostředků pro oblast 4 toho Víceletého finančního rámce, migrace a správa hranic, avšak za předpokladu, že navýšení prostředků v této oblasti bude řádně odůvodněno, a část těchto nových prostředků bude využita i na pomoc členským státům EU, které hostí osoby prchající z Ukrajiny s přidělenou dočasnou ochranou. To je to doporučení, o kterém potom bychom měli po rozpravě hlasovat.

Jinak jsem přesvědčen, že pokud dojde k revizi nebo k navýšení a shodnou se na té revizi členské státy, na Ecofinu nebo i v jiných orgánech, tak by skutečně měly být nastaveny nějaké priority. Jinak se dostaneme do takové té dotační ekonomiky, kdy budeme pořád jenom zvyšovat dotace a čerpat dotace apod., tím oživovat tu ekonomiku. To je cesta, která vede potom mnohdy jenom k vysoké inflaci, jak jsme to zažili, je doba covidu. Zdržím se nějakého většího komentáře. Pokud se týká té části migrace, jenom bych chtěl poukázat na usnesení Senátu z července 2020, k návrhu Víceletého finančního rámce na období 2021 – 2027, kdy Senát vyjádřil nesouhlas s tehdy navrženým snížením prostředků na řešení migrace. V návaznosti na toto usnesení, které bylo přijato v roce 2020, ve shodě s vládou, navrhujeme nebo považujeme za prioritu vedle nástroje pro podporu Ukrajiny i zvýšení prostředků na oblast migrace. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a plňte roli garančního zpravodaje. Tisky se také zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dle i mých informací si jeho zástupce nepřeje vystoupit, tím pádem otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že jsem také starosta, tak se neurážím, že mě klidně osloví pan kolega jinak.

Já bych chtěl podotknout jednu věc, abych nezdržoval. Ten víceletý plán, když si ho přečtete a sledujete ho, ten tón, který zvolil pan ministr, je jistě velmi dobrý, protože on freneticky nevítá tento plán, pan zpravodaj taky ne. Jestli jste si někdo přečetli včerejší články ekonomické, mě zaujal článek, kde mluví pan Křetínský, kterého je nutné brát vážně, protože to je významný hráč v České republice se svým holdingem EPH. On tam říká, pomiňme, nechci přeříkávat, co on říká všechno, ale říká jednu základní věc, že Evropa se žene s emocí, ne s rozumem, za některými věcmi, které se nazývají green dealem. Zapomíná úplně na ekonomiku. Jedna z věcí, kterou kritizuje, mrzí mě, že se neozvali dříve a hlasitěji, protože já si vzpomínám, že jsem o tom tady mluvil už vícekrát, když si dáme za cíl, že budeme především využívat čisté elektrické energie, osázíme, a podívejte se, kolik to je miliard i soukromých peněz samozřejmě, už dnes v České republice solárními panely, Evropa zapomněla, že by ty solární panely mohla vyrábět také na svém území a de facto na tom vydělat ty peníze. Protože je vytahuje, nedává je jenom sama, ale vytahuje je taky z nás, z fyzických osob, což je všechno správně, dokonce se k tomu rádi přidáváme, ale ten výdělek, ten se tvoří v Asii, dokonce v zemích hlavně, které nenazýváme zeměmi přátelskými, ať to ukončím. To si myslím, že je závažná věc.

Možná by bylo dobře, kdyby pan ministr jenom jeden tento úsek předložil vládě a panu premiérovi, aby při diskusích, které mají premiéři, aby přemýšleli taky o tom, že by některé výroby z Asie nemuseli dotovat 125 miliardami, jejich zavádění, ale zavedli výroby, které nám ty peníze tady přinesou, a budeme je dělat my. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Protože se do rozpravy nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje k rozpravě vystoupit? Nepřeje. Ptám se pana zpravodaje? Nepřeje. O čem budeme hlasovat, víme, protože máme všichni k dispozici příslušný tisk, kde je doporučení, o čem budeme hlasovat, výborem pro evropské záležitosti zveřejněno. To znamená, před hlasováním jenom nyní spustím znělku.

V sále je aktuálně registrováno 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat, byl přednesen zpravodajem a máte ho všichni před sebou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 31, kvóru 34, pro 50, návrh byl schválen. Zároveň jsme byli v přímém přenosu svědky toho, že čas je běžec s dlouhým krokem. Já vám, pane ministře, opět blahopřeji k přijetí vašeho návrhu, respektive k podpoře vašeho návrhu nebo pozice vlády, přesněji řečeno.

Máme před sebou

Jedná o senátní tisk č. N 075/14. Prosím pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo, návrh směrnice Rady o rychlejší a spolehlivější úlevě z nadměrných srážkových daní – úplně jednoduše, v zásadě máte dvě možnosti, kdy vybíráte srážkovou daň. My, jako Česká republika, ten problém nemáme. Takže v okamžiku například výplaty dividend ten, kdo vyplácí, odvádí srážkovou daň ihned do státního rozpočtu. To samé dělají banky, když jsou úložky apod. Problémy mají státy, které používají systém refundací. Proto náš postoj je docela pochopitelný. My říkáme, že v této oblasti nepotřebujeme žádnou další harmonizaci. Dlouhodobě si myslíme, že mnohem lepší je přístup „soft law“, to znamená jakési doporučení best practices, aby ti, kteří se potřebují podívat, mají problém podívat do jiných zemí a ta doporučení – systém u nás funguje, nemáme problém s tím, že by byly nedoplatky a nevybírané srážkové daně, nevidíme žádný důvod na harmonizaci v této oblasti.

Obecně platí, u těch materiálů, jsou to vlastně skoro všechny materiály, které řeší Ecofin, že je vyžadována jednomyslnost. Je to jedna z věcí, kterou já budu hájit, že v daňové oblasti je ta jednomyslnost velmi potřebná. Je někdy potom úsměvné, když zástupce jedné velké evropské země, která pléduje veřejně pro zrušení jednomyslnosti, využije při našem, já bych řekl, docela rozumném návrhu, pouze aby nebyla povinnost mít silniční daň pro vozidla nad 12 tun – ne, že bychom to někomu zakazovali, jenom aby nebyla povinnost, využije právě této jednomyslnosti a řekne nám, že přes ně to neprojde. Je to někdy takhle složité. Ale v zásadě je to dobře, že v otázce daňových, klíčových daňových věcí se drží jednomyslnost a suverenita jednotlivých členských států. Není žádný důvod právě z těch důvodů, že u nás ta praxe je dobrá, bezproblémová, abychom přistupovali k harmonizaci a nějakým způsobem to implementovali, protože by nám to přineslo zbytečné administrativní náklady. Výběr daně by to nezvýšilo, protože tu daň vybíráme velmi dobře.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo N 075/14/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, jehož nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, byť vím, že mezi vámi je také hodně starostů nebo bývalých starostů. My jsme na evropském výboru nebo ve výboru pro záležitosti Evropské unie projednali senátní tisk 075/14 k návrhu směrnice Rady o rychlejší a spolehlivější úlevě z nadměrných srážkových daní na včerejší schůzi dne 17. října 2023. Přijali jsme k tomu návrhu doporučení, které přečtu. O tom doporučení pak bude po rozpravě Senát hlasovat. Senát Parlamentu České republiky je toho názoru, že předložený návrh směrnice nezefektivní procesy úlev u srážkových daní v rámci Evropské unie, neboť navrhuje systém, který je částečně dobrovolný, pokrývá pouze některé příjmy a členským státům nabízí více možností, jak přistoupit ke zrychlenému procesu vrácení nadměrné srážkové daně. Jeho přínos oproti zachování současného stavu je tedy pochybný.

Zadruhé zároveň upozorňuje, že snahy o výraznější a striktnější harmonizaci pravidel v oblasti srážkových daní, které spadají do kategorie přímých daní, by mohly být v rozporu se zásadou subsidiarity.

