„Honzo, neschovávej se, už točíme,“ křikla paní Dana. V tom se dřevěné okenice otevřely. „Já se ale přece vůbec před ničím neschovávám. Já se před nikým nebudu schovávat,“ pravil Jan Fischer. „Před vámi se nebudu schovávat, nebudu před vámi nic tajit, ukrývat, nikam nebudu uhýbat, nikam nebudu mizet,“ pronesl státnickynad truhlíkem kytiček. Je duben 2012 a prezidentská kampaň někdejšího předsedy úřednické vlády může začít.
Od té doby už uplynulo několik měsíců. Byl to klip, který měl někdejšího premiéra ukázat veřejnosti ve světle obyčejného českého „Honzy“, který se prostě chce jen stát prezidentem republiky. Nutno říci, zatím mu vše hraje do karet. Vévodí předvolebním průzkumům, podporu mu vyjadřují známé osobnosti a na svou stranu získává movité sponzory, kteří neváhají do jeho kampaně vrazit nejeden „miliónek“.
- Již na 100 místech v České republice naleznete petiční místa, kde lidé mohou Fischerovu kandidaturu podpořit svým podpisem. Tisková mluvčí Jana Víšková uvedla, že „průběžné počty získaných podpisů nesdělují, nicméně řádově jich přibývají stovky denně, takže jejich sběr rychle postupuje“.
- Jan Fischer již dlouhodobě figuruje na čele předvolebních průzkumů. V poslední době na druhé místo poskočil Miloš Zeman. Ukazuje to například aktuální průzkum agentury Factum Invenio, dle něhož by Fischer vyhrál první kolo volby s 22,2 procenty hlasů a druhý Zeman by získal 18,2 procenta hlasů.
Avšak právě kvůli Fischerovým mecenášům a některým jeho klíčovým spolupracovníkům bychom se měli mít při rozhodování se před volbami na pozoru. Je nabíledni ptát se, zda je Fischer opravdu tím obyčejným „Honzou“, který k nám promlouvá v onom videu. Opravdu před námi tento bývalý člen KSČ v letech 1980 až 1989 nic neschovává? Nebo možná ještě lépe: Nesnaží se někdo „schovat“ pod jeho kabátec? Existují indicie, jež napovídají, že kolem Fischera se tvoří síť vlivných osob, o jejichž skutečných důvodech pro Fischerovu podporu můžeme zatím leda spekulovat.
Podívejme se, kde se důvěra vlivných a movitých podnikatelů v potenciální úspěch Jana Fischera vůbec bere.
Zlo úřednické vlády
Fischerova politická hvězda se rozsvítila v letech 2009 až 2010, kdy řídil takzvanou úřednickou vládu. Od roku 1998 to byla nejpopulárnější vláda, a to i přes aféry typu Iveco, IKEM či Ústřední vojenská nemocnice v Praze. Jan Fischer se stal jedním z nejoblíbenějších politiků v zemi a lidé byli dokonce i nejvíce spokojení s jejím personálním obsazením (oproti minulým vládám), což je vzhledem k účasti ministrů jako Martin Barták (ministerstvo obrany) či Daniela Kovářová (ministerstvo spravedlnosti) stěží uvěřitelné. Ale je to tak.
Na veřejnosti se vžil pocit, že takzvané úřednické vlády – neboli vlády poskládané nikoli z politiků, ale často z vysokých úředníků, kteří se ve vládě ocitli na špagátech politiků – jsou vlastně ideální řešením, jak spravovat zemi. Žádné skandály, sprosťárny, hrubiánské chování mezi ministry a tak dále. Taková představa by ale byla jedním z největších omylů, kterého se člověk přemýšlející o politice může dopustit. Fischerova vláda se pohybovala pouze v mantinelech, které ji vymezili občanští a sociální demokraté, respektive jejich předsedové Mirek Topolánek a Jiří Paroubek.
Navíc takzvané první Fischerově vládě (ustavené do předčasných voleb) vyjádřili poslanci důvěru pouze na přechodné období zhruba pěti šesti měsíců. Neplánovaně však byly zrušeny předčasné volby na podzim roku 2009 a bylo rozhodnuto, že Fischerova vláda bude vládnout až do řádných voleb na konci května 2010. Poněkud problematické tedy bylo, že „úřednická“ vláda nepožádala sněmovnu znovu o vyjádření důvěry. „O stavu naší demokracie a úpadku politické kultury vypovídá nejlépe to, že tato vláda ,spravovala zemi‘ více než rok a že s tím byl kdekdo spokojen,“ napsal například nynější ministr školství Petr Fiala v knize Politika, jaká nemá být.
