Příběh křivého bowlingu

Hotel Podhoran

Bystřice pod Hostýnem

---

No asi takhle, tato restaurace je zavřená již mnoho let, takže vzpomínky na ni jsou již trochu matnější, protože si nedokážu pobyt zde spojit s nějakou mimořádnou událostí. Vlastně kecám, jednu takovou událost v paměti mám, a sice tu, že tuto hospodu se mnou tehdy zrecenzovali kamarádi Křemílek s Trpajzlíkem, kteří byli tehdy dokonce v pracovním poměru ve smyslu majitel-zaměstnanec. Tehdy to byli aktivní zájemci o naši činnost, nicméně jak se následně ukázalo, tak se tímto počinem jak uvedli, tak taky rozloučili, se svou recenzentskou kariérou na našem webu. Takže tímto je ona recenze vlastně raritní a výjimečná, a týkala se tedy dnes zmiňované restaurace v hotelu Podhoran.

Hned poté, co hotel pohltil i sousední pivnici Formanka, nainstaloval v nově získaných prostorách několik bowlingových drah, aby přilákal nové návštěvníky. Nu což o to, bowling byl, je a bude společensky vyhledávané pobavení, takže tento krok určitě na škodu nebyl; až na to, že dráhy nebyly údajně správně seřízeny, byly křivé, a tudíž zájem obyvatelstva o bowling v Podhoranu postupně opadal. Otěže kvalitních bowlingových drah pak rád převzal nedaleký podnik „Best“ (mimochodem fungující do dnešních dní).

Přítomnost i stav bowlingu zmínil již v první recenzi v roce 2004 RUMcajs slovy:

„Velkou část podniku tvoří dle mého názoru vyboulená bowlingová dráha, ale jelikož to neumím hrát, tak mi to zas tak nevadilo.“

Místní restaurace působila až příliš sterilně, příliš hotelově, a byť to byl pozůstatek předchozího režimu i předchozího provozovatele, tak přece jen v 21. století již byla požadovaná kultura prostředí někde jinde.

„Prostor je to rozlehlý a působí na mě „hotelově“. Žádná speciální dekorace typu umělé kvítí či prasečí kožešina nebyla pozorována. Naopak je tam televize, ale naštěstí je dost šancí si s ednout tak, aby na ni člověk neviděl.“

Točila se tady vždy Plzeň doplněná desítkovým provedením Gambrinusu a Radegastu; na tu dobu docela výběr, akorát ty nízkostupňové značky nebyly zrovna mé oblíbené. Ale pro ostatní proč ne, Zubrů bylo po okolních hospodách plno, takže nějaká ta změna občas nemohla uškodit. Plzeň byla standardně na vysoké úrovni, snad jenom Candátovi v roce 2008 moc nejela:

„Něco mi však na její chuti vadilo. Definoval bych to tak, že pivo neteklo do krku samo a musel jsem mu pomáhat. Druhý den na to se dostavila docela intenzivní sračka a pochybuji, že by to bylo džusem u Vietnamca z Las Vegas, u nějž jsem strávil druhou polovinu večera.“

Nicméně jinak byla tamní Plzeň ostatními hodnotiteli v průběhu let spíše chválena, tak nevím … Ostatní pivka nevystrkovala růžky ze standardu, takže žádné pivní hody se tady nikdy nekonaly. Chladící systém ale tady měli určitě v pořádku, protože i při vyšší návštěvnosti a relativně velké průtočnosti si pivo udržovalo hodně nízkou teplotu, což jsem v roce 2008 komentoval slovy:

„První pivo mi urvalo pořádný kus zubní skloviny. Touto skutečností jsem byl nemile překvapen, protože hospoda byla narvaná až po strop, a tak jsem logicky při vyšší průtočnosti očekával vyšší teplotu. No nevím, kdybysme tam byli sami, asi bych z krýglu vyklepal půlkilový kus ledu.“

Ať už bylo prostředí jakékoliv, někomu vyhovovalo víc, někomu míň, ať už bylo pivko jakékoliv, prostě co člověk to jiná chuť, ať už tu bylo narváno nebo naopak poloprázdno, to vše bylo jaksi ve znamení standardu. Co ovšem bylo mnohokrát zaznamenáno, to byla tragédie v podobě obsluhy; nebylo sice pravidlem, že obsluha byla furt marná, ale určitě se tady jednalo o nejvážnější problém. To bylo zřejmé hlavně z naší, již výše zmiňované, trojrecenze z roku 2005, kde jsme to s Křemílkem a Trpajzlíkem okomentovali jako průser non-plus-ultra. Já začal komentovat obsluhu ještě relativně mírně:

„Po příchodu jsme čekali cca 5 minut na první zareagování obsluhujících slečen a pak dalších cca 10 minut na donášku. Toto by ani nebylo tak tragické, bohužel se tato skutečnost v průběhu večera ještě opakovala.“

zato Křemilek se s tím nepáral:

„Chaos, zmar a velké utrpení, jak pro nás, tak i pro obsluhující početný personál. 10 až 15 minut čekat na pivo je příliš dlouho a dostávat jiné pochutiny než ty, které byly objednány, bylo opravdu příliš.“

Třeba to byl opravdu problém jen toho osudného večera, protože v ostatních hodnoceních dávali naši porotci sice průměrné, ale nikoli podprůměrné hodnocení. Ale i tak, kvalita by měla být standardem, a ne výjimkou.

Celkově se jednalo o navštěvovaný a oblíbený podnik, zvláště pro početnější rodiny či party lidí, ideální na jídlo spojené s bowlingem. Jak už bylo zmíněno, toto pohostinství nijak extrémně nevyčuhovalo svými extra kvalitami nad jiné, takže přirozeně prostě zapadlo do podhostýnské hospodské kultury. I přesto to RUMcajs v poslední námi zveřejněné recenzi z roku 2008 komentoval trochu jinak:

„Myslím, že maloměsto potřebuje aspoň jeden takový normální „bezpohlavní“ podnik. Ale nepočítejte s tím, že zde vznikne nějaká legenda, jako tančící Striptér na kulečníku nebo zmizelý Upír na hajzlu.“

No, dobře … Jedno je jisté – legenda z hotelu „Podhoran“ určitě nikdy nebyla, a nikdy nebude. Kvalita služeb byla už na tehdejší dobu spíše průměrná, a naši porotci nezvěstovali ve svých prognózách tomuto podniku nijakou zářnou budoucnost. Už RUMcajs v roce 2004 prohlásil:

„Vzhledem k tomu, že je to Podhoran, očekávám, že úroveň půjde brzy rapidně dolů. Myslím si, že postupně se zaserou pivní trubky a pivo získá pachuť. Vzhledem k malé spotřebě jídel se přestane vařit, omezí se sortiment piv (nevím kolik jich je teď – cca 5 druhů). Bowling půjde též do kytek, bude ubit konkurencí, a lidi to stejně přestane bavit. Pak se klientela značně zúží na pouhé pivní typy a podnik zanikne.“

Jaká to prorocká slova. Restaurace a vlastně celý hotel a objekt byl uzavřen někdy kolem roku 2011. Důvod? Asi to tu neprosperovalo. Nicméně, ruku na srdce, i kdyby ano, tak následné případné, nutné a potřebné, investice do renovace této těžce zastaralé a skoro vybydlené budovy, by nakonec zruinovaly každého, a tak uzavření bylo asi logickým krokem. Do dnešních dní Podhoran leží ladem dál a dál …

Sepsáno v roce 2019.