Corpus Christi

Boże Ciało (2019) bych doporučil všem, kteří zapomněli, že podstatou křesťanství je odpuštění - v jeho zakladatelském aktu totiž Bůh v podobě Syna obětí nejvyšší vykoupil všechny naše hříchy. Režisér Jan Komasa přichází s bolavým, leč pro tápající (ve smyslu kladoucím si otázky typu: Jak žít? Jakou úlohu může hrát v mém životě Bůh?) důležitým filmem ukazujícím, jak obtížným může odpouštění být (že je to v podstatě nejtěžší, úkol, který si libovolný člověk může naložit na svá bedra), ale že člověk, resp. společenství, jež tohoto odpuštění není schopno, jež se zajíká potlačovaným smutkem a zlobou, pomalu uhnívá, jinými slovy přichází o schopnost rozlišit mezi dobrým a zlým - a věřte, že se jakékoliv komunitě nic horšího stát nemůže! Bartosz Bielenia v roli Daniela excelentní. 85 % [dafilms] (16.09.2023)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)

Skvělý film! Drsný, upřímný, nesmlouvaný... Určitým způsobem připomíná Michálkovo Zapomenuté světlo. Naopak podobnost s Farářovým koncem je pouze zcela vnějšková. Jádrem filmu přece ani trochu není kritika společnosti ale spíše zápas se sebou samým. S otázkami po vlastní odpovědnosti, vině a hříchu, odpuštění, milování bližního... Vlastně nevím, jestli tohle může pochopit nevěřící člověk... Jde o vědomí že jsme všichni zhřešili a navzdory tomu tvoříme tělo Kristovo. Navzdory tomu jsme Bohem milováni. Vůbec nás to ale nechrání před zlými věcmi. „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ (Římanům 8,36) Samozřejmě je to i film o naději, která překoná smrt. "Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval." (Římanům 8,37)... Celkový dojem: 90% (18.12.2021)

Bartosz Bielenia vypadá, ale i se chová, jako klasickej Polák, kterej se po směně vyvalí ze škodovácký fabriky a jde dělat bordel po městě. Víc, než zajímavé drama s křesťanským přesahem, to tak na mě působí, jako že se tímto filmem Poláci snaží stigmaticky vyrovnat s částí polské kultury - odborně známé jako plešky nebo fotbaloví chuligáni - a takové postavě přišít křesťanské motivy, aby vyvolali trošku té kontroverze. Navíc dlouhou dobu je již známo, že Poláci to s kinematografií umí a tak si u mě vysloužili jasnou pětihvězdu. Celou dobu tušíte, kam ten námět směřuje, ale závěr, to je jedno velký velkolepý zoufalství, navíc s tak dobře natočenou závěrečnou scénou, jako jsem u žádného jiného filmu dlouho neviděl. Klobouk dolů Poláci, zase jste mě dokonale oslnili totální filmařskou kvalitou a myšlenkami, které mi v hlavě pár dní budou rezonovat. (28.10.2020)

Tak jak je to? Kdo to tu je ten zlý, nebo ti zlí? Bůh versus satan. A kdo je bůh a kdo satan?? Myslím, že velmi krásné je, když si uvědomíme, že šance na to lepší je kdykoliv, bez ohledu na náš věk, barvu pleti i bez ohledu na to čím se kdo provinil. Najít svůj střed a žít ze svého pramene, pevně jej uchopit, stát se sami sebou a je dobře. Toto je dostupné všem a vždy. Má to všem jeden háček. Zkoušky. Zkoušky zda už VÍTE a nenecháte se strhnout zpět. Kam zpět? Krutí jsou lidé, kteří ze svého, potažmo našeho pramene nepijí, i když  stojí třeba přímo pod ním. (14.05.2021)