Zatřetí doporučuje proto vládě, aby velmi kriticky vyhodnotila změny, které by měl předložený návrh směrnice přinést, zejména pokud jde o efektivnost a koncepčnost zvoleného řešení i potřebu harmonizace pravidel z pohledu systému v oblasti srážkových daní, který je v současné době uplatňován v České republice.

A za další, aby nepodpořila takové snahy o harmonizaci pravidel v oblasti srážkových daní, které jsou nekoncepční, nesystémové a nepřináší žádné zlepšení ve srovnání se současným systémem uplatňovaným v České republice, ale přináší pouze riziko neodhadnutelných dopadů na státní rozpočet.

To je doporučení, které přijal výbor pro záležitosti Evropské unie.

Z celého toho návrhu asi je využitelná nebo využitelné pouze na takzvaná společná digitální potvrzení o daňovém rezidenství. To by mohlo něco přinést. Je otázkou, je to vlastně jediné z toho návrhu... Jinak všechny ostatní věci se nás moc netýkají, protože, jak správně řekl pan ministr financí, my neuplatňujeme takzvaný refundační způsob, ale uplatňujeme v případě srážkových daní automatickou úlevu u zdroje již v okamžiku výplaty či osvobození dle platné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění či domácího práva. Nemáme problémy a prostě náš systém není náchylný k nějaké korupci nebo k nějakému zneužívání toho systému, kdy se v rámci refundačního systému žádá vícekrát, vícenásobně, takže to tady vůbec není. Jak je vidět, členské státy se drží v mnoha případech jakoby svého systému, takže pokud by ta směrnice byla přijata, tak by stejně nedošlo k žádné harmonizaci v zásadě.

Navíc je to jenom, skutečně se to týká pouze dividend z veřejně obchodovatelných dluhopisů, takže je to jenom parciální věc. Nevím, jestli je to... Podle mě je to ambice ani ne snad příslušného evropského komisaře, ale nějakých úředníků v Evropské komisi, kteří to už delší dobu měli v šuplíku a teď se snaží to prosadit. Já to nechci nijak zlehčovat, ale už jenom ten název té směrnice zavdává takové docela úsměvy. Protože aby se směrnice jmenovala „o rychlejší a spolehlivější úlevě z nadměrných srážkových daní“, to nevím, jestli... To myslím, že i samo o sobě leccos svědčí.

Já víc k tomu nemám, s výjimkou té jedné věci, kde ale samozřejmě to znamená, že by takové potvrzení se muselo vydávat v průběhu jednoho dne, takže to by přineslo také určitě problémy, ale budiž. To potvrzení by mohlo, o tom daňovém rezidenství, tak by mohlo něco přinést. Všechny ty ostatní věci nejsou pro nás významné, ani výhodné, takže je správné, že vláda k tomu má zdrženlivé stanovisko. Podotýkám, kdyby neměla zdrženlivé a byla proti, navrhl jsem již na výboru pro evropské záležitosti to vzít na vědomí. Ale protože tam bylo napsáno „zdrženlivé“, tak jsem měl ten názor, že je potřeba, aby se k tomu pan ministr financí vyjádřil, aby dostal příležitost. Stejně tak i členové pléna Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se uvedenými materiály zabýval. Vidím, že si pan senátor a zpravodaj hospodářského výboru Ondřej Feber přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ondřej Feber:  Děkuji. Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem tady přišel vystoupit za hospodářský výbor jenom kvůli tomu, že máme poněkud odlišné stanovisko, a sice doporučili jsme výboru pro záležitosti Evropské unie vzít tuto předlohu na vědomí. Proč?

Diskuse a vůbec ta atmosféra probíhala ve stejném duchu, jak tady říkal pan zpravodaj. My jsme vycházeli z toho, že pokud pozice vlády je taková, jaká je, tedy jemně zamítavá, ne tak razantně, jak to představil výbor pro záležitosti Evropské unie, tak jsme měli za to, že v Evropské radě to nebude za Českou republiku schváleno. Proto jsme doporučili výboru pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu České republiky vzít předmětný dokument na vědomí. To byl ten důvod. To je taky důvod, proč jsem tady objasnil tu naši situaci. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak rozpravu uzavírám. K dispozici máme pouze, zeptám se pana navrhovatele, jestli si přeje vystoupit? Prosím, přeje. Prosím, pane navrhovateli.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  To naše „ne“ je úplně jasné, jenom psané zdvořilým a diplomatickým jazykem. Není vůbec pochybnosti o tom, že bychom tuto směrnici podpořili. Přeloženo do češtiny říkáme, že ne, já jsem zdůvodnil, proč ne. Nám by to nic nepřineslo, jenom dodatečné náklady.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ze slezštiny do češtiny. Nyní tedy k hlasování. O čem budeme hlasovat, víme, přednesl návrh na usnesení pan zpravodaj, máme ho před sebou, takže po znělce budeme hlasovat.

V sále je registrováno 64 senátorek a senátorů, hlasujeme o návrhu tak, jak nám byl předložen panem zpravodajem a výborem pro evropské záležitosti. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 32 a při kvóru 33 pro 46, návrh na usnesení byl schválen. Tím končí body pana ministra financí Zbyňka Stanjury. Děkuji panu zpravodaji Vladislavu Vilímcovi. Pane ministře, děkujeme vám za vaše vystoupení. Těšíme se, že příště to bude stejně stručné.

Jako další bod je tady senátní tisk č. 153,

Já tady vítám ministra spravedlnosti Pavla Blažka, dnes již podruhé. Vítejte v českém Senátu, pane ministře. Prosím, abyste nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý večer, děkuji za slovo. Návrh zákona je předkládán za účelem zefektivnění správy zajištěného majetku v návaznosti na předchozí analytické a konstrukční materiály zpracované v této oblasti a na výstupy z meziresortní pracovní skupiny zřízené za tímto účelem. Předkládaný návrh není spojen se zvýšenými finančními ani personálními nároky na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty.

Hlavní změny v návrhu jsou následující: zakotvení centra zajištění aktiv, zefektivnění úhrady nákladů na správu majetku zajištěnou v trestním řízení a návrh zákona také obsahuje doprovodné změny, zejména novelu trestního řádu, jejímž smyslem je posílit možnosti, jak nakládat se zajištěnými věcmi nákladnými nebo složitými z pohledu jejich správy. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane ministře a navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 153/1. Pan garanční zpravodaj, senátor Zdeněk Hraba, má slovo. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Diskuse na ÚPV nebyla nijak košatá, nijak obsáhlá. Je obsah tohoto návrhu zákona takový, jak popsal pan ministr. Proto ÚPV přijal své 102. usnesení na své 19. schůzi, a to takové, že výbor doporučuje schválit Senátu projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem pro tuto schůzi mou osobu a pověřil pana předsedu Tomáše Goláně, aby seznámil s tímto usnesením předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil roli garančního a zároveň jediného zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel se nechce k něčemu vyjádřit? Pan zpravodaj, předpokládám, rovněž ne? To znamená, budeme hlasovat o návrhu usnesení výborovém, které doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Bude to po znělce.

V sále je registrováno 63 senátorek a senátorů. Hlasujeme o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru, teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 33 a při kvóru 33 se pro návrh vyslovilo 43 senátorek a senátorů. Návrh byl schválen. Tím pádem byl tento bod úspěšně projednán.

Dalším bodem k projednání je

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 079/14 a N 079/14/01. Prosím opět pana ministra, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Já jsem tu vlastně podruhé v období několika měsíců, kdy je ve sněmovně protivládní bouře. Tentokrát je to samozřejmě hlasování o nedůvěře vlády, takže bych se tady měl cítit bezpečněji a měl bych mít strašně dlouhé úvody a strašně dlouho hovořit, než se vrátím do sněmovny, která, teď to berte, jak to popisuji podle ústavy, na rozdíl od Senátu nemá tu kompetenci odvolat vládu. Přesto mi dovolte, protože si uvědomuji, že už tu sedíte od rána a projednávali jste mnoho závažných bodů, že moje úvody nebudou tak dlouhé. Chápejte to, prosím, jako úctu k vám, s předpokladem, že materiály jste samozřejmě četli. A také už tu sedíte nějakou dobu.

