Necháte se očkovat proti covidu-19 a rázem jste pro nemalou skupinu obyvatel Česka zrádcem. Vlna odporu proti této vakcinaci je mimořádně silná a má různé stupně. Od slušného, neagresivního, byť mimořádně tuhého, přes slovně agresivní, až po vyhrožování fyzickým násilím, které doprovázejí absurdně přefouknuté výrazy jako "koronafašismus". V poslední době přibývá osobních ataků na lékaře, záchranáře i známé odborníky, jako je třeba prezident lékařské komory Milan Kubek, uznávaný imunolog Václav Hořejší a mnozí další. Co se to s námi stalo? Jak té agresivitě rozumět?
Možná je dobré připomenout, že obavy z vakcín existují od jejich počátku. Část lidí je prostě vnímá jako nepřirozený zásah do našeho organismu, který navíc organizují lidé s úplně jinými znalostmi, než jakými oplývá běžný smrtelník neprovozující vědu. Ale hned dodejme, že proti očkování stojí i někteří vědci, žádný stoprocentně jednotný pohled na vakcíny prostě neexistuje.
Zpochybňování se u covidu částečně váže na očkování dětí, což je do jisté míry pochopitelné. Tady rodič nese odpovědnost za jiný než svůj život a jde o to, jak ji chápe. Od prostého zpochybňování vakcín je ovšem hodně daleko k agresi, útokům, napadání těch, kdo stojí frontu na očkování, obtěžování a zastrašování lidí na jejich adresách, vyhrožování typu "pověsit ho" a podobně. Tady se posouváme k výronům nenávisti, druhému přeju to nejhorší jen proto, že se očkuje či nabádá k očkování.
Cituji pronásledovatele vaxerů Patrika Tušla, který se blíží k domu imunologa Hořejšího: "Uvidíme, jestli nám něco řekne, dobytek. Před chvílí jsme byli u Kubka. Jeho stará byla trošku nervózní. Řvala, že nás mají zavřít a že se máme jít naočkovat. Už jí trošku ruply nervíky." A jiná citace, týká se zvonku do bytu: "Flegr to má vyplý, dobytek." Jde o biologa Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Tady zaznívají slova jako "koronafašismus" a "koronapodvod". Odkud se to vzalo? Odkud to pramení v této nenávistné síle? Kde se bere potřeba vyhrožovat ženě s dítětem, která čeká na vakcínu?
"Zdrojů a součástek" tohoto postoje najdeme víc. Jedno je však nepřehlédnutelné - vzniklo jakési militantní antivaxerské náboženství, v jehož centru se tyčí bohyně, již můžeme nazvat třeba Přirozená Imunita, pravý opak vakcínou získané, po čase vyprchávající "imunitičky". Pozorujeme dvě silné potřeby. První: něčemu věřit, mít nějaké hmatatelné náboženství, v němž já, moje odolnost nejen vůči covidu, ale taky vůči jakési děsivé celosvětové manipulaci, proti níž jsou ilumináti naprosté nic, hraju klíčovou roli. Já jsem v centru.
Kult těla
Druhá potřeba, druhý znak: jde o kult těla, o kult zdravého, odolného těla, v centru pozornosti nestojí abstraktní pojmy jako "odpovědnost", "solidarita", "ohled na druhé". V samém centru se tyčí Já, jež se viru, pokud ten vir vůbec existuje, pokud to není konstrukt farmaceutických firem, umí samo bránit.
Nebylo by však pravého náboženství bez vyrovnání se se smrtí. Agresivní (ale často i neagresivní) antivaxer to má vyřešené: kdo se očkuje, bojí se smrti, je to zbabělec, srab. A pozor, sem patří i základní tvrzení, že smrt je přirozená stejně jako letní bouřka či tornádo, proto se jí nemá smysl ani bránit, ani bát. Buď jsem přirozeně odolný, pak samo sebou zvládnu tak lehké úkoly jako chodit po žhavém uhlí stejně jako bosky po sněhu, nebo nejsem přirozeně odolný, a pak logicky umřu a "tak to má být". Důležitý moment: toto "umřu" se vztahuje především na ty, kteří na covid umřeli, očkované i neočkované, nikoli na mě, přirozeně odolného.
