Očkování proti nemocem má na území dnešní České republiky dlouhou tradici, první plošná vakcinace proti pravým neštovicím začala v habsburské monarchii už v roce 1821. Smrtelně nebezpečnou chorobu se díky tomu podařilo vymýtit.
První rozšířenou vakcínu proti pravým neštovicím (které v 18. století zabily v Evropě na 60 milionů lidí) vynalezl britský lékař Edward Jenner, který si všiml, že dojičky nakažené kravskými neštovicemi lidskou verzi choroby nedostanou. První pokus s očkováním provedl Jenner v květnu 1796 a zprávy o jeho úspěchu se šířily po Evropě. Již na přelomu 18. a 19. století se očkovalo po celém kontinentu, habsburskou říši a české země jako její součást nevyjímaje.
Kravské hlavy a touha po penězích
Očkovat proti neštovicím, které jen mezi roky 1796 a 1802 zahubily v Čechách na sto tisíc lidí, se začalo už kolem roku 1800. Napoleonské války ale lékařské novince příliš nepřály, počty vakcinovaných - byť očkování bylo pro nemajetné zdarma - se dlouho pohybovaly jen v desítkách tisíc.
Už tehdy se totiž mezi lidmi vyskytly nepodložené zprávy o škodlivosti očkování, které spolu s rozvratem způsobeným boji a průchody armády zpomalily šíření této novinky. Lidé, podobně jako dnes, Edwarda Jennera osočovali, že chce na vakcíně rychle zbohatnout. Zpochybňovali hlavně fakt, že součástí jeho vakcíny jsou kravské neštovice, tudíž "část zvířete". V Anglii to zašlo tak daleko, že jistý doktor Rowley z Oxfordu veřejně předváděl chlapce, který měl napuchnuté žlázy a tvrdil, že se kvůli očkování proměňuje v krávu.
Vzhledem k tomu, že se zprávy a tím pádem i ty falešné a nepodložené, nešířily takovou rychlostí jako dnes, vyhrál nakonec zdravý rozum a touha zákeřnou a smrtící nemoc porazit. A tak bylo povinné očkování v českých zemích oficiálně zavedeno v roce 1812, podle císařského výnosu ho podporovali duchovní, učitelé nebo porodní báby. Z téměř dvou milionů dětí narozených mezi roky 1808 a 1820 byla proti neštovicím očkována téměř polovina, což nemoc výrazně zbrzdilo. I tak se během 19. století objevovaly epidemie pravých neštovic, poslední velké z let 1872 a 1873 podlehlo 43.000 lidí. Do první světové války ale podíl očkovaných postupně klesal až na polovinu.
Povinné očkování
Vakcinační program převzalo i nově vzniklé Československo, kde bylo povinné očkování zakotveno zákonem z července 1919. A bylo úspěšné - zatímco v prvním roce po válce se vyskytlo na 10.000 případů pravých neštovic, v dalších pěti letech to bylo celkem jen 2589 a později se vyskytly pouze jednotlivé případy, dovezené z ciziny. Povinné očkování a přeočkování proti pravým neštovicím trvalo až do roku 1980, kdy byla tato nemoc na celém světě vymýcena.