Pokud jde o návrh této směrnice, mezi cíle této revize této směrnice patří: zlepšení přístupu obětí k informacím, sladění ochranných opatření s potřebami obětí s cílem zajistit bezpečnost zranitelných obětí, zlepšení přístupu zranitelných obětí ke specializované podpoře, účinnější účast obětí v trestním řízení, usnadnění přístupu k odškodnění.

Vláda přijala k tomuto návrhu rámcovou pozici, kdy ČR považuje problematiku obětí trestných činů za velmi důležitou, které je zapotřebí věnovat dostatečnou pozornost. Během vyjednávání se naše republika zaměří na to, aby byla zajištěna vzájemná provázanost exaktních instrumentů zejména s ohledem na rovněž aktuálně projednávanou směrnici o potírání násilí na ženách a domácím násilí a také na to, aby výsledná pravidla byla dostatečně jasná a nepříliš administrativně a finančně zatěžující pro členské státy, které budou výslednou podobu směrnice implementovat.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 079/14/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Nytra a já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, ještě jednou dobrý večer. Výbor projednal návrh směrnice na včerejším zasedání, kdy bylo na vážkách, zda vzít návrh na vědomí, protože rámcová pozice vlády je opravdu v souladu s tím, co si myslí nebo jak uvažovala většina senátorů na výboru. Nakonec jsme se rozhodli ještě podpořit rámcovou pozici vlády pro vyjednávání, protože tam dochází k jedné věci. Rozumný člověk by řekl, že horizontální směrnici, která řeší obecně náhrady škody, že to projedná nebo navrhne Komise jako první. Sektorové jako například odškodňování trestných činů vůči ženám a dalším skupinám osob a tak dále, že bude řešit následně. Ono to tak bohužel není, takže v podstatě apelujeme na to, aby se to řešilo v souladu a nebyly návrhy proti sobě. Kvitujeme to, že vláda podporuje opatření vedoucí k rychlému a efektivnímu odškodnění. Ale zdůrazňujeme, že primárně by nárok na odškodnění, tedy povinnost odškodnění měla ležet na straně pachatele a až potom by měl nastupovat stát.

Usnesení máte v písemné podobě. Já ho nebudu číst a chci vás požádat o podporu tohoto usnesení.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím, abyste sledoval rozpravu a mohl plnit roli garančního zpravodaje. Tento tisk projednal také ÚPV. Uvedenými materiály se zabýval. Prosím, ano, vidím, že pan senátor Jan Holásek nás seznámí se závěry ÚPV. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu také velmi stručný. My jsme byli dožádáni VEU o prostudování senátního tisku č. N 079/14, což je zmiňovaná směrnice. Ona vlastně doplňuje nebo rozšiřuje současnou směrnici, která již byla přijata. Abychom to zasadili do kontextu, revidujeme přijímanou evropskou legislativu, to znamená, směrnice bude projednávána, pak bude pravděpodobně přijata, pak bude implementována a budeme to tady mít znovu v rámci implementace do českého právního řádu.

My jsme v té věci přijali usnesení, které je v zásadě velmi obdobné. Je takové užší než VEU, takže my jsme projednali na žádost výboru návrh směrnice, zaujali jsme stanovisko, které tvoří usnesení. Hned se k němu dostanu. Já jsem byl určen zpravodajem výboru a pověřili jsme předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU Senátu PČR.

Nyní ke stanovisku. My rovněž souhlasíme s rámcovou pozicí vlády. Myslím si, že byla velmi pěkně vytextovaná v dokumentu, který jsme měli k dispozici. Rovněž jsme doporučili zejména, aby primární povinnost odškodnění v trestním řízení zůstala na straně pachatele, nikoli státu. To je asi nejdůležitější věc, která je obsažena v návrhu, to znamená, že se zvažuje nebo navrhuje, že by v případě projednávání nároku na škodu poškozeného, že by se mělo o tom rozhodovat již v trestním řízení, což na první pohled může vést ke zkrácení problematiky, ale reálně to může vést spíše k prodloužení, protože v trestním řízení se nebude rozhodovat jen o vině a trestu, ale také o náhradě škody. Proto to dosud máme tak, že se zpravidla odkazuje do občanskoprávního řízení a my si myslíme, že bychom v tomto měli pokračovat.

Druhý námět, který v té směrnici je, ten říká, že by škodu měl hradit stát, což v sobě nese velké – a nikoli ten pachatel – takže z toho máme obavu, protože by to mohlo vést k velkému zatížení státního rozpočtu.

Jak jsem již říkal, to naše usnesení je trošku užší než usnesení evropského výboru, ale v zásadě jsou totožná. Takže to za ÚPV. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Hana Kordová Marvanová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Kordová Marvanová:  Vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem se přihlásila s tím, že opakování je matka moudrosti. Plně souhlasím s pozicí vlády, která tady byla naznačena, která upozornila na některá úskalí, ale k tomu je třeba říci b).

Směrnice mluví o tom, že by měl primárně odškodňovat oběti stát. Stát by to potom měl vymáhat po pachateli. Tento způsob si vůbec neumím představit, že by byl realizovatelný. To totiž nejsou jen škody třeba za újmu na zdraví, léčení, ale to jsou třeba i škody způsobené krádežemi, loupežemi, podvody. To může jít do milionů, stovek milionů. Ještě třeba i více. Nevím, jestli vůbec ti, co připravovali směrnici na evropské úrovni, si uvědomují, jak by takový závazek měl vypadat. Ale současná úprava, kdy škodu má hradit pachatel, zpravidla to bývá v trestním rozsudku, přeci jen jedno úskalí má. Proto říkám, opakování je matka moudrosti. Pan ministr to ode mě už slyšel, já už jsem to říkala na zasedání ústavně-právních výborů v Kroměříži, tedy výborů obou komor parlamentu při debatě o změnách trestního řádu. Měla by se posílit pomoc obětem, které vymáhají po vydání pravomocného trestního rozsudku po pachateli cestou exekuce či insolvence uhrazení jejich pohledávek. Fáze, kdy, když si to představíte, skončí trestní řízení, soud vám dá za pravdu, odsoudí pachatele do vězení a zároveň mu uloží, aby vám nahradil škodu, v tu chvíli zůstáváte jako oběť, jako soukromá osoba, osamocená, a stát už to nezajímá. Zatímco první část rozsudku stát řeší. Soud se snaží, aby byl pachatel dodán do výkonu trestu, takže toto stát zajímá a zajišťuje. Ta druhá část rozsudku, že vám má pachatel zaplatit, to už stát nezajímá, je to soukromoprávní nárok oběti. Oběť se musí domáhat zpravidla v exekučním řízení proti pachateli splnění té povinnosti. Na to si musí najmout advokáta, ale když oběť nemá peníze, protože byla okradena, je to velmi těžké. Samozřejmě je to také složité, protože pachatel, to je protivník, kterého oběť dovedla dokonce do vězení, takže ono to může být i dost riskantní se soukromoprávně bez pomoci policie, státního zastupitelství soudit s tím třeba nebezpečným pachatelem. Takže mnoho obětí to ani neudělá.

Já jsem se informovala, i jsem to konzultovala na Vrchním státním zastupitelství. Nejen v Americe, ale už i v Německu orgány činné v trestním řízení, zpravidla státní zástupce, pomáhá oběti dál při vymáhání, aby v tom byla ta autorita a oběť na to nebyla sama. Já se domnívám, že to je správná cesta, tedy posílit vymahatelnost odškodňování obětí ze strany pachatelů. Samozřejmě co nejrychleji a nejdůsledněji mu zabavit majetek, aby propadl majetek pro účely náhrady škody. Pokud by to na sebe ale přebíral stát, já si myslím, že by to nemělo ani žádný výrazný výchovný efekt, protože řada pachatelů si z vězení nic moc nedělá. Ale pokud nepřijdou o žádné peníze jako výnos z trestné činnosti, tak si myslím, že by to dokonce ani neodstrašovalo pachatele páchat trestnou činnost.