Na veřejnosti se vžil pocit, že takzvané úřednické vlády jsou vlastně ideální řešením, jak spravovat zemi
Když jsem se úřednickými vládami v prvorepublikovém Československu a v České republice zabýval v diplomové práci, požádal jsem Jana Fischera o názor a hodnocení jeho úřednické vlády v rámci politického systému. Mimo jiné napsal: „Vláda takového typu, jako byla moje, v politickém systému nemá co dělat. V normálně fungující demokracii s takovým typem vládnutí Ústava ani nepočítá. Ona je politicky naprosto jiná než vlády, které vznikají na půdorysu voleb. Taková vláda dlouho být nemůže, protože jinak to je politicky v nepořádku, jakkoliv ta vláda může být oblíbená.“
Fischerovi mocipáni
Jan Fischer je tedy „dítětem“ veřejností nepochopené „úřednické“ vlády, jež se stala nebezpečným jevem ve vývoji politického systému a české demokracie vůbec. Když Fischer s takovým uměním a dá se říci bez ztráty kytičky „probruslil“ nástrahami úřednické vlády, proč by si teď mocní lobbisté a podnikatelé nemohli říct: „Opijme lidi znovu rohlíkem a zkusme s Fischerem udělat i Hrad.“ Není přece k zahození mít potenciální vliv na tvorbu zahraniční politiky či jmenování členů Bankovní rady České národní banky.
A tak se Fischerovi do „služby“ začala hlásit docela zajímavá jména. Prezidentskému kandidátovi hodlají pomáhat buď formou finančních darů, nebo třeba organizačně či mediálně. Nutno podotknout, nejsou to žádní „nazdárci“.
Tak například klíčovým mužem Fischerovy kampaně je Jan Novák, někdejší šéf Úřadu vlády ČR a známý lobbisty Marka Dalíka, nejlepšího přítele expremiéra Mirka Topolánka. Novákovo jméno se objevuje v kauze ProMoPro a jak ČESKÁ POZICE před nedávnem zjistila, Novák se v době předvolební kampaně schází s Vlastimilem Rampulou, kritizovaným bývalým vrchním pražským státním zástupcem. V srpnu roku 2009 zase bulvární deník Blesk zjistil, že Novák má blízko k tehdejšímu „úřednickému“ ministru dopravy Gustavu Slamečkovi, dnes předsedovi představenstva společnosti ČD Cargo.
Zatím nejštědřejším Fischerovým sponzorem je s devíti miliony korun vlivný miliardář Tomáš Chrenek, jenž zase nemá daleko k exministru vnitra Ivanu Langerovi (ODS). Lidové noviny před rokem přinesly zprávu, že by pro tohoto třineckého podnikatele měl pracovat z korupce podezřelý exministr obrany Martin Barták (ten to popřel), mimochodem další člen Fischerovy vlády, kterého se i přes různé kauzy Fischer stále tak nějak zastává. Dalším zajímavým exemplářem je „proslulý“ pražský developer Luděk Sekyra, který Fischerovi pomohl částečně zařídit přednášku na Oxfordu a nyní zvažuje další podporu. Mediální magnát Jaromír Soukup by pak měl Fischerovi radit v oblasti politického marketingu a vedení kampaně – prý zdarma.
Zajímalo nás pochopitelně, zda v týmu Jana Fischera bude působit i jeho někdejší šéfporadce Vladimír Mlynář, který je dnes členem vrcholového vedení nizozemské finanční skupiny PPF. „Za mě jako fyzickou osobu je odpověď NE – nechystám,“ odepsal Mlynář ČESKÉ POZICI. Tiskový mluvčí PPF Milan Tománek sdělil, že ani společnost neplánuje podporovat či spolupracovat s kandidáty na prezidenta.
Úřednický prezident
Jak vidno, Fischer si bude muset dávat dobrý pozor, aby se v případě úspěchu nestal jakýmsi „úřednickým“ prezidentem a neocitl se v situaci podobné té z dob úřednické vlády, kdy byl jeho manévrovací prostor značně zúžen a nalinkován dvěma politickými stranami a jejich zájmy. Až v následujících měsících se ukáže, jak na tom Jan Fischer s popularitou u českého lidu doopravdy je. A naopak jak jsou Češi v předvolební kampani vnímaví. Doposud se však Fischerova politická kariéra odvíjela způsobem, že nemusel lidem složitě vysvětlovat jakékoliv vazby na silné finanční skupiny či vlivné podnikatele.
Fischer svou autobiografickou knihu Ano, pane premiére aneb Rozhašená země, v níž vzpomíná na období vládnutí, zakončil skoro až pohádkově: „Takže si občas vzpomeňte na Honzu Fischera. Možná se do české politiky ještě někdy vrátí.“ To byl Jan Fischer verze 2010. Bedlivě sledujme, jaký bude ve verzi 2013.
