Jen novela insolvenčního zákona problémy s exekucí neřeší. Je to boj na více frontách, tvrdí expert

„Já to velmi vítám... je potřeba změnit fungování exekuce a exekučního řádu,“ uvedl v pořadu Pro a proti vedoucí programu pracovního a dluhového poradenství organizace Člověk v tísni Daniel Hůle.

Podle něj nutné zvýšit motivaci věřitelů, aby se zamýšleli, jestli vést marné exekuce dává smysl. „Ve chvíli, kde je to pro ně zdarma, to smysl dává, a to chce ministerstvo změnit.“

K požadavku převodu všech pohledávek na jednoho exekutora má ale expert výhrady. „Pokud by vůči někomu například z Ostravy byla zahájena první exekuce z Chebu, pak ostatní věřitelé budou muset mít exekuci vedenou v Chebu, což nedává smysl.“

„Jednoznačně podporujeme zavedení místní příslušnosti a s ní související koncentraci, ale nevyřeší to řadu zbytečně vysokých nákladů a administrativních složitostí, které v celém systému jsou.“

Nemyslím si, že by mělo být očekávání od novely insolvenčního zákona, že vyřeší problém pěti milionů exekucí. Ty je třeba řešit na více frontách, jako třeba motivovat věřitele snazšími odpisy pohledávek a podobně.
Daniel Hůle

Hůle připomněl, že dlužníci, kteří platí své exekuce, financují 80 % neúspěšných exekucí. „A to je na tom absurdní a profitují na tom věřitelé, protože to mají jakoby kompletně zdarma. Ale ve skutečnosti vše financují dlužníci, kteří své dluhy platí. To je skutečně exkluzivní postavení exekučního řízení, že nestojí vůbec nic.“

Expert vyjádřil obavu, že poslanecké návrhy k novele zavádějí právní nejistotu pro osoby vstupující do exekučního řízení. „Nebo se do něj nedostanou díky extrémně nesmyslnému stropu ve výši tisícinásobku existenčního minima.“

„Takže pro lidi, kteří jsou hodně předlužení, nástroj oddlužení není použitelný, což je pat, protože právě tyto lidi je třeba oddlužit,“ upozornil Daniel Hůle.

Dlužníci si druhou šanci zaslouží, věří Žižlavský

Člen předsednictva Advokátní komory a předseda rady expertů Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský chválí, že se změny připravují. „Překvapilo mě ale, že ministr Jan Kněžínek (ANO) dosud nejednal se zástupci exekutorské komory.“

„Ďábel se skrývá v detailu, proto by právě v tuto chvíli měl pan ministr intenzivně jednat s exekutorskou komorou, která detaily zná dobře... Bez toho, že budou vyhodnoceny poznatky z praxe, změny mohou přinést více škody než užitku.“

Věřitelé by se prý měli o svá práva zajímat. „Ústavní soud vyjádřil myšlenku, že práva náleží bdělým. Nejde to brát tak, že pokud mám nějakou pohledávku, tak ji předám exekutorovi, osm let nic nedělám a jen čekám, jak to dopadne.“

Zavedení dvou a pak osmileté lhůty na vymáhání dluhu je rozumné opatření, protože dnes jsou běžně exekuovány pohledávky, které nemohou být nikdy uspokojeny. Všichni to ví, ale neexistují nástroje, jak exekuční řízení ukončit. To zahlcuje exekuční systém a zkresluje statistiky.
Michal Žižlavský

Právník souhlasí, že je třeba změnit podmínky oddlužení. „Je to celoevropský trend. Je pravda, že ti, kterým by oddlužení nejvíce ulevilo, narazí na uzavřenou bránu, protože nejsou na začátku procesu schopni prokázat, že by věřitelům byli schopni 30 % dluhu zaplatit.“

Ale tato povinnost by nově neexistovala. „Mění se základní princip a nahrazuje se kontrolním mechanismem na cestě. Insolvenční správci by museli velmi pečlivě po dobu pěti nebo tří let kontrolovat, že dlužník dělá vše pro to, aby věřitelům zaplatil maximum toho, co může.“

„Takže ti, kteří dnes z objektivních důvodů nejsou schopni platit oněch 30 %, by měli přístup do systému a bylo by jen na nich, zda se podrobí tvrdému režimu, kdy budou žít z minima po dobu pěti či tří let, a pak jim umožníme všech dluhů se zbavit. Já myslím, že druhou šanci si zaslouží,“ shrnul Michal Žižlavský.