Já to tady říkám, pan ministr to ode mě slyšel, přislíbil, že bude vytvořena třeba na ministerstvu nějaká pracovní skupina, aby ještě za jeho působení se připravila změna trestního řádu nebo zákona o obětech trestných činů. Do některé z těch norem to patří. Zároveň bych byla ráda, abychom uhájili ve směrnici, že nebude nařízeno něco, co je naprosto nevhodné, co je špatná cesta. Abychom naopak posílili vymahatelnost práva obětí.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, paní senátorko. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, jestli si přeje k rozpravě vystoupit? Přeje, prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Na přání paní senátorky Marvanové k tomu něco málo řeknu. My vlastně na ministerstvu máme nachystanou už jak novelu trestního zákona, tak hodně trestního řádu. To, jakým způsobem se dnes zachází s oběťmi ze strany státu, je samozřejmě nedůstojné. Příčin je několik. Já to teď velmi zjednoduším. Nejde pouze o to, že ti pachatelé skončí třeba ve výkonu trestu a dál je to nezajímá, ale jde také o to, jakým způsobem se například nakládá s peněžitými tresty nebo i s různými odškodněními, neboli stávají se součástí běžného státního rozpočtu. Podle mého názoru jediná správná cesta, peněžité tresty by měly jít přímo na zvláštní účet a z tohoto účtu by se měly vyplácet obětem. Máme tam samozřejmě logický rozpor s ministerstvem financí, ale já si myslím, že toto je logická správná věc. Přijde vám sem, doufám, že nejpozději, jak vidím sněmovnu, jak teď funguje pomaleji z různých politických důvodů, měli byste ještě v tomto období sem dostat docela zásadní novelu jak trestního zákona, tak trestního řádu. Bude určitě diskutovaná. Ale jedna z cest je, aby soudy mnohem více ukládaly peněžité tresty, ze kterých se potom peníze vyplácely. Důvod je strašně jednoduchý. Když je to jenom to adhezní řízení, to znamená, že je to rozsudek vedle rozsudku ještě v povaze jakoby soukromoprávní, to znamená, soud říká: Zaplaťte oběti. Tak ideální, jak pachatelé budou přemýšlet úplně jinak, je to, že když zaplatí peněžitý trest, může mít menší trest odnětí svobody. Ale musí to zaplatit celé včetně uhradit škodu. V tom to principiálně spočívá, protože dnes, máte pravdu, pachatel má důvodů mnoho, když je ve výkonu, aby o oběti přemýšlel, pokud to není Raskolnikov a nepřijede Sonja, jak to má Dostojevskij geniálně v tom románu Zločin a trest, těch důvodů moc nemá. Takhle to bohužel prostě je.

Čili přemýšlejme o tom, budeme rádi, když debata bude potom širší, ale tohle je, nechci říci, jediná cesta, ale myslím si, že cesta, která může vést k cíli, takhle bych to řekl.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Zeptám se pana zpravodaje, jestli chce vystoupit? Není tomu tak. Budeme hlasovat o návrhu na usnesení tak, jak bylo doporučeno a navrženo VEU. Před hlasováním opět zazní znělka.

V sále registrováno 67 senátorek a senátorů. Hlasujeme o návrhu na usnesení tak, jak máme v materiálu VEU, jak bylo předneseno zpravodajem. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 34 a při kvóru 34 se pro návrh vyslovilo 57 senátorek a senátorů. Návrh byl schválen. Děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi.

Máme před sebou další bod, kterým je

Jedná se o senátní tisk č. 123. Poprosím pana ministra Pavla Blažka, aby nás s tiskem seznámil. My se zároveň vystřídáme.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Já teď mohu být opravdu velmi stručný. Smyslem smlouvy je umožnit kvalitnější a efektivnější způsob vedení trestního řízení příslušnými orgány obou smluvních stran. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Jsem rád, že mám příležitost také si ještě pana ministra užít dříve, než přijde o důvěru. Vidím přihlášeného pana senátora Nytru, který je tím potěšen, nebo zaskočen? Zaskočen. Takže návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 123/2. Zpravodajem výboru se stal pan senátor Balatka. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 123/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Hraba. Je to tak? Vypadá, že bude ještě stručnější.

Senátor Zdeněk Hraba:  Já budu opět velmi stručný, ÚPV doporučil schválení tohoto materiálu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, tak pravil zpravodaj ÚPV. Nevím, pan senátor Balatka? Nevidím ho. Zastoupí ho předseda klubu, pan senátor Sobotka. Nezastoupí. Děkuji. Nebo zastoupí ho mlčením. Ano, děkuji. V tom případě můžeme otevřít rozpravu. Další mlčení, děkuji...

Otevírám rozpravu. Zavírám rozpravu. Předpokládám, že zpravodaj ani navrhovatel se nechtějí vyjádřit? Máme tedy ve hře návrh schválit? Ano. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu dát souhlas k ratifikaci. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. V sále je 67 senátorek a senátorů, kvórum 34. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 35, při kvóru 34 pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Můžeme tedy přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 151. Prosím pana ministra spravedlnosti, který zastoupí pana ministra obchodu a průmyslu, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za pozornost, tady jsem úplně pevný v kramflecích, což dokážu svou stručností. Protože ti, co o věcech málo vědí, o nich mluví dlouho. To jistě není můj případ v případě tohoto zákona. Jde, prosím, o návrh, který reaguje na ozbrojený konflikt na Ukrajině. Návrh zákona zahrnuje novelu zákona o působnosti státních hmotných rezerv, novelu krizového zákona a novelu zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.

Cílem změn navrhovaných v těchto zákonech je lepší příprava na krize zkvalitněním existujícího systému.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal VZVOB, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 151/2. Jeho zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa. OV určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VHZD. Jeho usnesení je tisk č. 151/1, zpravodajem Leopold Sulovský. Prosím, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. VHZD se touto novelou zabýval na své 18. schůzi 11. října. Tady bylo řečeno, navrhuje se změna krizového zákona, zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zákona o působnosti správy státních hmotných rezerv. Chtěl bych tam jenom upozornit, při tom, když jsme to projednávali, došlo tam k nějakým výkladovým nejasnostem. Například při nařízení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku není jasné, zda bude správa poskytovat krajům státní hmotné rezervy jen v případě, že je vydáno mimořádné opatření, nebo zda budou rezervy poskytovány ve dvou případech, při nařízení mimořádného opatření, při epidemii, bez nařízení mimořádného opatření, pokud panuje nebezpečí vzniku epidemie. Z čistě jazykového hlediska se spíše lze klonit k závěru, že v obou alternativách musí dojít k nařízení mimořádného opatření.

Pak bych tam ještě zmínil absenci lhůt, že navrhovaná ustanovení neobsahují lhůty, ve kterých musí vláda plán schválit.

Jinak ale, jak už jsem řekl, VHZD se zabýval tímto návrhem na své 18. schůzi konané dne 11. října. Zde bych chtěl podotknout, že závěr je shodný se závěry VZVOB, tím pádem tato zpravodajská zpráva je vlastně za oba výbory. Náš výbor doporučuje Senátu PČR schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne jako zpravodaje a pověřuje předsedu Miroslava Plevného, aby předložil toto usnesení Senátu předsedovi PČR.

U takto významné novely by se hodilo možná alespoň vysvětlení navrhovatele. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Jak pravil pan garanční zpravodaj, zpravodajské zprávy jsou sloučeny za oba výbory. Nyní se táži, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem nezabýval? Nenavrhuje, takže otevírám rozpravu. Zavírám rozpravu. Chce se někdo vyjádřit? Ne, děkuji, proto svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. V sále je registrováno 67 senátorek a senátorů, kvórum 34. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 36, při kvóru 34 pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pane ministře, gratuluji vám.

