Na prahu zimy je na tom Česko z pohledu epidemie o dost lépe než loni, i tak se ale opět rozbíhají depresivní debaty o dalším lockdownu. Na očkování se stojí fronty, i tak se ale zdá, že ke „zrušení“ covidu pomocí proočkovanosti je pořád daleko. A je tu jedna důležitá statistika, o které politici zatím nemluví. Je přitom dost optimistická
Na hlavním nádraží v Praze se o prodlouženém víkendu tvořily fronty až za roh. Právě tam je asi nejznámější očkovací centrum bez registrace, navíc s jednodávkovým Janssenem. Na mnoha místech v Praze se ale dá očkovat rovněž bez registrace a navíc bez fronty. Tak jako tak je nával na očkování optimistické znamení, i když působí tak trochu jako celý český boj s covidem, protože přichází na poslední chvíli.
Represe (ne)funguje
Větší zájem o očkování nastal ve chvíli, kdy vláda rozhodla o zpřísnění některých opatření a hlavně jejich kontrol, které nastanou povinně od příštího týdne třeba v restauracích, a kdy zároveň výrazně přibývá pozitivních testů. Obojí asi bude mít na zájem o očkování vliv.
Bez pořádných sociologických dat jde jen o odhady, ale zdá se, že věta „represe nefunguje“ v případě motivace k očkování neplatí. Pravděpodobně existuje určitá část lidí, kteří nejsou principiálně proti očkování, jen dosud sázeli na to, že nebude potřeba, nebo se jim třeba nechtělo zařizovat.
Denně se teď očkuje přes 30 tisíc lidí, zatím to však zásadní posun proočkovanosti neznamená. Velký podíl totiž zabírají třetí dávky, za poslední týden šlo o více než polovinu podaných dávek (přesněji necelých 97 tisíc ze 170 tisíc). Očkovaných první dávkou přibylo za poslední týden necelých 60 tisíc. Takové tempo by znamenalo významnou změnu až za měsíc či dva.
Nejdůležitější statistiky
Jak odcházející, tak už i pomalu nastupující vláda vyzývají k očkování. Zmiňují často, že mezi hospitalizovanými je více neočkovaných. Odpůrci očkování teď používají argument, že ochrana asi není tak účinná, když tolik lidí končí v nemocnici i po druhé dávce. Nedávno to v Prostoru X zmiňoval i bývalý prezident Klaus. „Jestli tomu dobře rozumím, tak v nemocnicích je hospitalizovaných asi 44 % očkovaných na covid a těch druhých je 56 %. To není jednostranná onemocnělost,“ říkal v rozhovoru exprezident.
Tahle čísla ale nedávají žádný smysl bez kontextu. Nejzásadnější je jiný parametr – kolik je hospitalizovaných v poměru k počtu očkovaných a neočkovaných. Jinými slovy, na kolik očkovaných či neočkovaných v jaké věkové skupině připadá kolik hospitalizací. Například mezi lidmi ve věku 70-80 je sice o trochu více hospitalizovaných po očkování, ale zásadní je, že v této kategorii je očkovaných 85 % lidí. To znamená, že procentuálně je více hospitalizovaných mezi neočkovanými, než mezi očkovanými.
Úplně přesně je to takhle: na sto tisíc neočkovaných lidí v téhle kategorii připadá 74,2 hospitalizací s covidem, zatímco na 100 tisíc očkovaných připadá jen 14,3 hospitalizací. Tím pádem riziko, že skončí v nemocnici, je u neočkovaných bezmála pětkrát vyšší. A to ještě musíme brát v úvahu, že lidé nad 70 let byli z většiny očkovaní před nejdelší dobou a míra ochrany v čase zvlášť u starších a chronicky nemocných klesá.
V dalších skupinách je nicméně tento poměr ještě příznivější pro očkované. U šedesátníků snižuje očkování pravděpodobnost hospitalizace 7,4krát, u dalších skupin se tento rozdíl dál zvyšuje. A mezi lidmi do 30 let je hospitalizovaných po očkování dokonce 18,6krát méně než těch bez očkování. Všechna tahle čísla jsou v přehledných grafech dostupná v očkovacím opendatalabu od ČVUT.
Země bez covidu
Účinnost očkování tím pádem dokonale potvrzují i jen samotná čísla z českých nemocnic. Čeští politici by se mohli inspirovat u slovenského ministerstva zdravotnictví, které podobné statistiky prezentuje ve skvělých grafikách. Jak je vidět ze současného sílícího zájmu, apriorních odpůrců očkování ani u nás zas tolik není, možná i díky faktu, že očkované proti covidu jsou už miliardy lidí, většina obyvatel světa, případný dojem „nevyzkoušenosti“ je čím dál slabší.
Skoro kompletně proočkované země jako Portugalsko už ruší v podstatě všechna omezení, u nás se vyhlíží další restrikce. Zemí „bez covidu“ – ne bez nemoci, ale bez pandemie jako vypínače společnosti, bude přibývat. Snad Česko nakonec nebude dlouho pozadu.