Cítím tu silnou potřebu víry. A protože žijeme v silně sekulárním světě, v mimořádně nenáboženském, nekřesťanském Česku, tak je to de facto víra v sebe. Přitom víra stále funguje jako hybatel lidského konání. Patří sem i typické české uctívání domácích bůžků, jako byl Masaryk, Husák, Havel, jako je stále Klaus, Zeman, Babiš, Okamura, případně další postavičky z českého politického pantheonu.
Víra hraje iniciační roli a poskytuje věřícím antivaxerům energii a sílu, jež je ovšem vrhá nikoli směrem ku pomoci, nýbrž do konfliktu. Jistě to není jediný zdroj antivaxerismu a jistě by ti lidé, co pronásledují Kubka a Flegra, namítli, že žádní věřící nejsou, protože náboženství je u nás buď sprosté slovo, nebo opium lidstva.
Dalším zdrojem antivaxerské agresivity je nepochybně politický extrém, který je živ z témat, jako jsou "migrační vlna" nebo "opatření proti covidu", jež se vydávají za "omezení svobody a demokracie". Extrém nemá žádný klasický program, ten by mu jen překážel. Potřebuje silné emoce, jež u nás mimochodem dlouhodobě rozdmýchávají také dezinformační média, často zásobovaná z ruských trollích farem.
Svoboda jsem já
Je tu ještě jiný moment. Od konce roku 1989 žijeme ve svobodném systému, svoboda nám spadla do klína, zdrcující většinu národa nestála vůbec nic, prostě přešli z totáče do demokracie. Svoboda je zhusta chápána jako osobní věc, jako "mohu si dělat, co chci, bez ohledu na druhé". Toto je často dokonce chápáno jako jediná skutečná svoboda. Logicky, ohled na druhé či svoboda druhých mě nutně omezuje, "znesvobozuje" mě, určuje mi hranice, které jsem si sám nevytyčil, nezvolil. Výše uvedené zdroje agrese jistě nejsou vyčerpávající, jsou to jen příklady, najdou se další.
Ještě k oné vzývané odolnosti: imunita druhých, fakt, že mnozí ani nemají možnost vypěstovat si ji, nemají na to čas, schopnosti, "morál", to věřícího v Přirozenou Imunitu nezajímá, není to jeho problém, jak mi mnozí napsali. Víra v moji Přirozenou Imunitu a "já jsem svoboda" mají silnou podporu v českém politickém prostředí, v tom, jak stát u nás nefunguje či funguje mizerně.
Česko v pandemii zachvátil jeden velký chaos. Velká část občanů se snaží nařízení a doporučení vlády dodržovat, ale další nemalá část na zásady bezpečnosti kašle a celkem nic se jim neděje. Kdy narazíte na policii, jež by kontrolovala nasazení respirátorů? Kdy se dovoláte pomoci policie, když na vás antivaxeří agresoři útočí? Stačí se podívat na sociální sítě, přetékají výhrůžkami a útoky, které nikdo neřeší. Když odpírači vakcín a roušek demonstrují, policie je více méně doprovází, skoro jakoby podporuje.
Typický úkaz: začalo se debatovat o povinném očkování profesních skupin, načež policejní prezident Švejdar přišel s tvrzením, že by pak od policie mohlo odejít až 10 000 "mužů zákona". Znělo to velmi podobně jako vyhrožování. Žijeme v naprosto absurdním světě.
Není potom divu, že panují dva silné názory. Jeden říká, že stát nefunguje, neochrání nás. Často ho sdílejí i lidé, kteří se očkují a vidí, jak Babišova nepoučitelná vláda nechala rozjet pátou vlnu pandemie. Druhý názor říká, že když stát nefunguje, můžu si dělat, co chci, ostatně mě nikdo ani nenutí dělat opak. Do nefungování státu patří i abnormální fakt, že více než dva měsíce po volbách zůstává kvůli Zemanovi u moci kabinet Andreje Babiše, který se vyčerpal, vládnout už nechce, a podle toho to tu také vypadá.
Jsem si jist, že kdyby se v Česku opatření více vynucovala, jak jsme to přece jen viděli během první vlny pandemie, a kdyby stát pravidelně neselhával, antivaxerství by nezažívalo takový boom, rozpuk, hody. Nepřitahovalo by tolik lidí. A kdyby bylo odpíračů očkování a roušek méně, nenašli by asi ani odvahu k otevřené agresi.