Nám gratuluji, že jste to dnes vyfasoval na závěr vy.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

Usnesení VZVOB s návrhem Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím předsedu VZVOB Pavla Fischera jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Usnesení, které vám předkládáme jako výbor, jsme projednávali na 13. schůzi v minulém měsíci. Pojmenovali jsme ho „k humanitárním potřebám a situaci arménské menšiny v Karabachu“. Jak dobře víte, situace na tomto území je dlouhodobě mimořádně komplikovaná. Každý, kdo zkoušel přinést vyjasnění, zklidnění situace v tomto... Jiný bod, promiňte.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobře, záměna materiálů... Maličká technická pauza, než se složka najde. Vteřinku, tady, takhle.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, téma násilné rusifikace dětí z Ukrajiny jsme projednávali na výboru 22. srpna.

Přizvali jsme si k tomu experty na práva dětí, na mezinárodní právo, také zástupce ministerstva zahraničí. Usnesení, které za chvilku načtu, abych připomněl, o čem jednáme, se odehrává na pozadí masivního odsouvání občanů z okupovaných částí Ukrajiny. Podle ukrajinských zdrojů mluvíme dokonce o 2,5 milionu osob. Mezi nimi jsou stovky tisíc dětí, které jsou přesouvány do Ruska, do ruských rodin, podle ukrajinských zdrojů se mluví o nějakých 200 tisících dětí, ruské zdroje dokonce uvádí skoro čtyřnásobek.

Proč to probíráme, když to je věc, které se dnes už věnuje mezinárodní společenství?

Naším cílem je, aby se na ty děti nezapomínalo, protože ničení kulturní identity, ničení jazyka, ničení tradic a zvyků a indoktrinace, násilná indoktrinace, jsou v podstatě násilí na bezbranných dětech. Ty systematické deportace začaly ještě dlouho před vojenskou operací, kterou zahájil Putin v minulém roce. Putin totiž už v květnu 2022 podepisuje dekret, kterým zrychluje procedury adopcí do ruských rodin a přidělení občanství těmto dětem. Mluvíme tedy o nelegálních deportacích. První na řadě byly děti, které byly v ústavní péči, a to často jenom proto, že jejich rodina se ocitla v tíživé situaci. Filtračních táborů, do kterých děti byly přemisťovány, dále potom rozmisťovány, těch napočítala mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na osmnáct, tam už začíná proces rusifikace a převýchova, ta především probíhá v převýchovných táborech – těch se napočítalo 43 po celém Rusku, dokonce na Dálném východě nebo na Sibiři. Ta rusifikace a převýchova je vedena následující snahou. Komisařka Ruské federace pro práva dětí to řekla zcela jasně. Posteskla si, že děti, které Rusko přivezlo z Mariupolu, cituji, mluvily špatně o panu prezidentu Vladimiru Putinovi. Říkaly ošklivé věci a zpívaly ukrajinskou hymnu. Konec citace.

Pokud děti, které se naučily vlastní hymnu, vlastní země, jsou potom za to trestány, umisťovány na převýchovu a nuceně často vystavovány do situace, že jsou jim měněna jména, příjmení, identita, data narození, aby se už zkrátka často nemohla později dohledávat, tomu se říká skutečný zločin. K tomuto zločinu nemlčelo mezinárodní společenství ani Rada Evropy ani Evropský parlament, protože násilné přemisťování dětí může připomínat svými znaky genocidu, zločin, který například definuje římský status ve svém článku 6.

Jak dobře víme, na Vladimira Putina osobně i na jeho vykutálenou komisařku, která trestá děti, že se naučily hymnu své vlastní země, na ně už byl vydán zatykač Mezinárodního trestního tribunálu, protože, jak řekl ten hlavní vyšetřovatel, s dětmi nelze zacházet jako s válečnou kořistí. Konec citace.

Dovolte mi tedy, abych přečetl usnesení, které máte před sebou, které zní.

Usnesení Senátu k násilné rusifikaci dětí z Ukrajiny.

Senát konstatuje, že z okupovaných území Ukrajiny byly deportovány miliony osob, mezi nimiž jsou děti, kterým je měněna totožnost, které jsou násilně přemístěny do Ruska a v některých případech předány k nucené adopci. Odsuzujeme nucenou rusifikaci dětí z Ukrajiny jako mimořádně odporný zločin. Považujeme za svou povinnost konat v souladu s ustanovením mezinárodních úmluv, zejména Čtvrté Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války, která byla podepsána 12. srpna 1949. Považujeme násilnou deportaci a nucenou rusifikaci dětí z Ukrajiny za hrubé porušení mezinárodního práva, zejména ustanovení Úmluvy o právech dítěte OSN, a sice práva znát své rodiče, práva na jejich péči, práva na totožnost, práva účastnit se kulturního života a užívat rodný jazyk, práva na rodinu a na ochranu před oddělením od rodičů proti své vůli, práva na vzdělání a práva na svobodu projevu, práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, práva na ochranu a na zajištění výchovy, ochrany zdraví, svobody a bezpečnosti. Podporujeme, to je čtvrtý bod, vyšetřování a stíhání zločinů podle mezinárodního práva Mezinárodním trestním soudem i vnitrostátními soudy, zároveň podporujeme rychlé dosažení shody na modelu mechanismů pro odsouzení osob, které spáchaly zločin agrese. Nakonec žádáme vládu ČR, aby se soustředila nejenom na potrestání viníků, ale především na potřeby jejich obětí, tedy na unesené děti.

Žádáme vládu, aby v souladu s mezinárodními závazky ČR prosadila ochranu práv dětí, které požívají zvýšené ochrany v průběhu ozbrojených konfliktů, zajistila veškerou součinnost Ukrajině v úsilí chránit práva dětí, aby se mohly znovu setkat se svými rodinami, zabezpečila pro OSN, Mezinárodní výbor Červeného kříže a další aktéry přístup k deportovaným na území Ruské federace, podporovala nevládní organizace, které se zabývají návratem dětí do vlasti, a také poskytovala pomoc při zapojení dětí zpět do běžného života, a prosadila zařazení osob zapojených do násilné a nedobrovolné rusifikace dětí z Ukrajiny na sankční seznamy EU nebo využila národní sankční mechanismus.

Nakonec pověřujeme pana předsedu Senátu PČR, aby s tímto usnesením seznámil předsedu vlády ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby jím byl pan senátor Tomáš Jirsa. Táži se ho, zda souhlasí? O tom budeme hlasovat. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu, aby zpravodajem tohoto tisku byl pan senátor Tomáš Jirsa. Pro příchozí – on s touto rolí souhlasí. Trošku přidejte do kroku, kolegové... Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. V sále je registrováno 57 senátorek a senátorů, kvórum 29. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 37, při kvóru 30 pro 53, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím pana zpravodaje, aby zaujal své místo, a otevírám rozpravu. Hlásí se pan zpravodaj. Prosím.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak jsem avizoval v písemném návrhu, budu předkládat vyjmout pět slov z toho úvodního proslovu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Mám pocit, že byste to měl přečíst, pane kolego. Není to součást tisku...

Senátor Tomáš Jirsa:  Z bodu 1 navrhuji vyjmout spojení „miliony obyvatel, mezi nimiž jsou“. Odůvodňuji to tím, že se vyhneme debatě, kdo odešel dobrovolně, kdo byl deportován, kdežto u těch dětí, ty se nemohou rozhodnout samy, ty byly deportovány. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Kovářová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Daniela Kovářová:  Děkuji za slovo dnes naposledy. Vážení kolegové, jsem znepokojena podobně jako Senát výroky kolujícími ve veřejném prostoru, které vyslovují podezření o tom, že evakuace tisíců dětí z bojových oblastí z Ukrajiny do Ruska je ve skutečnosti pokusem o jejich násilné odnárodnění. Nejsem si však jista, a podklady jsem nedostala, proto ten můj návrh z rána, nevím o tom, že by proběhlo hodnověrné seriozní šetření. Nemám k dispozici data, čísla, zprávy nezávislých pozorovatelů. Formulace z usnesení, které máme před sebou, jako že Senát konstatuje, že byly deportovány miliony obyvatel apod., naznačují, že už proběhl soud a že jsme si jisti, že nezávislí pozorovatelé a vyšetřovatelé dospěli k jednomyslnému závěru. Tak tomu ale není. Ano, souhlasím, dostávají se k nám znepokojivá tvrzení, ale hodnověrné důkazy nemáme. Můj návrh, aby projednávání tohoto bodu bylo přesunuto do doby, kdy je budeme mít, dnes ráno Senát zamítl. Ale, milí kolegové, přece nebudeme činit závěry a přijímat usnesení na základě novinových článků nebo rozhovorů. Přece, kolegové, právníci, legislativci, přece nebudeme rozhodovat bez vyšetřování, přece nebudeme stejní jako oni. Mě skutečně zajímá, co se s těmi dětmi děje, a chci, aby se to vyšetřilo. Proto navrhuji, aby Senát namísto navrhovaného usnesení přijal to alternativní, které jsem vám nechala rozmnožit na stůl a které v tom mém návrhu zní: Senát vyzývá kompetentní mezinárodní instituce, aby se problematikou dětí evakuovaných z Ukrajiny vážně zabývaly. Pokud bude výsledkem takového šetření konstatování, že dochází k masovému porušování mezinárodních konvencí, je Senát připraven zaujmout k věci rozhodné a hlasité stanovisko.

Jenom na doplnění musím říct, že Úmluva o právech dítěte poskytuje dětem participační právo, tj. právo vyjádřit se a říct svůj názor. Soudy na celém civilizovaném světě u dětí ve věku 12 a více let, a v ČR velmi často u dětí věku mnohem nižšího, dají, akceptují a přijmou jeho názor a jeho rozhodnutí.

Já bych moc ráda, protože se rodinným právem zabývám, i mezinárodním rodinným právem, znala výpovědi těch dětí. Ne jednoho nebo dvou, ale hovoří-li se tady o milionech, tak bych jako právník ráda znala nějaký podklad, a ten bohužel k dispozici nemám, mám jenom ten materiál, ten návrh usnesení, který jsme dostali. Děkuji, že jste mě vyslechli, dnes naposledy, že má slova berete vážně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Pan navrhovatel má přednostní právo, takže ho nyní zvu k mikrofonu.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Otázka, která tady padla, je důležitá. Když máte dítě, které je nezletilé a je deportováno do Ruské federace na neznámou adresu, a možná že ji i dokonce zjistíte, takhle k tomu dítěti nedostanete přístup. Takhle jednoduché to je.

Mluvíme o válečném konfliktu, jehož cílem podle Putina bylo vyhladit Ukrajinu a deukrainizovat Ukrajinu. Zločiny, o kterých mluvíme, jsou opravdu děsivé, i proto žádáme vládu v bodě V.4, aby zabezpečila pro OSN, Mezinárodní výbor Červeného kříže a další aktéry přístup k deportovaným na území Ruské federace. Čili my už jsme o krok dál. Proto tento návrh na změnu a rozšíření usnesení nepodporuji.

Je to i proto, že jsme jako výbor měli možnost jednat s profesorkou Veronikou Bílkovou, která dostala pověření z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, aby počátkem dubna vedla v tomto roce, tedy 2023, expertní misi v rámci moskevského mechanismu, ano, je to paradox, ale tak se ten mechanismus v rámci OBSE skutečně jmenuje, aby dokumentovala a navázala na předchozí mise z března a května předchozího roku, ve kterých také byla, fakta a okolnosti porušování lidských práv a možné případy válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které s těmi násilnými deportacemi dětí jsou spojeny.

Přinesla také doporučení a informace pro vymáhání odpovědnosti za spáchané zločiny. Ta expertní zpráva, kterou můžete najít, protože je z 28. dubna 2023, my jsme z ní vycházeli při rozpravě na výboru, detailně popisuje ta fakta, ke kterým paní profesorka Bílková došla, která se týkají nelegálních deportací dětí z pohledu mezinárodního humanitárního práva a mezinárodní lidskoprávní legislativy. V té své zprávě se opírá právě o tu Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války, a pak, a to mě na tom zaujalo nejvíc, o Úmluvu o právech dítěte OSN.

Ve svých záběrech tato zpráva konstatuje, že na základě článku 1 Čtvrté Ženevské úmluvy všechny státy mají povinnost respektovat a zajistit respektování této úmluvy za všech okolností. To znamená, že se to týká nejenom Ruska nebo Ukrajiny, ale všech signatářských států, tedy i ČR. Chci vás ubezpečit, že paní profesorku Bílkovou jsme měli na jednání výboru a že jsme s ní opravdu tu věc velmi důkladně projednávali. Ta její expertní zpráva skutečně stojí za pozornost. Proto doporučuji, abychom usnesení dále nerozmělňovali, vycházíme totiž z faktů, které potřebujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Po poradě předsednictva jsme se shodli, že navrhovatel v tomto případě nemá přednostní právo, proto mu ho zpětně odebírám. Pan kolega Paparega ustupuje, takže další přihlášenou je paní senátorka Kovářová.

Senátorka Daniela Kovářová:  Děkuji panu navrhovateli za upřesnění. To je výborná zpráva, že máme zprávu se závěry. Pak se ptám, proč ji všichni senátoři nemají k dispozici? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Němcová.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom bych ráda upozornila, že OSN, vědoma si těch skutečností o únosech ukrajinských dětí, prohlásila tyto zprávy, skutečnosti a informace za věrohodné. Dále bych chtěla informovat, že se touto věcí zabýval také Evropský parlament, Rada Evropy a v obou institucích byly definovány skutky, které se odehrály, únosy dětí ukrajinských. Mluví o tom například naše eurokomisařka Věra Jourová, která promluvila v projevu k Evropskému parlamentu o ukrajinských dětech, které byly odvlečeny do Ruska, s tím, že bude zajištěno, aby ti, kteří jsou zodpovědní za násilnou deportaci, byli hnáni k odpovědnosti. Zároveň už také o tom jedná Mezinárodní trestní soud v Haagu, který připisuje zodpovědnost za deportace přímo ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a ruské zmocněnkyni pro práva dětí Mariji Lvovové Bělovové. Na oba jmenované vydal v polovině března zatykač. Snad tolik, jestli máme nebo nemáme informaci, jestli jsou ověřené nebo nejsou ověřené, jestli tedy k tomu může každý z nás zaujmout nějaké stanovisko. Mně to přijde skoro směšné, to, co říkala. Kdyby to nebylo zlé, kruté, tak bych řekla, že je to jenom směšné, to, co řekla paní poslankyně Kovářová.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Prosím dalšího přihlášeného Raduana Nwelatiho. Pane senátore...

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Chtěl bych velmi poděkovat panu senátoru Fischerovi a celému výboru pro zahraniční věci za návrh usnesení, který tady před sebou máme.

Já jsem rád, že ho tady máme, a budu velmi rád pro něj hlasovat. Jedinou výhradu jsem k tomu měl, k tomu bodu I, že Senát konstatuje, že z okupovaného území Ukrajiny byly deportovány miliony obyvatel, mezi nimi děti. Já opravdu nejsem schopen konstatovat, jestli jich bylo miliony, nebo jestli jich byly statisíce nebo desetitisíce, na druhou stranu i kdyby to bylo jenom jedno dítě, stojí za to mít takovéto usnesení. Protože životy jednotlivce jsou cenné, úplně jedno, jestli jich jsou miliony... Proto bych, to, co tady navrhoval pan senátor Jirsa, samozřejmě to upravuje, na druhou stranu si myslím, že to usnesení bez té I celé, kdyby začínalo, že Senát Parlamentu České republiky odsuzuje nucenou rusifikaci dětí, že to je de facto nadbytečné. Ale to je názor. Nedávám to jakoby návrh, jenom spíš pro pana předkladatele, třeba si ho osvojí a řekne, že ho tam nechce. Pak bychom o něm nemuseli ani hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím pana kolegu Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, úplně jednoduše – v podstatě každý z nás, kdo se zabýval osudy uprchlíků po začátku války a toho exodu, který byl tehdy do České republiky, si pamatuje určitě i ty rodiny s dětmi, které přicházely. Přicházely v podstatě velmi mnohdy za velmi výjimečných okolností, dramatických okolností, s tím, že měly mléčnou výživu na poslední den v podstatě, cestovaly tři týdny pár kilometrů, cestovaly tři týdny ve vlaku s malými dětmi a kojenci. To je ta situace ještě, kdy měly ty děti štěstí. Potom si pamatuji velmi zřetelně skupinu matek, které tady byly v České republice, objevily se, a ty děti s sebou neměly, protože je tam na poslední chvilku musely nechat v té válečné zóně. Nebo respektive v ohrožené zóně. Pár takových případů si člověk velmi, a nikdy už nezapomene, pamatuje a nikdy je nezapomene. Potom máme obrovskou skupinu dětí, které prostě a jednoduše zmizely. Ty důkazy o tom jsou velmi, podle mě, jednoduše získatelné, díky panu senátorovi Fischerovi jsme se o nich dozvěděli. Jenom bych chtěl připomenout, že to má, jaksi to odloučení matky od dítěte, od malého dítěte, má vědecké základy, v 50. letech stanovené. Píše o tom Bowlby. Od té doby je to uznávaná disciplína psychologie, dětské psychologie vývojové. To je prostě to, co se děje, to jsou zločiny. A prostě je potřeba je tímto způsobem je pojmenovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan předseda.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, samozřejmě uznávám, že dva body, které jsme dneska projednávali, byly zařazeny na jednání dnešního pléna až včera organizačním výborem, týkalo se to jednak Izraele a týká se to i Náhorního Karabachu. Ale velmi se musím ohradit a zastat jednak pana senátora Fischera, potom i organizačního výboru v případě tohoto bodu. Tento bod byl zařazen na jednání pléna 19. září. Dne 19. září! To znamená, pokud někdo si chtěl zjistit nějaké informace, tak na to měl skoro měsíc. To znamená, tam nějaké výhrady k tomu, že něco bylo pozdě a na poslední chvíli, jsou naprosto liché. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Prosím pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, troufám si tvrdit, že dneska naposledy. Ani Senát se o této záležitosti nebaví poprvé. Já jsem měl tu čest zastupovat evropský výbor na kulatém stole, kdy tady byla paní europoslankyně Šojdrová. Byli tady zástupci Úřadu vlády, kteří se zabývají lidskými právy atd., bylo tam konstatováno, že v podstatě, a to jenom na upřesnění těch čísel, že odhady jsou minimálně 300, 350 tisíc dětí, že bylo násilně odvlečeno z Ukrajiny do Ruska. Podařilo se zatím v podstatě navrátit stovky, opravdu jenom stovky dětí. Plně podporuji to usnesení, ať už tam bude I, nebo nebude I, nebo bude upravena. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože už se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele? Nechce vystoupit, tedy žádám pana zpravodaje, aby nás zorientoval v hlasování.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo 8 senátorů a senátorek, někteří dvakrát. Byly avizovány, respektive přímo podány dva pozměňovací návrhy. Jeden podala paní kolegyně Daniela Kovářová a jeden jsem podal já. Proto prosím, abychom hlasovali v pořadí nejprve dámu, pak já a pak konečně usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobře, rozuměli jsme. Spustím znělku.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích v pořadí, jak přednesl pan zpravodaj. Čili první bude pozměňovací návrh paní senátorky Kovářové. Spouštím hlasování. Kdo je, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V sále je evidováno 64 senátorek a senátorů, kvórum 33, pro jeden, proti 28. Návrh nebyl přijat.

Pane zpravodaji, nyní ten váš pozměňovací návrh, ano?

Senátor Tomáš Jirsa:  Vynechat těch pět slov.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Vynechat pět slov. Slyšeli jsme, vidíme před sebou. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Zpravodaj: Děkuji.) Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při kvóru 32, hlasování č. 39, pro 55, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní celé usnesení ve znění toho jednoho pozměňovacího návrhu, který byl právě schválen, rozumíme si? Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. V sále je evidováno 63 senátorek a senátorů, kvórum je 32. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 40, při kvóru 32 bylo 59 pro, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji aktérům tohoto bodu našeho pořadu.

Přistoupíme k poslednímu bodu, kterým je

Návrh usnesení vám byl rozdán do lavic. Poprosím pana senátora Pavla Fischera, jako navrhovatele, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k humanitárním potřebám a situaci arménské menšiny v Náhorním Karabachu jsme jako k tématu přistoupili i na základě podnětů některých z vás. Projednávali jsme toto usnesení na našem výboru.

O co jde? Ten konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií je tak dlouhý, že ho vyřešit se nepodařilo mnoha prostředníkům nebo mezinárodním organizacím. Z postavení zejména menšiny Arménů v Karabachu, které je ale legitimním územím Ázerbájdžánu, bylo dlouhodobě velmi složité.

K tomu promísení populací došlo za sovětské éry. Je to smutné dědictví Stalina. V současné době není vůbec jednoduché v té situaci zabezpečit všechna práva a bezpečnost občanů, kteří žijí na území, které je takhle promísené. Nemluvím jenom o Karabachu.

Vývoj, který jsme komentovali, nastal ve chvíli, kdy Ázerbájdžán vytvořil tlak na místní v Karabachu, především tedy Armény. Dostali strach a rozhodli se co nejrychleji opustit místa.

Vypadalo to tak trochu jako exodus. Těch, kteří se vydali na cestu, bylo sto tisíc. Byli jsme svědky toho, že přestože tam nedošlo k velkým ozbrojeným střetům, tak tlak, který Ázerbájdžán vytvořil, byl takový, že lidi zkrátka vyhnal z jejich domovů.

Těm, kteří by zůstali, sice Ázerbájdžán navrhl, že s nimi bude jednat, jako kdyby byli jeho vlastní, ale to není nabídka, kterou byste přijali. Protože právě vůči vlastním, kteří mají třeba jiný názor, se režim v Ázerbájdžánu nechová úplně uctivě. Je tam velmi vysoký počet politických vězňů, neexistuje tam svoboda projevu nebo svoboda shromažďování. Za této situace se Arméni z Náhorního Karabachu rozhodli, že budou hledat pomoc v Jerevanu.

Já jsem chtěl na úvod ocenit kroky premiéra Pašinjana, to znamená šéfa arménské vlády, který neeskaloval tu situaci, nešel do nějakého dalšího vyřizování si účtů nebo snahy využít ozbrojené síly, ale naopak přijal tu menšinu, která byla na úprku, zabezpečil její přijetí, první potřeby. Zároveň sdělil, že mu jde o mír, že mu jde o podepsání mírové dohody, a to za uznání suverenity a teritoriální integrity. Tohle jsou slova premiéra Pašinjana, které řekl včera v Evropském parlamentu v Bruselu.

Zároveň vysvětlil, a potvrzuje to svými konkrétními kroky, že má obrovský zájem za vládu Arménie prohlubovat spolupráci s Evropskou unií. Arménie už ratifikovala římský status, to znamená, že Mezinárodní trestní tribunál, jak jsme o tom před chvilkou mluvili, který stíhá mimo jiné Vladimira Putina, už dneska znamená, ta ratifikace v Arménii, že by ruský prezident se tam neměl objevit, protože instituce, vyšetřovací instituce a policie by měly za povinnost ve spolupráci se soudy na základě tohoto mezinárodního zatykače prezidenta Ruské federace zatknout. I na tom je vidět, že Arménie provádí důležitý obrat ve své historii a ve své politice. Je potřeba ji za to ocenit.

Nyní k tomu usnesení, které budeme číst. Mluvíme o humanitárních potřebách a situaci arménské menšiny v Náhorním Karabachu. V bodě 1 připomínáme usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 25 schůze, které pod číslem 179 dne 13. října 2020 ke konfliktu na území Náhorního Karabachu výbor přijímá. Odsuzujeme, jako Senát, veškeré formy násilí vůči obyvatelstvu Náhorního Karabachu a vyzýváme všechny strany konfliktu, aby respektovaly základní normy mezinárodního humanitární práva a lidských práv. Apelujeme na všechny zúčastněné strany, aby nezneužívaly současné vyostřené mezinárodněpolitické situace k násilnému řešení konfliktu a aby urovnaly konflikt cestou jednání při respektu k územní celistvosti a suverenitě. Žádáme – to je bod 4 – zajištění bezpečnosti a ochrany obyvatel Náhorního Karabachu na základě dodržování principů Charty OSN a všech příslušných mezinárodních úmluv a zásad mezinárodního humanitárního práva a lidských práv.

Za páté vyzýváme Ázerbájdžán k umožnění volného a nerušeného průchodu obyvatelstva Náhorního Karabachu včetně bojovníků, kteří složili zbraně, Lačinským koridorem.

Za šesté naléhavě žádáme Ázerbájdžán, aby do oblasti Náhorního Karabachu umožnil přístup mezinárodním pozorovatelům, kteří by sledovali zacházení s místním obyvatelstvem.

Za sedmé vyzýváme všechny zúčastněné strany, aby se zdržovaly poškozování kulturních a historických památek na území Náhorního Karabachu, a zachovaly tak světové kulturní dědictví nacházející se v této oblasti.

Za osmé zdůrazňujeme význam poskytnutí humanitární pomoci a podpory lidem v postiženém regionu, a proto vyzýváme vládu České republiky, aby v rámci svých možností byla připravena poskytnout pomoc zejména těm nejzranitelnějším, jako jsou matky s dětmi a děti bez doprovodu.

Nakonec pověřujeme předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády.

Dámy a pánové, žádám vás o laskavé podpoření tohoto usnesení. Těším se na rozpravu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se. Nyní určíme zpravodaje k tomuto tisku. Navrhuji, aby jím byl pan senátor Jiří Růžička. Ptám se ho, zda souhlasí? Ano, souhlasí. O tom budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby zpravodajem tohoto tisku byl pan senátor Jiří Růžička. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. V sále je 61 senátorek a senátorů, kvórum 31. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 41, při kvóru 31 pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím pana senátora, aby se ujal své role. Současně se ho táži, zda se chce k návrhu vyjádřit? Ano, mikrofon je váš, pane předsedo.

Senátor Jiří Růžička:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, přeji všem hezký večer, i když jednáme dlouho, myslím si, že i tento bod zasluhuje naši pozornost.

Usnesení se sice jmenuje Usnesení k humanitárním potřebám a situace arménské menšiny v Náhorním Karabachu, ale všichni velice dobře víme, že se nejedná pouze o Náhorní Karabach. Svědčí o tom to, jak se ta situace v posledních měsících vyvinula.

Proto mi dovolte pár slov k té situaci i k historickému vývoji.

Když v únoru 1922 Vladimir Iljič Lenin mávnutím pera potvrdil dekret, že vzniká Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika, zřejmě myslel, že to bude na věčné časy, jak bylo zvykem v těchto krajinách, ale ono tomu tak nebylo. Čas oponou trhl a jsme někde jinde. Právo na sebeurčení je právo na sebeurčení.

To ovšem už Arménie měla za sebou několik tisíc let své existence. Zažili mnohé, zažili to, že Arménie byla prvním státním útvarem, na kterém bylo přijato křesťanství jako oficiální náboženství. Zažili to, že je několik staletí víceméně okupovali, měli pod svou mocí Peršané. Dokonce přežili na začátku 20. století i tureckou genocidu, která stála život jeden a půl milionu Arménů. Jeden a půl milionu Arménů.

Přežili i to, o čem tady mluvil pan senátor Fischer. Další kroky Stalina, kdy se Náhorní Karabach stal fakticky i de iure součástí Ázerbájdžánu, přestože tam žilo 95 % Arménů.

Skutečný malér nastal až v posledních 20, 30 letech a vyvrcholilo to tím, o čem právě teď mluvíme, tj. situaci v Náhorním Karabachu. Letos Ázerbájdžán víceméně bez boje obsadil definitivně Náhorní Karabach a z toho území odešlo více než 100 tisíc Arménů. Z území, kde jejich předkové žili 3000 let. 3000 let tam žili a oni odešli. Myslím, že my bychom na toto mohli být hákliví také. Na odcházení i na to, co Ázerbájdžán oficiálně prohlásil, že bez problémů dosídlí toto území Ázery. My s tím máme také své zkušenosti.

My jsme tam loni s mediální komisí byli. Minulý týden tady byla arménská oficiální delegace. Myslím, že Arménie se snaží o to, aby vytvořili moderní funkční demokratický stát. Není to pro ně jednoduché, přesto dělají nějaké pokroky. Mimochodem když se dívám na kolegyně senátorky, bylo pro mě velkým překvapením, že arménský parlament má mnohem více žen než celý český parlament dohromady. Jsou to většinou mladí vzdělaní lidé, kteří už studovali na Západě.

Jistě bychom byli rádi, kdyby země pokračovala ve svém vývoji k moderní demokratické zemi. Rádi bychom je podpořili, ale bohužel v současné době se válčí na Ukrajině, vrcholí nebo probíhá konflikt v Gaze, Turecko je členem NATO, mocní spojenci Ázerbájdžánu, a Evropa od Ázerbájdžánu bere zemní plyn v míře nebývalé. Takže na Armény se trošku pozapomíná nebo se o tom nechce moc mluvit.

Arménská delegace z minulého týdne mluvila o svých představách, jak by jim Evropa mohla pomoci. Některé jsou úplně mimo realitu, některé jsou mimo naše možnosti jako Senátu. Není asi možné mluvit o nějakých obranných systémech, není možné mluvit o přístupu arménského zboží na evropský trh. Ale to málo, co pro ně můžeme udělat, je poskytnout jim humanitární pomoc, což už ČR udělala. Můžeme je podpořit politicky a morálně. I to je pro tuto zemi těžce zkoušenou v posledních desetiletích, myslím si, hodně.

Usnesení, které pan senátor Fischer načetl, mluví o těch nejdůležitějších aspektech. Vyzývá k dodržování mezinárodního humanitárního práva, lidských práv, vyzývá i k ochraně kulturních památek světového kulturního dědictví, ale také v tom bodě 3 vyzývá k respektování územní celistvosti a suverenity Arménie.

Podobné, nebo ne podobné, to bych přeháněl, v nedávných týdnech přijal Evropský parlament usnesení, které je velmi razantní v tomto směru. To, co my tu říkáme, řekl bych, velmi střídmě a laskavě, oni skutečně tlačí hodně daleko. Máme skutečně vzor i v EU.

Je to důležité, a tím jsem začal, tím i skončím, protože se nejedná jen o Náhorní Karabach. Propojení Ázerbájdžánu s Nachičevanem, který leží také uprostřed arménského území, s těsnou blízkostí Turecka a tureckých hranic, je příliš lákavé. Proto vás všechny žádám, abyste usnesení, které navrhl pan senátor Fischer a VZVOB, podpořili.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji zavírám. Zeptám se pana navrhovatele, jestli chce ještě něco k tomu říci? Pan zpravodaj? Ne. Máme tedy ve hře návrh ke schválení usnesení. Svolám kolegy.

Senátor Jiří Růžička:  Po znělce budeme asi dnes naposledy hlasovat o usnesení, které načetl pan senátor Fischer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. V sále je evidováno 60 senátorek a senátorů, kvórum 31. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 42, při kvóru 31 pro 57, proti 1, návrh byl přijat.

Děkuji aktérům poslední položky našeho dnešního pořadu. Ten jsme tím vyčerpali. Přeji vám krásné poslední dny října a veselé státní svátky. My se sejdeme, pokud pánbůh dá, 8. 11. zde. Hezký večer.

(Jednání ukončeno v 20.57 hodin.)